TOPlist

Sicílie

Sicílie historická, přírodní, plážová i kulinářská: Etna, Noto, Pantalica, Syrakusy, Taormina, Valle dei Templi.

Fotografie jsou v přípravě. Ceny ubytování uvádím za celou rodinu (2 dospělí a děti 7 a 9 let).

     
Den 5 • středa 6. 9. 2017 – Letojanni foto • Sicílie UBYTOVÁNÍ DOPRAVA

Letojanni je plážové letovisko pár kilometrů od jednoho z klenotů Sicílie, městečka Taormina, a náš kemp je zase pár kilometrů od Letojanni. Vše leží „ve stínu“ Etny. Sopku sice přímo nevidíme, na pláží se však povalují lávové kameny a její vrchol je vzdálen pouhých 30 km vzdušnou čarou.

V kempu jsme obklopeni 325 olivovníky, které nám zpříjemňují jinak vyprahlé prostředí. Je zde malý obchod, restaurace, bazén, a samozřejmě pláž, kvůli nož jsme si kemp vybrali. Většina návštěvníků jsou Italové v karavanech (národ karavanistů), pak Němci, Holanďané a i jedni další Češi s autem.

Pláž je kamínková, ale čistá, moře příjemně teplé. Září je na Sicílie ještě stále sezóna. Ceny ubytování jsou tedy sezónní, ale kemp i pláž poloprázdné.

Po několika dnech cestování trávíme den pohodově na pláži, s odskokem na oběd a nákupy do Letojanni. Letojanni je dlouhá nudle táhnoucí se podél moře, kde se všechen život soustřeďuje kolem pobřežní proménady a několika přilehlých uliček. Jsou zde hlavně kavárny a restaurace, a také několik obchodů s potravinami. Obchody zavírají v době siesty od 12-13 do 16-17 h – podle nálady majitele. Jsme v nejjižnější části Itálie, takže vedro i siesta jsou větší a delší.

Poprvé se setkáváme s plněnými rýžovými koulemi arancini, které si nás ihned získávají. Arancino znamená v překladu malý pomeranč, což je odkaz na jeho barvu, která je oranžovo-hnědá ze stejného důvodu jako naše smažené řízky. Náplň arancini je různá, nejčastěji masová směs a mozarella. Výborná svačina, ale i oběd. Jako zákusek samozřejmě přichází na řadu zmrzlina. Nemusím nejspíš psát, že v porovnání s Českem jde o nesrovnatelný zážitek – plná, ne jen sladká, chuť je důkazem kvality surovin. A zážitkem je i samotné pozorování jak prodavač pečlivě skládá zmrzlinu špachtlí do obrovského kuželu. Kromě sušenek piparelli (specialita messinského regionu), které klukům moc chutnají, nás žhavé sicilské slunce přesvědčilo pořídit i slaměné klobouky.

Camping Paradise • Letojanni, Sicílie • 39,50 euro  
     
Den 6 • čtvrtek 7. 9. 2017 – Etna foto a Zafferana Etnea fotoSicílie UBYTOVÁNÍ DOPRAVA
Vedle moře je Etna druhým důvodem, proč jsme právě na Sicílii. Jednak na sopku člověk neleze každý den a jednak mrznout a omdlévat vedrem v rozmězí dvou hodin se taky hned tak nepoštěstí.

Etna je nejvyšší činou sopkou Evropy a patří mezi 10 nejaktivnějších sopek světa. Neustále to v ní vře a bublá a život ve východní části Sicílie se v podstatě řídí podle ní – skvěle se tu daří olivám a vinné révě.

Už staří Řekové věřili, že Etna je sídlem Vulkána, boha ohně, který zde tedy musí přebývat minimálně 500 000 let, což je odhadovaná doba od první erupce. A seismologové se asi museli dostat i k jeho záznamům o aktivitě sopky, protože Etna má nejdelší období zdokumentovaných sopečných výbuchů na světě, sahající až do roku 1500 př. n. l. Nejničivější z nich se odehrál roku 1669. Výbuch zcela zničil přilehlé městečko Nicolosi, proud lávy doputoval až do Catanie na pobřeží moře, překonal 20 metrové hradby a zničil velkou část města. Vychladnutí lávy trvalo 8 let.

Návštěva Etny je jako sázka do loterie. Nemám na mysli pravděpodobnost výbuchu, ale rozmary počasí. My měli víceméně měli štěstí – teplota pěkných 7-10ºC, žádný prudký vítr a i jsme si užili výhled do krajiny, než přišly mraky. Ale popořádku.

Balíme teplé oblečení a vyrážíme. Na Etnu existují dvě příjezdové cesty: severní a jižní. Ač máme severní přístup blíž, volíme jižní cestu, kde je jednodušší dostat se do větší výšky. Výstup na vrchol neplánujeme, na malé děti je náročný.

Stoupání serpentýnami nás pomalu „odděluje“ od nížíny. Projíždíme kolem jazyků zatuhlé lávy a teplota klesá až na 17ºC u Rifugio Giovanni Sapienza, kde je ve výšce 1923 m n. m. poslední parkoviště. Dál můžeme pokračovat pěšky, nebo lanovkou. Pěší výstup k horní stanici lanovky (2504 m n. m.) v šedém lávovém písku trvá 1,5-2 hodiny. Pro kluky by byl náročný, volíme lanovku.

Čtvrthodinový „lanovkový let“ nad povrchem odhaluje nejen rozeklanost sopečného úbočí a lávové proudy, ale také existenci tvarově dokonalých kuželů postranních kráterů kolem parkoviště.

Přesedáme do terénního autobus, který nás vyváží k Torre del Filosofo (Filozofova věž) v nadmořské výšce 2920 m, nejvyššímu místu, kam je povolen vstup bez průvodce. Podle legendy zde byl nalezen Empedoklův sandál poté, co se tento věhlasný filosof vrhl do jícnu sopky s úmyslem posílit názor, že je bohem. Měly tak být zahlazeny všechny stopy jeho smrti, a tedy splněny všechny podmínky pro vznik legendy o jeho nadpřirozeném konci. Sopka ale prý tento jeho záměr zmařila tím, že vyvrhla jeden jeho sandál.

Vyježděná stezka se klikatí po úbočí. Je relativně nová, protože předchozí byla překryta lávovým proudem. Etna se zkrátka mění každý den. Ba každou minutu, jak nám připomíná počasí – slunce sice stále svítí, ale začíná se formovat mrak, který většinu dnů v roce halí vrchol do mlhy. Za chvíli nám zcela zastíní výhled na planinu. Teplota vzduchu je kolem 7ºC.

Co nás na lávových polích zaujalo na první pohled je jejich barva – narážíme na lávu černou, šedou, žlutou (více sýry), načervenalou (železo). Kluci si dokonce v jednom z kráterů z červených kamenů poskládali svá jména, jak turisté na Etně v oblibě dělají. 

Po obvodu obcházíme dva mohutné krátery. Pohled občas stočíme k vrcholu, kde výšce 3323 m n. m. daleko mohutnější hlavní kráter, pokrytý žlutavou sýrou pomalu mizí v závoji z mraků. Kolem nás a pod námi se nachází lávové pole z výbuchů v letech 2002-3, jež byly nejsilnější za posledních 150 let. Sopečný popel tehdy padal až v Libyi na jihu a řeckém ostrově Kefalonia na východě. Erupce natočil i George Lucas a později je použil k dokreslení prostředí vulkanické planety Mustafar ve filmu Star Wars: Episode III – Revenge of the Sith. Jeden z lávových proudů ohrožoval i Refugio Sapienza u posledního parkoviště, jak se sami přesvědčujeme, když si přímo na jeho okraji dáváme pozdní oběd.

V součtu je výlet k Torre del Filosofo poměrně drahý – 2 dospěli a 2 děti za 220 euro (o výstupu na vrchol ani nemluvě). Komu se nechce podniknout jej pěšky, ani utratit malé jmění za lanovku a terénní autobus, nemusí zoufat. Jak zmiňuju výše – v okolí posledního parkoviště (kam mimochodem jezdí veřejná doprava z Catanie) je velké lávové pole a několik pěkných postranních kráterů. Etnu je tedy možno „zažít“ i tam.

Na večeři stavíme v městečku Zafferana Etnea. Zafferana Etnea, 20 km od Refugio Sapienza, je už vně Parco dell′Etna, ale stále ještě dostatečně vysoko na to, aby byl z jeho náměstí Piazza Umberti I Belveder úchvatný výhled na planinu pod námi a moře v dálce. Máme štěstí na svatbu v kostele Santa Maria della Provvidenza. Nevěsta přijíždí v pohádkovém bílém kočáře taženém párem běloušů. Opatrně vystupuje z prosklené koule na kočáře a zavěšena do otce pomalu vystupuje po schodech ke vstupu do kostela. Pompéznost akce mi připomněla kde vlastně jsme – ihned jsem si vzpomněl na Kmotra a dona Corleone v podání Marlona Branda, jehož ikonickou fotografie se svednutým ukazováčkem uvidíte na nejednom suvenýru ze Sicílie.
Camping Paradise • Letojanni, Sicílie • 39,50 euro 2356. km • 9:40 • odjezd směr Etna
2414. km
 • 11:00 • Etna
2442. km • tankování Giarre • 39,78 Kč/l (N95)
2471. km • 18:40 • Letojanni
     
Kráter u Torre del Filosofo, 2920 m n. m. • Etna • Sicílie
     
Den 7 • pátek 8. 9. 2017 – Letojanni foto a Taormina fotoSicílie UBYTOVÁNÍ  
Letojanni jsme si vybrali jako základu jelikož se nachází v sousedství dvou ikon Sicílie: Etny a Taorminy.

Z webu Adrialand si vypůjčím následující charakteristiku: „Taormina leží téměř až na samém okraji provincie Catania, na svazích hory Monte Tauro, v neobyčejně půvabném místě s rozhledem do širokého okolí, což z ní činí pýchu Sicílie. Kvůli svému neobyčejně příznivému mikroklimatu a nádherné přirozené poloze s výhledem na Jónské moře a s majestátní Etnou v pozadí je Taormina jedním z turisticky nejnavštěvovanějších míst na celém ostrově“. Souhlasím do puntíku, lépe bych to nenapsal.

Charismatická místa bývají současně ta nejnavštěvovanější. Taormina není výjimkou a její návštěva je navíc komplikována polohou na kopcích svažujících se prudce do moře. Tou polohu, která tak učarovala návštěvníkům. Je zde několik parkovišť různě rozesetých hlavně na okrajích města. Téměř ze vše je třeba jít stejným směrem: nahoru. My startujeme z Parcheggio Lumbi, staré město je ve výšce 250 m n. m.

Po výstupu odpočíváme v Teatro Odeon – malém kamenném amfiteátru z 2. století př. n. l., jehož věk nám dává představu kam Taorminu zařadit z historického hlediska. Jejím předchůdcem bylo řecké město Naxos, založeno 734 př. n. l. na úpatí kopce, který dnes zabírá Taormina.

Teatro Odeon a přiléhající kostel svaté Kateřiny jsou jen pár kroků od Corso Umberto, hlavní tepny starého města, plné obchůdku se suvernýry, balkónů s opunciemi a mandarinkami, a především kaváren s fantastickou kávou za babku. Nepřehlédnutelný je zde symbol Sicílie, nacházející se jak na zdech domů tak na tričkách pro turisty – mystická trinacria, okřídlená hlava Medúzy obklopená třemi běžícími nohami.

Trinacria, představující tři cípy Sicílie, a také jméno původního sicilského království Trinacria, je odvozena od římského trinacrium, čili „třícípá hvězda“. Mytický příběh o vzniku trinacrii hovoří o třech nymfách, které protancovaly celý svět kde posbíraly nejlepší ovoce, kamení a půdu. Vše pak vhodily do moře a vytvořily Sicílii. Proto má ostrov tři cípy, které symbolizují chodila těchto nymf. 

Další mýtus spadá do období vlády krále Federika II. V Messině žil chlapec Colapesce, který vydržel dlouho pod vodou. Rád se potápěl a pak lidem vyprávěl jak úžasný je svět pod vodou. O jeho dobrodružstvích se dozvěděl král, který mu dal úkol zjistit co drží Sicílli na hladině. Colapesce zjistil, že ostrov stojí na třech sloupech, z nichž jeden je težce poškozen, takže hrozí sesunutí Sicílie do moře. Colapesce se rozhodl, že sloup podrží. Od té doby je každé zemětřesení přikládáno únavě, která Colapesceho při podpírání Sicílie přemáhá.

Nebe se zatahuje, bude pršet. Vydáváme se tedy k amfiteátru, kde by mělo být možné se schovat až déšť přijde. Řecký amfiteátr pocházející ze 3. století př. n. l. je celý z cihel. Předpokládá se, že v současné podobě byl postaven Římany, kteří jako základy použili původně řeckou stavbu. K jeho stavbě bylo třeba odstranit 100 000 m3 skály. Vzniklé divadlo má průměr 120 m a pojme 5400 diváků. Dodnes se používá pro kulturní vystoupení, což vidíme i my – původní jeviště je překryto dočasným vyvýšeným pódiem a hlediště je rozšířeno 11 řadami sedadel na ocelové konstrukci.

Začíná pršet, schováváme se pod zbytky kamenné střechy, jež po celém obvodu zakrývala chodbu obtáčející hlediště. Prší stále více, z Taorminy už asi nic nebude. Po pozdním obědě (arancini, calzone, focacia) se vracíme k našim olivovníkům v kempu.
Camping Paradise • Letojanni, Sicílie • 39,50 euro  
     
Den 8 • sobota 9. 9. 2017 – Taormina foto Sicílie UBYTOVÁNÍ DOPRAVA
Ráno nás vítá azurová obloha. Balíme stan, chceme se přesunout víc na jih, až za Syrakusy. Nejprve bychom ale rádi dokončili prohlídku Taormina. Snad se zadaří, počasí vypadá příznivěji než včera. 

Ve výšce 397 m n. m. se nad námi tyčí nejvyšší bod Taorminy – saracénský hrad. Musí z něj být úchvatný výhled do kraje. Ač slunce praží a je vedro, vydáváme se na lopotnou cestu vzhůru. 

Hrad byl do současné podoby přestavěn po roce 902, kdy Taormina padla do rukou Saracénů. Díky poloze vysoko na hoře Taurus byl nedobytný. Normané, kteří jej roku 1079 obléhali, však našli cestu – kolem hradu vystavěli 22 dřevěných věží, aby zamezili dodávkám zásob. Obléhání skončilo kapitulací Saracénů.

Výstup po klikaté kamenné stezce Salita Castello (Výstup ke hradu) je úmorný. Překonáváme 150 výškových metrů většinou bez stínu, pod žhavým sicilským sluncem nám dělají společnost jen četné opuncie a železo-betonové sochy zobrazující Ježíšovo ukřižování – jaká si svérázná křížová cesta. Kluci mrmlají, ale vzhledem k tomu, že ten výstup není pro slabochy, tak drží se statečně. Výhled na Taorminu a rozlehlé moře je nádherný, čím výše tím víc povznášející. A jakmile se dostáváme asi do dvou třetin, kde stojí kostelík Santuario Madonna della Rocca, máme vyhráno. Zde je možné si odpočinout ve stínu a načerpat vodu.

Kostelík zvenku vypadá jako obyčejný dům. Teprve při nahlédnutí dovnitř odhalíte, že je vytesán do skály, která z části tvoří i strop modlitebny. Pochází ze 12. století a k jeho vzniku se váže legenda o zjevení skalní Madony.

Mladý pasáček pásl ovce, když jej náhlá bouře donutila ukrýt se v nejbližší jeskyni. Vyděšen hromy a blesky si však ve světle jednoho z nich všiml krásné ženy v modrém. Žena pasáčka začala utěšovat a bouře záhy skončila. Pasáčkovi rodiče se o něj mezitím začali strachovat a vydali se jej hledat do skal. Nalezli ho rozradostněného i se stádem. Pasáček vyprávěl co se stalo v jeskyni a jeho příběh se brzy roznesl. Každý chtěl na vlastní oči spatřit místo zjevení modré paní. Krátce na to byl v jeskyni nalezen obraz Madony, kterou proto nazvali skalní Madona. Po návštěve biskupa zde byl vystavěn kostel.

Posilněni vodou z veřejného pítka (a kluci i nanukem ze stánku pod hradními schody) se vydáváme na poslední část výstupu. Ten už je rychlý a kolem dalších opuncií nás dovádí k zamřížovaným dveřím. V mříži je naštěstí otvor, kterým se protáhujeme a po stezce se dostáváme až na hradní nádvoří. Tedy tomu co kdysy bylo nádvoří, ale dnes je spíše zahradou porostlou vyschlou trávou.

Vnitřních zdi jsou pryč, zůstala jen jedna věž a cosi co vypadá jako studna, ale spíše půjde o cisternu na vodu. Taorminu máme jako na dlani, pod námi vidíme skalní kostelík, hlouběji amfiteátr a v dálce na pořeží i kemp v Letojanni. Na druhé straně se tyčí rozložitá Etna s vrcholem zahaleným mraky – stejně jak teď kvůli mrakům nevidíme z Taorminy vrchol Etny, před dvěma dny jsme ze stejného důvodu z vrcholu neviděli Taorminu.

Když se za necelé dvě hodiny procházíme po Gardini della Villa Comunale (Veřejné zahrady), díváme se na hrad, daleko a vysoko nad námi, a říkáme si, že tam jsme právě byli. Obzvlášť pro kluky je to dobrý pocit. Oproti vyprahlé hoře Tauro jsou zahrady stinnou oázou s palmami, cikasi, olivovník, mandloněmi. A také nápaditými dřevěnými i cihlovými domky a altány, které tvůrkyně zahrad, Angličanka lady Florence Trevelyan, využívala mimo jiné k pozorování ptáků. Pro zakončení návštěvy Taorminy jsme nemohli zvolit příjemnější místo.  

Po hodině a půl jízdy přijíždíme do Galliny. K ubytování jsme vybrali Campeggio Sabbiadoro, odkud ale v zápětí odjíždíme – chtít za stan v kempu 60 euro mi přijde nehorázné. Jak je Sicílie chudá, tak už nevědí co by si účtovali. V sousedství narážíme na komornější kemp Paradiso del Mare, který nám v následujících dnech tak přirostli k srdci, že jsme jej, obzvlášť kluci, opouštěli opravdu neradi.
kemp Paradiso del Mare • Gallina, Sicílie • 36 euro 2499. km • 10:25 • odjezd Letojanni
2509. km
 • 11:00-17:05 • Taormina
2646. km • 18:35 • Gallina
     
Trinacria • Taormina • Sicílie
     
Den 9 • neděle 10. 9. 2017 – Gallina foto a Noto foto • Sicílie UBYTOVÁNÍ DOPRAVA

Paradiso del Mare je malý rodinný kemp vedený Italem Paolem a jeho holandskou ženou Loes. Dolní část kempu je pro karavany, horní pro stany, prakticky všechna místa jsou stíněná buď olivovníky nebo vyššími stromy. Jak je v Itálii v kempech zvykem, v době siesty a večerky, tj. 13:30-16:00 a 23:00-8:00, se nesmí vyjíždět nebo vjíždět auty (je možné zaparkovat je před kempem). 

Hned včera po příjezdu jsme pocítili vřelou rodinnou atmosféru. Paolo je poklad, který poradí a zařídí co může. K večeři nás nalákal na scacce, další východo-sicilskou pochoutku, a na ráno zařídil čerstvé plněné croissanty podle našeho výběru.

Nejprve se chceme porozhlédnout po okolí a nákoupit jídlo. V městě Avola, 8 minut jízdy, je Penny, Lidl, ale hlavně... pekárny. Pekárny nám v Itálii opět otevřely oči ohledně kvality pečiva. V Penny a Lidlu je k dostání obyčejné pan-evropské, občas i italské, pečivo, o mizerné kvalitě – gumové, chuťově nic moc. V Itálii proto pečivo vždy jen v pekárně! Kéž by v českých pekárnách bylo k dostání tak křupavé a chuťové pečivo jako tady. Pozn. z Čech: cesta do Itálie vyústila v nákup domácí pekárny, abychom se odstřihli od gumového, uměle vylepšovaného pečiva v našich obchodech/pekárnách.  

V Kempu se osvěžujeme granitou, dalším úžasným sicilským vynálezem, kombinací ledové tříště a sorbetu. Vyrábí se v řadě chutí, od klasických jako citrón, jahoda, káva, mandle, po méně obvyklé opuncie, jasmín, bergamot, cedr. A teď už vzhůru na pláž!

Kemp je 50 m od krásné písečné pláže – 500 metrů jemného žlutého písku. Záliv je z obou stran chráněn skalními útesy, které poskytují kameny a kamínky potřebné k vylepšování pískových hradů a tréninku házení žabek. Vlny tak akorát dodávají hrátkám v moři potřebnou dynamiku. Ideální pláž.

Odpolední čvachtando večer doplňujeme návštěvou blízkého města Noto. Noto, a vůbec celá tato oblast, je známé svým barokním duchem. „Vděčí“ za to zemětřesení, které je v roce 1693 prakticky srovnalo se zemí. Šlechta nechala město přestavět v barokním stylu, který jej spolu s okolními městy dostal roku 2002 na Seznam světového dědictví UNESCO.

Do Nota přijíždíme už za tmy. Z kamenných domů, které ve světle luceren naoranžověle září, sálá teplo. Ulice kypí životem, kavárny a restaurace jsou nacpané k prasknutí, obliba venkovního posezení proměnila dokonce i strmé ulice v zahrádky poseté stoly. A není divu. Posedět v prostředí plném domů, kostelů, náměstí vyzdobených ornamentálními okny, dveřmi, sloupy, balkony, sochami, fontánami, je zážitek. Kluky si více zajímá výborná zmrzlina a granita, uklidňující vliv místa je ale hmatatelný. My jsme však nadšení turisté. Druhou stranu života v sezónním turistickém městě popisuje mladá Polka, když nám nandává zmrzlinu: „Teď je tu plno a živo. Ale od listopadu do jara úplné prázdno a nuda.“ Uvědomuju si, že to mám podobně – taky si ne zcela vážím toho, kde žiju. Každý všední den se proženu podzemím Prahy z jednoho konce na druhý a její krásy jsou my v ten okamžik lhostejné.

kemp Paradiso del Mare • Gallina, Sicílie • 36 euro 2679. km • tankování Noto • 39,19 Kč/l (N95)
     
Den 10 • pondělí 11. 9. 2017 – Pantalica foto • Sicílie UBYTOVÁNÍ DOPRAVA
V kempu jsme se setkali s Markétou, Češkou, která žije v Catanii na Sicílii. Je zde se svým italským manželem a jejich pětiletým klučinou. A právě od nich se dozvídáme o Pantalici, nekropoli ve skalách nedaleko odsud. Dobrý tip na výlet, tak vyrážíme.

Pantalica je od kempu jen 26 km vzdušnou čarou, po silnici však 55-60 km, tj. zhruba hodinu jízdy, v závislosti na zvolené trase. My jedeme hodiny dvě. Jednak stavíme ve městě Floridia nakoupit jídlo na piknik (těstoviny, scacce, aranchini) a jednak narážíme na uzavřený přístup z jihu od města Ferla. Nakonec se k Pantalici dostáváme ze severu přes Sortino – vstup Ingresso Pantalica lato Sortino.

Nekropole je výraz pro velké pohřebiště. A Pantalica je skutečně velká – v kaňonech řek Anapo a Calcinara se na 80 hektarech nachází kolem 4000 skalních hrobek. Pantalica prosperovala zhruba 600 let od 13. do 7. století př. n. l., kdy byla nejdůležitějším městem východní Sicílie. Po založení přístavu Sirakusy (734 př. n. l.) však její význam začal klesat až byla zcela opuštěna. Skalní obydlí a hrobky však zůstaly a od roku 2005 jsou spolu se Sirakusami dalším sicilským příspěvkem ke světovému dědictví UNESCO.

Právě máme po obědovém pikniku, stojíme u informační cedule na začátku stezky do soutěsky řeky Calcinara a čteme co nás čeka:

„Podle Paola Orsiho jsou v Pantalice čtyři nekropole: severo-západní nekropole (1250-1000 př. n. l.), nekropole Cavetta, a jižní a jiho-západní nekropole (850-730 př. n. l.). Stezka vede na dno údolí, kde řeka Calcinara protéká kolem skalních hrobek z doby bronzové (13.-11. století př. n. l.). Říčku přebrodíte a kolem původních příbytků jeskynních lidí vystoupáte k vyhlídce na severní nekropoli. Odsud vede stezka přes byzantský kostelík U kříže (kde se až do zemětřesení v roce 1693 sloužily mše) k začátku asfaltové cesty směrem k byzantské vesnici Cavetta. Asfaltka dále pokračuje až na vrchol planiny, kde stojí palác Anaktoron (13.-11. století př. n. l.).“

Tučná poznámka na ceduli připomíná, že stezka není obtížná, ale je třeba mít dobrou obuv. A hodně vody, přidal bych tam ještě.

Zní to slibně, jsem zvědav kam až v dnešním vedru dojdeme.

Hned po prvních pár stech metrech se ukazuje, že dobrá obuv je opravdu důležitá: stezka je plná velkých kamenů. Výhled na klikatící se soutěsku Calcinari máme skvělý. Stínu je poskrovnu, rostou zde hlavně nízké keře a opuncie.

Začínají se objevovat první hrobky. Většinou jde o jednu malou komoru vytesanou ve vápencové skále, klidně i pět vedle sebe, ale nejsou propojené. Za ohbím soutěsky narážíme na Grotta dei Pipistrelli (Netopýří jeskyně) – je třeba odbočit ze stezky a sejít trochu níže. Máme štěstí – i netopýra jsme viděli.

Za Netopýří jeskyní se začíná stezka svažovat k řece a zároveň nořit do skály. Před námi je ohbí řeky stáčející se doleva a vysoká stěna plná skalních hrobek. Zde v severní nekropoli je jich kolem 1000. Původně byly zahrazené kamenem nebo kamennou deskou, dnes jsou otevřené.

Sestoupili jsme až k říčce Calcinara, která zde vytvořila malé jezírko. V příjemném stín asi hodinu odpočíváme, osvěžujeme se v jezírku a prozkoumáváme okolní skalní obydlí. V jednom z nich je návštěvní kniha, další by, podle zbytků vysokých cihlových zdi, mohl být starý kostel.

Brod široký 10 metrů překonáváme snadno po poházených kamenech. Kluci po nich přebíhají do omrzení tam a zpět. Na této straně řeky jsou nad námi stará skalní obydlí a po 15 minutách přicházíme i ke kostelíku U kříže. Jde o jeskyni, která je částečně pod rovinou terénu. Na stěnách vidíme zbytky barevných fresek.

Výhled od kostlíku je super. Jako na dlani před sebou máme stezku na druhé straně kaňonu, po které jsme přišli. A teď se i vrátíme, jelikož u kostelíka naše dnešní cesta končí.
kemp Paradiso del Mare • Gallina, Sicílie • 36 euro 2694. km • 10:20 • odjezd Gallina
2783. km
 • 12:30-16:15 • Pantalica
2829. km • 17:50 • Gallina
     
Pohřební komory přímo u stezky • Pantalica • Sicílie
     
Den 11 • úterý 12. 9. 2017 – Gallina foto • Sicílie UBYTOVÁNÍ  
Dnešek je zcela odpočinkový na pláži a v kempu, ve znamení výborné italské kávy, vína, granity a vota vota (také scacce ragusane). kemp Paradiso del Mare • Gallina, Sicílie • 36 euro  
     
Den 12 • středa 13. 9. 2017 – Syrakusy foto a Valle dei Templi foto • Sicílie UBYTOVÁNÍ DOPRAVA
Je čas se rozloučit s Paolem a jeho kempem. Ač neradi, balíme. Je čas přesunout se dál, tentokrát víc na západ k městu Agrigento, kde se nachází Valle dei Templi, klenot řecké architektury na půdě Itálie. Nejprve ale Sirakusy, kolem kterých vede naše cesta do Agrigenta.

Syrakusy jsou starobylým městem založeným kolem 730 př. n. l. Nejstarší část města leží na ostrově Ortigia, kam míříme i my. Auto necháváme na parkovišti Molo San Antonio, 5-10 minut chůze od ostrova. Funguje zde automatické rozeznávání SPZ. Přijedete před závoru, kamera nafotí SPZ a závora se zvedne. Před odjezdem v parkovacím automatu naťukáte SPZ, zaplatíte, přijedete před závodu, kamera nasnímá SPZ, závora se zvedne a jste volní.

Beze sporu nejznámějším rodákem ze Syrakus je Archimédes. Filozof, matematik, astronom, vynálezce, který mimo jiné svými důmyslnými stroji v průběhu druhé punské války pomáhal Syrakusám dva roky odolávat římskému obléhání. Ve svém rodném městě i zemřel, a to rukou římského vojáka, jenž ignoroval jeho žádost „Neruš mi mé kruhy!“, a nebo ne? Dnešní moderní Syrakusy – ulice s oprýskanými domy a chaotickou dopravou, včetně elektrických autobusů – by nejspíš nepoznal, ostrov Ortigia si však stále zachovává své starobylé kouzlo.

Ortigia je s pevninou spojena dvěma širokými mosty, po nichž se valí nekonečné proudy aut sem a tam. Automobilová doprava na ostrově samotném je naštěstí omezena, vstupujeme do jiného světa. 

Nikdo by si neměl nechat ujít proslulý ranní trh, který se koná každý den kromě neděle v sousedství Piazza Pancali. Gestikulace, smlouvání, křik, a vůně a chutě čerstvých sýrů, zeleniny, ovoce, chilli, sušeného ovoce, celých i mletých ořechů, nakladaných olivy, kapary, solených ančoviček, ryb, mořských plodů, uzenin. A také doslova koncert tvorby snad nejbohatších sandwichů, co jsem kdy viděl – v proslulém obchodě Caseificio Borderi.

Nemusel bych už vidět nic jiného a byl bych spokojen. Asi hodinu se pak bezcílně touláme úzkými uličkami Ortigie kolem Apolónova chrámu, syrakuského Dómu (Duomo), přes Archimédovo náměstí, honosný palác Montalto, až končíme v marině.

Po třech hodinách jízdy, oklikou po dálnici kolem Catanie a dál na západ přes vyprahlou střední Sicílii směr Palermo (časově nejkratší trasa), přijíždíme k proslulému Valle dei Templi – Údolí chrámů. Při hledání parkoviště trochu bloudíme – stále jsem si nezvykl na italský chaoticko-náhodný ne-systém ukazatelů.

Jakmile Valle dei Templi spatříte dojde vám, že pojem „údolí“ je matoucí. Chrámy se totiž nachází na hřebenu, kam je třeba vystoupat hezky po svých (nebo si pronajmout elektrické vozítko). Celková rozloha areálu je 1300 hektarů, což je však pouhý zlomek rozlohy původního města Akragás, kde v době největšího rokvětu žilo 200 000 (některé odhady hovoří až o 800 000) obyvatel – dnešní Agrigento jich má 60 000.

Akragás byl založen roku 581 př. n. l. řeckými přistěhovalci (Sicílie byla v antice součástí Řecka). Postupně se tudy přehnali Římané (kteří jej přejmenovali na Agrigento), Arabové, Normané, Bourboni, až se roku 1860, spolu s celou Sicílií, stalo Agrigento součástí sjednoceného Italského království.

Valle dei Templi zahrnuje 7 chrámů postavených v dórském slohu. Nejznámějším představitelem toho slohu je ikonický Parthenón na Athénské akropoli. Na rozdíl od Pantalice nejsou třeba trekové boty, vody si však naopak vezměte ještě více, obzvlášť pokud se chcete vydat do vzdálenějších míst jako chrám Juna (Hery) nebo hellenisticko-římská čtvrť. Velkou část času strávíte pod žhavým sluncem bez možnosti odpočinout si ve stínu. Na návštěvu je dobré si vyhradit několik hodin, klidně i půl dne. Pro představu o areálu však stačí dojít k chrámu Concordia – vstupujete-li západním vchodem u 5. brány (Porta Quinta) –, což nám trvalo 2 hodiny

Po stezce mezi olivovníky stoupáme k chrámu dvojčat Castora a Polluxe. Z chrámu stojí pouze roh se čtyřmi sloupy (k rekonstrukci byly použity kameny z různých chrámů), ale celá tato západní oblast areálu je pokryta roztroušenými zbytky a dobře viditelnými půdorysy chrámů. Dále na východ, ukryty mezi stromy, stojí (a leží) zbytky chrámu Dia Olympského. S rozměry 112×56 m měl našlápnuto stát se největším dórským chrám antického světa, avšak nebyl nikdy dokončen. Pro srovnání: athénský Parthenón měří 69×31 m. Zajímavostí jsou dvě 8m ležící sochy Atlase, které měly chrám podpírat.

Areál Valle dei Templi je rozdělen na dvě části silnicí SP4. Po pěší lávce přecházíme ze západní čísti do východní a ihned po pravé straně máme chrám Herkulův (Hérakles). Jde o nejstarší z akragáských chrámů, s historií spadající do 6. století př. n. l. Svými rozměry 67×25 m jen o málo menší než athénský Parhenón, avšak zachovalo se pouze 8 stojící sloupů.

Zdaleka nejzachovalejším chrámem je Concordia, o dalšího půl kilometru na východ od chrámu Herkulova. Jde o symbol Valle dei Templi, takže ji uvidíte téměř na každé fotografiie lákající k návštěvě Agrigenta. S rozměry 39×17 m je sice daleko menší než athénský Parthenón, ale zachovalejší. Stupeň zachování je opravdu obdivuhodný uvědomíme-li si, že jde o stavbu starou téměř 2500 let: stojí všech 36 obvodových sloupů, vnitřní cella i obě střešní čela. Velkou roli nejspíš sehrála i její konverze na baziliku apoštolů Petra a Pavla v 6. století, což ji uchránilo od zničení.

Valle dei Templi je od roku 1997 součástí světového dědictví UNESCO.

Jak Agrigento, tak Valle dei Templi se nachází několik kilometrů ve vnitrozemí. Náš kemp Nettuno je na pobřeží, 20 minut jízdy. Recepční mluví pouze italsky, ale není bůhvíjak ochotný. Rozděláváme stan, jdeme se projít po písečné pláži, ale klukům se tady moc nelíbí. První dojem dělá hodně – hned jsme si vzpomněli na Paola. Nakonec už zítra vyrazíme na pevninu do Kalábrie.
Camping Internazionale Nettuno • Fiumenaro, Sicílie • 42 euro 2829. km • 9:20 • odjezd Gallina
2848. km • tankování Syrakusy • 39,21 Kč/l (N95)
2851. km
 • 10:00-12:00 • Syrakusy
3075. km • 15:10-17:40 • Valle dei Templi
3084. km • 17:55 • Fiumenaro
     
Chrám Concordia • Valle dei Templi • Sicílie
     
Den 13 • čtvrtek 14. 9. 2017 – přesun Fiumenaro foto • SicílieTropeaKalábrie UBYTOVÁNÍ DOPRAVA
Dnes opouštíme Sicílii, před sebou máme téměř 400 km do Kalábrie. A vzhledem k tomu, že Agrigento je nejvzdálenějším místem na naší cestě, vlastně už začínáme návrat domů.

Cestou sem jsme projeli neuvěřitelným počtem tunelů, na cestě zpět je proto začínáme počítat. Sicílie si jich připisuje 44. Kromě první části za Agrigentem je až do Catánie cesta víceméně placatá. Pak se však s tunely roztrhne pytel a drtivou většina z nich projíždíme na relativně krátkém (100 km), ale hornatém pobřežním úseku do Messiny. Cestou můžeme přes 2 hodiny obdivovat majestátnost Etny.

Trajekt mezi Messinou a Villa San Giovanni nám tentokrát zabírá déle, kromě půl hodiny plavby ještě tři čtvrtě hodiny čekání na trajekt a nalodění. Do Tropey už je to pak jen relativně skok, ale zdržujeme se sjezdem z dálnice, abychom načerpali levnější benzín (rozdíl 30 %). Cesta je klidná, plná mostů a tunelů (kde většinou není omezena rychlost), a teprve na okresce, po sjezdu z dálnice na Tropeu, si uvědomujeme, že jsme na venkově – cestu nám zatarasilo stádo ovcí. Poslední 4 kilometry jsou ve znamení pořádného sešup ze 400 m n. m. na úroveň moře.

Kemp Marina del Convento je opět na pláži, cena ubytování oproti Sicílii za hubičku. Stavíme stan, slunce právě západá za kouřící sopku Stromboli. První kalábrijskou večeře máme ve znamení antipasti, pizzy, grappy (strašně sladká) a sambucy (hříšně sladká).
kemp Marina del Convento • Tropea, Kalábrie • 24 euro 3092. km • 9:20 • odjezd Fiumenaro
3374. km • 15:30-16:00 • trajekt Messina-Villa San Giovanni
3412. km • tankování Palmi • 45,13 Kč/l (N95)
3478. km • 17:45 • Tropea