TOPlist

Monastir

Monastir aneb „Life of Brian“.

     
Den 8 • neděle 19. 6. 2022 • Monastir foto UBYTOVÁNÍ DOPRAVA
Na dnešní výlet se nevydáváme autem ale sahelským metrem. Sahel Metro není kupodivu metro a už vůbec se nenachází v Sahelu, vyprahlé oblasti pod Saharou. Jde o moderní vlakovou trať spojující Sousse s městy Monastir a Mahdia, všechna v regionu nazývaném Sahel.

Taxíkem za 10 TND se přesunujeme k Bab Jadid, jedné ze vstupních bran do mediny, vedle níž stojí stejnojmenná železniční stanice. Sahel Metro nás překvapilo – moderní klimatizovaný vlak, který není narvaný, jede na čas, a těch 25 km stojí 1 TND (8 Kč)? Tak to je supr jízda! Asi nejzajímavější část trasy Sousse – Monastir je poslední třetina. Vlak zde jede z velké části po hrázi mezi lagunami, zvanými sahline, kde se těží sůl. Monastirské nádraží, pojmenované podle Habiba Bourguiba, rodáka z Monastiru, a prvního tuniského předsedy vlády a prezidenta, je přímo v centru města.

Monastirská medina mi přijde nevýrazná. Jakoby její velká část byla přestavěna a zůstalo jen několik izolovaných starých staveb obklopených moderními domy. Se Soussem nebo Kairouanem se to nedá srovnat. A je to škoda. Monastir založili už Féničané jako přístav a roku 46 zde pobýval i Julius Cézar před bitvou u Thapsusu, ale ve městě se to příliš neodráží.

Nejznámějším starověkým dědictvím Monastiru je jeho ribat, který Arabové roku 796 postavili na africkém kontinentě, jako první z obranných pevností používaných během dobýváni Maghrebu (severní Afrika od Lybie po Maroko). Kromě toho, že je zdejší ribat jedním z nejstarších, patří také mezi nejzachovalejší. Jeho půdorys je zhruba obdélník, ale s mnoha výběžky, věžemi a cimbuřím po celém obvodu. Je fascinující se v něm jen tak procházet, ztrácet se a znovu nacházet.

Z cimbuří ribatu je výhled na všechny strany – sousední Velkou mešitu z 9. století, a na opačné straně na Mauzoleum Habiba Bourguiba a přilehlý hřbitov Sidi El Mézeri, – a po spirálovém schodišti se můžete vyšplhat i na hlásku ozdobenou tuniskou vlajkou, která se dříve používala v noci k výměně světelných zpráv se sousedními ribaty. A pro příznivce Monty Pythons budiž řečeno, že na jeho nádvoří se natáčely zásadní scény Života Briana, například kdy Pilát oslovuje davy a kvůli vadě řeči komolí jméno svého přítele Pyjuse Čůwuse (v originále Biggus Dickus).

Sedáme si ná kávu a limonádu do kavárny My Cocoon, která má stinnou zahrádku s výhledem na jakýsi palmový háj, který byl vysázen na Náměstí prezidenta Habiba Bourguiba. Náměstí je středem města z hlediska nejvýznamnějších památek - na severozápadní straně ribat, naproti němu Bourguibova mešita (kterou si v roce 1963 sám postavil) a na severu Bourguibovo mauzoleum. A právě tam vedou naše další kroky.
Mauzoleum Habiba Bourguiba, postavené také v roce 1963, je samozřejmě místem posledního odpočinku prvního tuniského prezidenta. Z náměstí k němu vede 30 m široká a 200 m dlouhá pěší zóna lemovaná palmami. Na začátku pěší zóny stojí dva památníky Sedmi mučedníků odporu a po obou jejich stranách se rozkládá hřbitov. Hlavní vstup do areálu mauzolea je zavřen, musíme jej obejít a vstoupit přes kovové bezpečnostní rámy postranním vchodem ze strany.

Mauzoleu vévodí dva 25metrové v prostoru sanostatně stojící minarety, samotná budova mauzolea postavená v moderním arabsko-muslimském stylu je zastřešena několika zelenými a jedním zlatým dómem. Bourguibova hrobka je umístěna pod zlatým dómem, v přilehlých částech mauzolea jsou pak ostatky jeho ženy, rodičů a sourozenců. V malém muzeu jsou vystaveny některé jeho osobní předměty jako pera, brýle, pasy.

Mauzoleum je zajímavé a architektonicky líbivé, mě ale stejně tak zaujal přilehlý hřbitov Sidi El Mézeri. Stovky bílých hrobů pokrývajících celý vrch mezi ribatem a mauzoleem působí svým minimalismem zcela jiným dojmem než relativně pestrobarevné hroby na českých hřbitovech. Jednak zde není zeleň a květiny, a jednak jsou všechny hroby velmi podobné – bílé kvádry z betonu nebo kamene, či mramoru, často pokryté bílými kachlemi. Mnoho hrobů má v přední části ozdobné plochy vypadající jako otevřená kniha se jmény zesnulých.

Procházíme monastirskou medinou, nebo tím, co z ní zbylo, a na jednom nádvoří si sedáme na oběd. Restaurant Dar Chraka je vemi oblíbená mistními rodinami, Uvnitř, v prostoru zdobeném krásnými kachlemi na stěnách, je úplně plno. Sedáme si tedy k jedinému volnému stolu venku a objednáváme si salát mechouia (grilovaný lilek, rajčata, papriky, cibule, s tuňákem a vejcem), brik (velký piroh z listového těsta plněný různými přísadami, většinou nechybí tuňák, vejce, bramobory), grilované kuře, krevety, a kluci musí mít i oblíbený salát tunnisiene (papriky, rajčata, vejce, cibule, olivy. koriandr a další). A jako vždy k tomu všemu dostáváme i čerstvé a voňavé bagety.

V půl třeti vyrážíme zpět do Sousse a pak v moři splachujeme saharský prach z výletu.
Hotel Marhaba Royal Salem Sahel Metro (vlak Sousse – Monastir)

     
Ribat • Monastir
     
Pokračování deníku >>>