Zaparkovat auto na odstavném parkovišti a nechat se převézt na letiště jsou naše první kroky v cestě do Tuniska. Parkoviště zařídila cestovka Blue Style, stejně jako dopravu na místo a ubytování v hotelu Marhaba Royal Salem ve městě Sousse. Kluci se nejvíc těší na all-inclusive :).

V salónku na letišti si dáváme časný oběd a pak už nás čeká 2,5hodinový let. Na to, že se dostaneme do arabské země v Africe, tedy už exotické destinace, jde o rekordně krátký let. Doteď jsem si ani neuvědomoval, že voňavé arabské trhy a poušť máme z Česka tak na dosah.

Přistáváme na letišti Enfidha-Hammamet u města Enfidha a v blízkosti Hammametu, jedné z nejoblíbenjších dovolenkových destinací v Tunisku. My jsme si vybrali město Sousse, které je od letiště zhruba stejně daleko jako Hammamet, jen jižněji, a tedy více v centru Tuniska vzhledem k místům, které chceme navštívit. V Tunisku je o hodinu méně než v ČR.

Všichni cestující už odešli, jen my stále čekáme u pásu na můj batoh. Po čtvrt hodině jej přiváží chlapík úplně odjinud. Když procházím bezpečnostní kontrolou chápu proč: musím jej otevřít a vysvětlit proč v něm mám stativ a v příručním zavazadle velký foťák. Myslí si, že jsem novinář nebo špión, který přijel vyfotit a pak zpeněžit všechna jejich tajemství. Ptají se mě i na dron. Ten naštěstí nemám, tak mě pouštějí dál (a asi i díky tomu, že mám s sebou děti, ty by špión asi neměl). Že už dnes technika postoupila a velký foťák neznamená nebezpečný foťák se k ním ještě nedostalo. Spíš naopak. Který hlupák by špiónoval s tak velkou a nápadnou technikou, když dnešní mobily zvládnou z 90 % to samé a nikdo si jich ani nevšimne?

Na náš charterový let čekají na letišti autobusy, které nás rozváží do hotelů, jízda trvá hodinu.

Marhaba Royal Salem je poměrně rozlehlý hotelový komplex: 4 budovy ve velké zelené zahradě a palmovém háji + pláž + 5 bazénů (z toho 2 se slanou vodou a jeden vnitřní), to vše 5 km od centra Sousse, města s jednou z nejlépe zachovaných medin v Tunisku. Naše další (pro kluky první) arabské dobrodružství začíná.

Dopoledne patří poznávání rozsáhlého komplexu hotelu. Je to vlastně labyrint, což myslím v pozitivním smyslu. Dá se zde nejen ležet na pláži nebo u několika bazénů, zobat v několika jídelnách (včetně jedné na pláži, jedné u bazénu a dvou venkovních), ale také se procházet rozsáhlou stinnou zahradou mezi palmami, nebo se projít po písečné pláži kam až se člověku zachce. Jsme příjemně překvapeni a dokážu si představit, že mnoho lidí nebude mít potřebu z tohohle odpočinkového prostředí vystrčit nos. My jsme si domluvili kompromis, kdy vždy jeden den budeme zde a jeden den na nějakém výletě.

Dnes je to tedy hlavně koupání v moři a bazénu plus objevování kde se co dá snít :). Navečer se vydávám pěšky do města, abych vybral pár dinárů v bankomatu. Nakonec vyrážíme všichni a na ulici hned naproti hotelu se s úsměvem zastavujeme pře zahradnictvím, které je kromě arabského napísu popsané i anglicky (Garden Center) a rusky (питомник = pitomnik, čili lesní školka). Ruština je tu zdá se docela rozšířená a Rusů kolem sebe slyšíme celkem dost.

Kromě bankomatu nám to nedá a zastavujeme se v několika večerkách. Jídlo na cestách je naše vášeň a místní obchůdky jsou vždy nejlepší k objevování neočekávaných specialit. I dnes se nám poštěstilo a odnášíme si hříšně dobrou pastu z mletých oříšků zrir ferrero (زرير فريرو). Dá se jíst samotná, nebo se z ní připravují všelijaké dezerty. Cestou zpět nám doprovod dělají kozy, které se na jedné ulici vynořily hned vedle taxíků a stejně jako taxíky nerespektovaly značku STOP.

Jídlo v hotelu je skvělé. All-inclusive výběr sahá od běžných hotelových jídel až po tuniské speciality, ze kterých máme velkou radost. Ještě se o nich zmíním. Teď jen jedna poznámka – servírování jídla si nezadá s kreativitou, kterou jsou proslulí Thajci. I zde si umí vyhrát s až uměleckým vyřezáváním ovoce, krásným servírováním zákusků, zeleniny i samotných jídel. Ale teď už končím, sbíhají se mi sliny a mám hlad, tak jdeme na večeři.   

Pokojské vždy ráno necháváme na posteli pár dinárů a jako odměnu pak nacházíme postele, pyžama a ručníky krásně složené do roztodivných tvarů. Rada od delegátky udělala v důsledku radost jak personálu, tak nám.

Dnes máme před sebou první výlet, který samozřejmě musí vést do centra města. Sousse je známě svou medinou (staré měst) s křivolakými uličkami a bazarem, tak jsme zvědaví.

Nejprve si však musíme zařídit tuniské SIM karty. Z taxíku vystupujeme v centru, kousek od mediny, kde je pobočka operátora Ooredoo. Získat SIMky nám trvá asi hodinu a půl. Mají tu sice automat s lístky, ale naše čísla jaksi zapomněli vyvolat a na řadu se dostáváme teprve až se ozývám. Úřednice pak ještě jednu dětskou SIM kartu zkazí a diví se, že za ni nechci platit víc, ale trvám na předělání. Po prvním kontaktu tedy Tunisko zatím prohrává 0:1.

Medina s malým „m“ – neplést s Medina, což je město v dnešní Saúdské Arábii, kam prorok Muhammed utekl z Mekky, a dal tak vzniknout islámu – je zde na severu Afriky stará, tradiční část města. Medina v Sousse byla založena v 9. století n. l. a je považována za jednu z nejlépe zachovaných v severní Africe. Od roku 1988 je na seznamu světového dědictví UNESCO. Z velké části (přes 2 km) je stále obehnána hradbami, což je samo o sobě impozantní.

Co však dělá každou medinu medinou je zdánlivě nekonečná síť ulic, uliček, obchodů, kaváren a bazarů (souk). Koření, datle, mandle, nádobí, oblečení, fezy, suvenýry. V medině najdete vše. Proplétáme se uličkami a nemůžeme si vynachválit její dávné architekty, kteří ji, vědomi si zdejšího vedra a slunce, postavili s co nejužšími uličkami, a v některých částech, kde naplánovali bazary, i zastřešili. Tímto způsobem velmi důmyslně omezili přímé sluneční světlo na minimum.

Kromě žluté barvy kamenů, z něhož jsou postaveny zdejší domy, je zde oblíbenou barvou modrá – modré jsou každé druhé dveře, okno, mříž a i zeď. Tuniské dveře jsou navíc známé svou zdobností – častokrát jsou poseté hřeby natlučenými do roztodivných ornamentálních tvarů.

Sousská medina, respektive pevnost Kasbah v jejím jihozápadním rohu, si zahrála v Životu Briana od Monty Pythons. Dnes, po více než 40 letech však okolí Kasbah už vypadá jinak, více zastavěně, takže jsme se ani nedostali tak blízko, abychom mohli reprodukovat pohled na Kasbah, který byl ve filmu použit.

Náš pobyt je sice all-inclusive, ale žádná hotelová strava nic nenahradí zkušenost z ulice z první ruky. Při vstupu do mediny jsme si všimli sympatické restaurace El Bey přímo naproti Ribatu. A ukázalo se to jako dobrá volba. EL Beye je ve dvou patrech, my jsme se usadili ve druhém a s asistencí velmi ochotné obsluhy si vybrali shawarmu, tuňákový salát, mlawi sendvič s tuňákem, libanonský sendvič s tuňákem. Tuňák je v Tunisko velmi rozšířený, dalo by se říct, že je jím Tunisko tak trochu posedlé. Dává jej všude a jsou v jeho přípravě dobří. Mlawi je tenká chlebová placka. Vše výborné a s jedinečným výhledem na Ribat.

Klenotem mediny je zcela určitě její nestarší stavba – pevnost Ribat. Pochází z 8. století (rozšířen roku 821) a je jednou z mnoha podobných pevností na severním pobřeží Afriky, které sloužily jako vojenské základny chránící vnitrozemí před útoky z moře. Za 11 metrů vysokými zdmi jsou zde n aprostoru 30×30 m v několika patrech desítky místností, včetně malého muzea. Z 27 m vysoké veže v jihovýchodním rohu je panoramatický výhled na celé město. Je jasně vidět, že asi kilometr vzdálená pevnost Kasbah v protejším rohu mediny stojí na nejvyšším kopci ve městě a naopak Velká mešita, od Ribatu doslova co by kamenem dohodil, je nízkou (až na minaret), ale na plochu rozsáhlou stavbou s velkým nádvořím a zhruba stejně velkou krytou plochou.

Hlavní sousská mešita byla původně v Ribatu, avšak s růstem populace města přestala ribatská mešita stačit a roku 851 byla otevřena Velká mešita. Dnešní podoba mešity není původní, ta byla postupně přestavována a rozšiřována.

Na vstup do mešit si musíme počkat až skončí modlitba. Platí se vstupné, což je v Tunisku obvyklé. Úhledně vydlážděné nádvoří přechází ve stinnou krytou halu, kam však nemáme přístup. Stejně tak nemůžeme na vyvýšený ochoz kolem mešity. Ribat, Velká mešita s Sousse, a také Velká mešita v Kairouanu (kam se také chystáme) mezi typické představitele rané islámské aghlabidské architektury pojmenované po aghlabidské dynastii vládnoucí v 9. století na severu Afriky a jihu Itálie.

Zbytek odpoledne trávíme u moře a v bazénech. Velký bazén se slanou vodou a tobogánem máme přímo před vchodem do naší hotelové budovy (je jich tu asi 5), moře je pár kroků za ním a další bazény pak v areálu hotelu.

Chceme pravidelně střídat pobyt v hotelu s výlety, takže zítra je čas na první výlet mimo Sousse (respektive výlety dva). Půjčuji tedy auto na 3 dny, přistavené by mělo být zítra ráno.

Během pobytu si můžeme jednou objednat speciální a la carte večeři. A ten večer je dnes. Pěkně oblečeni usedáme ke slavnostní tabuli prostřené ve vzdušném zahradním pavilonu. Večeře začíná tradičně mezze (předkrmy) jako klobásky merguez, tuňákový salát, tajin (kostky omelety s masem), olivy, harissa (pálivá pasta), brik (tuniský burek – plněná taštička, v tomto případě brambory, vajíčko, petržel), mechouia (salát z grilované zeleniny s koriandrem a kmínem), následuje hlavní chod kus kus s jehněčím, bramborem, cizrnou a grilovanou zeleninou, a nakonec sladký mátový čaj se zmrzlinou

půjčení auta
šedivá Kia Rio
SPZ: 211 تونس 9262
450 TND / 3600 Kč na 3 dny

Viz Matmata a Tamezret (Star Wars 1).

Viz Tozeur a okolí (Star Wars 2) – v přípravě.

Hlavní úkol dnešního dne je jasný: nákup dárků a suvenýrů. Něco už jsme pořídili různě po výletech (třeba pouštní růže, které jsou v Tozeru a okolní poušti za hubičku v porovnání s cenami v Sousse), velkou část jsme ale nechali na dnešek. 

Ještě než se noříme do hlubin mediny, dáváme si projížďku replikou pirátské lodi. Tyhle projíždky jsou inzerované i v hotelu, podstatně levnější je ale zajít přímo do přístavu, koupit lístky a vyrazit. Lodí tu je několik, ve vyjížďkách se střídají. Projížďka trvá asi 50 minut a je to poměrně osvěžující zážitek – hlavně díky mořskému vánku a slanému vzduchu. Sousský přístav není příliš rušný, ale pohled na Sousse z moře nám zase dává jnou perspektivu.

Přímo od přístavu se do mediny vstupuje branou Bab Jedid. Středověké brány v Sousse v minulosti neumožňovaly bezprostřední přístup do města – vnitřní a vnější brána nebyly v ose, což mělo potenciálním dobyvatelům stížit přístup. Brány byly niceméně upraveny v 19. století, aby snadnější přístup do města umožnily. I dnes jsou však impozantním pozůstatkem středověkého městského plánování.

Nebyla po to správná návštěva mediny, kdybychom si nedali kafe a čaj. Nedaří se nám najít kavárnu, kterou nám doporučila recepční v hotelu. Kaváren a čajoven je zde ale naštěstí spousta, tak nakonec kotvíme v jedné z nich. Prostředí je lepší než kvalita servisu, ale káva a čaj jsou dobré.

Sousský souk nabízí nepřeberné množství zboží – od potřebhé až po suvenýry. My jsme si za těch pár dní v Tunisku vyhlídli pár věcí, které bychom chtěli koupit a teď už jen vybrat kde je koupit. Porcelánové talířky, malé mozaiky k pověšení na stěnu, dřevěné mističky, trička... Asi nikoho nepřekvapí, že v Arábii je třeba při každém nákupu smlouvat. A když se do toho člověk správně položí, tak je to i legrace. S prodejci se všelijak špičkujeme, nebo i navzájem chválíme, jak je ten druhý ve smlouvání (to má protivníka ukolébat, aby u smlouvání dával méně pozor). A je třeba říct, že i když se mi daří usmlouvat slevu třeba 20-30 %, tak na zdejší prodejce prostě nemám a vždy mě dostanou tam, kde mě chtějí mít. Alespoň to ale je sranda :).  

Navečer v hotelu zkoušejí novou aktivitu: u bazénu rozprostřeli stoly s barevnými koktejly a malým občerstvením spolu s živou hudbou. Je to příjemné, vylézt z bazénu, dát si pití, zobnout malý sendvič a pak šplouchnout zpět do vody. Jsme mile překvapeni a jen to podtrhuje naši velkou spokojenost s místním jídlem, od snídaní po večeře.

A jelikož jsme zde poslední večer, tak samozřejmě usedáme do Café Maure na vodní dýmu, čaje a i nějakého toho místního panáčka.