TOPlist

eCesty Cestopisy Tunisko 2022 Deník Tozeur a okolí (Star Wars 2)

Tozeur a okolí (Star Wars 2)

Solné jezero Chott el-Jerid • oáza Tozeur • kosmodrom Mos Espa (Star Wars) • oáza Chebika

     
Den 5 • čtvrtek 16. 6. 2022 • Chott el-Jerid foto a Tozeur foto UBYTOVÁNÍ DOPRAVA
Za Tamezretem se krajina mění, stává se vyprahlejší. Jsme na okraji pouště – žádné palmové háje ani skalnaté kopce, jen pozvolná kameno-písečná poušť. Směřujeme dál na západ, směr oáza Tozeur, kde dnes přenocujeme.

První zeleň se objevuje v oáze Douz, asi hodinu jízdy od Tamezretu. Odbočujeme na sever a projíždíme řetězem oáz (Jamnah, Kebili, Telmine, Souk Lahad, Bechri) směrem na Chott el-Jerid, největší solné jezero na Sahaře (rozloha 7000 km2). Jezerem je vlastně jen v zimě. Na jaře se s rostoucími teplotami voda vypaří, a zůstane pouze solná pláň, v niž se voda drží jen tu a tam. Na jih od Chott el-Jerid už začíná Sahara – duny Velkého východního ergu, písečného moře (erg) o rozloze 190 000 km2 (dvě a půl Českých republik).

Z jihovýchodu na severozápad protíná Chott el-Jerid 64km hráz po níž vede silnice P16. Je to jedna z nejzajímavějších cest v Tunisku. Až do poloviny 19. století byla tato trasa používána k dopravě otroků na velký trh v oáze Kebili. Cestovatelé zde občas vidí fata morganu, např. karavany velbloudů nebo dokonce vlak.

Na několika hráze místech zastavujeme, abychom si prohlédli povrch pláně. Chott el-Jerid se táhne desítky kilometrů na všechny strany, jen na severním obzoru vidíme obrysy pohoří národního parku Dghoumès. Solná krusta tvoří nepravidelné obrazce, nápadně podobné obrazcům na jiné solné pláni kterou jsme navštívili – bolívijském salaru de Uyuni.

O pár kilometrů dál zastavujeme u růžových jezírek plných soli. Je pozdě odpoledne, takže stánky, kde místní prodávají věhlasné pouštní růže, jsou už opuštěné. Necháváme zde bankovky za růže, které si bereme (cenu jsme odhadli podle ceny v Sousse). Pouštní růže je růžovo-hnědý kámen, který vypadá jakoby měl okvětní lístky růže – jde o sádrovec vznikající v pouštních píscích vysrážením a krystalizací kapilární vody.

Tozeur je největší oázou severního Tuniska a místo našeho dnešního odpočinku. Na městečko z jihu navazuje zelená oáza, kde se pěstují datlové palmy, granátová jablka, fíky a dokonce i banány. Datle z Tozeuru patří k nejlepším v Tunisko. Ubytováváme se na okraji této oázy, takže i když jsme v poušti, jsme obklopeni zelení. Kombinace pouště a oázy mě fascinuje, budu někdy muset podniknout cestu jen po oázách.

Kluci se hned noří do bazénu a smývají ze sebe celodenní pouštní písek. Na večeři jdeme do města, které i v šeru po západu slunce stále žhne saharským vedrem. Interiér restaurace Le Soleil je stylově vyzdoben jako oáza (stylizované ozdoby na zdech připomínající palmy a modré nebe nakreslené na stropě), jídlo je výborné (šakšuka, mix gril, tuniské sladkosti). 
Résidence Loued • Tozeur • 161 TND / 1290 Kč za den půjčení auta
šedivá Kia Rio
SPZ: 211 تونس 9262
450 TND / 3600 Kč na 3 dny
     
Solná krusta • solné jezero/planina Chott el-Jerid
     
Den 6 • pátek 17. 6. 2022 • Chott el-Jerid foto, Tozeur foto, Mos Espa foto a oáza Chebika foto UBYTOVÁNÍ DOPRAVA

Škoda že jsme zde v Tozeuru jen na přespání. Vyloženě mě to táhne k prozkoumání oázy, ale máme toho dnes hodně v plánu a nakonec se ještě musíme přesunout zpět do Sousse, což je asi 5 hodin jízdy.

Chott el-Jerid je dalším místem, které je spojeno se Star Wars. Už jsme zmiňovali, že v Matmatě byly natáčeny interiéry Larsova obydlí. Na Chott el-Jerid byly natáčeny exteriéry – známe bílé iglů, vstup do Larsova obydlí, a také Luke při západu slunce, kde jsou vidět dvě hvězdy, kolem nichž obíhá planeta Tatooine.

Iglů se nachází as dva kilometry od silnice vedoucí k alžírské hranici. Projíždíme oázou Nefta (také psáno Naftah, po Kairouanu druhé nejsvatější místo v Tunisku) a po 8 km zastavujeme uprostřed pouště. Pláň Chott el-Jerid začíná přímo u silnice a v dálce na ni vidíme bílou tečku – to je Larsovo iglů. Auto necháváme zaparkované u krajnice a vydáváme se přes křupající povrch solné pláně.

Půl hodinka pochodu pouští a jsme u jednoho z ikonických míst Star Wars. Iglů je samozřejmě pouze kulisa, nedostaneme se skrz něj nikam do podzemního obydlí Larsovy rodiny. Uvnitř je vidět dřevěná kostra stavby se sítí, na kterou je naházená malta. Iglů je fanoušky Star Wars pravidelně opravováno, jinak by už dávno podlehlo zubu času – natáčelo se zde v roce 1976, tedy před 46 lety. Za iglů jsou vidět zbytky kruhové dřevěné konstrukce, která ve filmu představuje střechu jedné z podzemních místností Larsova obydlí. A vedle iglů je široký kruhový val podobný kráteru – v něm je ve filmu umístěn podzemní dvůr, který jsme navštívili v Matmatě.

Široko daleko se rozléhá pouze solná pláň a na ní občas stopy terénních aut, která u iglů zastavují. My jsem zde však celou dobu sami, společnost nám dělá jen vítr a mravenci tu a tam vylézající z podzemních mravenišť. Kluci se křídou, která je uvnitř k dispozici, podepisují na dřevěnou kostru iglů, do lahviček si na památku nabírají písek z Tatooine, a pomalu se vydáváme zpět k autu. Tak jsme zde s nimi podnikli alespoň krátký trek pouští.

Hotel Marhaba Royal Salem půjčení auta
šedivá Kia Rio
SPZ: 211 تونس 9262
450 TND / 3600 Kč na 3 dny
     
Larsovo iglů (Star Wars) • Chott el-Jerid
     
Tunisko je přímo prošpikováno místy, která si ve Star Wars zahrála pouštní planetu Tatooine. Další z nich – kosmodrom Mos Espa –, stejně jako Larsovo iglů, také vzniklo uprostřed ničeho, přesněji v poušti asi 20 km severně od oázy Nefta.

Kulisy města, kde se narodil Anakin Skywalker, pozdejší Darth Vader, si získaly takovou oblibu, že k nim byla z Nefty postavena asfaltová cesta. Místy je sice částečně zavátá pískem a potkáte na ní i velbloudy, ale k cíli vás dovede. Tedy skoro – posledních pár set metrů už musíte jet po písečné cestě. Zvládne to ale i obyčejný osobák jak naše Kia Rio.

Mos Espa nás vítá polorozpadlým bambusovým plotem a vtipnou kovou karikaturou Darth Vadera. U vchodu je pár stánků s pitím a hned za ním naše kluky odchytává chlapík s velbloudem a vysazuje je nahoru. Ani nemají čas se ohradit a už je zaděláno na bakšiš od rodičů. Podobně dopadá setkání s roztomilým fenkem, kterého si kluci berou do ruky. A výsledkem je natažená ruka majitele, abychom za to zaplatili. Musím říct, že tak otravné a drzé prodejce jsme už dlouho neviděli a bohužel se jim podařilo naši návštěvu Mos Espa tak trochu zkazit. Trávíme tu daleko méně času, protože je není možné setřást. Takže až do Mos Espa pojedete, buďte neomalení a velmi výrazně a hlasitě opakujte jediné slovo: LA (arabsky NE).

Když odhlídnu od drzých prodejců, kteří se sice musí nějak živit, ale otravování zákazníků jim na karmě moc nepřidá, tak je Mos Espa fascinující místo. Nekolik desítek domů vypadá tak věrně pouštně, až byste uvěřili, že zde stojí odnepaměti. Stačí ale vstoupit dovnitř a zjistíte, že jde jen o skvěle vyvedené fasády zevnitř podepřené dřevěným lešením, aby se nezhroutily. Samozřejmostí jsou i vysoké antény, jejichž šedá barva má navozovat kov, ve skutečnosti jsou ale celé ze dřeva. Kulisy dokreslují futuristické dveře a různé trubky vedoucí z domů pod zem. A třešničkou na dortu jsou písečné duny, které ve vzdálenosti 200-300 metrů Mos Espa ze tří stran obklopují.

Občas přemýšlím nad tím, jak tvůrci filmů vybírají exteriéry. Ale ať to dělají jakkoliv, u Star Wars odvedli sakra dobrou práci.

V Mos Espa jsme v poledne, tedy nejžhavější části dne. Je čas se trochu ochladit a občerstvit, proto se vracíme do Tozeuru na oběd v naší včerejší restauraci Le Soleil. 2× berberský kus kus pro nás a 2× spaghetti tunnisiene pro kluky nám dávají dostatek energie k návštěvě posledního dnešního místa: oázy Chebika. Projíždíme oázou Hammat al-Jarid a po necelé hodině, kdy jsme se celou dobu pomalu přibližovali k horám, parkujeme u zeleného kaňonu.
     
Kulisy kosmodromu Mos Espa (Star Wars) • v poušti 20 km severně od oázy Nefta
     
Oáza Chebika, nějakých 50 km severně od Tozeuru, patří mezi nejznámější tuniské horské oázy (na rozdíl od placatého Tozeuru je položena na úpatí horského hřebenu u kaňonu, ze kterého vyvěrá pramen).

Původní Chebika je vesnička postavena na útesu nad kaňonem s vodním pramenem. V období starověkého Říma byla vojenskou pevností, a ještě v 19. století patřila mezi důležité uzly na karavnních trasách spojujících východní a západní pobřeží Afriky. Po povodních roku 1969 byla původní vesnice opuštěna a obyvatelé se přestěhovali k úpatí, kde se dnešní Chebika táhne do vzdálenosti půl kilometru k silnici přetínající poušť zhruba ze severu na jih.

Nejnavštěvovanějším místem je pramen, který z hor ústí do malého jezírka, a jako potok teče dále do vesnice. Potok je obrostlý palmami a téměř dokonale tak odpovídá romantické představě o oáze, kde se palmy snoubí s vodou. Napájí ho podzemní prameny a uměle vybudované podzemní kanály, díky nim se zde pěstují olivy, citrusy, broskve, granátová jablka.

Od parkoviště pod starou Chebikou vede podél potoka stezka k jezírku, kde je pak možné vystoupat po schodech na vrchol staré vesničky a sejít dolů k parkovišti a tím uzavřít pěkný vyhlídkový okruh. Výhled shora nejen na óázu, ale i okolní pouštní krajinu je úchvatný, střídají se zde všechny odstíny hnědé, okrové, žluté a čloěvk si úplně představuje jak na planině pod ním putují karavany z Alžírska na západě do Líbye na východě.

V okolí Tozeuru je ještě tolik zajímavých míst, že ten jeden den co jsme zde strávili byla pouhá ochutnávka. A navíc se ještě dnes musíme dostat zpět do Sousse, což je kolem pěti hodin jízdy. Před pátou hodinou odpolední se s Chebikou neradi loučíme vyrážíme zpět na pobřeží. Jízda je to pekelná – ani ne tak kvůli vedru, ale spíše z důvodu kulturního: silnice jsou celkem dobré, ale tuniští řidiči ne. Jezdí nepozorně, nebezpečně a někdy docela rychle. Proto mnohá města na svých ulicích postavila retardery – hrboly-zpomalovače známé i u nás. Co z nich však dělá spíše smrtelné nebezpečí je jejich arabsky nedbalé značení: zpomalovače jsou značeny značkami – někdy. A pokud už jsou značeny, tak většinou buď dlouho před zpomalovačem, nebo, v horším případě, až za ním. Za denního světla to zas tolik nevadí, ale za tmy, kdy jedeme my, se z cesty stává tankodrom s náhodně rozmístěnými minami, které nás vystřelují do výšky v okamžiku kdy to nečekáme. V Sousse kontroluju auto a samozřejmě jsem při těch skocích utrhl plastový lem podběhu. Asi je to tu ale běžné, protože při vracení to autopůjčovna přešla bez povšimnutí.
     
Palmy ukazují kudy teče potok napájící oázu • oáza Chebika
     
Pokračování deníku >>>    

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

DOMŮ Cestopisy Tunisko 2022 Deník Tozeur a okolí (Star Wars 2)