Majitel Ban Kaeng Siang nás bere do svého dalšího resortu kousek odsud – Ban Suanfon přímo na řece. Ban Suanfon je zaměřen hlavně na thajské skupiny, firemní tým building apod. Je to rozshálý komplex, trochu zanedbaný (vedl jej prý jeho syn, který tím moc nežil), ale moc pěkný. Je zde několik obytných budov, bazén, velká zastřešená jídelna, plovoucí raft.

11:40 neradi opouštíme Kanchanaburi, ještě se stavujeme na nákupech v Tesco-Lotus.

Ve 13:20 příjíždíme do Nakhon Pathom. Parkujeme v areálu Phra Pathom Chedi, největší buddhistické stupy na světě, která zabírá velký čtvercový prostor uprostřed města.

Obcházíme stupu, v jednom z chrámu klucí sypou do mističek satangy (už nepoužívané thajské halíře), které jsme si před tím koupili za příspěvěk chrámu. Stejně tak nás zaujaly plovoucí svíčky, další kreativně vymyšlený příspěvěk chrámu. Každý má svou barvu svíčky, podle dne narození. Zapálenou svíčky položí do velkého sudu na vodní hladinu, kde svíčka krouží kolem buddhy uprostřed, ve víru vytvářeným hadicí s přitékající vodou. Kluci samozřejmě fandí každý své svíčce, aby byla nejrychlejší. Vlastně je to i lekce z fyziky: svíčka na vnejším okraji pluje rychleji, než svíčka blíže prostředku, přičemž obě mají stejnou úhlovou rychlost.

Phra Pathom Chedi je místo, kde se dají strávit hodiny, třeba jen samotným obcházením monumentální stupy. Je zde i otevřená škola pro mnichy a mnoho krásných umělecky provedených obětin či obětních peněžních stromků (banánovník, v němž jsou zapíchané tyčky s bankovkami).

Po dvou hodinách opouštíme Phra Pathom chedi a stavíme na oběd inspirativní restauraci Tuam Sa On (lotosový salát, smažené vepřové v betelovem listu, fried rice Spring rolls. Po dlouhé době zase kreativní kuchyně a nové chutě.

V 16:30 vyrážíme a po hodině jsme v Amphawě, prvním ze tří plovoucích trhu, které chceme dnes a zítra navštívit. Ubytováváme se a vyrážíme na trh – plovoucí trh se zde koná pouze pátek, sobota, neděle

Amphawský trh byl nacpán návštěvníky už před 10 lety. Teď jich je ještě o trochu víc, což znamné, že je natřískaný přes hranici kapacity. Kromě návštěvníků je tu více i lodí − dlouhoocasé čluny plavou po kanále jeden za druhým a i prodejců v člunech je o dost víc.

Avšak − díky atraktivnímu prostředí starých kanálů, můstků, dřevěných obchůdků, barev, vůní, ryb a mořských plodů, ledového pití, zákusků a sladkostí, špízů, sušeného ovoce, jídelniček a kaváren přímo u vody, jde stále o působivý zážitek. A přes kanály jsou důmyslně natažena neonová světla v thajských barvách, která na hladině vytvářejí odraz v podobě thajské vlajky! 

Naše ubytování je tak trochu unikátní − celý pozemek je protkán kanály, pro zdejší oblast typickými (proto je tu tolik plovoucích trhů) a mi máme jeden přimo pod naší krytou terasou. Snad ještě nikdy jsem při snídani nesledoval ryby skotačící ve vodě − a žich v našem kanálu je opravdu hodně.

Brzkou snídani dostáváme na verandu (většina ubytování nabízí různé snídaně, kluci si rádi dávaji tzv. americkou tj. párky, volská oka, toasty), protože dnes chceme být co nejdřív na plovoucím trhu Tha Kha.

Cesta na Tha Kha vede kokosovými háji protkanými kanály. Tato oblast je kanály protkána od nepaměti. Kanály sloužily jako tepny pro dopravu, pouliční (pokanální) prodejce a také k jednoduššímu svozu kokosové šťávy, z níž se vyrábí kokosvý cukr.

V Tha Kha jsme už ve čtvrt na devět. Je to malý lokální trh místní k prodeji a nákup hotového jídla nebo surovin. Něco jako naše farmářské trhy. Proto začíná brzy a končí brzy (kolem poledne). Koná se pouze o víkendech na 100m úseku kanálu, přes který vedou 3 lávky pro pěší. Lidé se zde znají, na lodích připlouvají jak prodejci, tak zákazníci.

I přes jeho lokální charakter už jde o turistickou atrakci. Turisté chtějí vidět autentické plovoucí trhy, a jakmile turistické agentury nějaký objeví, začnou na něj turisty vozit. Trh se časem promění v masovou atrakci, jako se stalo v Damnoen Saduak nebo Amphawě, a turistické agentury jdou hledat další „panenský“ trh. A tak pořád dokola. I zde už jsou dvě kryté kavárny, zatím ale velmi lokální a příjemné. Lonika se v jedné z nich s kluky usazuje (modré rýžové kuličky s kokosem, káva, čokoláda), zatímco já chodím kolem a fotím. Samozřejmě si opět kupujeme kokosový cukr na mlsání.

V 10:20 přijíždíme do Samut Songkram na jiný věhlasný trh − tentokrát ne plovoucí, ale na kolejích. Na zdejší konečnou vlakovou stanici Maeklong přijíždí 2× denné vlak z Bangkoku po kolejích, u nichž se trh rozprostírá. A u kolejí zde znamená tak 20 cm od nich. Jakmile trhovci uslyší houkání vlaku, ví co to znamená: co nejrychlejí sbalit zboží, které je na kolejích, nebo pár centimetrů od kolejí, sundat stříšky stánků, které přímo zasahují do jízdy vlaku. A desítky tun železa pohybující se rychlostí kolem 30 km/h vyzařující určitý respekt. Každý se tedy pakuje co nejrychleji, včetně turistů, kterých jsou koleje před příjezdem vlaku plné. Je to velká turistická atrakce. Při průjezdu vlaku se turisté tísní v úzkém prostoru mezi kolejemi a stánky, dělají si fotku s vlakem u hlavy, případně se na projíždějící vlak i sáhnou. 
Většina z nás nejspíš nikdy nebyla tak blízko jedoucímu vlaku

V nádraží vlak stojí 20 minut. Při odjezdu do Bangkoku se vše opakuje, takže adrenalinové divadlo máme hned 2×. Je velké vedro, u pouličního stánku si kupujeme pití, kde potkáváme Angličanku a 2 Thajky, které i doprovází. Jsou zde na návštěvě svatyně Nang Tak-hian, ženského ducha z thajské mytologie. Sedáme si s nimi na oběd a v 13:50 se vracíme do Amphawy.

Také chrám Wat Bang Kung v Amphawě je místem, kde jsme byli i před 10 lety. Klukům jej chceme ukazat protože je celý obrostlý stromem. Kousek od něj stojí asi dvacet betonových soch bojovníků muay thai. Dříve byli růžoví, po deseti letech ale vybledli do dnešní šedé.

Večeře: řekli jsme si, že když jsme ve vyhlášeném místě na mořské plody, tak si dáme mořské plody. Lahvové pivo Chang pijeme z plastových kelímků (dali nám k nim i brčka), lastury cockle jsou téměř nerozbitné (s otevřením nám pomáhají náhodní thajští spolustolovníci, podle nich nejsou dobře udělaná, jinak by šly otevřít snadněji), pečené hřebenatky nejsou dodělané, tygří krevety jsou docela dobré 200 b (ty už jsou dobré). Je vidět, že na mořské plody je třeba chodit nejen na vyhlášená místa, ale vybírat si tam jen ta nejvyhlášenější.

Kluky mořské plody neocení, tak jsme je nechali v penzionu. V 7-11 jim cestou do penzionu kupujeme barevné toastové chleby: zelený (Pandan Flavored), žlutý (Soft Milk Butter) a růžový (Pink Milk Flavored).