TOPlist

Cyberjaya (4. 6. 2014)

Přes den je hodně horko, 35 a víc, když nastavíte klimatizaci na 26 a přijdete z venku, je vám zima! V noci je taky horko – abych to přiblížila, tak abychom zmírnili noční horko, máme klimatizaci nastavenou na pouhých 27 stupňů, aby nám nebylo moc zima (ještě jednou podotýkám, že v noci) :-). V přízemí jsou dva bazény, jeden malý dětský a jeden velký, kde ale dospělák dosáhne na zem a jsou v něm vodotrysky. Takže tam každý den trávíme nějaký čas a budeme i nadále. Kousek od nás je i zcela moderní dětské hřiště s houpačkami, průlezkami, skluzavkami… a dalších pět pater pod úrovní „našeho přízemí“, které leží na pěti patrech garáží, je molo, kde jsou různé restaurace (indická, arabská, malajská, dokonce jsem zahlédla i cukrárnu a Starbucks coffee…), lékárna, obchůdky…


Ahoj,

takže jsme tedy tady… v Malajsii.

Zrovna je tady jedna hodina v noci, u vás sedm večer…

Kluci už spí, dnes šli v deset večer a kupodivu i usnuli, David po prvním dni v malajské práci také, já jsem se vzbudila asi před půl hodinou (tedy o půl jedné v noci) a nějak mi to nejde…

Tentokráte dost výrazně pociťujeme „jet lag“ /džetlek/ (příp. „jet lack“) efekt, kdy po překonání několika časových pásem v krátkém čase je tělo pořád naladěné na pásmo, z kterého vyjelo… Takže mám holt sedm hodin a spát ještě nemůžu… včera jsem naopak mohla já, leč jsem byla po přípravách a letu šíleně unavená…

Po příletu v sobotu šli kluci spát asi v deset večer (místního :-)), tedy ulehli jsme všichni, leč za dvě hoďky jsme byli čerství vzhůru jak po odpoledním odpočinku a nešlo to, tak jsme ponocovali a ulehli zase až asi po třetí v noci a probudili jsme se kolem poledne :-). No takhle to prostě s časovým posunem chodí… Už v letadle to bylo zajímavé… Dostali jsme (v letu z Frankfurtu do Kuala Lumpur) slaný pamlsek a pití - kdo co chtěl, pak fajnovou večeři (hlavní jídlo, salátek, pamlsek, pití). Poté jsme ještě sledovali obrazovku před sebou – každý měl svou, připevněnou na zadní části každého sedadla + sluchátka – kluci viděli asi třikrát Lego Movie (dost se tam bojuje)… No a ráno jsme se probudili a oni vám řeknou, že jsou čtyři hodiny odpoledne…!?! Mimochodem snídaně v letadle byla opět chutná a krásná. Opět několik chodů na tácku – kluci měli v dětské porci palačinku i dezertík a houstičku s vlastní nutelou…! Navíc dostali nějaké sešitky s aktivitami pro děti – zkrátka, mají to ty aerolinky vymyšlené ;-). Oba si také samozřejmě vyzkoušeli zavolat tlačítkem letušku pro sebe a požádat ji o extra pití J. Mimochodem jsme probírali, jak se řekne letuška, když je to muž… letec to asi není, neřídí letadlo… takže letušák?? – u kluků se to tedy hned ujalo… Měli jsme kromě letušek letušáka jak z Phy do Frankfurtu, tak z Frankfurtu do KL. Chtěla bych vědět, jaká absolvují školení – všichni jsou nadstandardně příjemní, usměvaví až vtipkující a navíc působí zcela přirozeně…

Zpátky na začátek - Po všech aktivitách posledního týdne (loučení ve škole, schůze Unie rodičů v MB, Miki zubař, logopedie v Liberci, hodně deště = prádlo neschlo, zajištění kytek a Běly, pověřování sousedů kompetencemi, zařizování, balení, nástup lehké neurózy u mě i Davida …) mi už hlava začala vypovídat poslušnost… takže pár drobností zůstalo doma a vyprané poskládané ložní prádlo už nedoputovalo do skříně (něco mě vyrušilo a já si pak vzpomněla až v Taxi…, tak snad nezapadne prachem, možná napíšu pí Bastlové…)   Takže do Taxi z Benátek jsme nastoupili v pátek někdy po půl třetí. Kluci byli nadšení nejen z velikého auťáku, pan taxikář se jim aktivně věnoval (pití, sušenka, konverzace) než nastoupili uřícení rodiče… Když jsem pak viděla účet, byla jsem fakt ráda, že to jde na vrub DHL…  Dojeli jsme hladce na letiště, kde jsme se nechali okamžitě odbavit, abychom se „zbavili“ zavazadel, jak pravil David… a já ve své hlavoneschopnosti jsem si poté uvědomila, že jsem si ještě potřebovala přendat taštičku s kartáčky a spol…. Naštěstí na tom „novém“ letišti Václava Havla, odkud jsme odlétali do Frankfurtu je Billa s normálními cenami, tak jsem tam nakráčela a potřebné honem přikoupila…

Let z Phy byl pro kluky vzrušující, bylo ještě světlo, tak sledovali vzlétání a přistávání, zbaštili sendvič, prohlédli si magazín Lufthansy a živě diskutovali nad stránkou s vyobrazenými všemi typy letounů této společnosti, kterou jsme letěli oba lety. Letiště v KL je docela velké a moderní, leč jsem jej moc nevnímala kvůli smutku ze zapomenutého trička s dlouhým rukávem v letadle, které se u mně neohřálo ani rok… To byste nevěřili, jak rychle dokáže celý mnohačlenný mančaft letušek a letušáků opustit letadlo a pak už se tam nedostanete… takže raději nic nezapomínat…

Všechna zavazadla dorazila naštěstí v pořádku, David na letišti objednal Taxi do Cyberjaya – opět velký asi devítimístní auťák, tentokrát již bez sedaček/podsedáků a s minimálními pásy pro připoutání (otázka bezpečnosti jízdy ve zdejších krajích není moc aktuální…). V Shaftsbury (ubytovací mega komplex) nás mile přivítali, vystavili kartičky (místo klíčů) a ubytovali jsme se ve 21. patře. – no, máme parádní výhled a vidíme i to, co na fotkách vidět není – kolik je toho ještě rozestavěného… za to v noci je výhled docela impozantní – krásné osvětlení dělá své. Jelikož jsme tady blíže k rovníku, dny a noci v průběhu roku vzájemně tolik nemění svoji délku jako u nás, stmívá se kolem sedmé.

Přes den je hodně horko, 35 a víc, když nastavíte klimatizaci na 26 a přijdete z venku, je vám zima! V noci je taky horko – abych to přiblížila, tak abychom zmírnili noční horko, máme klimatizaci nastavenou na pouhých 27 stupňů, aby nám nebylo moc zima (ještě jednou podotýkám, že v noci) :-). V přízemí jsou dva bazény, jeden malý dětský a jeden velký, kde ale dospělák dosáhne na zem a jsou v něm vodotrysky. Takže tam každý den trávíme nějaký čas a budeme i nadále. Kousek od nás je i zcela moderní dětské hřiště s houpačkami, průlezkami, skluzavkami… a dalších pět pater pod úrovní „našeho přízemí“, které leží na pěti patrech garáží, je molo, kde jsou různé restaurace (indická, arabská, malajská, dokonce jsem zahlédla i cukrárnu a Starbucks coffee…), lékárna, obchůdky… Akorát v těch zdejších obchůdcích toho kromě základních věcí pro přežití (např. toaleťák, nějaké prací prostředky, nějaké sušenky, podivné mléko, dva džusy…) moc není. To až budeme mít auto (snad již tento týden), tak dojedeme na větší nákup, lépe by se mělo dát nakoupit asi 15 km odsud.

Shaftsbury Residences • Cyberjaya

Cyberjaya je uměle vytvořené technické městečko, kde má svoji pobočku několik nadnárodních společností (DHL, Shell IT, T-systems, Siemens, BMW, IBM, Motorola, Ericsson …), jsou tu i školky, školy, univerzity…

V místních zdrojích se o Cyberjaya mluví jako o multimediálním koridoru Malajsie…, kde jsou soustředěné technologie apod. což ale současně znamená, že i „život“ je tady jiný, než ve zbytku Malajsie/Asie. Tzn. trhy ani noční trhy tady nepotkáte, pouliční život je omezen na restaurace(které jsou ale naštěstí takové otevřené s linoucími se vůněmi – jiné než u nás) je to tady dost industriální, chladnější, zároveň bydlení je několikanásobně dražší apod., takže spousta místních zaměstnanců bydlí v okolních městečkách. Pro nás je v tuto chvíli výhodou, že na rozdíl od hodinu a půl dlouhého dojíždění tam i zpátky v Čechách je tady David v práci za deset minut pěšky.

Bydlení je krásně čisté, to se musí nechat, navíc dvakrát týdně by měl být úklid (uvidíme zítra, co to znamená). V Benátkách mají kluci zahradu – tu nám tady snad vynahradí bazén a hřišťátko a taky jsme ještě neprozkoumali okolí blízkého jezera, kde by měli být hezké procházky… Apartmá je vlastně polo-zařízený dvoupokoj s kuchyňským koutem. – jedna větší skříň, jedna – sice veliká – ale přeci jen jedna postel (takže budeme dokupovat matraci), rozkládací jídelní/pracovní stůl – dle potřeby se čtyřmi plastovými (ale docela hezkými) židlemi, skleněný konferenční stolek s dvoupohovkou, pěkná koupelna s parádním sprchovým koutem. Dále pět věšáků, váha!, dvě televize! – pro každý pokojík jedna, lednice a mrazák, jeden hrnec, jedna pánev, talíře + hrnečky + příbor pro dva lidi… holt musíme dokoupit. Co je ale super, je tu na mini-pidi terásce pračka (zatím netuším, jak se ovládá – je to takové obrovské zařízení bez návodu) a žehlička se žehlícím prknem – tak ji aspoň nemusíme kupovat, leč tento servis (myslím placené praní a žehlení) by nás tady přišel docela draho.

Dnes jsme měli oběd s Davidem, došli jsme tam s kluky pěšky (píšu, leč i takový kousek tady spousta lidí projíždí autem kvůli vedru…). Miki zjistil, že se pořád potí J, tak jsem mu vysvětlila, že to je tady normální :-).

Na obědě jsme byli v restauraci (částečně kryté místo, částečně pouze střecha beze stěn – prostě otevřený prostor, tak je to v těchto končinách časté) – s koridory naplněnými vodou, kde plavou krásné barevné ryby a želvičky – kluci byli unešení. Jen zatím toho moc nejí, tedy skoro nic – myslím, že částečně změnou klimatu a taky je zatím těžké najít něco, co by jim chutnalo… - k tomu mi tady chybí trhy, jak byly v Thajsku, kde se dá koupit spousta ovoce, zeleniny a různých čerstvě připravených laskomin a sladkých dobrůtek… Na to se dostaneme až s autem… Mimochodem, jezdí se tady po levé straně, tak jsem na sebe zvědavá… Co je ale naprosto skvělé, jsou čerstvé džusy – klukům chutná zatím nejvíc melounový (je úžasně zrale slaďoučký!), zkusili jsme i ananasový, pomerančový, celerový (z řapíkatého). Jo, ještě k tomu zařízení – zapomněla jsem na hrnec na vaření rýže (ještě neprozkoumán) a div se světe – toustovač. Asi, že je tady dost zápaďáků, tak se rovnou předpokládá, že se všichni živí tousty. No, vlastně to je snad jediná věc, kterou kluci zatím kromě džusů přijali… - s burákovo-čokoládovým máslem, nebo vajíčkem (v průběhu dvou dnů si dali „až“ asi čtyři či pět kousků).

Uvidíme tedy, co bude dál, jak si poradíme s menším prostorem na bydlení, vedrem a časem… Držte palce :). 

Táni a spící spol. 

PS: trošku jsem se rozepsala, tak už jsou tři v noci, snad už usnu…

PS2: zatím ještě nemáme malajské simky do mobilu, sms máme tedy na 11 Kč a hovory 55,-Kč za minutu…, zatím

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit