TOPlist

Hua Hin a okolí

Cha-am • Dan Sing Khon • Hua Hin • NP Kaeng Krachan • NP Khao Sam Roi Yot • NP Kuiburi • Phetchaburi

Ceny ubytování a dopravy uvádím za celou rodinu (2 dospělí a děti 9 a 11 let).


     
Den 1 • neděle 13. 1. 2019 • Praha ►►► Bangkok • THAJSKO   DOPRAVA
Let Praha – Dubaj. Kluci letí poprvé v dvoupatrovém Airbusu A380 a je to pro ně zážitek. Nejvíc se samozřejmě těšili, že budou moci na obrazovkách hrát hry.

  15:38 – 0:04 • let Emirates EK 140: Praha – Dubaj (5:26 h)
     
Den 2 • pondělí 14. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradicetrhy – Baan Sansuk UBYTOVÁNÍ DOPRAVA
Let Dubaj – Bangkok.

Na letišti v Bangkoku se setkáváme s odvozem – z objednaného auta se vyklubal minivan pro 10 lidí. Zařídíl jsem jej předem u Khun (paní) Oh, která mi byla doporučena. Cestou do Hua Hin stavíme u Samut Songkhram na benzínce. Kluci ochutnávají své první thajské pouliční jednohubky a u 7-Eleven vybírám hotovost z bankomatu, abych mohl večer v Hua Hin doplatit ubytování.

Navečer u Khun Oh v Hua Hin skládám zálohu na dva skútry. Máme je na 5 dní na zkouška a pokud budou vyhovovat, půjčíme je na celý měsíc.

V Baan Sansuk doplácím ubytování. Baan (či ban, samotní Thajci nejsou sjednoceni jak toto slovo přepisovat) znamená v thajštině vesnice, ale nazývají se tak i kondominia, kde bývají destítky bytů, což je vlastně taky taková malá vesnice.

Je to tu příjemné. Náš byt 2+kk je v prvním patře s výhledem na papájovníky a kokosové palmy. Kondominium je přímo na pláži, máme i velký bazén, řadu mělkých brouzdališť a příjemnou zahradu s křesílky na posezení. V garážích je místnost s pračkami. Garáže jsou velké, takže nebude problém zaparkovat obě motorky a příležitostně i auto.

Už za šera s klukama skáčeme do bazénu, i když voda není tak teplá jak bych v tropech očekával – přeci jen je leden, kdy je tu „nejchladněji“, a mořský větřík dělá vzduch ještě svěžejším.

Hned naproti kondominiu je 7-Eleven, které se v následujícím měsíci stane pro kluky denní zastávkou. Teď si kupujeme vody.

Na večeři jedeme songthaew do Hua Hin. Kluci jsou u vytržení, že sedí na korbě s dvěma řadami lavic (od toho songthaew – doslova „dvě řady“). Stavíme na nočním trhu na Soi 86, hned první stánek jsou smažení brouci – samozřejmě koštujeme.

Baan Sansuk • Hua Hin • 2300 THB / 1800 Kč za den (14. 1. – 12. 2.) 4:31-12:56 • let Emirates EK 376: Dubaj – Bangkok (5:25 h)
14:15 – 17:20 • minivanem přesun Bangkok – Hua Hin
     
Den 3 • úterý 15. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk   DOPRAVA
Dnes začínám pracovat, a Loni s kluky si užívají moře a bazénu. Když jsme doma všichni, pracuji z ložince, jinak z obýváku s kuchyňským koutek, kde je malý stůl se čtyřmi židlemi. Je zde i mikrovlnka (nepoužíváme), sporák, velkou lednici a nádobí (používáme).

Před odjzdem jsme se doma dívali na videa o Thajsku, mimo jiné i o jídlech. Jedno z nich byl teenager ochutnávající místní pochutiny. Klukům se ten nápad tak líbil, že dnes nakoupili různé pochoutky a natočili s nimi 17minutovou video-ochutnávku.

Na první oběd jsme si zašli ven. Několik jídelen a restaurací je co by kamenem dohodil, a jakmile budeme mít skútry, náš akční radius se rozšíří i na Takiab, vesnici v sousedství, kde jsou další možnosti. Plánujeme ale i vařit doma.

Po práci v Hua Hin vyzvedávám oba skútry. Nejsou úplně nové – červený má najeto 19 834 km, žlutý 21 962 km –, ale jedou stále dobře. Když se ptám kam si máme při parkování dávat helmy, Khun Oh odpovídá „Thai people don’t take things“, takže je budeme nechávat na řídítkách (což dělají i všichni ostatní).

Večer musíme jet na noční trh na Soi 72 (72. ulička, počítáno od severního konce Hua Hin). Pamatujeme si ho z doby před deseti lety. Ač je více zaměřený na turisty než noční trh na Soi 86, kde jsme byli včera, pro kluky je to atraktivní podívaná nejen kulinářská (palačinky, jednohubky na špejli, hromady čerstvých ryb a mořských plodů, ovoce), ale i kulturní (suvenýry, např. poměrně originální mýdla ve tvaru barevných květin, nebo malé tuk tuky z plechovek od limonád). Od jedné posedávající babičky kupujeme i napytlíčkovaný miang kham, který se většinou podává jako předkrm nebo malé občerstvení: na zelený list o velikosti dlaně se naskládají miniporce šalotky, zázvoru, praženého kokosu, drcených arašídů, čili, malých sušených krevet, kostička limetky a zakápne hustou sladkou omáčkou z palmového sirupu, rybí omáčky, citronové trávy a galangalu. List se zabalí, celý strčí do pusy a sní. 

Večer, cestou domů, děláme velký nákup v TESCO Lotus.

  půjčení 2 skútrů na 1 měsíc: THB 7700 / 5750 Kč
     
Den 4 • středa 16. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk – Takiab    
Pro delší pobyt se vyplatí pořídit místní SIM karty AIS. Každému nám pořizuju hlasové služby (kredit 70 THB) a data (1x3 GB + 3x1 GB) na 30 dní, celkem 1500 THB / 1120 Kč.

Už máme motorky, tak si na oběd zajíždíme do Takiabu. Na hlavní ulici je tu spousta jídelniček, že je obtížné si vybrat. Sedáme v jedné typické – plastové židle a kovové stolky jsou poskládány pod plechovou střechou, která končí n advorku (stejně jako poslední stolek, kde shodou okolností sedíme právě my). Prosté, ale s naprosto thajskou atmosférou. Kluci si dávají pad thai - smažené nudle s vajíčkem, sušenými krevetkami, šalotkou, rybí omáčkou, trochou třtinového cukru, a nemsí chybět ani pár stvolů čerstvé zelené cibulky, citrón a mungo výhonky. Samotní Thajci pěji na pad thai ódy a přou se co do něj patří a co ne (jde o neoficiální národní jídlo a existuje mnoho variant, podle oblasti). Táni naonec končí taé s pad thai, já si dávám chinese kale s vepřovým a k tomu som tám, super-pálivý salát z nezralé zelené papáji s mrkví, rajčaty, dlouhými fazolkami, arašídy a samozřejmě spoustou chili.

V kulinářských hodech pokračujeme i večer. V Takiabu jsme objevili výbornou jídelnu s polívkami, která funguje jen pár hodin večer. Opět je otevřená do ulice, jak je zde u jídelen zvykem, a polévku si můžete uzpůsobit podle sebe – stačí ukázat co vše do ní chcete. Typicky jde o vepřový nebo kuřecí vývar, můžete si zvolit nudle (pšeničné, rýžové, tuzné tloušťky), maso (kuřecí, vepřové maso, rybí kuličky), do každé porce jdou přísady jako čerstvý koriandr, strouhané arašídy, zelená cibulka, a na stole máte přísday jako rybí omáčka, čili omáčka, cukr. 
   
     
Den 5 • čtvrtek 17. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk – Takiab    
Po snídani točí kluci další ochutnávku, tentokrát miang kham, který jsme koupili předevčírem na nočním trhu. A zatímco se dopoledne cachtají v bazénu a moři, já si začínám zvykat na práci v nové časové zóně 6 hodin od Prahy.  

Oběd si dáváme pár set metrů od nás, v pouliční jídelna naproti kondominia Baan Sa Suan. V Baan Sa Suan jsme bydleli před 10 lety 8 měsíců a sem jsme chodili poměrně často.

Po práci se vydáváme na chvíli k chrámu na kopci Takiab, na pobřeží asi 2 km jižně od našeho kondominia. I sem jsme před 10 lety chodili. Takiab znamená v thajštině „jídelní hůlky“, takže  vesnice a kopec se vlastně jmenují Hůlkové.

Večeře na night market Soi 72, pak nákup v TESCO Lotus. Večer si konečně dáváme miang kham, když už kluci natočili video.
   

 

   
kondominium Baan Sansuk • Hua Hin
     
Den 6 • pátek 18. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Dny se začínají zajíždět. Vstávám a začínám pracovat, ještě než se ostatní probudí. Společně si dáme snídani a rodinka pak jde k bazénu nebo na pláž. Kolem poledne jdeme nebo jedeme (většinou do Takiabu) na oběd, po práci si jdu zaplavat, pak nákupy a večeře buď doma nebo v okolí kondominia. A honí-li nás mlsná, tak večer do 7-Eleven naproti kondominiu pro pochutiny. Pro pohyb využíváme skútry – je to super, daleko operativnější než auto a jejich provoz nestojí skoro nic.

Dnes dopoledne kluci natáčí další ochutnávku – smažené banánové snacky z trhu a 7-Eleven.

Přímo pod našim bytem je strojovna pro klimatizaci, Táně to v noci vadí, proto v TESCO Lotus kupujeme špunty do uší. TESCO je v obchodním centru Market Village, na půli cesty mezi Baan Sansuk a centrem Hua Hin. V podzemí je parkoviště pro auta a i speciální mega-parkoviště pro několik stovek motorek – nedá se to popsat, je třeba vidět.
   
     
Den 7 • sobota 19. 1. 2019 • Phetchaburi foto   DOPRAVA
Na víkend půjčujeme u Khun Oh auto – Toyota Yaris, chceme jet mimo Hua Hin. Její skútry se osvědčily, doplácím zbytek ceny za měsíční pronájem. V bankomatu musím vybrat další hotovost, za což je pevný poplatek 220 THB poplatek. Mám sice kartu, s níž jsou výběry v bankomatech po celém světě zdarma, ale ne v Thajsku – když vyberu 20 000 THB, na účtu se mi objeví, že thajská banka mi vydala 20 220 THB.

Následuje obvyklá snídaně kaše a ovoce a vyrážíme do Phetchaburi (také Phetburi = Diamantové město), starobylého města hodinu na sever od Hua Hin.

Vrch Khao Luang na okraji Phetchaburi je věhlasný svým chrámem Wat Tham Khao Luang (Jeskynní chrám na Královském vrchu). Parkoviště se opravuje, musíme parkovat pod kopcem, kde shodou okolností „parkuje“ i tlupa drzých makaků. K jeskyni vede dlážděná stezka, jež se po příkrých schodech noří pod zem. Vlastně jde o komplex několika propojených jeskyň se soškami a sochami buddhy. Jsou jich zde desítky, sedících samostatně, nebo v řadách, na podstavcích nebo ve výklencích, je zde i několikametrový ležící buddha. Někteří buddhové jsou zahaleni do oranžových hábitů a osvětleni. Propadlými stropy proudí do jeskyně paprsky světla. Poprvé zkouším nový steadicam k natáčení plynulých záběrů bez kodrcání, ale moc mi to nejde.

Obědváme v obyčejné jídelně polévky a pečené kuře. Jídlo si v Thajsku svorně užíváme, máme rádi zdejší pouliční jídelny. Vždy si něco vybereme, a jelikož kluci začínají jíst pálivá jídla, i jim se rozšiřují možnosti volby.

Na Khao Wang (Palácový vrch) v centru města se nachází rozsáhlý historický park Phra Nakhon Khiri (Svaté město). Nahoru jedeme lanovkou, po parku se pohybujeme pěšky. Khao Wang tvoří tři propojené kopce a nachází se na něm tři skupiny budov: samotný palác, bílá pagoda (chedi) a chrám. Komplex byl dokončen roku 1860 jako letní palác pro krále Mongkuta. Palác je dnes pobočkou Thajského národního muzea a jeho součástí je i bělostná observatoř. Ze všech tří míst je působivý výhled na na Phetchaburi a všude se potulují přidrzlí makakové. To jsou tak drzí, že na ně upozorňují zvláštná značky Keep away monkey. Na makaky je třeba v Thajsku všeobecně si dávat pozor. Jsou tam, kde se pohybuje hodně lidí – typicky v chrámech, a jdou po jídle. Klidně člověku z ruky vytrhnou ovoce, pytlík s jídlem nebo pití.

Park není extrémně rozsáhlý, ale v tropickém dusnu jsme na konci uchozeni až až. Zpět dole pod kopcem si na osvěžení dáváme nanuky. Ne však obyčejné nanuky, ale nanuky s pro nás exotickými, zde však tradičními příchutěmi, jako taro, černé fazole, durian, černá lepkavá rýže, kukuřice, thajský čaj.

Poslední zastávkou v Phetchaburi je chrám Wat Yai Suwannaram ze 17. století. Děti protestují, jsou uchozené, ale dnešek je vlastně zatěžkávací test jak moc toho za jeden výlet stihneme. Kvůli tropickému dusnu jsou zde výlety fyzicky daleko náročnější než u nás. Celodenní výlet s aktivním pohybem prakticky nepřichází v úvahu. Je samozřejmě možné jej podniknout, ale večer bude člověk úplně oddělaný, což my ke štěstí nepotřebujeme. S dětmi tedy za jeden den zvládneme maximálně dvě místa, či atrakce, která musí být proložena spoustou pití a občas i zmrzlinou.

Nicméně teď už jsme ve Wat Yai Suwannaram, tak si jej pomalu procházíme. Jedinečný je zdejší velký velký taekový pavilon, pěkné je i jezírko se starou knihovnou zaraženou ve vodě na kůlech.

Dnes mám narozeniny, takže v Hua Hin oslavujeme na nočním trhu Tamarind kousek od našeho kondominia. Tamarind byl vytvořen pro turisty, před deseti lety zde ještě nebyl. Pěkné na něm je, že pokud nemámte zkušenost s thajskou kuchyní, můžete zde ochutnat velké množství tradičních jídel, než se pak vydáte do víru thajských pouličních restaurací a jídelen, kde na vás sice čekají výborná jídla, ale chabá znalost angličtiny. Vše je zde připraveno a servírováno v atraktivní podobě: pečené olíhně, velké grilované krevety, grilovaná vepřová žebra, ovoce, kokosové mini-pidi-palačinky khanom khrok, rýže v ananasu, klasické nasládlé pad thai, sušené mořské plody, thajské vodové nanuky na tyči atd. Jen o sezení je zde nouze. Před jídlem si tedy nejprve najděte volný stůl a pak teprve nakupujte.
  půjčení auta
šedá Toyota Yaris
SPZ: กท 8123 (Phetchaburi)
cena za den: THB 1000 / 740 Kč
     
Den 8 • neděle 20. 1. 2019 • NP Kaeng Krachan foto   DOPRAVA
Jednou z výhod Hua Hin je jeho blízkost k přírodě a národním parkům. Dnes navštívíme jedno z těchto míst: vodopád Pala-U v národním parku Kaeng Krachan. Kaeng Krachan patří k 19 národním parkům tzv. Západního pralesního komplexu na pomezí Thajska a Barmy, druhé největší pralesní oblasti v jihovýchodní Asii.

Vodopád Pala-U je hodinu jízdy z Hua Hin směrem k barmské hranici. U vesnice před vjezdem do parku jsou zátarasy se značkami „Pozor sloni“. Tak už nám začíná divočina.

Pala-U má pět stupňů a 2km stezka džunglí vede až k nejvyššímu z nich. Jednotlivé stupně jsou označeny, jednou sice jako 2th level, jindy zase 2rd level, ale orientovat se podle toho dá. Kluci samozřejmě ihned objevili liány a houpají se na nich kde to jde, ohromně je to baví. Podél stezky jsou naučné cedule – např. o termitech, bambusu, deštném pralese apod.

U 4. stupně jsou kolem kaluží shromážděny desítky motýlů, čímž je Kaeng Krachan vyhlášen. Víš, mezi 4. a 5. stupněm už není stezka tak jednoduše schůdná. Je dobře, že máme trekové boty, Thajci se zde běžně pohybují ve šlapkách. Řeka teče přes velké kameny, které musíme místy přelézat. U nevyššího 5. stupně se koupeme ve vodě, je pěkně studená.

Pozdní oběd máme na cestě zpět ve vesnici Huai Sat Yai. Jde o klidnou jídelnu na křižovatce ve zcela zapomenuté vísce. Představuju si, jak to asi je žít celý život na takovém místě.

Večer opět děláme velký nákup v TESCO Lotus, včetně tropického ovoce na ochutnávku, kterou chtěji kluci zítra natočit.
  půjčení auta
šedá Toyota Yaris
SPZ: กท 8123 (Phetchaburi)
cena za den: THB 1000 / 740 Kč
     
Jeskynní chrám Wat Tham Khao Luang • Phetchaburi
     
Den 9 • pondělí 21. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Kluci natáčí videoochutnávku tropického ovoce – longan, long khon, salak, pitaya, papája.

Miki má dnes 1. jupiterské narozeniny, tak jsme je spojili s oslavou mých slunečních narozenin a jdeme do cukrárny Swensens v centru Hua Hin. Mají zde drahé, ale dobré zmrzliny, velmi nápadité kombinace a můžete si složit svou vlastní zmrzlinu nebo pohár. Kluci jsou ve svém živlu.

Večer kupuju online letenky s Air Asia z Vientiane do Bangkoku na 12. 2., kdy se budeme vracet z Laosu do Thajska. Pro všechny čtyři stojí 6374 Kč. Letenky do Laosu (Bangkok-Luang Prabang) jsem koupil už před 14 dny (8654 Kč).
   
     
Den 10 • úterý 22. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk – Takiab    
Něco k našemu kondominiu Baan Sansuk. Jsme 5 km jižně od centra Hua Hin, v sousedství vesnice Takiab. Takiab je známý poloostrovem s Khao Takiab (Hůlkový vrch), kde stojí stejnojmenný chrám s 20m zlatým buddhou hledícím na sever směrem k Hua Hin. Obytné budovy jsou postaveny od ulice až k pláži, mezi nimi několik brouzdališť, pěšinky, stromy s plumeriemi, tamarindy. Celý komplex je moc hezky, tak jak to Thajci umí. U pláže máme velký bazén s lehátky, po schodech se dá sejít na pláž. V rohu u pláže je domeček pro duchy a v druhém rohu budka pro strážné, který dohlíží, aby do kondominia nepřišel nikdo cizí. Odpoledne je odliv, takže pláž je velká, ráno je malá a vlny narážejí na betonovou zeď (kondominium je asi 8 m nad úrovní moře). Naproti přes ulici je 7-Eleven, několik jídelen a restaurací, stánky s ovocem, prádelny. V Takiabu jsou další možnosti k nakupování a jídlu.

Potřebujeme koupit vařečky, ale nikde je nemají, nakonec jsme je našli v TESCO Lotus.

Překonali jsme jet lag.
   
     
Den 11 • středa 23. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Ráno jedeme na skútrech na snídani do Hua Hin na denní trh Chat Chai. Chat Chai je typický městský trh, kde najdete vše od zeleniny, ovoce, sladkostí (lepkavá rýže v banánovém listě na různé variace, kokosové minipalačinky apod.), nepřeberné množství sušených ryb a mořských plodů, maso, ryby, vařené jídlo, obětiny do chrámu (my si je kupujeme do auta – jasmín ho krásně provoní). Kupujeme ovoce a zeleninu – rambutany, jackfruit, banány, malé ananasky, taro a lepkavá rýže v banánových listech. Nakupujeme zde rádi, to místo má atmosféru.

Kluci využívají ovoce nakoupené na trhu a natáčí další video o tropickém ovoci. Do prvního se nevešlo vše, teď je to tedy o rambutanu, mangostanu, jackfruitu.

V komndominiu tráví dovolenou několik ruských rodin. Táni se u bazénu skamarádila s Ruskami a kluci zase s jejich dětmi. Večer si s nimi hrají na honěnou asi do půl jedenácté. Jsou hodně společenští, takže teď už jim snad nebude chybět nic ke štěstí, když musím přes den pracovat.

   
     
Den 12 • čtvrtek 24. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Kluci natáčí další ochutnávku, tentokrát banánových a rýžových chipsů.

Na oběd jsme v Hua Hin, kde klukům zároveň kupujeme i věci na potápění: plavací deska a závaží na házení do bazénu – objev ruských děti, který naši kluci samozřejmě hned musí mít taky.

Zatímco já pracuju, rodinka si tříbí angličtinu a ruštinu. A kluci si večer hraji s ruskými dětmi opět do půl desáte, nejprve v bazénu, pak na schovku a honičku po celém kondominiu.

   
     
Den 13 • pátek 25. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Dnes v půl sedmé ráno je pouze 21 stupňů. Není vlhko a klimatizaci jsem nepustil až do 10:30. Takto tedy zde vypadá nejchladnější období v roce.

V prádelně Táni objevila automat na vodu – 1 litr za 1 baht. Až dopotřebujeme vodu, vyzkoušíme. Teď kupujeme vodu v PETkách 6x 1,5 l za zhruba 57 bahtů, tj. 1 l za 6 bahtů.

Od té doby, co se seznámili s ruskými dětmi, náš kluci už skoro nepotřebují :). Večer chceme jet na večeři, ale kluci dávají přednost hraní si s dětmi. Necháváme je tedy samotné v kondominiu. Je to trochu nezvyklý pocit, být 8500 km od domova a nechat děti samotné, nicméně je to zajímavá zkušenost pro nás všechny.

Klucí tedy hrají s ruskými dětmi a my s Táni si na skútru zajíždíme 5 min odsud do Takiabu na krevety v tamarind, som tam a další dobroty. Cestou zpět vidíme přímo na hlavní ulici několik míst s automatickými pračkami! Na každé pračce je velká číslice – cena v bahtech kolik stojí vyprání 1 kg prádla (20-30 bahtů). Stejná pračka je i u nás v prádelně. Toto jsem před deseti lety nikde neviděl, Thajsko nám bohatne.

Po večeři se jdeme podívat na další trh pro turisty kousek od kondominia: Cicada. Je zde méně jídla než na sousedním Tamarindu, ale za to více stánků se suvenýry, a také jeviště s divadlem!
   
     
Východ slunce nad Thajským zálivem • Hua Hin
     
Den 14 • sobota 26. 1. 2019 • Cha-am foto    
Klimatizaci jsem opět nepustil až do 10:30. Je víkend, tak máme pozdní start, na výlet odjíždíme až v 11 h – na skútrech do paláce Mrigadayavan. Na okraji Hua Hun si v 7-Eleven kupujeme svačinu – kluci sem chodí rádi, představuje to pro něj jednak jakési spojení s Evropou a jednak mají možnost si tu za své peníze koupit mlsky.

Silnice mezi Hua Hin a Cha-am je rušná, jelikož jde o hlavní spojnici Hua Hin s Bangkokem. Jizdá je ale klidná, Thajci mi přijdou jako klidnější řidič než třeba sousední Malajci. Musíme se ale smát, když míjíme značku „Accident Ahead“.

Míjíme tématický zábavní park Venezia Hua Hin (opravdu si zde postavili malé Benátky), který je jen jedním z několika podobných atrakcí v okolí Hua Hin. Je zde také Santorina Park s řeckou tématikou, arabský Camel Republic, Swiss Sheep Farm, další evropská farma 1000 Sook Food and Farm, nebo Hua Hin Hill Vineyards. Všechny jsou určené spíše pro Thajce, nebo expaty. Nás zaujal snad jen Plear Wan, což má být tradiční thajská vesnička, kde se zastávíme dnes cestou zpět. Hezký popis netradičných atrakcí v okolí Hua Hin najdete zde

Atrakce výše jsou zajímavé, my však vyhledáváme spíše místa spojená s thajskou kulturou. Jedno z nich, zcela nečekané, je přímo u silnice, na půl cesty mezi Hua Hin a Cha-am – chrám Wat Marikathaywan, o kterém jsem nikdy neslyšel. Už zdálky je vidět jeho velký zlatý Buddha na kopečku, tak k němu zajíždíme. K Buddhovi vedou schody, ve stíněnému altánu kluci zapalují vonné tyčinky a mnich jim požehnává metličkou s vodou.

U paláce Mrigadayavan je velké parkoviště s jídelnami (jezdí sem autobusy plné turistů), ale nevidíme směrovky k paláci. Trochu bloudíme, než nacházíme správnou cestu.

Mrigadayavan, 25 km od Hua Hin, byl postaven 1923-4 jako letním palác krále Rámy VI Vajiravuda. Na stavbu 16 týkových pavilonů propojených zastřešenými otevřenými chodbami dohlížel italský architekt Ercole Manfredi. Palác se táhne podél moře v délce 399 metrů, na obou koncích nechal král postavit pavilony pro plavání v moři.

Palác stojí celý na kůlech nad úrovní země, a první patro s obytnými prostory se právě opravuje. Jde už o druhou rekonstrukci paláce, která začala v roce 2013 a má být dokončena roku 2024 ke 100. výročí otevření paláce. Nemůžeme tedy dovnitř, jak jsme mohli před deseti lety. Co ale můžeme vidět je neskutečně důmyslná ochrana proti mravencům, hadům a jiné havěti. Všechny kůly mají u paty podél obvodu žlábky, kde dříve bývala voda. Do celého paláce se tak nedostal nelétající hmyz a menší hadi – než se jim to povedlo, utopili se ve žlábku s vodou. Palác obklopují krásné zahrady a opodál stojí domky pro služebnictvo, kam můžeme ohlédnout (nerenovují se a nestojí na kůlech). 

Palác navštěvují většinou Thajci, kteří k němu mají vztah. Evropani zde nejsou téměř žádní, i když jde o jedinečnou památku, která je nedílnou součástí thajské kultury za posledních 100 let. Dělám první panoramata a videa na telefonu s gimbalem.

Cestou zpět do Hua Hin nejprve zastavujeme v jídelně u silnice na oběd. Zdejší stravovací kultura mě asi nikdy nepřestane fascinovat. Kam se člověk vrtne, tam je jídlo. A výborné jídlo! Vlastně vůbec nemusíte promýšlet jak během dne naložit s obědem. Jídelny a restaurace jsou všude – třeba i zde podél 20km silnice z Hua Hin do Cha-am.

Plearn Wan na severním okraji Hua Hin... Ráno, když jsme kolem profrčeli cestou na Cha-am na nás mávali chlapíci v reflexních vestách a ukazovali, že můžeme zaparkovat zrovna u nich. Nechápali jsem o co jde, dokud jsme teď nezjistili, že patří k Plearn Wan. Jde o daůší oblíbenou atrakcí, takže se místní ihned chopili příležitosti a ve svých dvorcích postavili parkoviště. Za motorku se platí 20 bahtů.

Plearn Wan (Pohraj si v minulosti) je bizarní atrakce postavená hlavně pro Thajce. Tradiční thajské dřevěné domy v podobě jedné ulice a dvou pater jsou vlastně nápaditý shoping mall pro jídlo a různé cetky. Mají zde i malé ruské kolo, staré americké auto, předek z barevného thajského náklaďáku (bez sedaček), na několika místech obrázky a kresby Beatles, prostě vše o čem Thajci sní: nakombinovat staré dobré dřevěné časy a bělošské vintage.

Zpět domů se vracíme záměrně postraní uličkou podél kolejí. Ač je široká asi jen 3 metry, i zde nacházíme nekolik jídelen a dorbné obchůdky s potravinami. Přijíždíme vlakovému nádraží v Hua Hin a jelikož jsme unavení a zplavení, dáváme si studené oití od pouličního prodejce (další možnost občerstvení!) – čá thai, zelený čaj a kakaa. Jsme sice na rušné ulici s poměrně hustým provozem, takže se obtížně přechází od motorek ke stánku, který je na druhé straně, ale v tom vedru jsme rádi, že si máme skvělé občerstvení.

V Baan Sansuk ještě jdu s Daníkem do bazénu, i když už je šero, fouká a je poměrně chladno (27 stupňů). Kluci si pak od 19 h opět hrají s ruskými dětmi a my jedeme s Loni na jídlo za Takiab – som tam (nic moc), sticky rice a tom yum taleh. Od té doby, co si kluci našli kamarády jsou oni a my daleko spokojenější :).
   
     
Den 15 • neděle 27. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Ráno zkouším automat na vodu v prádelně – funguje, konec kupování PET lahví!

Už od našich příprav v Čechách se kluci těší na akvapark Black Mountain Water Park. Je 12 km od Hua Hin, tak opět startujeme skútry a po 45 minutách po okreskách plných děr, chrámů, psů a kohoutů parkujeme na místě. 

Thajci si opravdu běžně nechávají helmy na skútrech, a jelikož je to pohodlné, tak jsme jejich styl převzali i my (respektive já, Táni má v kufru na skůtru místo pro 3 helmy). V parku zjišťujeme, že jejich vzájemná důvěra jde ještě dál: na lehátkách si v klidu nechávají bez dozoru mobily i peněženky! Tak daleko ještě nejsem připraven zajít a v Black Mountain ani nemusím – jsou zde hlídané úschovny (depozit na klíč 200 bahtů. 

Daník platí dětské vstupné, Miki už je nad 140 cm a platí plné, celkem za všechny 2100 bahtů (cca 1500 Kč).

V Black Mountain je 9 skluzavek, Lazy River, bazén s vlnobitím (údajně nejvyšší vlny v Thajsku), bazén pro děti. Na něj navazuje jezero, kde plavou obrovské nafukovací prolézačky/přelézačky, kam už si každý musí vzít plovací vestu. Prolézačky jsou kus od břehu, takže je třeba k nim doplavat. Je to výborné cvičení hlavně pro Daníka, který se v Thajsku hodně posunul v plavání – stejně jako Mikimu pomohla Malajsie, i z Daníka ze zde stal pravý unterwasserman. Cvičení je to ale pro všechny – když člověk spadne z prolézačky do vody, chce to pěknou fyzičku, aby se na ty měkké, prohýbající se, nafukovací plošiny z vody vůbec dostal.

Do parku se nesmí nosit pítí a voda (malé lahve s vodou povoleny). Je zde ale (výborná) jídelna, postavená v prostoru a zastřešená, kde si každý zaručeně najde svoje thajské nebo západní jídlo (klukům už se trochu stýská po evropském jídle, takže Daník si dal hamburger s hranolkami, Miki klobásu s hranolkami), pití, nanuky.

Black Mountain je dostupný i veřejnou dopravou. 2× denně sem zdarma jezdí autobus od Market Village (tam 9:30 a 11, zpět 15 a 17 h).

Zpět odjíždíme v 17 h, doma jsme za 40 minut. Kluky necháváme doma a jedeme na velký nákup do TESCO Lotus v Market Village.
   
     
Ranní obdarovávání mnichů tak bat • Hua Hin
     
Den 16 • pondělí 28. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Ruské rodinky se chystají do Black Mountain Water Park a Táni s kluky se k nimi připojuje. Jedou  autobusem od Market Village.

Na oběd jdu tedy sám do Takiabu – nudle yentafo v jedné jídelně a zelené kari v druhé. Na kari je v Takiabu speciální jídelna Coconut Cuisine. Člověk si zde jídlo sám složí: mají několik kari polévek jako základ, k nimž si můžete vybrat z různých druhů masa, čerstvé bylinky a zeleninu, rýži nebo nudle apod.

V 7-Eleven jsem objevil pytlíky s brouky jako snack, do konce ve dvou příchutích: original a barbecue. Nakoupíme domů jako zajímavosti a uvidíme kdo se odváží brouky vyzkoušet.
   
     
Den 17 • úterý 29. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk – Takiab    
Jedna zajímavost: zahlédl jsem auto z Johoru, malajského sultanátu sousedícího se Singapurem na samém jihu Malajského poloostrova. Pěkná dálka!

Pomalu chystáme dovolenou, kterou začneme v Laosu. Dnes kupuji průvodce Laosem. Myslel jsem si, že v Hua Hin jako turistickém městě bude velký výběr, ale mají pouze Lonely Planet. Průvodci se tedy předzásobte doma, Hua Hin na vás není připraveno.

Na což už ale Hua Hin je připraveno je čínský nový rok. Obchoďák Market Village je plný zlato-červené výzdoby – lampiónky, stojany, čínské nápisy. Možná proto mě i dnes na skútru poprvé zastavili pojicajti a kontrolovali jestli mám řidičský průkaz, nejspíš jako trénink na nápor thajských i bílých návštěvníků v příštích dnech.

U Khun Oh zamlouvám auto na víkend. Zároveň se ji ptám, jestli nezná někoho s půjčovnou aut v Bangkoku, které budeme potřebovat po návratu z Laosu. V Thajsku je nejlepší vše zakládat na osobních kontaktech. Bohužel, Bangkok je pro ni asi příliš daleko.

Odpoledne zašli Táni s klukama pro ovoce a zeleninu na trhu v Takiabu (pouze v úterý a sobotu). Je náhradou za trh, který se před deseti lety konával na nádvoří blízkého chrámu Wat Nong Kae.

Jsme zde už přes dva týdny, takže se na odpoledne opět vrátil odliv a máme velkou pláž.

Kluci chtějí být večer doma, do Takiabu na večeři tedy jedeme opět bez nich: som tam blue crab, tom yum kung, sticky rice, fried dried pork.
   
     
Den 18 • středa 30. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Moře je ráno klidné – skvělé ke koupání.

Při nákupu v 7-Eleven jsem dostal zpět velmi originální 5 bahtovou minci: 5 jednobahtových mincí slepených dohromady izolepou do sloupečku! 

Zítra klukům odjíždí ruští kamarádi – poslední večerní hraní na honěnou.
   
     
Den 19 • čtvrtek 31. 1. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Glutaman, glutaman – Thajci jej používají hojně: v polévkách, smažených nudlích, rýži. Vlastně ale může být všude – pokud jej nepřidávají přímo, vyskytuje se v sypkých ochucovadlech. Pokud jej v jídle nechcete, před přípravou jim řekněte „maj sai phong čú rot“, nebo „maj čú rot“.

Konečně jsme se dostali na večeři do food courtu v Market Village. Je tu velký výběr, dobré ceny a dokonce hned dva způsoby jak sterilizovat jídelní příbory: vařící voda a přístroj s UV zářením, kam se příbor na pár vteřin vloží. Thajci se opět posunuli a dokázali, že jim záleží na hygieně (i když podle všude se povalujících plastů by to do nich člověk neřekl). Je zde několik desítek stánků a některé z nich k nalákání strávníků používají naprosto věrné plastové atrapy jídel – včetně plastových polévek, nudlí, rýže, masa, zeleniny apod. Za poslednách deset let zažilo použití atrap velký boom. 

Město je plné červených lampiónů – čínský nový rok (5. února) se blíží.
   
     
Den 20 • pátek 1. 2. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Večer půjčuju auto na víkend. Večeříme na trhu Tamarind – čerstvý kokos k pití, kebab, crab meat curry, fish cake, kluci mají corn dog (kluci) a samozřejmě jejich z Malajsie oblibené roti chanai (indická palačinla, která se však v Thajsku, na rozdíl od Mlajsie neděla se sýrem, nýbrž na sladko s banánem, nutelou, salkem)

Tamarind je vedle Cicady další trh pro turisty, což mu ale neubírá na barevnosti, pestrosti a vlastně ani edukativnosti. Už jsem ho popisoval výše (den 7), ale znovu ho zmíním, protože je dobrým startovním bodem pro poznávání thajské kuchyně.

Vedlejší Cicada, kde kluci ještě nebyli a kam jdeme z Tamarindu, má také spoustu stánků s jídlem, ale i stánky s rukodělnými výrobky, a je vůbec více kulturní. Kluky nejvíce zaujalo živé divadelní představení v malé aréně, i když bylo v thajštině, především výrazné přehánění emocí v příběhu, které z něj dělalo opravdu živé představení. Zaujal je i stojící chlapík, kterého si mohli pomalovat jak chtěli. A v neposlední řadě nás všechny zaujaly krabi, ryby, mořští koníci, chobotnice, medůzy a mořské vlny vyrobené z... plastových lahví, igelitu, nádob, které jsou atraktivně osvětelné barevnými žárovkami. Předpokládám, že šlo o kreativní vyjádření vlivu plastů na životní prostředí.
   
     
Nejužší místo Thajska • Dan Sing Khon
     
Den 21 • sobota 2. 2. 2019 • Dan Sing Khon foto a NP Kuiburi foto   DOPRAVA
Hua Hin se nachází blízko nejužšího místa Thajska. Na mapě působí rozdělení území Malajského poloostrova mezi Barmu a Thajsko trochu podivně. Thajské území se směrem na jih od Phetchaburi zužuje až do šířky pouhých 10 km, aby se pak opět začalo rozšiřovat až k Ranongu, kde Barma končí a poloostrov „převezme“ Thajsko. Důvodem je horský hřeben Tenasserim tvořící přirozenou bariéru mezi východní a západní stranou poloostrova. Východ patří Thajsku, západ Barmě. Hory na jednu stranu omezují průchodnost hranice mezi Barmou a Thajskem (na 300 km je pouze jeden hraniční přechod Dan Sing Khon), na druhou stranu je zde poměrně netknutá příroda – odsud až k 500 km vzdáleném Mae Sot v severní thajské provincii provincii Tak se táhne souvislý systém 19 národných parků a rezervací známý jako Western Forest Complex. Western Forest Complex jsem zkoumal a fotil během 8měsíčního pobytu v Thajsku v roce 2008.

Thajci se zcela neshodnou kde přesně je vlastně nejužší místo jejich území. Někdo za něj považuje pár set metrů široký pruh země zcela na jihu provincie Trat hraničící s Kambodžou. Nejčastěji však bývá úváděn právě hraniční přechod Dan Sing Khon, kde je zároveň i věhlasný barmský trh. Zdá se nám to jako dobrý tip na výlet, tak vyrážíme na 1,5 h jízdu autem, nejprve po dálnici 4 a pak po okreskách.

Městečko Dan Sing Khon je na návštěvníky připraveno. Jsou zde parkoviště, jídelny, trhy a jedna velká tržnice s thajskými a barmskými výrobky. Jelikož Barma je bývalou britskou kolonií, Barmánci na trhu, na rozdíl od Thajců, běžně mluví anglicky. Nápisy jsou v thajštině a barmštině.

Barmský trh přetéká všemožnýmy výrobky od dřevěných sošek, podložek na pití, bižuterie, kamenných soch a sošek, přes klobouky, oblečení, boty, barmské potraviny, až po živé orchideje. Samozřejmostí jsou jídelny (rýžová poridž pro kluky a Loni, pad see ew pro mě), mají tu super záchod uprostřed zeleně (v asi nejkrásnější prostředí co jsem kdy viděl), altánky na břehu řeky a samozřejmě... nejužší místo Thajska. To zde připomínají dvě cedule s mapou Thajska a zakroužkovanou polohou.

Nabaženi nejužšího místa se vydáváme zpět. Po cestě však máme ještě jednu zastávku – národní park Kuburi. 

Kuiburi je jedním z oněch 19 parků na hranici mezi Thajskem a Barmou. Část silnice do parku je obyčejná prašňačka, takže přejezd z Dan Sing Khon nám trvá 1,5 hodiny. U návštěvního centra je velké parkoviště, v návštěvním centru si pronajímáme průvodce s autem a dalekohledy.

Kuburi je nejlepším místem v Thajsku na pozorování divokých slonů. Vzdálenosti v parku jsou na procházky velké, proto si pronajímáme auto s průvodcem. Průvodce je důležitý. Jednak ví, kde se nejčastěji sloni vyskytují a jednak je ve spojení s ostatními průvodci, kteří si mezi sebou předáváji informace kde právě byli sloni spatřeni. Našim průvodcem je mladá holka, která umí trošinku anglicky a moc znalostí o parku nemá, ale má vysílačku, což se ozději ukáže jako velmi důležité.

Park se otevírá kadý den ve 14 h. Počet průvodců s auty je omezen, proto je dobré přijet dřív. Cena je pevná za auto (850 bahtů), vyplatí se proto mít větší skupinu. My jsme na autě 4 plus průvodkyně, pohodlně se tam ale vejde i 10 lidí.

Za závorou je louže jak na silnici, tak na chodníčku pro lidi. Ukazuje se, že nejde o náhodné výmoly, ale jakési antiseptické opatření. Louží musí projet auto a projít všichni lidi. Do parku se tak prý nezavleče žádné zdravotní nebezpečí z venku. O účinnosti ochybuju, ale je to roztomilé.

Po prašných cestách projíždíme 4 místa – Pong Saladdai, Payang Ranger Station kde je i přírodní napajedlo, Phu Yaisai a konečná je na vyhlídce do údolí směr Barma. Vegetace je hustá, ale ne neprostupná. Terén vlnitý, stoupáme nahoru a zase klesáme, na některýcm místech je v hlubokých kalužích ještě voda. U ranger station stojí malá dřevěná svatyně s upozorněním, že ženám je vstup zakázán. Vidíme zoborožce a laň, na konečné krásné panorama hor, sloni nikde.

Začínáme s vracet, trochu zklamaní, že i když pravděpodobnost spatření slonů v Kuburi je 95 %, nám se to asi nepoštěstí. Pak ale vstupuje na scénu vysílačka. U Pong Saladdai se pry objevili sloni. Projíždíme tedy předchozí místa bez zastávky a za čtvrt hodiny jsme na místě.

U Pong Saladdai se přes planinu prochází 11 slonů. Je zde asi 20 turistů, sloni jsou od nás 300 m. Nejlepší pohled je z pozorovatelny, ale jsme na ní jen se dvěma dalšími lidmi. Ostatní jsou dole na louce, kde se můžou lépe vyfotit se slony v pozadí. Trávíme zde půl hodiny, dokud sloni nepřejdou planinu.

Jsme v úrodném kraji, kde se pěstuje kaučuk a ananasy. Zastavujeme na ananasové plantáži, abychom se podívali jak ananasy rostou. Jsou ještě nezralé, ale pohled na lány rostlin z nichž se vynořují zelené ovály velikosti grapfrutu je pro nás i tak zajimavý (a nezvyklý). 

Navečer zastavujeme nočním trhu v Hat Kham. Mají zde poměrně málo hotového jídla, spíše ovoce, zeleninu, syrové maso, ryby. A smažené kobylky, které si dáváme na svačinku.

Smráká se a máme hlad. Nečekáme do Hua Hin a na večeři zastavujeme v jídelně u 7-Eleven na cestě mezi Pranburi a Hua Hin.
  půjčení auta
bílá Mazda 2 Elegance
SPZ: กฉ 2022 (Prachup Khiri Khan)
cena za den: THB 1000 / 740 Kč
     
Den 22 • neděle 3. 2. 2019 • NP Khao Sam Roi Yot foto   DOPRAVA
Vstáváme v 7 h, abychom byli včas v jeskyni Tham Phraya Nakhon. Proč? Čtěte dál.

Tham Phraya Nakhon je pro Thajce až mýstická. Ostatně jako jakékoliv místo spojené s jedním z jejich králů. Na místo dorážíme po 9:30, kupujeme vstupné do národního parku Khao Sam Roi Yot (NP Tříse set pahorků) jehož je součástí a vyrážíme do džungle, kde se jeskyně schovává.

Stezka vede od pláže Bang Pu do kopce, přes hřeben a pak dolů k pláži Laem Sala. Alternativně je možné ušetřit si čas a námahu a za THB 200 se na pláž nechat svést člunem.

Podél pláže jdeme asi 300 metrů po stezce kokosovým hájem a pak začíná 430m dlouhý výstup k jeskyni. Stezka je skalnatá, je tedy dobré mít trekové boty, nebo alespoň boty s pevnu podrážkou. Dá se i v sandálech, mnoho Thajců jde ve šlapkách, ale výstup je pak daleko náročnější – už jen samotné stoupání do prudkého kopce v tropech není nic moc, natož v nevhodných botách.

Za 20 minut jsem nahoře, rodince to trvá o něco déle. Z vrcholu stezky je to pak ještě několik minut sestupu na dno jeskyně. Vlastně dvou jeskyní. Už sestup samotný je impozantní. Stezka se kroutí do podzemí, stropem místy proniká světlo, protože jeskyně není zcela uzavřená. Přesně kvůli tomu jsme vyráželi tak brzy. Jakmile se slunce dostane příliš vysoko, tj. zhruba po půl jedenácté, jeho světlo přestane být v jeskyni vidět ve formě paprsků a zůstane pouze rozptýlený svit. A když už jsme na mýtickém místě, tak ať má i mystickou atmosféru!

Jeskyni navštívil v roce 1890 thajský král Ráma V. Chulalongkorn. Od té doby sem proudí davy Thajců a sem tam i nějaký běloch. Jeskyni navštivili i další králové a podpisy dvou z nich – Rámy V. a VII. – jsou dodnes vidět na zdi v blízkosti pavilonu. Jeskyni navštívil také Ráma IX.

V jeskyni trávíme hodinu. Jsou zde mohutné vápencové stalagnáty, malá buddhistická svatyňka a společnost nám dělá i několik nebojácných ptáků, kteří nejspíš čekají komu upadne kus sušenky. Díky otvorům ve stropu zde rostou i stromy a keře.

Největší atrakcí je však samotný dřevěný pavilon, postavený ve stylu thajského buddhistického chrámu s překrývajícími se střechami a čofami (chofa) – zakončeními střechy ve tvaru rohu. Pavilon stojí na kopečku, obehnaný kovovým zábradlím za nějž se nesmí vstupovat

Sestupujeme k pláži Laem Sala a přes hřeben zpět ke vstupu do parku na pláži Bang Pu. U parkoviště je shluk otevřených, ale zastřešených restaurací kde si dáváme oběd. Máme krásný výhled na pláž, moře, kopce. Hovíme si tu hodinu a půl nad tom yum, tom kha kai a pad thai.

Ve tři odpoledne odjíždíme na druhé místo dnešní cesty po národním parku Khao Sam Roi Yot: vyhlídku Khao Daeng. Nejprve zastavujeme v chrámu Khao Daeng v domění, že cesta na vyhlídku začíná zde. Posílají nás ale o kilometr dál na druhou stranu kopce.

K úpatí Khao Daeng přijížídme těsně před 15:30, když už se na stezku na vyhlídku nesmí, aby se návštěvníci stačili vrátit před setměním. Kluci jsou ale unavení, takže jdu jen sám.

Komáři štípou o sto šest, stezka je strmá, kameny hodně ostré, ale ale výstup mi tvrá jen 18 minut. Otevírá se mí krásný výhled na moře a pláž na jedné straně a kopce národního parku na straně druhé. Pod sebou vidím chrám Khao Daeng, stejnojmennou říčku a vodní plochy rýžových políček. Na vrcholu jsem půl hodiny, zpět dole za dalších 15 minut.

Cestou domů (50 minut) stavujeme v Pranburi v TESCO Lotus. Klukům odjíždí zítra další ruský kamarád (Platon z Moskvy), tak si s ním hrajou do deseti večer.
  půjčení auta
bílá Mazda 2 Elegance
SPZ: กฉ 2022 (Prachup Khiri Khan)
cena za měsíc: THB 1000 / 740 Kč
     
NP Kuiburi je nejlepším místem v Thajsku k pozorování slonů ve volné přírodě
     
Den 23 • pondělí 4. 2. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Každý den před úsvitem slunce mniši po celém Thajsku opouštějí své kláštery a vydávají se do ulic příjmout dary, které jim dávají obyčejní lidé. Dnes se k rituálu tak bat připojujeme i my.

Vstáváme velmi brzo a v 6:45 už jsme na pláži v Hua Hin a čekáme na východ slunce. Nebe je bez mráčků, přichází odliv a slunce pomaloučku stoupá po obloze.

Tak bat je staletá buddhistická tradice. Mniši nesmí od lidí nic brát, mohou pouze dostávat, a oplácet požehnáním. Prochází bosí městem s kovovými mísami, nebo sedí na ulici a přijímají dary. Většinou jde o jídlo, ale také konzervy, mycí potřeby, květiny. Prodejci mají připravené balíčky, které si lidé kupují a dávají mnichům. Majitelé krámků nechávají dary na stolcích před obchody. Mniši se pak s dary vrací do klášterů a děli se o ně s ostatními mnichy.

Také mnichy obdarováváme a se skloněnými hlavami přijímáme jejich požehnání. Je to zcela přirozené vplutí do dne, které Thajci absolvují pravidelně.

Snídáme v čínské jídelně v centru. Kluci mají radost, že si dáváme omeletu se slaninou a toustovým chlebem, pečivo jím tady chybí. Během snídaně, přesně v osm hodin, se z tlampačů rozeznívá thajská hymna. Provoz se zastavuje, lidé utichnou a nehnutě stojí, dokud hymna nedohrame. A my s nimi. V ruchu města není hymna vždy slyšet, ale pokud ano, svět se zastaví a nastává tichý až dojímavý zážitek. Jednou se nám to před lety stalo i v Bangkoku. Pamatuji si, že jsme se s dalšími lidmi zastavili v nadchodu nad rušnou ulicí.

Procházíme hlavní huahinský trh Chat Chai. Když se sem dostaneme vždy nakoupíme ovoce a zeleninu, občas nějaké drobné mlsání, orchideje, nebo jasmínové obětiny do auta. Chat Chai není nějak zvlášť rozsáhlý ale vždy mě fascinuje svou pestrostí, barevností, živostí. Nezapomenutelné je když se davem lidí v uličkách snaží projet chalpík na skútru s obrovskými káděmi plnými drceného ledu. Nebo když pozoruji prodejce jak opravují své amatérské odháněče much na baterky, jejichž dvě lopatky se točí dokola nad zbožím jako jsou sladkosti nebo maso. Na Chat Chai jsme byli nesčetněkrát, ale teprve dnes nás napdlo vylézt až na střechu, odkud je pohled na ulici Petchkaem, hlavní tepnu Hua Hin.

Zítra je čínský nový rok. Na maskách aut přibyly přidrátované živé květiny, a pro thajské Číňany se na každém rohu prodávají obětinové peníze, které pálí ve speciálních pecích před chrámi, vonné tyčinky a úhledně zabalené baličky s dárky. Číňané jsou v Thajsku menšina, ale nezanedbatelná. Je jich kolem 9 miliónů (14 % populace), což z nich dělá nejen největší etnickou minoritu v Thajsku, ale i největší čínskou komunitu mimo Čínu (druhá je Malajsie s 6 mil. a třetí USA s 5 mil. Číňany). V Thajsku je tedy čínský rok velkou událostí.
   
     
Den 24 • úterý 5. 2. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Ráno v 8 slyšíme z terasy opět hymnu.

Začíná být tepleji. Bazén už je teplejší než moře, dosud to bylo naopak. Více cítíme i potřebu klimatizace.

Obědváme v restauraci Tik's přímo naproti Baan Sansuk. Známí z Baan Sansuk nám ji doporučili, ale jsme zklamáni. Je vidět, že zákazníci jsou hlavně běloši z okolnách kondominií. Jídlo je uzpůsobené pro ně. Měli jsme masaman chicken curry, pad thai a omelety. Přijde mi, že jeho chuť je méně thajská. Běloši většinou neví jak má místní jídlo chutnat, proto restaurace ušetří na relativně drahém koření a pastách. A také dělají jídla méně pálivá.

Večer se jedeme podívat do Blúport, velkého pětipatrového nákupního centra. Blúport zde, na rozdíl od Market Village, před deseti lety ještě nestál. Je modernější, krásně vyzdoben zelení a vodními motivy: vodopádem u eskalátorů, jezírkem a fontánami ve food courtu.

Dnes je čínský nový rok a Blúport připravil pro návštěvníky představení Lvího tance – na ulici přímo před hlavním vchodem. Lev, jako symbol síly a moci, odhání zlé duchy a přináší štěstí. Lev se skládá ze dvou lidí – jeden je hlava, druhý, přikrytý plátnem, tělo. Jde o akrobaticky náročné číslo, kdy lev, skáče po několika dvojicích dvoumetrových vysokých tyčí zakončených plochou akorát tak o průměru chodidla. Oba účinkujicí jsou pohybově dokonale sehraní, jinak by se ihned skáceli k zemi. Je zde i smějící se buddha, postava, která si dělá šprými z davu a škádlí lva. Drak i buddha se po představení fotí s dětmi.

A jelikož je čínský nový rok, nemůžeme být pozadu a kupujeme si čínské měsíční koláčky.
   
     
Den 25 • středa 6. 2. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Nepodařilo se mi zařídít, abychom si před odletem do Laosu nechali v Bangkoku část zavazadel. Budeme tedy muset táhnout všechno ssebou. Pro let Bangkok – Luang Prabang nám s Táňou dokupuju zavazadla 2x20 kg (1043 Kč).    
     
Den 26 • čtvrtek 7. 2. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Přes web Rentalcars (mají i mobilní aplikaci) zařizuju pronájem auta po návratu z Laosu na 20. 2. – 10. 3. Auto vyzvedneme na letišti hned po příletu do Bangkoku a rovnou vyrazíme do Ayuthayi. 

Konečně jsme přišli na to co za ptáka tady neustále výrazně skřehotá. Poprvé jsem jej zaznamenal před deseti lety v Thajsku, pak nás doprovázel celou Malajsií a teď jsem jej identifikoval. Jde o kukačku koel, někdy také přezdívanou nejhlasitější pták Thajska, protože její křik je pronikavý, i když ne nepříjemný. Na rozdíl od naší kukačky nevyhazuje mládatě původního ptáka z hnízda, a ta pak vyrůstají spolu.
   
     
Den 27 • pátek 8. 2. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Loni domluvila na zítřek s Ruskou Natálií Ruskou společný výlet na mangrovy. Vyrazíme ráno v 8 h, oni taxíkem, my na skútrech.

Kluci se dnes fotili na laoské vízum. K večeři si dávají oběd (přes den měli donuty, tak byli na oběd plní) a jdou si hrát s dětmi. My vyrážíme do Hua Hin – na rohu nočního trhu má být dobrá restaurace (a je) – zelené kari + smažený mořský okoun.
   
     
Wat Khao Tao
     
Den 28 • sobota 9. 2. 2019 • Pranburi foto a Khao Tao foto    
Před 9 h se na parkovišti u Pranburi Forest Park setkáváme s Natálii a jejími dětmi (Dimitrij, Víťa).

Poprvé jsme zde byli zde před 11 lety a z mangrovů, které jsme v jihovýchodní Asii navštívili (Sungai Damuan v Bruneji, Matang Mangrove Reserve a Kuala Selangor Nature Park v Malajsii) dává Pranburi Forest Park jednoznačně nejnázornější obraz o tom co je mangrovový ekosystém.

Především je nejčistší. V Bruneji nebylo znečištění velké, ale v Malajsii, kde jsou oba mangrovy na pobřeží silně znečištěného Melackého průlivu, byla situace smutná – plastové odpadky naprosto všude, ať už od návštěvníků, nebo naplavené z moře. Je také nejrozsáhlejší, stezka je udržovaná (v Bruneji není žádná, projíždíte mangrovy na člunu) a esteticky nenarušuje prostředí (dřevěné lávky v Malajsii byly místy rozpadlé a odhalující nepěkné betonové pylony.

Mangrovem vede okruh v jehož polovině je možné přesednout na loď a projet se po řece Pranburi až k ústí do moře. Je zde také rozhledna, z níž je vidět podobu mangrovu z výšky. A ta je zcela jiná, než u země. Zatímco na úrovni terénu se mangrovy hemží roztodivně propletenými kořeny, kraby a rybami, z vrchu jde o jednolitý zeleny porost u nějž nic nenasvědčuje jak pestrý a zcela odlišný je život na hladině. Mangrovy jsou pobřežní ekosystémy, které fungují na základě pravidelného odlivu a přílivu. Porost má část dne kořeny v evodě a část dne na suchu. Proto jsou kořeny odhalené a z velké části nad úrovní terénu.

Přesedáme na loďku a vydáváme se na plavbu po řece. Projíždíme přistavem Pranburi kde připlouvají, odplouvají nebo kotví rybářské lodi. Kajuty jsou upravené tak, aby v nich bylo možné žít, a na některých lodích rybáří právě odpočívají po ranní šichtě na moři. Plujeme na člunu pro 10 lidí, ale míjíme i dvoupatrové lodě pro turisty, teď právě prázdné. Během plavby vidíme 4 varany, spoustu volavek a bezpočet plastových lahví naplavených z moře. Jako v okolí každého přístavu zde rozhodně není čisto, v mangrovu samotném je čistota daleko lepší.  

Po necelých dvou hodinách se vynořujeme z mangrovů a loučíme se s Natálií. Oni jedou rovnou do Hua Hin, my se cestou zastavíme ještě na jednom zajímavém a pro thajské či malajské Číňany typicky hravém místě: buddhistickém chrámu Tham Khao Tao (Želví kopec) plném umělých prvků napodobujících přirodu.

K Wat Tham Khao Tao přejíždíme po prašné zkratce mimo hlavní silnici. Opět je to pro nás repríza. Khao Tao je ale tak zajímavý, že jsme jej chtěli klukům ukázat.

Číňané rádi staví své chrámy hravé. Asi nejhravější chrám jsme zatím viděli v Malajsii na ostrove Pangkor, kde nás u vstupní brány vítal betonový kačer Donald. Khao Tao Donalda nemá, ale má rozesmátého tlustého Buddhu, velkou umělou jeskyni, cestičky s betonovým zábradlím, které je vymodelované do tvarů větví a hlavně úžasnou polohu na ostrohu nad mořem. Na vrcholu skály, kam vede cestička džunglí, je další umělá jeskyně na níž sedí 10m zlatý Buddha a pod ním velká hala, zcela opuštěná a tajemná jako kořeny počátky buddhismu. Jde o bizarní, ale zároveň poklidné místo, jaké člověk najde jen v Asii. Ve vstupní „jeskyni“ s křenícím se Buddhou jsou na stolech k dispozici různé čaje a k tomu led na občerstvení. Kluci neváhají a nabízí si za drobný příspěvek na rozvoj chrámu.

Chrám stojí na okraji stejnojmenné rybářské vesnice, proto se kousek odsud zastavujeme i na oběd v příjemné restauraci s bambusovým sezením, švédskou vlajkou a švédským programem v televizi.

Na zpáteční cestě se zastavujeme v jednom z bizarních památníků postavených po vojenském převratu v roce 2014. Vojenský režim měl z nějakého důvodu potřebu ubezpečit Thajce, že je jeho vláda je v souladu s existencí thajské monarchie. Na jihu Hua Hin tedy vystavěli Rajabhakti Park, památník sedmi velkým thajským králům od Ram Khamhaenga z království Sukhotai (13. století) po Rámu V. Chulalongkorna (20. století) ze současné dynastie Chakri. V budoucnu mají být přidány sochy dalších dvou králů. Jména jsem nikde nenašel, ale odhaduji, že jeden bude Ráma IX., extrémně oblíbený král, který vládl Thajsku 56 let než roku 2016 zemřel.

Působivé bronzové 14metrové sochy stojí na 8metrovém podstavci před rozsáhlou plání, jež je využívána k vojenským přehlídkám, případně jako parkoviště pro návštěvníky. K sochám není možné se přiblíž blíže než na 50 metrů a to pouze v „respektujícím“ oblečení – pro ženy jsou zde k dispozici šátky, pokud mají odhalená ramena a kolena. Před sluncem je možné se schovat pod velkými bílými stany, kde se také pohybuje (nebo spí, jako v případě chlapíka zodpovědného za první pomoc) asi 20 zaměstnanců zajišťujících provoz. 

Po žhavém dni na motorkách se odpoledne rádi noříme do bazénu. Večer jedeme s Loni na nákupy a já tisknu potvrzení o vypůjčení auta v Bangkoku – už brzy bude potřeba, čas v Hua Hin se nám neúprosně krátí.
   
     
Den 29 • neděle 10. 2. 2019 • Hua Hin foto: městotradice – trhy – Baan Sansuk    
Náš poslední víkendový den strávíme v Hua Hin.

Ráno se u bazénu bavíme se s Američanem z Chicaga. Žije střídavě na Floridě kde má dům a v Thajsku, kde se před 17 lety oženil s Thajkou. V Baan Sansuk má roční pronájem za THB 50 000 měsíčně (my jsme zaplatili 70 000). I těch 50 000 je prý drahé. Cizinci tu sice smí vlastnit domy, ale ne půdu, tu musí vlastnit Thajci.

Hua Hin jsme už viděli ze všech možných úhlů, kromě nadhledu. Vadáváme se tedy na Khao Hin Lek Fai v kopcích nad městem, odkud je možné přehlédnout celé pobřeží. Jízda do prudkých kopců je na naložených skútrech sice trochu náročnější, ale co by člověk nedal za to vznést alespoň minimálně do oblak, že?

Stezky vedou bambusovým hájem ke třem vyhlídkám – dvě na kovových plošinách vyčnívajících do prostoru a jedna přirozená vyhlídka ze skály.

Jako na všech klidných místech, která jsou zároveň navštěvována lidmi (typicky chrámy, národní parky apod.) i zde vládnou tlupy drzých makaků. Tito jsou však výjimečně drzí – skáčou po zaparkovaných motorkách, trhají kůži ze sedadel, ohýbají antény. A nelíbí se jim když se to nelíbí mně.

Oběd v Takiab – poprvé mám deep fried pork ball with herbs, k nimž jsou přidány křupavé kafir lime listy. Kafir lime listy jsou hodně tuhé a vnímal jsem je vždy jen jako ochucovadlo, které se povaření musí z jídla vytáhnout. Jedí se v salátech, pokud jsou nakrájené na extrémně tenké nitky. Ale jíst je celé, to jsem ani nevěděl, že je možné. Tak tedy je.

Dnes je den vyhlídek. Odpoledne šplháme na kopec kousek od nás. Je na něm chrám Khao Krailas s rozsáhlou zahradou s mnoha stojícími, sedícími a ležícími Buddhy, skalní svatyní a dvěma vyhlídkami na Hua Hin. Součásti komplexu jsou také malé domečky na kůlech sloužící pravděpodobně jako meditárny či místa pro rozjímání. Pěkné a tiché místo.  

A navečer ještě jedna vyhlídka - Wat Khao Takiab, náš domovský chrám na pláži, kde jsme byli v prvních dnech a teď se jdeme i rozloučit. Poněkud jsme ale zapomněli, že má dva vrcholy. Na druhý už se před setměním nestihneme podívat, čeká nás zítra.  

Večer nám nejde elektřina do zásuvek v obýváku – volám pronajímatelce a technik spravil za půl hodiny.

Do půl jedné v noci hledám ubytování na náš poslední týden pobytu, který strávíme v 9. – 16. 3.
   
     
Rýžová pole z vyhlídky Khao Daeng • NP Khao Sam Roi Yot
     
Den 30 • pondělí 11. 2. 2019 • Hua Hin foto: Baan Sansuk – Takiab    
Poslední ranní plavání v bazénu. Během dne hlavně balíme, zítra odjíždíme do Bangkoku a odlétáme do Laosu.

Večer poslední rozloučení s Wat Khao Takiab, jeho drzými makaky, výhledem na moře, pláž a Hua Hin, a požádání o ochranu na cestách.

V noci ještě rezervuju ubytování na Ko Chang 5. – 9. 3.
   
     
Den 31 • úterý 12. 2. 2019 • Hua Hin • THAJSKO ►►► Luang Prabang • LAOS   DOPRAVA
Vstáváme v 5:30, na 6:30 máme objednané taxi na letiště Don Muang v Bangkoku. Taxi přijíždí načas, což byla moje jediná obava z dneška. Pak přichází slečna, které vracíme klíče od bytu. Naposledy se fotíme u naší pláže, s kopcem Takiab v pozadí.

Kolem desátě jsem na letišti. V docela dobrém food court s velkým výběrem a příznivými cenami si dáváme brunch a dvě hodiny před odletem odbavujeme zavazadla. Za týden budeme zpět.

Let je hladký. Air Asia je nízkonákladová společnost, v základní ceně je tedy jen letenka, pokud si člověk chce vybrat sedadla, nebo dát jídlo, musí si připlatit. Jídlo jsme měli dobré (lepší než Emirates), vyplňujeme imigrační kartu do Laosu a o moc více toho nestíháme. Let trvá jen hodinu, takže se ani nenadějeme a začínáme sestupovat na přistání.
  6:30 – 10:00 • taxi Hua Hin – Bangkok • THB 2200 / 1630 Kč

13:45 – 14:57
 • let Air Asia FD 1030: Bangkok – Luang Prabang (1:12 h)
Pokračování deníku >>>