Dnes nás čeká dlouhá cesta, proto před odjezem ze Sousse tankujeme benzín. Do Matmaty, našeho prvního cíle, je to 315 km – 270 km po dálnici A1 a posledních 30 km po okreskách.
Během 3,5hodinové jízdy potkáváme nejen tuniská, ale i libyjská auta. Běžné SPZ mají formu <čísla> + <stát>, například „<čísla> تونس“(Tunisko) nebo „<čísla> ليبيا“ (Libye). SPZ neobsahuje žádná písmena kromě názvu státu, a některá čísla mají specifický význam (například v Tunisku první tři číslice značí rok vydání, v Libyii zase první čísla až po pomlčku identifikují číslo okresu). Speciální SPZ existují např. pro diplomatická, vládní nebo vojenská auta.
Na dálnici míjíme odbočky na El Jem, Sfax a za Gabès sjíždíme směr poušť. Kdybychom pokračovali dál, po 100 km bychom dojeli na Djerbu. Projíždíme Novou Matmatou (Nouvelle Matmata), postavenou v roce 1969 poté, co dva roky před tím Matmatu zasáhly 22denní deště a mnoho podzemních obydlí bylo zničeno. Jedeme pohořím Dahar, prakticky pouští, kde jen občas spatříme shluk palem.
Název Matmata (berbersky ⵎⴰⵜⵎⴰⵜⴰ) dostalo městečko po jednom z kočovných kmenů, které okolními oblasti obývají po tisíciletí. Až do roku 1969 se ani nevědělo, že zde jsou stálá sídla, i když některé obydlí v Matmatě jsou stará až 400 let. Obydlí v Matmatě však nejsou ledasjaká. Tzv. trygloditní (podzemní) obydlí zde vytesali Berbeři v měkké hornině. Většina z nich je zahloubena v kráteru, který slouží jako dvorek s místnostmi vytesanými po obvodu. Život v podzemí znamená nižší teploty v létě a vyšší v zimě – v obydlích je po celý rok teplota kolem 17°C . Trygloditní obydlí nejsou úplně výjimečná, většinou se vyskytují v suchých podmínkách. Narazil jsem na ně např. v australském Coober Pedy nebo italská Mateře. A na Matmatu takto narazil v roce 1976 George Lucas, když hledal exteriéry představující pouštní planetu Tatooine v jeho novém filmu Star Wars IV: A New Hope. Mimochodem jméno Tatooine pochází také z Tuniska – asi 100 km jihovýchodně od Matmaty je město Tataouine, kde Lucas také filmoval exteriéry pro Star Wars.
Aby ochránil děti před Impériem a jejich otcem, sithským lordem Darth Vaderem, Obi-Wan Kenobi poslal malého Luka, aby jej vychovával Anakinův nevlastní bratr Owen Lars a jeho manželka Beru na planetě Tatooine. A právě interiéry Larsova obydlí byly natáčeny v podzemním hotelu Sidi Idriss v Matmatě. Vstup do tohoto obydlí – známé bílé iglů – byly natáčeny také v Tunisku, o pár set kilmetrů západněji na solné pláno Chott el-Jerid. Tam se také chystáme.
Vstup do Sidi Idriss (nedáte-li si jídlo, vstupné je 1 TND = 8 Kč za člověka) je z povrchu, ale schody vás okamžitě zavedou pod zem do bludiště chodeb vedoucích na dva vzájemně propojené podzemní dvorky. V jednom z nich byly ponechány antény, trubky a dveře z natáčení – ve filmu působí jako kovové, ve skutečnosti jsou ze stříbrně nebo zlatě natřeného dřeva. Z obou oválných dvorků se paprskovitě rozbíhají místnosti vytesané ve skále. Je zde jídelna Larsovy rodiny, a také Lukova soukromá místnost, kde můžete přenocovat. K přespání je v hotelu je k dispozici 20 místností vyzdobených berberskými koberci. Skála ve dvorcích je vyhlazena do hladka a natřena hnědou a bílou barvou, jak je zde zvykem.
Jako obydlí, tak okolní krajina jsou úchvatné. Drsné, suché, ale úchvatné. V berberské Matmatě takto žije většina z jejich 2000 obyvatel, a vlkou část z nich živí cestovní ruch – nabízejí přespání ve svých podzemních domech, tradiční berberskou kuchyni, kulturní akce. My jsme zde bohužel pouze na skok. Ještě dnes se musíme dostat na do oázy Tozeur, takže vyrážíme po pouštní silnici směr severo-západ.
| Résidence Loued • Tozeur • 161 TND / 1290 Kč za den | půjčení auta šedivá Kia Rio SPZ: 211 تونس 9262 450 TND / 3600 Kč na 3 dny |
Po 20 minutách jízdy zastavujeme ve vesnici Tamezret (berbersky ⵜⴰⵎⵣⵔⴻⵜ), abychom se občerstvili ve zdejší berberské kavárně Café Berbère. Také je zde berberské muzem. Vlastně bylo, jak zjišťujeme před zavřenými dveřmi. Expozice byla bohužel dočasně přesunuta do Tunisu, jak nám pak říká mladá sympatická majitelka kavárny.
Ještě než se ke kavárně dostaneme, musíme nejprve najít místo na parkování. Tamezret je totiž úplně pustý, domy napůl rozbořené, některé ulice nezpevněné. Vlastně moc nechápeme kdo zde v té pustině má kavárnu. Za celou dobu v Tamezretu jsme kromě majitelky kavárny a dvou dalších turistů v kavárně neviděli jediného človíčka.
Tamezret je položen na kopci, a kavárna na jeho úplném vrcholu, jak nám ukazují modré šipky na oprýskaných zdech. Jak stoupáme uličkami výše, otevírá se nám výhled na okolní krajinu. Kopce, kameny, písek, a občas pár palem. Tady už jsme na okraji Sahary.
Kavárna je jako z jiného světa. Domeček ve kterém je byl pravděpodobně zrekonstruován, protože zdi a malba vypadjí zcela nově. Nachází se na malém malebném náměstíčku dlážděném kameny, a zde na vrcholu působí tak trochu jako hrad. Vnitřek je také čistý a útulný, s několikerým posezením buď po berbersku na zemi na kobercích, nebo na nízkých pohovkách. Uprostřed místnosti je tlustý kamenný sloup podepírající střechu pomalovaný berberskou abecedou.
Berbeři sami sebe nazývají Amazigh a severní Afriku obývají tisíce let, dávno před příchodem Arabů. Berberština nebo také Amazigh je tedy samostatný jazyk samostatného národa, nikoli arabský dialekt, a Berberové sami jej nazývají několika jmény: Tamazight, Neo-Tifinagh, ⵜⴰⵎⴰⵣⵉⵖⵜ.
Berberská písmena se liší od arabských, protože jsou tradičně psána starým lipicko-berberským písmem – Tifinagh – které je jednou z nejstarších abeced na světě (používala se už 2000 let před naším letopočtem).
| Berberská abeceda | Z 36 miliónů Berberů jich nejvice žije v Maroku (14-18 miliónů), Alžírsku (9-13 miliónů) a Nigeru (2,6 miliónů). V menších počtech také v Libyi, Tunisku, Mali, Burkině Faso, Mauretánii a oáze Siwa v Egyptě. Velké berberské disapory jsou ve Franciii (2 milióny), Belgii a Holandku (po půl miliónu). Jako oficiální jazyk je však berberština úznána pouze v Alžírsku a Maroku.
V kavárně si dáváme mandlový čaj (opravdu v něm plavou mandle) a gazelí rohy – sladké pečivo ve tvaru rohu plněné mandlovou pastou. Obojí výborné. Neradi se s příjemným prostředím loučíme a vydáváme se dál na cestu směr Tozeur. |