| | | | | Den 96 • úterý 2. 9. 2014 • Cyberjaya foto • MALAJSIE | | | Po šesti stovkách kilometrů na hlavní malajsijské dálnici E2 spojující Kuala Lumpur a Singapur pár dodatečných poznámek ohledně řízení v Malajsii (první část viz den 57).
Předně – nejezdí se mi zde zdaleka tak dobře jako v Thajsku. I tam jsem sice musel myslet za ostatní, ale řidiči byli uvolnění a doprava plynula celkem příjemně. V Malajsii musím být neustále ve střehu, jestli se do mně nesnaží najet další nedočkavý Malajsijec, vynucující si cestu zběsilým blikáním, lepením se 10 cm za zadek, nebo nervozním popojížděním ze strany na stranu, a to i když přímo přede mnou je dalších pět aut, se kterými nelegální rychlostí 130 km/h (na dálnících je povoleno 110 km/h) předjíždíme auta v pomalém pruhu.
Značení na dálnicích se dramaticky liší stát od státu. Na E2 v Selangoru a Negeri Sembilanu téměř neexistují cedule informující jak daleko jsou města podél cesty. Lepší se to až v Melace a Johoru. Stejně tak ve dvou prvně jmenovaných státech není ani vidu ani slechu po policii, kdežto v Johoru ji potkáváme několikrát.
Naopak výborná jsou velká, krytá odpočívadla, každých 50-80 km vybavená i velkým výběrem stánků s jídlem – platí na všech dálnicích, kde jsme dosud jeli: E1, E2, E5, E6, E8 (zde odpočívadla nejsou na úsecích z Kuantanu do Kuala Terengganu), E20, E21, E29.
Noční trh a piknik u jezera v Putrajayai. | | | | | | | | Den 97 • středa 3. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 98 • čtvrtek 4. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 99 • pátek 5. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 100 • sobota 6. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 101 • neděle 7. 9. 2014 • Kuala Lumpur | | | Vydáváme se do Kuala Lumpur, jede s námi i Noémi. Parkujeme v the Intermark, pak metrem na Kuala Lumpur Sentral, odkud jsme za pár minut pěšky v indické čtvrti Brickfields.
Brickfields je jedna ze dvou oblastí Kuala Lumpur, kde žije indická komunita. V 19. století sem Britové přivezli dělníky z Indie a Srí Lanky pro práci na železnici. Zároveň se zde ze zdejší jílovité půdy začaly pálit cihly – odtud vznikl název Brickfields, Cihlová pole.
Brickfields dnes nese titul Little India, ale nebylo tomu tak vždy. Tradičně byl Little India název oblast kolem Indické mešity (Masjid India) v centru asi dva kilometry odsud, kde se soustřeďují indičtí obchodníci s textilem a koberci. Pojmenování však nikdy nebylo oficiální. Oficiálně vznikla Little India až v říjnu 2010 za účasti premiérů Malajsie a Indie, kdy jí byla věnována právě čtvrť Brickfields.
Hlavní třída Brickfields, Jalan Tun Sambanthan, je po obou stranách lemována ozdobnými bránami, chodník je vydlážděný a nezvykle široky. Vydlážděna je i silnice, na níž jsou navíc nakresleny i květiny – asi jediná taková ulice v Kuala Lumpur a nejspíš i v celé Malajsii. Jsou tu obchůdky s indickým oblečením, šperky, minimarkety, jídelny. V jedné z nich si dáváme výborný oběd – kluci nán se sýrem, holky dosu a tháli. Indická kuchyně nikdy nezklame. V Brickfields se dá nejen dobře najíst, ale také nakoupit suroviny na indická jídla – dály, ghí, mouku, ořechy, koření, zeleninu, směsi na dezerty atd. Pokud byste je někdy v Kuala Lumpur sháněli, zkuste obchod Modern na Jalan Tun Sambanthanů – mají tu všechno.
Jako v každé správné indické čtvrť i tady prodávají barevné a dlouhé květinové girlandy, které se používají jako obětiny do chrámů. To je věc, která mi v malajské kultuře chybí. I v Thajsku jsme byli zvyklí na jasmínové girlandy, které jsme si je stejně jako Thajci pravidelně kupovali k provonění auta, a vídali je ve všech chrámech. Islám podobné obětiny nezná.
Do Brickfields jsme se vlastně přišli jen najíst a podívat se po indických surovinách. Hlavním bodem dnešního programu je ale Aquaria KLCC. Výborně provedené mořské akvárium v Kuala Lumpur Convention Centre – jeho nádrže se slanou vodou se prý plnili celý měsíc – nabízí nejen procházku mezi vodní faunou, ale také její krmení. Při dostatku času a dobrém plánování je možné vidět většinu programu, my jsme si z něj vybrali Aquatheatre (potápěčí krmí všemožné ryby a želvy v obrovském proskleném akváriu), krmení piraň (trvá asi jen 3 minuty, během nichž však pirani stačí spořádat dvě (mrtvé) ryby) a vyder. V oddělených akváriích je možné spatřit i mořské koníky, medúzy, chobotnice, ale nejpůsobivější je 90metrový podmořský tunel. Pomalu jedoucí chodník nás unáši pod mořskou hladinou, kde se prohánějí žraloci, manty, murény, želvy a nespočet druhů ryb, které nikdy nebudu znát jménem. Miki s Daníkem jsou okouzleni, takže musíme cestu tunelem absolvovat dvakrát. | | | | | | |  | | Obklopeni žraloky • Aquaria KLCC • Kuala Lumpur | | | | | | | Den 102 • pondělí 8. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 103 • úterý 9. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 104 • středa 10. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 105 • čtvrtek 11. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | Loni s Noémi a jejich indickou kamarádkou Hepsi připraviliy v naší kuchyni domácí čapáty.
Rezervuju ubytování přespříští víkend na ostrově Pangkor. I když jsme obklopeni mořem, nedostaneme se k němu tak často, jak jsem si původně myslel – v průměru jednou za měsíc. Je to proto, že v Selangoru se v moři nedá koupat, protože je zanešené nečistotami z řek a z lodní dopravy (viz moře u Port Dickson – den 86), a nejbližší použitelné moře je 4 hodiny cesty. | | | | | | | | Den 106 • pátek 12. 9. 2014 • Cyberjaya foto a Putrajaya foto | | | | Noční trh v Putrajayi. | | | | | | | | Den 107 • sobota 13. 9. 2014 • Kuala Gandah foto | | DOPRAVA | Směřujeme do Centra pro ochranu slonů v Kuala Gandah, hodinu a půl jízdy z Kuala Lumpur směr východní pobřeží. Je sobota dopoledne a dálnice E8 by měla dopravu pobrat. Místo toho stojíme už ve druhé několikakilometrové zácpě za sebou.
Vysvětlení přichází záhy. V obou případech se doprava rozjíždí stejně náhle, jak se zastavila. A jako náhodou je to v místech, kde v prvním případě stojí v odstavném pruhu v našem směru nabourané auto, a ve druhém případě také v odstavném pruhu, ale v protisměru, porouchaný autobus. Malajsijci si prostě musí přibrzdit, aby si obě auta pořádně prohlédli. Podobná situace se nám nestala poprvé – viz den 86 a bouračka na E21. Zdejší silnice jsou místem, kde zdánlivě distingovaní Malajsijci odhalují svou pravou tvář – chcete-li nahlédnout za jejich permanentní masku, sedněte za volant.
Z dálnice vede ke Kuala Gandah příjemná okreska, která se postupně mění v úzkou silničku. Míjíme osamocené domky, pole, louky a lesy. Program ve sloním centru je většinu dní stejný. Začíná v jednu odpoledne promítáním filmu o ochraně slonů. Pak si vás najde průvodce (pokud jste se přihlásili k mytí slona) a jde se na věc. Náš Edy je milý a sdílný. Miki i Daník od něj dostali malého dřevěného sloníka.
Centrum se stará o několik desítek slonů indických – většinou osiřelá mláďata, nebo slony, kteří sem byli převezeni z míst kde ničili lidem úrodu. V Malajsii už jich zbývá jen něco kolem jednoho tisíce. Cílem centra je co nejvíce slonů zase dostat zpět do divočiny. K Centru přiléhá rozsáhlá Rizab Hidupan Liar Krau, (Přírodní rezervace Krau) o rozloze 60 000 hektarů, kde zdejší sloni žijí.
Ke slonům se dostáváme opravdu blízko. Nejprve krmení. Sloni jsou sice v ohradě, ale choboty dosáhnou ven na naše buráky a ovoce. Někteří umí chytat buráky v letu – evidentně je to museli naučit. Několik slonů se pak přesune do řeky, kde je mahouti řádně umyjí – a někdy i sloni mahouty. Jak se dozvídáme od Edyho, zacházet se slony se učí od Thajců, kteří mají staleté zkušenosti. Jezdí tam i na stáže.
Po mytí velkých slonů následuje mytí mláďat v mělkém potoce. Kdo se zaregistroval může se zúčastnit. Vlastníma rukama drhnout sloníka a pak ho ještě pěkně pocákat je pro Mikiho i Daníka zážitek. Na promočení jsme byli předem připraveni, takže se pak všichni převlékáme do suchého.
Na rozdíl od informací na webu není do Centra nutná rezervace.
Cestou zpět špatně zahýbám při příjezdu do Kuala Lumpur a už se vezu. Pokud se někdy spletete v Kuala Lumpur je zle – špagetoidními silnicemi se proplétá špatně i když víte kam jedete, natož když to nevíte. | | počáteční: 33 637 km
10:10 • odjezd Cyberjaya
12:35 • 147. km • příjezd Kuala Gandah
16:40 • 147. km • odjezd Kuala Gandah
17:45 – 18:35 • 219 km • večeře dálnice E8
19:40 • 288. km • příjezd Cyberjaya | | | | | | Den 108 • neděle 14. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | Výborná indonéská restaurace hned za rohem – Anggrek Kuring, Shaftsbury Square P3A-23. Kulinářský i estetický zážitek, pěkný interiér vyzdobený javánskými batikami. Servíruje se sundánská kuchyně (západní Jáva), která není tak pálivá jako třeba padangská (Sumatra), na své si tedy můžou přijít i děti. | | | | | | | | Den 109 • pondělí 15. 9. 2014 • Cyberjaya foto a Putrajaya foto | | | Návštěva Botanické zahrady v Putrajayi. | | | | | | | Den 110 • úterý 16. 9. 2014 • Kuala Lumpur | | | Na dnešní státní svátek Malaysia Day připomínající vznik Malajsijské federace roku 1963 – neplést se Dnem nezávislosti 31. srpna (viz den 94) – jsme si naplánovali velmi malajsijskou činnost – nakupování.
Malajsie patří mezi státy s nejvíce státními svátky na světě. Jejich systém je složitý a liší se stát od státu – více viz Public holidays in Malaysia. Kromě státních svátků se liší také víkendy. Kedah, Kelantan, Johor a Terengganu je drží v pátek a sobotu, ostatní v sobotu a neděli. Jako poslední provedl změnu Johor k 1. 1. 2014. Povinná je pro všechny státní instituce, včetně státních škol. Důvodem je umožnit muslimům věnovat se v klidu páteční modlitbě.
Pro informace o rozdílném pojetí víkendu ve světe stojí za to mrknout na stránku Workweek and weekend. Jde o velmi zajímavé čtení (například jsem nevěděl, že existuje země, kde víkend tvoří nesousedící dny pátek a neděle), a mimo jiné je zde uveden i typický počet hodin věnovaný týdně práci (nejvíce 50 v Burundi a Kamerunu, nejméně 35 ve Francii). Shrnutí odlišností ohledně víkendu také viz článek When does your weekend start?, kde je i odkaz na gambijský experiment Yahya Jammeh gives Gambians an extra day off.
Ale zpět k našemu nakupování. Kuala Lumpur je tak rozsáhlé, že při každé návštěvě pojmeme jen malý kousek. Zatím jsme zcela vynechali čtvrť Bukit Bintang (Hvězdný vrch) plnou nákupních center. Potřebujeme pořídit pár věcí, tak spojíme poznávání s užitečným.
Nakupování zde není až tak zábavné, ale umožňuje mi znovu nahlédnout do míst, která byla při mé návštěvě před 15 lety Mekkou nakupování. Ve světle nových obřích center jako Suria KLCC pod Petronas (otevřeno 1998), Berjaya Times Square (2003), nebo Pavilion Kuala Lumpur (2007) však většina dřívějších hvězd na Bukit Bintang – Lot 10, Fahrenheit 88 apod. – vypadá stísněně a omšele. Mění se také jejich okolí. Například ulice Sultána Ismaila je k nepoznání. Před 15 lety byl na Lot 10 nerušený pohled, zatímco dnes tudy vede nadzemní monorail, který jej zastiňuje. | | | | | | | | Den 111 • středa 17. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | Autor dnešního novinového článku From Perlis to Sabah (nejzápadnější a nejvýchodnější malajsijské státy) vzpomíná na jednotu, kterou Malajsie zažívala při vzniku Malajsijské federace před 51 lety, a dává ji do kontrastu s dnešním stavem. Velká slova o harmonii, jednotě a jedné Malajsii jsou podle něj jen slova (pozn. DK – ano, jsou jich skutečně neustále plné noviny a plakáty po celé Malajsii). Politikům se prý ve skutečnosti podařilo vrazit klín mezi jednotlivé etnické a náboženské skupiny obyvatelstva. Ve spojitosti s nimi použil dokonce výraz „náměsíční", což je charakteristika, která mě ohledně této země napadá celkem často.
V poslední době se dokonce diskutuje o odchodu Sabahu a Sarawaku (malajsijské státy na Borneu) z Federace, a to tak vážně, že během včerejších oslav Malaysia Day reagoval i malajsijský premiér. Důvodem odstředivých tendencí je nesplnění dohod z Malaysia Agreement zahrnujících větší autonomii, spravedlivé rozdělení příjmů z těžby ropy atp. Ozyvají se také hlasy o novodobých koloniích. Sabahu a Sarawaku se totiž nabízí srovnání s Brunejí, sultanátem, také bohatým na ropu, který v roce 1963 na poslední chvíli odstoupil od dohody připojit se k Federaci. Dnes, po 50 letech, kdy si vládl sám a nemusel se o ropné přijmy s nikým dělit, je světově na 5. místě ve vyši HDP na hlavu, zatímco Malajsie je 59. (2013), přičemž Sarawak má o 25 % vyšší a Sabah o 40 % nižší HDP na hlavu než je malajsijský průměr (2012). | | | | | | | | Den 112 • čtvrtek 18. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 113 • pátek 19. 9. 2014 • Lumut foto a Pulau Pangkor foto | UBYTOVÁNÍ | DOPRAVA | Požehnáním, ale i prokletím, zemí jako Malajsie jsou milióny lidí na skútrech. Prokletím kvůli nedisciplinovanosti, požehnáním díky dostupnosti benzínu téměř kdekoliv. Přesvědčuju se o tom i dnes, kdy jsem cestou do Lumutu, přístavu pro ostrov Pangkor, zapomněl na dálnici odbočit k benzínové pumpě. Zásoba benzínu se tenčí a další benzínka nikde. Sjiždím z dálnice, ale benzínka nikde. Záchranou se ukazuje malý konzum, který mimo jiné prodává benzín z PET lahví – převážně právě skútristům, kteří kupují benzín většinou po decilitrech. Obchůdků přivydělávajících si prodejem benzínu je po Malajsii nepočítaně. A nejen zde. Zachránily mě i před lety v Thajsku.
Vzhledem k tomu, že na západním pobřeží Malajsie (Melacký průliv) nejsou žádné použitelné pláže, jezdí Malajsijci z Kuala Lumpur a okolí na víkendy k moři jinam – nejčastěji do Cheratingu, na ostrov Pangkor, případně ostrov Tioman. Všechna 3 místa jsou 3-4 hodiny jízdy z Kuala Lumpur.
Přístav Lumut je na takové výletníky dobře připraven. Pár minut chůze od přístaviště stojí třípatrové parkoviště, kde si za RM 10 / 65 Kč na den necháváme auto. V areálu parkoviště jsou i levné jídelny, k obědu nám dělá společnost ochočená metrová oranžová iguana. Loď na Pangkor jezdí každou půlhodinu, zpáteční lístek pro dospělého stojí RM 20 / 130 Kč.
Pangkor je vyhlášem svými růžovými mikrobusy, jež fungují jako taxi. Nejsou levné – našich 7 km z přístavu Pangkor do Teluk Nipah za RM 15 / 100 Kč –, alespoň však není třeba smlouvat, protože ceny jsou dané podle vzdálenosti.
Pokoj máme obrovský, snad 40 m2 plus dalších 20 m2 koupelna. Kluci se v hotelu hned noří do bazénu, který vypadaá jako loď, včetně zašpičatělé přídě s velkou vířivkou. Jsme úplně na konci Teluk Nipah – z jedné strany máme džungli, z druhé záliv Nipah s pláží. Na ni to máme pár kroků, bohužel ale musíme projít kolem odpadků v korytu potoka.
Pláž je do tvaru půlměsíce a dlouhá asi 800 metrů. My jsme na jejím severním konci, kde jsou roztroušené obrovské kamenné balvany. Lézt po kamenech je pro kluky vždy zážitek, tentokrát o to dobrodružnější, že po jejich překonání objevujeme další, o dost čistší a prostornější Korálovou pláž. Navíc je úplně prázdná, za což můžeme děkovat tomu, že Malajsijci jsou líní udělat krok a zůstávají kde se ubytovali. Na první pláž se můžeme vrátit i po silnici – je to 5 minut chůze.
Z plážových aktivit kluky kromě koupání a písku nejvíc zaujala samozřejmě ta technická – a sice vodní skútry. Zítra vyzkoušíme.
Obloha je většinu dne zatažená, teprve při večerní procházce začíná pršet. Nejprve málo, pak se ale rozprší tak, až se zhmotňuje název Nezvalovy básnické sbírky „Praha s prsty deště”. Sedíme na terase a pozorujeme. Přeháňky jsou v období dešťů vydatné, ale většinou netrvají déle než dvě až tři hodiny. Ta dnešní jen hodinu. Výhodou zdejších dešťů je, že je stále teplo, a ochladí jinak dusný vzduch. Po večeři se kluci ještě vrhají do bazénu, kde to vydrží až do půl desáté. | Anjungan Beach Resort • Pulau Pangkor • RM 255 / 1707 Kč | počáteční: 34 068 km
10:07 • odjezd Cyberjaya
11:27 • 106. km • tankování Shell
13:35 • 271. km • Lumut
14:20 – 14:50 • trajekt Lumut – Pulau Pangkor
| | | | | | Den 114 • sobota 20. 9. 2014 • Pulau Pangkor foto | UBYTOVÁNÍ | | „Nekrmte opice” – tuhle nálepku máme na dveřích na terasu. Opice tu jsou, bohužel ne přítulné, ale naopak drzé, jak se na makaky sluší. Lezou po domech a hledají pootevřená okna, případně kradou jídlo přímo ze stolků venku.
Jsou tu i dvojzoborožci velcí, každé ráno a večer přilétají z džungle. Před snídaní jsem jednoho viděl na zahradě za hotelem, ale než stačím přitáhnou kluky, je pryč. Ubytování v Teluk Nipah jsem vybral záměrně, protože jde o jedíné místo, kde se vyskytují takto blízko lidem. Snad je ještě uvidíme.
I když je na plážích živo od časného rána, my se tam dostáváme až kolem půl dvanácté. Právě začíná největší výheň, tak si na Korálové pláži půjčujeme vodní skútr a jedeme se schladit. Pro kluky jde o premiéra, na skútru ještě nejeli. Nejprve chtějí abych svištěl rychle, po pár skocích na vlnách už jsou však méně nadšení – přeci jen je to na ně moc velká divočina. Zážitek ale mají na celý den.
Několik rozložitých stromů podél pláže poskytuje příjemný stín, houpačky i hamak. Vlny jsou akorát, vstup do vody pozvolný, písek bílý – ideální pro odpočinek. Po obědě se na pláž ještě vracíme. Tentokrát ji ale celou procházíme celou od jihu k severu, až k neskutečnému čínskému chrámu Lin Je, kde nás u vstupu vítají křiklavě barevné betonové sochy kačera Donalda a myšáka Mickeyho. V jeho areálu na konci pláže pak jsou betonové můstky vypadající jako ze dřeva, betonový plot vypadající jako z bambusu, betonové poražené stromy vypadající jako ze dřeva, betonové útesy vypadající jako kamenné, a také betonová mořská víla, na Malajsii zcela nezvykle nahoře bez.
Po večeří se kluci cachtají v bazénu, zatímco já jdu na lov zoborožců. Daří se mi jich pár spatřit na elektrických drátech i stromech. Jen tak sedí a pozorují okolí. | Anjungan Beach Resort • Pulau Pangkor • RM 255 / 1707 Kč | | | | | | | Den 115 • neděle 21. 9. 2014 • Pulau Pangkor foto a Kuala Selangor foto | | DOPRAVA | Máme štěstí – je půl deváté ráno a zoborožci jsou tady. Poletují kolem bazénu, ze stromu na strom. Díváme se na ně přímo z pokoje, ale samozřejmě ihned vybíháme ven. Přírodní divadlo trvá asi 20 minut, během nichž máme možnost pozorovat hned dva páry. Když nám včera nezbyl čas, abychom za nimi šli všichni, tak přiletěli oni za námi. Děkujeme...
Dopoledne se cachtáme v moři a pozorujeme při tom Malajky. Pohled je to stále nezvyklý, i když už jsme ho viděli nesčetněkrát: zahalené od hlavy až po paty, a leckdy ještě v plavací vestě, se snaží koupat a dokonce i potápět. Moc jim to však nejde, a jak je oblečení stahuje do vody všechny do jedné při tom vypadají jakoby se topily. Chybí už jen volání o pomoc.
Po návratu na pevninu zůstáváme v Lumutu o něco déle než v pátek. Je to celkem příjemné městečko se spoustou malých krámků prodávajících suvenýry, oblečení, ale třeba také nepřeberné množství sušených ryb všech velikostí. Hned u přístavu je příjemné nábřeží, kde se klukům nejvíc líbí dřevěné lávky přes které se dá přejít na kotvící lodě. Poprvé si dávám nasi goreng pattaya nazvané podle známého letoviska v Thajsku. Jeho podoba je po celé Malajsii univerzální – jde o smaženou rýži se zeleninou na které je velká vajíčková omeleta politá chilli omáčkou.
Na zpáteční cestě se vyhýbáme dálnici – chceme objet nedělní zácpy, které před Kuala Lumpur určitě vzniknou. Cesta nám sice trvá déle, ale za to se zcela neplánovaně zastavujeme na místě, kam jsme se stejně chtěli podívat, jen jsme zatím neměli čas, protože je od Cyberjayi asi hodinu a půl jízdy – Kampung Kuantan kousek od Kuala Selangor, kde se organizují večerní plavby po řece Selangor za světluškami.
Plavby začínají po setmění. Stihli jsme přijet dřív a chceme si dát večeři, ale chcípnul tady pes. V zemi, která jinak přetéká nepřebernými možnostmi stravování se nám podařilo sehnat pouze originální malajsijské hamburgery z mražených kuřecích placek, nasládlé housky a pálivého kečupu. A pro kluky majonéza.
Dostáváme plovoucí vesty a z dřevěného mola nasedáme do veslice. Řeka je zahalena tmou a už z dálky vidíme mihotající keřovité stromy berembang. Připlujeme blíž a mihotající keř se ukazuje být obsypán stovkami blikajících teček. Světlušky blikají synchronizovaně 3× za vteřinu, takže berembang působí jako vánoční stromeček. Výjev je to dost surreální. Loděk je tu víc, půlhodinové plavby probíhají mezi 20:00 a 22:00. Lidé se snaží fotit, ale v téměř úplné tmě se s běžným vybavením fotit moc nedá. Když použijí blesk, světlušky přestanou blikat a chvíli trvá, než se zase rozsvítí. | | počáteční: 34 339 km
12:30 – 13:05 • trajekt Pulau Pangkor – Lumut
15:50 • odjezd Lumut
18:45 – 20:35 • 169. km • večeře + Kampung Kuantan Firefly Park
22:20 • 269. km • Cyberjaya | | | | |  | | Zoborožci přilétají z džungle přímo na palmy v hotelu • Teluk Nipah • Pulau Pangkor | | | | | | | Den 116 • pondělí 22. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 117 • úterý 23. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 118 • středa 24. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 119 • čtvrtek 25. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | Loni našla na Shaftsbury Square čínskou kliniku. Byla tam včera, já měl první sezení akupunktury (12 jehliček plus bylinky na 5 dní) dnes. | | | | | | | | Den 120 • pátek 26. 9. 2014 • Cyberjaya foto a Putrajaya foto | | | Stěhujeme se z 21. do 8. patra, abychom měli v každém pokoji okno – v obýváku jsme museli celý den svítit.
Noční trh a piknik u jezera v Putrajayi. | | | | | | | | Den 121 • sobota 27. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | Včera večer jsme se s Loni po několika měsících dívali na film – Truman Show. Když to Miki s Daníkem slyšeli, hned se zajímali o čem byl. Řekl jsem jim, že šlo o film pro dospělé, ale klidně jim ho pustím a schválně jak dlouho se vydrží dívat. Navečer jsme ho tedy pustili a oba vydrželi až do konce. Daník pak poznamenal ať jim řekneme až se zase budeme dívat na film pro dospělé. | | | | | | | | Den 122 • neděle 28. 9. 2014 • Seremban foto | | | Už dlouho si slibujeme, že zajedeme do Serembanu, hlavního města sousedního státu Negeri Sembilan. Většinu populace Negeri Sembilanu tvoří Minangkabau, s nimiž jsem se poprvé setkal na jejich domovské Sumatře. Zaujali mě svou architekturou, a také tím, že jde o největší matrilineární etnikum na světě. Minangkabau dost migrují, do Malajsie příšli v 15. století.
Seremban je sídlem Lembaga Muzium Negeri Sembilan (Národní muzeum Negeri Sembilanu), muzea a skanzenu s Minangkabau domy. Pokud hlavní Minangkabau památce v Malajsii, královskému paláci Istana Lama v Seri Menanti (viz den 86), schází typický rys Minangkabau architektury – střecha ve tvaru býčích rohů –, ve skanzenu jej uvidíte.
V budově muzea je výstava o kultuře Minangkabau, hlavní exponáty však najdete venku – palác Ampang Tinggi a vzorový dům Negeri Sembilanu. Oba stojí na kůlech a jsou zcela ze dřeva. Stavby jsou to fascinující a žít se v nich muselo příjemně.
Ampang Tinggi má slaměnou střechu bez býčích rohů. Zato uvnitř je přímo zaplaven vyřezávanými dřevěnými panely. Většina stěn je zdobených vyřezávanými ornamenty a citáty z koránu. Je to prostě nádhera. A navíc vzdušná nádhera – dům je plný oken se závěsy, kterými profukuje příjemný vánek. Palác byl postaven v druhé polovině 19. století, do Serembanu byl přemístěn roku 1953. Druhá stavba – vzorový dům – je uvnitř zdobená skoro stejně bohatě jako palác, a navíc má býčí střechu. Jak bývá v Malajsii zvykem, před vstupem dovnitř je třeba sundat boty.
V centru Serembanu je vidět vliv všech etnik. Je tu jakási malá indická čtvrť, kde si Loni kupuje sárí a v indické jídelně si dáváme oběd. O pár ulic dál stojí Wesleyho kostel, kde se schází místní čínská a indická křesťanská komunita. Hned naproti kostela je nákupní centrum Terminal One. Celkově působí Seremban uspořádaně.
Kromě Minangkabau muzea je tu ještě jedno neobvyklé místo – čínský Then Sze Koon (Chrám stonožky). Říká se, že pokud v něm uvidíte stonožku, budete mít štěstí. A pokud vás při tom kousne, budete mít štěstí ještě větší.
Chrám byl vystavěn na kopci nad městem někdy v 19. století. Čas od času se rozšíří zvěst, že někdo zbohatl nebo měl velké štěstí poté, co zde spatřil stonožku. Hromadně prý vylézají vždy v den Lampiónového festivalu. V zahradě u chrámu je jedna zvěčněna v podobě několikametrové glazované sochy. A další sochy jsou roztroušeny poblíž – bohyně Kuan Jin, Osm nesmrtelných, Opičí bůh. V areálu chrámu jsou i umělá skaliska, jezírko s rybami, pagody a odpočinkové pavilóny, vše betonové, ale pestrými barvami pomalované tak, že to vlastně ani nevnímáte. Na úpatí kopce dokonce stojí gigantická betonová žába se stejně gigantickou čínskou mincí štěstí v tlamě – samozřejmě také z betonu, ale vyvedená ve zlaté barvě.
Je to umělé, ale hravé. Hravost čínských chrámů mě nepřestává fascinovat, proto do nich tak rád chodím. Jejich protipólem jsou malajsijské mešity, které se berou tak smrtelně vážně, že mě až na výjimky přestaly oslovovat. | | | | | | | | Den 123 • pondělí 29. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | Definitivně jsme se rozhodli, že kromě Bornea bychom chtěli pár dní pobýt i na Bali. Z posledního měsíce v Jihovýchodní Asii tedy strávíme 18 dní na Borneu, 6 na Bali a zbylé 3 balením a loučením s Malajsii. Letenky Kuala Lumpur – Sandakan jsem koupil v červnu, teď na Air Asia on-line dokupuju Borneo – Kuala Lumpur a zpáteční na Bali. | | | | | | | | Den 124 • úterý 30. 9. 2014 • Cyberjaya foto | | | | Další návštěva čínské kliniky. Tentokrát jsem opíchán 16 jehličkami, z nichž některé se trefily do živého. A jako přídavek další bylinky. | | | | | | | | Den 125 • středa 1. 10. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 126 • čtvrtek 2. 10. 2014 • Cyberjaya foto | | | Ode dneška podražil benzín z RM 2,10 / 13,70 Kč na 2,30 / 15,00 Kč za litr (RON95, ekvivalent Naturalu 95). Malajsie benzín silně dotuje a má osmé nejnižší ceny benzínu na světě (2013) – viz vývoj cen od roku 2000. Nedotovaná cena RON95 je RM 2,58. Vláda by se dotací ráda zbavila. Nejde to však ze dne na den a i malé krůčky způsobují velký povyk.
Dalším tématem hýbajícím současnou Malajsií je zavedení 6% Goods and Service Tax (GST), obdoby DPH, plánované na duben 2015. Platit měla už od roku 2011, vláda si však dala více času ke zhodnocení dopadů na nižší příjmové skupiny.
V souvislosti s GST se také uvažuje o novém schématu dotací benzínu, v němž by právo na dotovaný benzín určovala výše měsíčního platu:
- méně než RM 5000: čerpání dotovaného benzín RON95 (RM 2,10/l) bez omezení,
- RM 5000 – 10 000: můžou čerpat nejvýše 300 litrů RON95 měsíčně,
- nad RM 10 000: musí čerpat nedotovaný RON97 (RM 2,80/l),
- cizinci a vlastníci vozů se zahraniční poznávací značkou: zákáz čerpat dotovaný RON95.
Způsobilost k nákupu by se měla ověřovat buď současnou malajsijskou občankou MyKad, nebo zcela novou kartou. Zašmodrchané nejsou evidentně jen zdejší dálnice (viz jak se řídí v Malajsii – den 57), ale celé myšlení. Jinak si neumím představit, že by někdo mohl myslet vážně tak komplikované řešení, které by navíc přímo svádělo ke korupci a posílení černého trhu. | | | | | | | | Den 127 • pátek 3. 10. 2014 • Cyberjaya foto a Putrajaya foto | | | | Noční trh v Putrajayai. | | | | | | | | Den 128 • sobota 4. 10. 2014 • Cyberjaya foto | | | Loni s Mikim a Daníkem připravují dárky a přání na dnešní oslavu 8. narozenin Jonatána Jarkulische, zatímco já píšu deník.
Oběd v Shabu Shabu na Shaftsbury Square je opět zážitek. Trochu jsme se obával, jak se bude klukům vlastnoruční vaření líbit, ale zbytečně – jsou nadšení. Shabu shabu je jídlo pocházející z Japonska. Zde je však upraveno do podoby individualizovaného parníku.
O Shabu Shabu jsem už psal – viz den 78. Dnes jsme však navštívili nově otevřené Shabu Shabu 2. Vylepšeno je o dopravní pásy, kterými k hostům přijíždí přísady na vaření. Miki i Daník jsou fascinováni jak dopravní technikou, tak možností uvařit si co chtějí, takže průjezd talířků s různími kuličkami je pro ně neodolatelným pokušením nabrat daleko víc než dokáží spořádat. Naštěstí jsou u stolů cedulky, že za každých 100 g nesnězených zbytků zaplatíme RM 10, takže se jim snadněji vysvětluje, aby neplýtvali.
Odpoledne trávíme na příjemné narozeninové oslavě v Garden Residence. | | | | | | | | Den 129 • neděle 5. 10. 2014 • Shah Alam foto | | | Selangor je stát, který zcela obklopuje federální území Kuala Lumpur a Putrajaya. Tato provázanost s hlavním městem z něj udělala nejbohatší sultanát Malajsie. V Selangoru se mimo jiné nachází největší malajsijský přístav Klang, mezinárodní letiště Kuala Lumpur (KLIA), okruh formule 1 v Sepangu a samozřejmě Cyberjaya, technologická chlouba Malajsie. Hlavním městem Selangoru je Shah Alam. A právě tam dnes vyrážíme.
V Shah Alam není nic zajímavého. Kromě výjimečně atraktivní mešity sultána Salahuddina Abdula Azíze, zvané též Modrá. 40 km za 40 minut autem a jsme tam. Modré mešitě v Selangoru neuniknete. Fotografie jejího modrobílého dómu a čtyř štíhlých minaretů jsou v každé brožuře o turistických atrakcích. Na fotografiích se nejlépe vyjímá proti modrému nebi. Dnes je obloha olověná, ale mešita je i tak impozantní.
Na rozdíl od mešit na Středním východě nás do většiny malajsijských mešit nepustí samotné, ale pouze s průvodcem. Tím našim je Háfiz, klidný padesátník v bílém hábitu. Ženy mají povinnost se zahalit, Loni s Noémi proto dostaly kukly, ve kterých chodí malajské muslimky. Jsou ušité tak, že z nich vykukuje jen obličej. Jde o muslimský hidžáb, jemuž se v Malajsii říká tudung (doporučuji tento článek s přehlednou mapkou jaké jsou kde ve světě požadavky na ženy ohledně zahalování).
Před hlavním vchodem do mešity je kruhové náměstí svažující se do středu. Vypadá jako velká vyschlá kašna, ale není to kašna, jak nám Háfiz vysvětluje. Slouží k trénování obcházení Káby, nejposvátnějšího objektu islámu, který se náchází přímo ve středu nejposvátnější z mešit – Velké mešity v Mekce.
Tuto kvádrovou budovu údajně postavil sám Muhammad. Kába je místem, ke kterému se mají muslimové obrátit při modlitbě. Všechny mešity a modlitebny k ní směřují, a například v hotelových pokojích její směr ukazuje šipka na stropě. Jedním z pěti pilířů islámu je vykonat alespoň jednou za život pouť do Mekky, a právě obcházení Káby je vrcholem této poutě, jíž se každoročně účastní milióny muslimů. Teď už tedy víme, že i obcházení je nutné natrénovat.
Mešita má největší dóm z náboženských staveb na světě, druhé nejvyšší minarety a vejde se do ní 24 000 věřících. Modrobílý dóm je z kachlí, s citáty z Koránu na spodním okraji. Modrobílé kachle a barevné vitráže jsou všudypřítomné. Po schodech stoupáme do druhého patra, kde je modlitební hala pokrytá kobercem. Kolem haly vede po třech stranách chodba oddělená od venku vysokými ozdobnými stěnami s průhlednými ornamenty. V přízemí se nachází zázemí mešity, včetně masírovacích křesel, záchodů a Wifi zóny.
Vždy když v Malajsii vstoupím do nákupního centra jsme zklamaný z nabídky zboží – výběr i kvalita mi přijdou nevalné. V Shah Alam je to stejné. Na oběd jsme se zastavili Plaza Alam Sentral, největším a nevíce vychvalovaném nákupním centru města, ale po jídle jsme hned zase zmizeli pryč.
Přesunuli jsme se jen o 200 metrů dál a tady už je jiný svět. V centru města, na dohled od Modré mešity, se nachází jezero s parky. Je tu i velké hřiště pro děti, včetně mohutných stromů, které rodičům umožňují být v milosrdném stínu, zatímco jejich děti si hrají na slunci. Prolézačky, mosty, skluzavky, lanoví pavouci, dokonce i dřevěná loď. Ovšem nejzábavnější mi přišly záchodky. Stojí na břehu a jsou pomalované tak šikovně, že když si stoupnete na určité místo, záchodky „zmizí”, a místo nich uvidíte malbu protejšího břehu.
Na večeři jsme chtěli do naši oblíbené indonéské restaurace Anggrek Kuring, ale kvůli zítřejšímu státnímu svátku jsou všechny muslimské restaurace zavřené. Naštěstí tu je v Domainu dobrá indická jídelna Banana Leaf, kde se učím jíst správně po malajsku – rukama. | | | | | | |  | | Mešita sultána Slahuddina Abdula Azíze • Shah Alam | | | | | | | Den 130 • pondělí 6. 10. 2014 • Kuala Lumpur | | | Blíží se náš odlet, tak je čas myslet na dárky. Dnešní Eid al Adha, druhý nejdůležitější muslimský svátek, tedy využijeme zcela neduchovně – nakupováním. Eid al Adha připadl na sobotu, ale v Malajsii je zvykem v takovém případě svátek posunout na následující pracovní den.
Události kolem muslimského Eid al Adha (Svátek oběti) jsou zmíněny i v Bibli – Genesis 22. Jde o svolnost Abraháma z oddanosti k bohu zabít svého syna Izáka. Bůh Abraháma v posledním okamžiku zastaví a místo syna k obětování pošle beránka. Příběh má pro muslimy i křesťany hluboký symbolický význam. Muslimové si ho připomínají každý rok během poutě do Mekky, zvané hadždž. Ta probíhá právě v těchto dnech a Eid al Adha je jejím vyvrcholením.
Abrahám je osobou, přes kterou jsou islám a křesťanství propojené. Cituji ze stránky Abrahámovská náboženství na Wikipedii: „Přes řadu odlišností mají abrahámovská náboženství řadu společných znaků. Především je spojuje víra v jednoho osobního Boha – monoteismus, přičemž Bůh je zároveň chápán jako tvůrce a soudce světa a člověka, který odměňuje dobré a trestá zlé lidi (na tomto světě a podle některých tradic i posmrtně). Lidé mohou mít k tomuto Bohu osobní vztah projevující se zejména modlitbou a konáním dobrých skutků; častý byť nikoli všeobecně přítomný je i důraz na povinnost šíření své víry”. Rozsáhlejší anglický text viz Abrahamic religions.
Muhammad vnímal křesťanství jako daleko bližší islámu, než jak je dnes muslimy chápáno. Po své smrti už bohužel nemohl ovlivnit překroucení islámu, které provedli jeho méně osvícení následovníci (analogické je překroucení Ježíšova učení pozdější mašinérii křesťanské církve). Výsledkem je neochvějné přesvědčení dnešních muslimů, že islám je jedinou správnou cestou k bohu. Přesvědčení tak neochvějné, že i samotnou diskusi o tom považují za nepatřičnou – má osobní zkušenost z posledních 20 let, kdy jsem se o podobnou diskusi v různých muslimských zemích pokoušel několikrát. Dnes už se, poučen, ani nepokouším.
Ale zpět k suvenýrům. Kompleks Budaya Kraf na Jalan Conlay v Kuala Lumpur je místem, kde se Malajsie v muzeální části snaží představit a v obchodní části pak zpeněžit své tradiční umělecké předměty. Ceny jsou tu přemrštěné, avšak pro přehled a inspiraci jde o jedinečné místo. Jen CD s tradiční hudbou tu nemají – ty se nám zatím nepodařilo najít nikde. Chcete-li však batiku, dřevořezby, cínové výrobky, sarongy, závoje, oblečení, songkoky (tradiční mužská pokrývka hlavy), proutěné výrobky, wau bulan (malovaní letací draci) apod., pak si zde můžete přijít na své. My se ale přesunujeme o několik čtvrtí dál – do rozsáhlého Pasar Seni (Hlavní trh) v centru.
Ještě než dojde na Pasar Seni musíme zaparkovat auto a najíst se. Pro obojí jsme zvolili jinou nákupní oblast v Kuala Lumpur – čtvrť Bukit Bintang. V podzemním parkovišti necháváme auto a v jiném podzemním komplexu – Lot 10 Hutong – si dáváme oběd. Hutong je v Kuala Lumpur pojmem. Nachází se v suterénu nákupního centra Lot 10 a jde o rozsáhlé bludiště s čínskými jídelnami všeho druhu. Loni si dává nyonya laksa – výborná pálivá polévka s kokosovým mlékem, rybími koulemi, zeleninou a nudlemi, zatímco ja s kluky youtiao – smažené tyčinky z těsta, které se namáčejí do rýžové polévky, či rýžového nebo sójového mléka.
Pasar Seni se nachází v samotném centru Kuala Lumpur, jen několik minut chůze od stejnojmenné stanice metra. K budově z roku 1888, která byla původně používána jako tržnice, přiléhá krytá pěší zóna Kasturi, plná stánků s cetkami. Polovina přízemního patra je rozdělena na část indickou, malajskou a čínskou. Každá z částí má svůj lorong (uličku), kde se prodávají suvenýry příslušného etnika. V druhé polovině přízemí je směs stánků s různorodými suvenýry – od kožených, výrobků, batik, látek, přes knihy a kirisy, až po šachovnice, přívěšky či falešné Lego. V prvním patře je velká jídelna a nepřeberné množství stánků s oblečením, dřevěnými sochami, barevnými létajícími draky atd. | | | | | | | | Den 131 • úterý 7. 10. 2014 • Cyberjaya foto | | | Jasného nebe delšího než jeden den se asi nedočkáme – od našeho příjezdu je standardní výbavou většiny dnů mlžný závoj. V létě bylo příčinou sucho a následný prach, teď na podzim pro změnu kouř z ohňů na Sumatře. Tak špatné jako před rokem to ale není.
Je překvapivé jakou škálu tlaků a bolestí umí vyvolat akupunkturní jehličky. | | | | | | | | Den 132 • středa 8. 10. 2014 • Cyberjaya foto | | DOPRAVA | Saga musí na kontrolu, takže dostáváme nové auto – Proton Persona.
Kouřová mlha ze sumaterských ohňů je tak výrazná, že jsem ji zvěčnil. Foto bude sloužit ke srovnání s normální situací, jestli ještě do našeho odletu nastane. | | staré auto
konečný stav: 35 223 km
nové auto
stříbrný Proton Persona
SPZ: WTW 2034
počáteční stav: 92 488 km | | | | | | Den 133 • čtvrtek 9. 10. 2014 • Cyberjaya foto | | | | Čínská doktorka mě rasí čím dál víc. A navíc mám chodit dvakrát týdně. | | | | | | | | Den 134 • pátek 10. 10. 2014 • Pulau Penang foto | UBYTOVÁNÍ | DOPRAVA | Miki má dnes narozeniny a stejně jako Daníkovy je oslavíme na cestě – míříme na Penang, ostrov na severu Malajsie. Začátek není nejlepší. Zapomněl jsem pas a řidičák, takže se musíme po půlhodině vracet. Další potíž nás čeká v polovině cesty – přestala fungovat klimatizace a až na Penang se pečeme.
Penang s pevninou spojují dva mosty – 13,5km (8,4 km nad mořem) Jambatan Pulai Pinang (Penangský most) otevřený v roce 1985, a 24km (16,9 km nad mořem) Jambatan Sultan Abdul Halim Muadzam Shah (most Sultána Abdula Halima Muadzama Šáha) otevřený letos v únoru. A na rýsovacích prknech se právě připravuje třetí spojení s pevninou – 7,2km Penangský podmořský tunel. Podobné projekty si Penang může dovolit – patří k nejbohatším malajsijským státům.
Doufal jsem, že kouřovému závoji ze Sumatry vznášejícímu se nad Selangorem ujedeme. Nevěřil jsem, že by mohl pokrývat celou Malajsii. Chyba lávky. Provázel nás přes Perak a Kedah až na Penang. Při přejezdu Penangského mostu jsem tedy vjížděli do mlhavého nic, z nějž se teprve kilometr před pobřežím vyloupl Penang.
Ubytováváme se v hotýlku vedle muzea čokoláda. Kluci tam hned musí jít, ale jde spíše o prodejnu (ne příliš kvalitní) čokolády. Přesto je to turistický hit, kde se střídá jeden autobus za druhým.
Penang, tedy jeho hlavní mesto George Town, patří mezi poslední místa, kde je možné spatřit rikši. Jízda rikšou je pomalejší i dražší, než autobusem, ale kluci s ní ještě nikdy nejeli. Miki má navíc narozeniny, tak máme i slavnostní jízdu do obchoďáku Prangin Mall, kde si ve Starbucks děláme malou oslavu s dorty. Blíží se Diwali, indický Festival světel, tak i v Prangin Mallu je na zemi vysypána velká mandala z barevného písku.
Zpět se vracíme přes původní Čínskou čtvrť, která má ještě docela atmosféru. Úzké uličky s oprýskanými domy jsou plné čínských obchůdků, jídelen, opraven, prodejců zeleniny, ale také třeba pečených kaštanů a arašídů.
Večeře stojí za zmínku. Skvěle jsme se poměli v Kompleks Makanan Medan Renong, lidovém jídelním centru situovaném přímo u moře. Za zvuků přiboje jsme si pochutnali na slavné penangské verzi polévky laksa (v žebříčku CNN 7. nejlepší jídlo na světě), rojaku a jako zákusek ais kacang. | Red Inn Cabana • Pulau Penang • RM 157 / 1020 Kč | počáteční: 92 561 km
10:20 • odjezd Cyberjaya
12:37 – 13:12 • 204. km • oběd na E1
15:20 • 420. km • George Town | | | | | | Den 135 • sobota 11. 10. 2014 • Pulau Penang foto | UBYTOVÁNÍ | | George Town je rozlehlý, a nedostatek zeleně z něj dělají dost horké město. Na malé vzdálenosti se nevyplatí jezdit autem, a navíc bychom stejně nezaparkovali (před 15 lety byl klidným, poloprázdným městem, dnes jsou všude dopravní zácpy a i chodníky jsou přeplněné lidmi). Proto chodíme pěšky, ale žhavý asfalt s betonem nám to moc neusnadňují. Tři chrámy, které chceme dopoledne navštívit, mají z tohoto ohledu výhodu – jsou od nás daleko, takže autem prostě jet musíme. Jen to parkování asi nebude nic moc.
První z nich, hinduistický Nattukottai Chettiar, si pamatuju z poslední návštěvy, kdy se tu právě odehrával trochu masochistický festival Thaipusam. Teď, bez hektiky a šrumce Thaipusamu, působí zcela jinak, skoro až nezajímavě. Z venku jde o velký, ale celkem obyčejný dům, o němž by nikdo neřekl, že jednou v roce je centrem oslav jichž se účastní kolem miliónu věřících.
Naproti přes ulici je o dost menší, ale stylovější chrám Sri Meenakshi. Jako drtivá většina malajsijských hinduistickýh chrámů i tento je jihoindický, s typickou pestrobarevnou věží jež nese sochy hlavních bohů. Zde už není tak mrtvo jako naproti. Hlavní hala je plná věřících, kteří se zapálenými vonnými tyčinkami obchází svatyni a modlí se. V přilehlé menší svatyni se právě koná obřad umývání božstva, který nás zde přikoval asi na půl hodiny.
Pestrost Penangu se projevu i v oblasti náboženství. Stačí popojet do jiné čtvrti a dostane se vám zcela odlišné zkušenosti. Tři kilometry od hinduistickéhoi Nattukottai Chettiar se tedy noříme do areálu rozsáhlého barmského buddhistického chrámu Dharmmikarama. Jeho rozsáhlá zahrada s barevnými fantaskními draky a vílami (samozřejmě z betonu), stejně jako dvě velké modlitební haly, z nichž v jedné stojí několikametrový zlatý Buddha, kluky oslovily. Dokonce Buddhovi každý zapálil dvě svíčky. Příjemná je i vstupní kolonáda s lavičkami, která je po stěnách ozdobena obrazy z Buddhova života.
Buddhistický je i velmi thajský Wat Chayamankalaram naproti. Thajské chrámy mám rád pro jejich barevnost, ale především neskutečný důraz na detail. Například dva několikametroví draci, hlídající vstup do modlitební haly, jsou celí vykládaní barevnými lesklými sklíčky. Povrch jednoho z nich se právě upravuje, takže máme možnost sledovat s jakou pečlivostí taková výzdoba vzniká. V hale leží 33metrový zlatý Buddha a v uličce za ním se nachází stovky malých okýnek s urnami – jde tedy zároveň o hřbitov. Na všech stěnách jsou jako tapeta tisíce malých zlatých buddhů, každý se jménem člověka, který na chrám přispěl.
Vím, že se opakuju, ale po podobné návštěvy si vždy vzpomenu na hravost, se kterou se v těchto chrámech setkávám a srovnávám ji se sterilitou a chladností mešit. V Penangu jich je nepočítaně, ale nemám potřebu se podívat do jediné z nich. Necítil bych se dobře, protože bych se tam necítil vítán.
Na oběd máme chuť dát si indické jídlo. Cílem je tedy Little India. Jak už to u indických čtvrtí bývá je zde hlava na hlavě, takže parkujeme o několik ulic dál. Oběd v jídelně Kassim Mustafa je výborný. Nepřestává mě fascinovat, jak téměř každé místo s indickou kuchyní, i když je to jen díra vezdi, podává skvělá jídla. Kassim Mustafa je jídelna poměrně velká, navíc přímo na rohu Lebuh Chulia a Lebuh Penang, jednoho z nejrušnějších míst Little India, takže si musíme chvíli počkat, ale vyplatí se to.
V Little India trávíme zbytek odpoledne. loni i kluci si tu nechávají na ruce nakreslit hennou krásné ornamenty (smyje se asi za týden), zatímco já jsem si po několika měsících odskočil k holiči. A ne ledasjakému, jak jsem zjistil. Obyčejný krámek na bazaru, kde stříhají mladí Indové kolem třiceti. I když jsem na začátku protestoval proti rozsahu (chtěl jsem vlasy zkrátit o něco míň), nakonec mě ostříhal skvěle a ještě mi promasíroval hlavu a dvěma rychlými pohyby hlavou – křup-křup – uvolnil krční páteř. | Red Inn Cabana • Pulau Penang • RM 157 / 1020 Kč | | | | | | | Den 136 • neděle 12. 10. 2014 • Pulau Penang foto | | DOPRAVA | Loni má od Pangkoru vyrážku na noze, mast si ale nechala v Cyberjayi. Ranní úkol číslo jedna tedy je – v lékárně sehnat mast. Úkol číslo dvě je také nakupovací – Lego pro kluky.
S Legem jsme úspěšní, s mastí ne – je neděle, většina lékáren je zavřených a ani jedna v Pragin Mallu nemá co potřebujeme. K Legu bych ještě zmínil, že jsme nekoupili pravé Lego, ale jednu z jeho napodobenin, kterými se zdejší trhy hemží. Někdy jde o kopie Lega, ale častěji jsou to sady s motivy, se kterými Lego ještě nepřišlo – hlavně různí hrdinové typu Spiderman, Batman apod. Jejich výhodou je láce – RM 4-40 / 25-250 Kč –, nevýhodou (u větších sad) nekvalitní výlisky, které do sebe nejdou dobře zacvaknout, špatně drží apod. Z našich zkušeností pro děti spíš zlost, než radost.
Kolem poledne se chystáme vyrazit domů, ale... auto nestartuje. Volám do půjčovny, kde mi radí, že mám sehnat automechanika, který by se na auto podíval. Jenže je neděle a vše zavřeno. Naše půjčovna má však pobočku i na Penangu, jejíž zaměstnanci nám nakonec auto zprovozňují, ale stálo nás to 3 hodiny čekání. Dnešní plánovaný program – několik zastávek na cestě do Cyberjayi –, se tedy bude muset smrsknout.
Asi za hodinu jsme u čínského chrámu Kek Lok Si. Jde údajně o největší buddhistický chrám v jihovýchodní Asii a jeho mohutnost vyniká o to víc, že je postaven na svahu. Je tak rozsáhlí, že dokonce má i lanovku, kterou se dá vyjet k 30metrové soše bohyně Kuan Jin, nově zastřešené v otevřeném pavilonu. Zážitek z chrámu je působivý. Bludiště chodeb a cestiček vede od jedné modlitební haly k druhé, vše je barevné, detailně propracované, prosycené vůní vonných tyčinek. Škoda že nejsem buddhista, tady by se mi líbilo přibližovat se k jsoucnu. Působivý je i výhled na Penang, obzvlášť od Kuan Jin.
Ještě jsem však neviděl chrám, který by byl tak komerční. Od parkoviště, přes modlitební haly, po pasáže, všude jsou stánky se suvenýry. U vchodu do lanovky je dokonce celý velký obchod, kterým se k lanovce musíte prodrat. Před modlitební halou u Kuan Jin zase prodej tašek – napíšou na ni vaše jméno a máte navždy dobrý pocit, že jste přispěli a ještě je kus chrámu jakoby váš (v čínských buddhistických chrámech velmi rozšířený způsob příspěvku).
Cestou na jihu ostrova jsme překvapeni mírou urbanizace. Je daleko větší, než bych si myslel. A zcela na jihu, kde ústí druhý penangský most, se opět dostáváme do typické nepřehledné malajsijsky nelogické betonové džungle dálnic, nadjezdů a podjezdů. Děláme krátkou zastávku v čínském Hadím chrámu, kde se to opravdu hemží chřestýši, a za soumraku přejíždíme přes zcela nový 24kilometrový most Sultána Abdula Halima Muadzama Šáha zpět na pevninu.
Cestou nám opět přestává fungovat klimatizace. Navíc prší, takže okna se mlží tak, že nic nevidím a musím zastavit na benzínce. V chladiči není žádná voda. Dolévám ji, ale auto nechce nastartovat. Kupuju startovací kabely a za pomoci jiného auto se podaří nastartovat. Je půl desátě večer a od Cyberjayi jsme 250 km. Ještě volám do půjčovny, že zítra chceme nové auto, a vyrážíme. Doma jsme po půlnoci, bez dalšího zádrhele. | | počáteční: 93 013 km
11:25 • 1. odjezd z George Town
14:40 • 2. odjezd z George Town
15:15 – 16:48 • 9. km • chrám Kek Lok Si (Penang)
17:55 – 18:27 • 34. km • chrám Hock Hin (Penang)
19:45 – 20:32 • 113. km • večeře na E1
21:37 – 22:05 • 170. km • benzínka na E1 – auto nestartuje
0:18 • 438. km • Cyberjaya | | | | |  | | Obětiny • Hadí chrám • Pulau Penang | | | | | | | Den 137 • pondělí 13. 10. 2014 • Cyberjaya foto | | DOPRAVA | | Večer máme nové auto, osvědčený Proton Saga. | | staré auto
konečný stav: 93 442 km
nové auto
stříbrný Proton Saga
SPZ: BKT 4440
počáteční stav: 137 973 km | | | | | | Den 138 • úterý 14. 10. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 139 • středa 15. 10. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 140 • čtvrtek 16. 10. 2014 • Cyberjaya foto | | | | | | | | Den 141 • pátek 17. 10. 2014 • Melaka foto | UBYTOVÁNÍ | DOPRAVA | Do Melaky, jednoho z ikonických míst Malajsie, se chystáme od začátku našeho pobytu. Melaka sice není příliš malajská, přesto však všechny přitahuje. Cizince svou rozmanitou koloniální architekturou a domácí svojí... rozmanitou koloniální architekturou. A ještě čínskou čtvrtí, jež je spolu s georgetownskou nejatmosféričtější v Malajsii, a kam malajsijští Číňané jezdí hlavně z důvodu zvaného kuřecí rýžové koule.
Několik kilometrů před Melakou stavíme ve skanzenu Mini Malaysia (foto). Otevřena je pouze sekce s malajsijskými domy. Druhá část, věnována obydlím ze států ASEAN od Barmy po Indonésii, je pro rekonstrukci dočasně uzavřena.
Mini Malaysia představuje po jednom obydlí z každého malajsijského státu. Nezvykle systematická expozice s informativními cedulkami v každém domě je skvělým vstupem do rozmanitosti malajsijské kultury. Klidně by mohla být první zastávkou v programu každého turisty, aby alespoň zběžně nahlédl do prostředí, jež po staletí formovalo zdejší obyvatelstvo – vzdušné dřevěné domy s velkými společnými a menšími soukromými prostory, jež jsou z praktických důvodů postaveny na kůlech, a do nichž se vstupuje zásadně bez bot. Od honosnějších z poloostrovních sultanátů Selangor a Melaka, po jednodušší – ale o to prostornější – dlouhé domy ze Sarawaku na Borneu.
V některých domech jsou předváděny tradiční činnosti, jako příprava sladkostí či tanec, v jiných zase nacházíme tématické výstavy – například hudební nástroje. Nejvíc nás však zaujal praktický odkapávač na nádobí v domě z Terengganu. Je dřevěný, umístěný v důmyslném výklenku, díky čemuž voda odkapává přímo na chodníček vedoucí kolem domu – díry do stěny díky celoročním tropickým teplotám nevadí.
Je zatažený podvečer, mírně prší, tak je čas na nějaké muzeum. Bydlíme nedaleko centra, několik minut chůze od Námořního muzea. Jde o repliku středověké portugalské lodi Flor de la Mar, která se roku 1511 potopila u melackých břehů. Z její paluby je dobrý výhled na nábřeží řeky Melaka. Revitalizace zdejšího nábřeží je v Malajsii dávána za příklad úspěšné proměny dříve zanedbané oblasti v atraktivní turistický cíl. Dnes je nejen možné (a příjemné) projít se po nábřeží v délce několika kilometrů, ale fungují zde i vyhlídkové plavby.
Samotná Flor de la Mar nestačí pro všechny exponáty muzea, proto byla vedle přistavěna další budova. Klukům se v ní především dobře běhá, ale i výstava je nápaditá, včetně interiéru tu v podobě útrob dřevěné lodi (včetně zaoblených stěn se žebrováním, jako v podpalubí), tu futuristických chodeb podmořské výzkumné stanice à la Star Trek. Malajsijci mají skvělé nápady a velkou fantazii, jen kdyby je uměli i udržovat.
Melaka prošla rukami většiny mocností, jež se v jihovýchodní Asii ochomýtali. Nejprve portugalskými, pak holandskými, a nakonec britskými. Dříve byla obklopena hradbami, z nichž už dnes zůstala stát jen kamenná obraná pevnost na břehu, a brána A'Famosa u bývalého sultánova paláce. Kluky nejvíc zaujaly repliky středověkých kanónů a samozřejmě ta část zdi, po které se dá vyšplhat nahoru.
Centrum Melaky je prvním místem v Malajsii, kde jsme viděli cedule „Ve všech domech podél této ulice je zakázno kouřit". První krok by tedy byl, ještě jej začít vymáhat – zdejší tradiční slabina.
Noční trh v Jonker Street nás zklamal – kulinářsky chudý, zato bohatý na všelijaké zbytečné cetky. A navíc kvůli němu skoro nejsou vidět tradiční čínské domy v ulici, z nichž řada je příkladem nádherně zdobené čínsko-malajské architektury. V jednom z nich si, jako správní Číňané, k večeři dáváme ony věhlasné kuřecí rýžové koule. A také famózní chendol. | De Mawardah Inn • Melaka • RM 153 / 1060 Kč | počáteční: 138 025 km
11:25 • odjezd Cyberjaya
12:44 – 15:14 • 130. km • Mini Malaysia
15:53 • 144. km • Melaka | | | | | | Den 142 • sobota 18. 10. 2014 • Melaka foto | | DOPRAVA | Den začínáme projížďkou po řece. Nábřeží je příjemným místem k procházkám. Je tu čisto, restaurace se zahrádkou, fasády domů pomalované různorodými motivy od kulinářských dobrot po indické tanečnice. Přes řeku vede několik nápaditých lávek pro pěší. Nejvzdálenějším místem plavby je čtvrt Kampung Morten s tradičními dřevěnými domy, jež je oblíbenou turistickou atrakcí, i když jde o obyčejnou, stále živou obytnou čtvrť.
Loď se obrací po půl hodině v místě, kde stojí jedna ze stanic průšvihového melackého monorailu. Ten jediný hyzdí jinak celkem příjemné nábřeží – jeho chátrající koleje na pylonech se táhnou podél řeky v délce několika kilometrů. A ve stanici, tyčící se nad řekou jako modernistická mrtvola, rezaví opuštěná vlaková souprava.
Stejně jako Penang, i Melaka má své rikši. Správná melacká rikša je ozdobena motivy s Hello Kitty, srdíčky, umělými květinami, a střechu má v podobě motýla, vše co nejrůžovější. Také musí hrát, pokud možno hodně hlasitě. A v noci svítit. Jednu si bereme pro krátký přesun od Holandského náměstí k bráně Porta de Santiago, jedinému zbytku původní portugalské pevnosti A'Famosa. Miki s Daníkem jsou jízdou nadšeni, nejraději by jezdili jen rikšou.
Portugalská pevnost pokrývala celé dnešní historické centrum Melaky na pravém břehu řeky. Porta de Santiago tvořila jednu z jejich vstupních bran a i dnes je položena strategicky. V jejím přímém sousedství jsou replika sultánova palác a vrch s kostelem sv. Pavla, přes ulici moderní nákupní centrum Dataran Pahlawan Melaka Megamall. A také tucet růžových rikš.
Od kostela sv. Pavla, který nemá střechu, ale za to je v něm několik náhrobních kamenů v němčině a latině ze 17. a 18. století, lze dobře přehlédnout Melaku až k moři. Vidět je nová zástavba kolem řeky, trup i stěžně Flor de la Mar v Námořním muzeu, a také velké nákladní lodě na moři.
Nejzajímavější mi však přijde replika paláce melackého sultána, včetně „Zakázané zahrady". Dvoupatrový palác byl postaven roku 1984 a slouží jako historické muzeum. Vnější i vnitřní stěny paláce jsou zdobeny dřevořezbou, v horním patře je sultánova ložnice. Kromě výstavy kostýmů sultánova dvora, a modelů různých malajsijských a indonéských paláců je tu také několik diorámat. Nejvíce prostoru dostává dioráma demonstrující dění v audienční hale. Kromě sultána na vyvýšeném pódiu a jeho suity jsou tu i ministři, vyslanci, obchodníci, ale také třeba odsouzenec. Všichni sedí nebo klečí, čekajíce na slyšení.
Oběd nás zavádí hluboko do minulosti dnešní Melaky. Melaka patřila spolu s Penangem a Singapurem mezi tzv. britské průlivové osady (odkaz česky). Většinu jejich obyvatel tvořili čínští imigranti, jež v průběhu staletí vytvořili jedinečnou Peranakan – často nazývanou Baba-Nyonya – kulturu s kořeny sahajícími až do 10. st. n. l. A právě Baba-Nyonya kuchyně je dnes na řadě v našem kulinářském poznávání Malajsie.
Jonker Street je místem, kde je několik zajímavých restaurací hlásících se k Baba Nyonya odkazu. Jak autentické jsou nedokážu posoudit, ale stojí se před nimi dlouhé fronty. Vybrali jsme Nasi Ayam Hoe Kee a dobře jsme udělali. Vedle kuřecích rýžových koulí máme také pečenou rybí hlavu, výbornou lahůdku. Museli jsme vystát dlouhou frontu, avšak uvnitř už je obsluha rychlá.
Odkaz Baba-Nyonya je také hlavním tématem Muzea dědictví Baba-Nyonya. Výrazy Baba a Nyonya označují zdejší muže a ženy čínsko-malajského původu. Jelikož Čínané jsou velmi schopní obchodníci, mnoho Baba-Nyonya rodin bylo velmi zámožných. Mezi nimi také rodina, jež svůj melacký dům proměnila v muzeum. A to muzeum velmi opulentní, jež rozhodně stojí za návštěvu.
Z ulice mají melacké domy stejnou šířku, jen délka směrem do dvora se různí. Jediný způsob jak získat širší dům bylo odkoupit sousední nemovitost a domy propojit. Muzeum zabírá dokonce tři takto propojené domy, a je na co se dívat. Nemá moc smysl popisovat všechen luxusní nábytek vykládaný perletí, zdi s ručně malovanými kachlemi, dřevěné stěny s dřevořezbami atd. Je třeba to vidět. V muzeu se nesmí fotit, ale fotky na jeho webu mluví samy za sebe (viz odkaz výše).
Jedna z mála moderních melackých zajímavostí – Masjid Selat Melaka (mešita Melackého průlivu) – se nachází na Melackém ostrově dostupném po 200m mostě. Se svým zlatým dómem vypadá trochu jako ruský ortodoxní kostel. Její zajímavost spočívá v tom, že stojí zcela na vodě. Do mořského dna byly zaraženy desítky betonových pylonů, díky čemuž z dálky působí jakoby plavala na vodě. Ostrov samotný je umělý a právě se na něm staví rezidenční a obchodní komplexy pro 10-20 000 lidí.
Za soumraku si sedáme na večeři kousek od Kampung Hulu, nejstarší fungující mešity v Malajsii (1728). Ráno jsme tudy jeli na člunu, teď stejné výletní lodi, které jezdí až do tmy, pozorujeme ze zahrádky na nábřeží. Klidně bychom tady ještě pár dní zůstali, ale musíme zpět do Cyberjayi, jelikož zítra vyrážíme na Borneo. | | počáteční: 138 179 km
19:11 • odjezd Melaka
21:09 • 147. km • Cyberjaya | | | | | | Den 143 • neděle 19. 10. 2014 • Cyberjaya foto ►►► Sandakan | UBYTOVÁNÍ | DOPRAVA | Balení je sice hektické, ale zůstává čas i na rozloučení s Noémi, Matúšem a Hapsi. A holky se s pomocí Hapci dokonce ještě stihnou převléknout do sári a udělat si poslední společné fotky.
Letiště KLIA2, používané nízkonákladovými leteckými společnostmi jako Air Asia, je od Cyberjayi 25 minut jízdy. Na letišti vracíme auto a domlouvám jeho půjčení na poslední tři dny pobytu před odletem do Evropy. Let má mírné zpoždění. Air Asia točí letadla poměrně rychle. Jen co přiletí z jednoho místa letí už hned jinam – rozdíl není snad ani hodina. Každé zdržení se pak rychle nastřádá.
Za dvě a půl hodiny jsme v Sandakanu. Do centra je to taxíkem asi čtvrt hodiny. Je osm večer a ulice jsou úplně pusté. Ba mrtvé. Nikde ani živáčka, jen občas narazíme na velkého švába přebíhajícího z jednoho kanálu do druhého. Bloky čtyřpatrových domů seřazené v pravoúhlých ulicích působí docela nehostinně – jako opuštěné omlácené skladiště. Přesto se jdeme projít na promenádu k moři, dvě ulice od hotelu. Tady je trochu živo – otevřený supermarket, před ním trh se zeleninou, několik kaváren a jídelen. Jsem zvědav jak to bude vypadat za světla. | Central Hotel • Sandakan • RM 98 / 678 Kč | vrácení auta (letiště KLIA2)
konečný stav: 138 351 km
17:30 – 20:00 • let Air Asia: Kuala Lumpur – Sandakan • RM 732 / 4707 Kč | | | | | | Deník Borneo a Bali ►►► | | | | | | | Den 169 • pátek 14. 11. 2014 • Denpasar • INDONÉSIE ►►► Cyberjaya • MALAJSIE
| | DOPRAVA | Vstávám ve 2:30, odlet je v 6:15. Na recepci máme připravené balíčky se snídaní. Balíme poslední věci, loučíme se s krásnou zahradou a ve 3:30 odjíždíme.
Ulice jsou prázdné, to se to najednou jede. Podle domluvy nechávám auto na letištním parkovišti (3patrová krytá budova), zamykám a klíčky zabouchávám vevnitř (ta důvěra, že auto nikde neprodám, ale opravdu ho nechám na letišti, mě fascinuje). Poslední vazby s Bali jsou tedy zpřetrhány.
Odletová daň je Rp 200 000 / 350 Kč, čili o něco méně než polovina ceny víza. Odletová brána 10 ještě není otevřená, čekáme před páskou. Není tu kde sedět, takže část čekajících posedává na zemi, část vzhledem k časné ranní hodině i polehává. Po otevření sejdeme dolů, kde opět stojíme a čekáme, než přijede autobus.
Při vzletu je krásně vidět poloostrov Bukit, včetně nové placené dálnice vedoucí přes vodu. Jasně je také vidět postup odvodňování zálivu Benoa. Plánuje se tu komplex umělých ostrovů ve stylu dubajských Palmových ostrovů, které by turistům poskytovaly ubytování, restaurace, wellness a dokonce i soukromé domy. Plány jsou velkolepé, námitky jsou však vážné – například zvýšení úrovně mořské hladiny v zálivu o více než metr a zaplavení některých oblastí, nebo poškození zdejších korálů a mangrovů. Proti je i indonéský prezident. Projekt budí velké emoce, dokonce se i zvažuje celo-indonéský zákaz získávání půdy odvodňováním.
Na letišti v Kuala Lumpur už nás čeká domluvené auto. Budeme ho mít zadarmo, jako kompenzaci za potíže, které jsme měli s autem během cesty na Penang.
Velkou část věcí (sedačky, lego, suvenýry, knihy) jsme sbalili do krabic. Chci je poslat přes DHL, je však polední modlitba, proto musím čekat do půl třetí. Alespoň se mezitím můžu rozloučit s týmem ve firmě.
Nad Shaftsbury se stahují temné mraky a začíná pršet. Dáváme si pozdní oběd v našem oblíbeném Alef Maju. Kluci chtějí roti channai cheese – dokud můžou, doma jim zdá se bude chybět.
Poslední návštěva u Jarkulischů. | | vrácení auta (letiště Denpasar)
konečný stav: 250 372 km
6:15 – 8:55 • let Air Asia: Denpasar – Kuala Lumpur • RM 1174 / 7958 Kč
půjčení auta (Cyberjaya)
stříbrný Proton Saga
SPZ: BKT 4440
počáteční stav: 139 686 km
cena za 3 dny: zdarma | | | | | Den 170 • sobota 15. 11. 2014 • Kuala Lumpur
| | | Kolem 12 odjíždíme do Kuala Lumpur, podívat se po dárcích a suvenýrech. Během našich předchozích návštěv se nám jako dobré místo zdál Pasar Seni, proslulá tržnice v centru. Při zběžném pohledu byla atraktivnější, než když opravdu chceme něco koupit, jelikož teď nás zde nic nezaujalo. Většina nabídky jsou buď cetky, nebo levné a nekvalitní zboží. Alespoň si v horním patře s restauracemi dáváme oběd – že by poslední tom yam laksa?
Pokouším se vyměnit zbytek brunejských dolarů a indonéských rupií. Myslel jsem, že to bude snadné. Ale ouha! Z rupií berou jen velké bankovky a dolary nevyměním vůbec. Další mýtus o světovosti Kuala Lumpur padl.
Poslední nákupní zastávkou je Jaya Grocers v Intermarktu. Víceméně kupujeme jen malajsijské sladkosti, které se vyrábí v pro nás nezvyklých příchutích jako pandan či durian. | | | | | | | | Den 171 • neděle 16. 11. 2014 • Cyberjaya foto a Putrajaya foto | | DOPRAVA | Finišujeme s balením. Po poledni poslední nákupy v Alamandě v Putrajayi – tentokrát hlavně přísady na vaření, jako citronová tráva, limetkové listy apod.
Letadlo letí po půlnoci. Ve tři odpoledne tedy vracíme auto a v šest opouštíme byt. Kufry necháváme na recepci a vyrážíme na poslední večeři. A kam jinam, než do našeho oblíbeného Shabu Shabu. Ať žije tom yam vývar!
Taxi jsme objednali na devátou, jízda trvá něco přes půl hodiny. Jakmile vystupujeme na letišti, padá ze mě většina napětí z otázek co by kdyby. Přeci jen stěhuji celou rodinu.
I sem se už dostalo balení zavazadel do fólie, čehož po zkušenostech s malasijskou pečlivostí rádi využíváme. Taky se mi daří prodat brunejské dolary. A do třetice jsme v duty free překvapivě narazili na krásnou verzi tradiční malajské hry congkak – tak pěknou jsme nikde neviděli. | | vrácení auta (Cyberjaya)
konečný stav: 139 835 km | | | | | | Den 172 • pondělí 17. 11. 2014 • Kuala Lumpur • MALAJSIE ►►► Praha | | DOPRAVA | První, po čem se kluci v letadle shánějí je video obrazovka. Líbí se jim, že si můžou sami určovat svůj program. Nové dotykové obrazovky v tomto letadle kromě pouštění filmů, hudby a her navíc umožňují i zobrazení informací o letu, přivolání letušky a zapnutí světla. Možné je i vložit vlastní USB disk a poslouchat svoji hudbu. Základem informací o letu jsou Google Maps, na které se promítá letadlo – buď pohled ze shora, nebo průletový, tj. jakoby někdo snímal letící letadlo ze strany.
U Mikiho nefunguje obrazovka, přesedávám si na jeho místo. Po vzletu se letušky snaži obrazovku spravit, ale nepovedlo se. Jako „odškodné“ dostávám poukázků na 25 euro na nákup věcí z jejich duty free nabídky. O kluky je dobře postaráno. Stejně jako cestou do Malajsie dostávají od letušek spoustu dárků – omalovánky, skládačky a nad ránem ještě maňáska Lu, symbol Lufthansy.
Období po návratu z delšího pobytu je pro mě vždy plné otázek. A pochybností. Využili jsme svůj čas smysluplně? Neuniklo nám něco podstatného? Jak moc jsme opravdu pronikli pod povrch? Nebo jsme se spíše nechali ošálit iluzemi? Jaký dojem jsme v místních lidech zanechali o naši kultuře? A co jsme se díky tomu všemu dozvěděli o sobě?
Osobně jsem nebyl schopen přenést se přes malajskou představu fungování multikulturní společnosti, jež má v ústavě zakotvený rasismus. Mohl jsem ji ignorovat a psát pouze o krásách a inspiracích, kterých má tato země požehnaně. Zápisky by pak byly pozitivnější, ale zároveň neúplné. Proto se tento deník mimo jiné hemží i narážkami, především na Malajce, které na někoho můžou působit netolerantně. Budiž.
Nicméně, i když osobně dávám přednost jiným oblastem jihovýchodní Asie, je Malajsie fascinující zemí, kde si typický krátký dovolenkový pobyt většina lidí užije. Různorodost kultur, zvyků, prostředí, zkušeností, gastronomie je tak široká, že si každý najde to svoje. Takže – přeji příjemný pobyt. | | 1:15 • let Lufthansa: Kuala Lumpur – Frankfurt (12:40 h)
9:10 • let Lufthansa: Frankfurt – Praha (0:45 h) | |
