| <<< Předchozí část deníku | | | | | | | | Den 31 • úterý 12. 2. 2019 • Hua Hin • THAJSKO ►►► Luang Prabang • LAOS | UBYTOVÁNÍ | DOPRAVA | Klesáme podél Mekongu, rozeznáváme ostrovy a lodě. Noříme se mezi kopce a přístáváme na letišti asi půl kilometru od řeky. Luang Prabang je malé letiště, mezi zelenými kopci působí trochu nepatřičně. Je zataženo. Nezvyklý klid ruší pouze motory našeho letadla. Oproti Bangkoku je zde opravdu klid. Sdílená taxi dodávka z letiště má pevnou sazbu 20 000 LAK (cca 50 Kč) za člověka. Vyráží jakmile je plná a rozváží nás po ubytování. U jednoho z hotelů stojí Škodu Octavia s čínskou SPZ. Náš guesthouse je v centru. Máme velký pokoj ve druhém patře, výzdobeny nápaditými plastikami lotosových květů. Z terasy máme výhled na Mekong, jenž plyne pár metrů od nás. Je zde opravdu klid. Do ulic vyrážíme za setmění. Nábřeží Mekongu je plné restaurací pod širým nebem. Samotný Mekong je zahalen ve tmě, jen občas slyšíme zvuk lodního motoru. Před nočním trhem se v úzké postranní uličce mísíme do davu, který v délce kolem 100 metrů obklopuje řady stánků s jídlem. Na levé straně stánky, na pravé jednoduché dřevěné lavice. Prodejci si bedlivě hlídají, aby nikdo nezasedl místa, která mají pro sebe určená. Potkáváme zde mladý český pár. Tohle je to pravé místo pro první zkušenost s laoskou kuchyní – nepřeberný výběr nudlí, rýžových jídel, nakládané zeleniny, špízů, proslulé místní klobásky ryby, omáčky. Ze sladkých pak buchty s přichutěmi jako banán-čokoláda, kokos-avokádo, citrón-máta, mango-maracuja, arašídy-čokoláda, kokos-dýně. Z uličky se vynořujeme na východním konci nočního trhu, jenž se táhne asi půl kilometru ulicí Sisavangvong. Ulice je každé odpoledne zavřena pro provoz, prodejci přivezou své zboží na kárách, postaví stany a cvrkot je zaručen až do deváté hodiny, kdy trh končí. Krásné rukodělné výrobky (látky, trička, lakované misky z kokosů...), výrobky odlité z vybuchlých bomb (otvíráky na pivo apod.), sendviče a fresh džusy (10-20 000 kipů/30-60 Kč).
Podle nabídky zboží na trhu se zdá, že zde fungují běžná pravidla tržní ekonomiky. Rudé vlajky se srpem a kladivem rozvěšené po ulicích nám však připomínají, že jsme v zemi, kde vládnou komunisti. | Silichith Guesthouse • Luang Prabang • USD 46,10 / 1020 Kč za den | 13:45 – 14:57 • let Air Asia FD 1030: Bangkok – Luang Prabang (1:12 h)
| | | | |  | | Ranni obdarovávání mnichů tak bat • Luang Prabang | | | | | | | Den 32 • středa 13. 2. 2019 • Luang Prabang foto: vše – výběr – chrámy – lidé – město – trhy | UBYTOVÁNÍ | | Nejen v Evropě je právě teď období nejhlubší zimy. Zima je i zde, na severu jihovýchodní Asie – teploměr ráno ukazuje pouhých 19 stupňů. Chlad umocňují vody líně plynoucího Mekongu a zimu nám připomínají i plumériové keře bez listů a květů.
Právě jsem se stal milionářem! Laoský kip je ke koruně v kurzu 360:1, takže mi k tomu stačilo vybrat necelých 3000 Kč z bankomatu. Poplatky za výběr jsou relativně vysoké – podobně jako v Thajsku paušálně kolem 100 Kč.
V Laosu budeme sice jen týden, ale vzhledem k láci zdejší nabídky mobilních služeb (mají i tarify ušité pro cestovatele) si všichni pořizujeme SIM kartu (650 Kč za 4 karty Unitel platné týden, každá s limitem 1,5 GB dat).
Laos je bývalá francouzská kolonie. Francie, na rozdíl od Británie, do kolonií více importovala svou kulturu a dodnes je to vidět. V Laosu je kromě rozpadající se koloniální architektury nejviditelnějším pozůstatkem jednoznačně bageta. V jihovýchodní Asii se nepěstují evropské obiloviny, proto zde nemá tradici pečivo. Po celém světě je sice rozšířen americký toastový chleba, ten však konzumují hlavně expati, turisti a z důvodu být in v omezené míře i elita. Běžný člověk ne. U baget je to jinak. Jako svačinu, oběd nebo večeři si je můžete dát na každém druhém rohu, včetně kaváren, kde jsou k dostáni i croissanty a samozřejmě neslazená káva – ta (pře)slazená je stále běžnější. Kluci z toho mají velkou radost, pečivo jim v Thajsku chybělo.
Na rozdíl od Thajska, které nebylo nikdy kolonizováno, a dodnes zůstává plus mínus samo sebou, se bývalé francouzské kolonie (Vietnam, Laos, Kambodža) po osamostatnění vydaly cestou komunismu. O tom byla i vietnamská válka – zastavit šíření komunismu v této části světa. Jak celá snaha dopadla víme. Kambodža se sice zbavila Rudých Khmérů, jedněch z nejhrůznějších vládců v dějinách lidstva, a stala se konstituční monarchií, ale vládne v ni jedna strana, byť ne komunistická. Vietnam i Laos jsou stále komunistické, což na laoských ulicích připomínají dvojice společně pověšených vlajek: laoská a rudá se srpem a kladivem.
Wat Xieng Thong (Chrám Zlatého města) u soutoku Mekongu s řekou Nam Khan je jedním z nejdůležitějších laoských chrámů, a pravděpodobně i nejimpozantnější památkou Luang Prabang. Jde o celý komplex postavený v 16. století, a dodnes udržovaný v dokonalém stavu. Všechny budovy jsou neuvěřitelně zdobené – každičký centimetr vnitřních i venkovních zdí, oken, dveří.
Hlavní kongregační hala je zvenku pomalovaná náboženskými výjevy zlatou barvou na černých stěnách, venkovní západnu stěnu krášlí fantastická mozaika Strom života na okrovém podkladě. Rozložitá dvojíta střecha je ukončena 17dílným hřebenem dok so fa představujícím různé úrovně buddhistické kosmologie. Za kongregační halou najdete dvě menší čtverové budovy – kaple stojícího Buddhy a Rudá kaple (Hoi Ta Pha Sai Nyaat). Obě jsou zdobené mozaikama z barevných sklíček na okrovém podkladu – zemědělci pasoucí dobytek, lovci vracející se z lovu, duchovní modlícíi se v chrámech, šlechta sedící v družném rozhovodu, orcehtry a tanečníci na slavnostech. I když mozaiky nejsou původní (byly přidány roku 1957 při příležitosti 2500 let od Buddhova osvícení), skvěle zapadají do stylu a atmosféry celého komplexu.
Do Haly královských pohřebních vozů se vstupuje mohutnými dřevěnými dveřmi, které jsou celé vyřezávané s pozlacené. Uvnitř je pohřební vůz krále Sisivang Vonga, který zemřel roku 1959. Hala byla postavena na jeho počet o 3 roky později. Dřevořezba na vstupních dveřích i panelech nad nimi zobrazuje scény z Phra Lak Phra Lam, laoské verze hinduistické epopeje Rámajána.
Soutok řek Mekong a Nam Khan je posvátný. Bambusový most, který přes něj vede, posvátný není, proto ho velká voda během období dešťů vždy smete a začátkem suchého období je třeba postavit nový. Jeho každoroční stavbou zabijí zdejší radní dvě mouchy jednou ranou. Získají pěší zkratku z centra do severního Luang Prabang, a navíc dodatečný příjem peněz. Turisté za přechod mostu totiž platí 10 000 LAK (27 Kč) – no nezaplaťte těch pár korun za vrzavý a houpavý zážitek, který doma běžně nemáte.
Uchozeni nasedáme do tuku tuku směr Královský palác. Je to krátká, ale intenzivní jízda, kluci jsou nadšení, tuk tukem by mohli jezdit pořád (jen nevím, jestli se jím víc líbí jízda anebo fakt, že nemusí jít pěšky).
Královský palác se nachází přímo uprostřed města na ulici Sisavangvong. Bylo postaven roku 1904 pro krále Sisavangvonga, nejde tedy o staletou stavbu. Používán byl 70 let, než z něj komunisté, po demontáži království a nastolení diktatury, udělali muzeum. Interiér je víceméně ve stavu v jakém jej král roku 1975 opustil).
Architektonicky a kulturně daleko zajímavější budovou v areálu paláce je chrám Wat Ho Phra Bang. Svým mohutným bílým podstavcem na němž stojí, výráznou chrámovou střechou a zlatou výzdobou palác ve všech ohledech vizuálně převyšuje. Především je to však místo, kde je přechováván Phra Bang, 83cm Zlatý buddha, nejcenější laoská náboženská relikvie. Phra Bang se do dnešního Laosu dostal počátkem 14. století a dodnes je považován za symbol práva vládnout Laosu.
Ulice Sisavangvong se brzy odpoledne začíná měnit. Rušnou dopravní tepny desítky trhovců pomalu mění ve 400 metrů dlouhý noční trh. Ulice je zatarasena, objevují se káry přikryté plachtami v nichž trhovci přiváží své zboží.
Je čas na oběd, byť pozdní. Restaurace Mango Garden v ulici přiléhající ke Královskému paláci patří mezi místa, která mají díky bujné zeleni a převislým vzdušným kořenům svoji jedinečnou uvolněnou atmosféru. Stejně uvolněnou atmosféru jako restaurace na břehu Mekongu a vůbec celé město. Zdejší zelené kari, smažená rýže a mleté kuřecí jsou výborné.
Po hodině v Mango Garden se vracíme na ulici Sisavangvong, která už vypadá úplně jinak. Auta a tuk tuky zmizely a jejich místo zaujaly stany a stánky se suvenýry a jídlem. Ještě je ale světlo a moc brzy na toulku po trhu. Vyrážíme na vrch Phou Si, jenž se tyčí uprostřed města přímo naproti Královskému paláci.
Phou Si, respektive svatyně That Chomsi na jeho vrcholu, je vyhledáván pro pohled na Luang Pranag a také západ slunce. Do kopce se s námi šplhají doslova davy turistů, především Číňanů, protože za chvíli bude – což jsme si ani neuvědomili – západ slunce. Do chrámu se platí vstupné, jež platí každý, kdo se po stezce vydá a vystoupá jejich 300 schodů.
Phou Si, v překladu Svatý vrch, je pro Laosany posvátný. Na stezce si můžete koupit chrámové obětiny (květiny, vonné tyčinky) a také ptáky v klecích, jež můžete pro štěstí vypustit na vrcholu (jde o výdělečný, ale neetický byznys, kdy řada ptáků se opakovaně ocitá v zajetí a na svobodě, což k jejich ptačímu štěstí moc nepřispívá).
Dolů jdeme jinou cestou. Kolem otisku buddhova chodidla a chrámu Wat Siphoutthabat Thippharam se dotáváme zpět na ulici Sisavangvong, kde už je v plném proudu trh, noční život, prodávání baget, mix fruit džusů apod.
K večeři kluci chtějí bagetu na nočním trhu – za měsíc v Thajsku bez pečiv amají absťák. Já hlad nemám, dávám si jen Beerlao, poměrně dobré laoské pivo. Pozítří, náš poslední večer, bychom si rádi zašli na hot pot. Obcházíme tedy několik hot pot restaurací na nábřeží Mekongu. Dvě jsou klidné a jedna hlučná. Zde si užívají čínští turisté z několika zaparkovaných minibusů, kteří hot pot milují nadevše. | Silichith Guesthouse • Luang Prabang • USD 46,10 / 1020 Kč za den | | | | | |  | | Mekong • Luang Prabang | | | | | | | Den 33 • čtvrtek 14. 2. 2019 • Pak Ou foto, Ban Xieng Maen foto a Luang Prabang foto: vše – výběr – chrámy – lidé – město – trhy | UBYTOVÁNÍ | | Jedním z lákadel Luang Prabang je řeka Mekong. Je možné se přes ní jen přeplavit přívozem na druhou stranu, nebo podniknout delší lodní výlet do vzdálenějších míst.
V 8 ráno se procházíme po nábřeží a hledáme místo odkud se vyplouvá k jeskyním Pak Ou, 25 km severně od Luang Prabang. Proces nástupu a vyplutí je laosky chaotický, kdy se lodníci snaží nacpat více lidí do méně lodí, aby ušetřili, nakonec je ale vše vyřešeno a vyrážíme proti produdu.
Rána jsou chladná, máme tedy pevné boty a mikiny. Nad ubíhající krajinou se povaluje mlha a okolní kopce jsou zahalené v mracích. Po půlhodině proplouváme pod nově stavěným mostem v Pha O, který směřuje na sever do Číny. Staví ho Čínané, na místě starého odplaveného mostu, stejně jako mnoho dalších laoských infrastrukturních projektů.
Mekong je zde široký jen půlkilometru, klidná voda, žádné peřeje. Proplouváme kolem vesnic, znichž některé jsou zaměřené na turismus. Jedné z nich – Ban Xang Hai – se říká Whiskey village, protože vám zde ke nákupu nabízí místní rýžovou pálenku s hady a škorpióny uvnitř lahví. Pálenka nás nechává chladnými, ale jelikož je na řece opravdové chladno, Táňa s kluky si si tu kupují pěkné šály.
Po dvou hodinách připlouváme k Pak Ou. Je zde spousta člunů s turisty, dostat se sem dá ale i po zemi – autem do vesnice Pak Ou a pak krátkou plavbou přes Mekong. Na prohlídku jeskyní máme 40 minut.
Strmé vápencové skály Pak Ou na soutoku řek Mekong a Ou ční do výšky několika desítek metrů. Jejich světlá barva kontrastuje se zelení okolní džungle. Od bambusového přístaviště vedou kamenné schody ke dvěma jeskyním zaplněnýni tisíci sošek buddhy nejrůznějších velikostí, barev a materiálů – fascinující na pohled i na brouzdání mezi nimi. Větši jeskyně je více otevřená a s nepřeberným množstvím buddhů. Do výše položená, o dost menší a komornější jeskyně (musíte absolovat 5minutový výšlap do strmých schodů navíc, což velkou část turistů odradí) budete potřebovat baterku. Podél schodů prodávají ženy s malými dětmi malé suvenýry – pomalované šnečí ulity, kamínky apod.
V minulosti na toto místo přicházeli poutníci jen jednou ročně, během laoského nového roku. Dnes je hojně navštěvovanou turistickou atrakcí, velkou část tvoří turisté z Číny.
Ve třičtvrtě na jednu jsme zpět v Luang Prabang. V naší ulici míjíme klidný a zcela neturistický, ale přesto impozantně zdobený chrám Waht Pha Phay a usedáme na oběd ve dvoře guesthousu Sakharin. Forografie na zdi slibují např. sendvič "Sand with" (asi ho podávaji s pískem), my však zůstáváme u klasickách laoských jídel s lepkavou rýží, a jsme nadmíru spokojeni.
Na zítřek půjčuju skútry pro výlet k vodopádu Kuang Si. Utahaní kluci zůstávají v hotelu, my se vydáváme k přívozu. A za deset minut se, za neskutečného hluku najíždějících motorek a aut, nasloďujeme na přívoz a vyrážíme přes Mekong do vesnice Ban Xieng Maen na druhém břehu.
Luang Prabang nepatří mezi rušná města, Ban Xieng Maen je však úplně jiný level. Jde o vesnici podél jedné ulice. V některých domech prodávají různě velké pletené košíčky na lepkavou rýži, asi nejtypičtější laoskou přílohu, v jiných si hrají děti, klábosí sousedi, líně se povalují kočky.
Půvab dodává Ban Xieng Maen několik chrámů. Polorozpadlý Wat Chompeth je vysoko nad řekou. Výstup však stojí za to – je odsud jednoznačně nejhezčí pohledna přes Mekong na Luang Prabang. V chrámu Wat Longkhun pro změnu obdivujeme nástěnné malby: podél vstupních dveří dva hlídači s meči (vypadají ale spíš jako Číňané), uvnitř přírodní výjevy, chrámy, Mekong a samozřejmě buddhové. V zahradě je několik zajímavých soch na betonovém podstavci. Jednak sytě červený buddha v lotosovém sedu, vedle něj sytě zelený buddha s jednou nohou pod sebou, ale s druhou spuštěnou ležérně k zemi – podobné zobrazení buddhy jsem ještě nikde neviděl. A konečně třetí, zlatá socha, která zobrazuje pravděpodobně nějakého místního věhasného duchovního v lotosovém sedu, ale s hlavou otoučenou k nebi. Velmi zvláštní. Mniši zde zametají nádvoří a připomínají nám jak klidné a pomalé je toto místo ve srovnání s hektickým Thajskem.
Chlapík, co vybírá vstupné do chrámu nám nabízí na cestu zpět zavolat loď z druhého břehu. Alternativou je vrátit se přes celou vesnici a počkat na přívoz. Pohodlí vítězí, chlapík vytahuje mobil a za čtvrt hodinky sedíme ve člunu. Díky mobilům jsou zde všichni propojeni.
Vystupujeme kousek od našeho hotelu, v místech kde se do Mekongu vlévá Nam Khan. Vyzvedáváme kluky a na jejich přání se zastavujeme u stánku pro bagety k večeři. Po pečivovém půstu v Thajsku se jich nějak nemůžou nabažit. Já si ale přeci jen dávám laoské all you can eat na nočním trhu – zdejšímu výbornému jídlu je těžké odolat. | Silichith Guesthouse • Luang Prabang • USD 46,10 / 1020 Kč za den | | | | | |  | | Čluny na Mekongu u jeskyní Pak Ou | | | | | | | Den 34 • pátek 15. 2. 2019 • Kuang Si foto a Luang Prabang foto: vše – výběr – chrámy – lidé – město – trhy | UBYTOVÁNÍ | DOPRAVA | Vstáváme před 6 h, jako mniši procházející Luang Prabang se svými miskami do nichž v rámci tak bat dostávají jídlo, a jako všichni ostatní turisti, kteří chtějí být součástí tohoto každodenního rituálu.
Je chladno – od Mekongu – jak jsme očekávali, ale zároveň věřili, že nebude. Tak tedy je.
Každé ráno, ještě za tmy, se mniši z chrámů rozejdou do ulic, kde na ně čekají lidé se navařenou lepkavou rýží, hlavní laoskou přílohou. V Thajsku jsou dary štědřejší a pestřejší, zde vidíme jen lepkavou rýži.
Zástupy mnichů tiše, protože bosky, procházejí městem ve svých oranžových hábitech. A za nimi, nebo kolem nich, se motají zástupy nás, turistů. Někteří turisté vědí, že jde o starý a silný rituál, a chovají se odpovídajícím způsobe – snaží se být pro mnichy i dárce neviditelní pozorovatelé. Jiní se řídí touhou ulovit senza fotku z největší blízkosti, strkají foťáky přímo před mnichy, jsou hluční a příliš nerespektují tradice svých laoských hostitelů.
Za šera se touláme městem, ale jakmile se rozednívá, kotvíme před chrámem Wat Nong Sikhounmuang, kde sedí na ulici tři ženy s proutěnými miskami s rýží. Postupně prochází několik skupin mnichů s pouze mirným pozastavením pro naložení rýže do misky. Tak bak je stejně působivý jako tichý – pokud jste dost daleko od turistů, nebo máte štěstí na respektující turisty.
Stejně pravidelný jako tak bat je i ranní trh v ulici 100 m jihozápadně od královského paláce. Prodávají se zde především suroviny na vaření – čerstvá zelenina, koření, nudle, čerstvé maso, sušené maso, ryby, místní klobásy (na ty jsou zde obzvlášť hrdí), banánové listy, čili, ale také hotová jídla. Skvělá ranní atmosféra, kde si můžete i koupit výbornou snídani. Jako my (lepkavá rýže v bambusu, kokosová půlkolečka khao nom kok a vafle).
Tak bat a ranní trh jsou jen zahřívací kolo pro hlavní akci dnešního dne: výlet k vodopádu Kuang Si. Na skútrech.
Skútry (jeden za 110 000 LAK/300 Kč na den) dostáváme téměř bez benzínu, jak je v Laosu zvykem. První zastávka je tedy benzínka na jihozápadní periferii města.
Jízda k vodopád (30 km) trvá asi hodinu. Různě zastavujeme, obdivujeme venkov, vesnice, rýžová políčka. Předjíždí nás poměrně dost taxíků, hodně turistů, ale i místních, míří stejným směrem, jelikož vodopád je vyhlášený koupáním. Proto nás nepřekvapí, když parkoviště před vodopádem praská ve švech. Vlastně to není jen parkoviště, ale celý komplex zahrnující i obchody, jídelny a restaurace – pro hladové návštěvníky zde udělají vše. Motorky necháváme na parkovišti i s přilbami. Ty nikdo neukradne.
Součástí areálu vodopádu je i záchranné centrum pro medvědy ušaté (moon bear). Žijí zde medvědi zabaveni pytlákům, kteří je prodávají do farem, kde je z nich získávána žluč pro tradiční čínskou medicínu. Medvědi ušatí jsou poměrně malí, jak je možné vidět z řady betonových soch různých druhů mědvědů v životní velikosti. Můžete zde přispět na ochranu, nebo rovnou nějakého medvěda adoptovat.
Vodopád má několik stupňů, k nejnižšímu je to 5 minut chůze džunglí od vstupu. Voda je smaragdová, jen do ní skočit. A tak skáčeme. Vlastně neskáčeme, protože je brrrr studená, ale pomalu se do ní suneme. A po pár minutách se zase suneme ven. Rychle proudící voda z kopců je prostě studená i v tropech.
Trochu výše nad prvním stupněm je restaurace a nad ní další kaskády. Zde je větší jezero přes nějž vede most na druhou stranu. Z mostu je nejlepší výhled na 60 m vyoký první stuěň vodopádu. K němu se dá vyškrábat po stezkách vedoucíh po obou stranách jezera. Jdeme na to, ale jen s Mikim, Táni s Daníkem na nás počkají zde.
Výšlap nahoru je prudký. Džunglí vede částečně udržovaná stezka stezka, v jednom úseku jdeme po dřevených schodech přes které teče menší postranní potok. Navrcholu je klidné jezírko a místa na odpočínek. Kromě hučení vody nic nenasvědčuje tomu, že o kousek dál se voda z jezírka zřítí 60 m do hlubiny. Abychom si udělali okruh jdeme zpět druhou stezkou. A vyhmátli jsme to dobře – tahle zpáteční stezka by byla horší na výstup, ale na sestup je lepší (strmější, takže kratší).
Uf, jsme zpět, propocení a uchození. V jedné z jidelen na parkovišti si dáváme oběd sticky rice, som tam, kluci vafle), startujeme motorky a svištíme zpět do Luang Prabang.
Kupuju lístky na autobus, zítra odjíždíme do Vang Vieng.
Jedna z věcí, kterou si nechceme nechat ujít, je hot pot – způsob přípravy a konzumace jídla v kruhu kolem kotlíku, do kterého si můžete dát různé přísady od zeleniny, přes bylinky, houby, vajíčka, až po maso a nudle. Užili jsme si je hodně v Malajsii, kde se mu říká steamboat. Hot pot pochází z Číny, a proto i zde je ultra oblíbený mezi čínskými turisty.
Na nábřeží Mekongu jsou tři hot pot restaurace. Nejlepší atmosféru a výběr má zároveň ta nejhlučnější – Riverside Barbecue, která je samozřejmě plná čínských turistů. Stoly jsou na terase nad Mekongem i na ulici. Přicházíme poměrně pozdě, takže sedíme na ulici, což je zároveň hned vedle pultů se surovinami.
Zdejší kotlík je spíš grilovací než vařící. Uprostřed stolu jsou kamínka s hořícím uhlím a na nich jakýsi „klobouk“. V záhybech klobouku je voda, kde se vaří zelenina, tofu, nudle, párky, vajíčka a na vrchilu se griluje maso ryby, krevety atd. Výběr přísad zde mají velký. Kluci jsou nadšení hlavně z toho, že je to all-you-can-eat. Samozřejmě si dávají i zmrzlinu a sladkosti, my jídlo spláchneme dobrým Beerlao.
Po večeři kluci zůstávají v hotelu, my jdeme naposledy na noční trh podívat se po suvenýrech. | Silichith Guesthouse • Luang Prabang • USD 46,10 / 1020 Kč za den | půjčení 2 skútrů na 1 den: LAK 220 000 / 595 Kč | | | | | | Den 35 • sobota 16. 2. 2019 • Luang Prabang a Vang Vieng foto | UBYTOVÁNÍ | | Může být 6hodinová jízda autobusem zajímavá? V Laosu ano. A začíná to tím, když uvidíte svůj „VIP“ autobus.
Autobusové nádraží je pár kilometrů od centra, v ceně jízdenky máme songthaew pickup. Songthaew nás vyzvedává v 7:30. Autobus má jet 8:00, na autobusáku píší odjezd 8:30, skutečný odjezd 8:49. Hlavní hvězdou je VIP autobus! Autobusy jezdí starou trasou, která je delší a více scénická. Kratší trasou jezdí auta a minibusy (4-5 hodin).
Laos je hornatá země. Kopce, lesy, bambusové háje – to je hlavní scenérie na 230 kilometrech mezi Luang Prabang a Vang Vieng. Svým způsobem je to „čínská“ země: Číňané zde staví mosty, továrny, silnice, jezdí zde čínské motorky, auta a náklaďáky.
Po čúrací zastávce 10:40-10:50 se dostáváme do jednoho z nejvyšších míst, cca 1400 m n. m. Cesta je z velké části prašná, serpentýny ostré, srázy příkré, výhled úžasný (pokud přes zvířený prach a VIPšpinavá okna vidíte ven). Silnice je jako podprůměrná evropská okreska, místy zcela bez povrchu nebo v opravě, rychlost tak 30 km/h.
Prach je všude – na střechách domů, listech banánovníků, lidem bydlícím u silnice jde přímo do domů. Vesničané se myjí pod pumpami venku, většinou na vybetonovaném plácku. Míjíme autobus s vyrabovaným motorem pohozeným na silnici. Stojí v kopci v zatáčce, crčí z něj olej, zadní kola podložená kameny.
I když je Laos bývalá francouzská kolonie, nápisy jsou v laoštině a angličtině (a také čínštině, jazyce novodobých kolonizátorů). Ve vesnicích a městečkách v horách nejsou chrámy, ani domečky pro duchy, ani komunistické vlajky jako v Luang Prabang. Horské kmeny asi odolávají jak buddhismu tak komunismu. Za to je zde jednotná cena WC – 2000 LAK, jak se převědčujeme na další čúrací zastávce 12:20–12:30.
13:30 Phou Khoun. Zde je odbočka Phonsavan, kde se nachází proslulá Planina džbánů. Nám se tentokrát nevešla do itineráře.
Od města Kasi (4,5 hodiny a 170 km od Luang Prabang), kde se spojují stará a nová silnice z Luang Prabang, začínají krasové kopce – jakési laoské Krabi. Odsud už jedem údolými, které obklopují zalesněné hory.
15:10-15:45 Viengthong zastávka na oběd ve velké otevřené, ale kryté jídelně Viengthong 30 metrů od řeky Nam Lik.
Vang Vieng 17 h, přijíždíme se zpožděním. Pak tuk tukem do hotelu a hned jdeme do bazénu smýt prach z cesty. Pracuje zde Ghaňan Chris.
Vang Vieng je rušné městečko plné hlučných barů a evropských a korejských restaurací. Turismus je pro něj požehnání a prokletí zároveň. Turisté dávají jinak zapadalému kraji příjmy, ale platí za to úplnou ztrátou klidu.
Ať žije laoská kuchyně! K večeři máme společně roti, knedlíčky, pad thai tofu, smažené hovězí kuličky laap, sticky rice a Beerlaoooooo :). | Mountainview Riverside Boutique Hotel • Vang Vieng • USD 48 / 1060 Kč za den | | | | | | | Pokračování deníku >>> | | | |
