TOPlist

eCesty Archív

Archív eCesty

Zahedán

Ubytováváme se v hotýlku přímo v centru nad trhem. Podle chodeb a recepce už by se mu dalo říkat hotel, podle toalety a pokoje ale ještě ne. Nad mojí postelí je ve zdi zazděná díra jako po ručním granátu...

Isfahán

Konečně jsme v Imámově mešitě, kvůli které jsme sem vlastně jeli. Je na jižním konci Chomejního náměstí. Někdy se mi stává, že na některé věci v úžasu civím a nechápu. Teď mám jeden z takových pocitů. Byla postavena za 26 let a dokončena v roce 1638 šáhem Abbasem I. Zvenčí i zevnitř je celá vykachličkovaná a vypadá úžasně...

Teherán

Cestou si kupuju Tehran Times. Dnes je 9. mordada (pátého měsíce) roku 1374 AH (po hidžře). Muslimové považují za počátek svého letopočtu rok 622 n. l., kdy musel Mohamed utéct z Mekky. Podle našeho kalendáře je to tedy 1373 let...

Maku

Samozřejmě jsme zase největší atrakcí, možná i tím, že si cukr v čaji mícháme mým otevíracím nožíkem, místo abychom jej pili skrz cukr v puse (jak je ve střední Asii zvykem). Ten cukr se nám už předtím zdál poněkud nerozpustný, to asi aby dlouho vydržel v puse.

Doğubeyazit

Hranice je umístěna v sedle mezi dvěma vrcholy jednoho hřebenu. Turecká strana je jen pár budov a parkoviště pro kamióny, íránská je široká asi 3 km. Turecká kontrola je formalita srovnatelná s přechodem česko-slovenské hranice, íránská je delší, i když jsme překvapeni jak jde všechno hladce.

İstanbul

Autobus odjíždí na čas, ale trvá 3 (!) hodiny, než se vymotáme z istanbulské aglomerace. Cesta má trvat 16 hodin a je dlouhá asi 1300 km. Během těch tří hodin se stačil naplnit nejen autobus (z İstanbulu odjížděl poloprázdný), ale i spodní zavazadlový prostor, kam na jedné zastávce řidič a jeho pomocníci stačili naskládat celou rozloženou ložnici jednoho pasažéra.

Odjezd

Asi týden před odjezdem jsem se setkal s Mahmudem, Pákistáncem, který studoval na ČVUT a teď už 20 let žije v Čechách. Zastupuje firmy prodávající turbíny do elektráren a má celkem přehled a dobré známosti, takže už je za vodou. Vytáhnul jsem z něj co se dalo. Podle něj je celá cesta bezpečnostně celkem v pohodě. K dramatičtější změně prostředí prý dojde až v Pákistánu, kde podle něj teprve začíná Asie. Tak tam teď odjíždíme.

Deník

Fotografie

Střední východ 1995

Jaká že je ta slavná pozemní cesta do Indie? Moje odpověď jednoznačně zní: Skvělá! Na trase Turecko - Írán - Pákistán můžete vidět vše od hor přes pouště až po subtropickou vegetaci, zažít krásná čistá města (Írán), nebo taky špinavá a otřískaná (Pákistán). Teprve na íránsko-pákistánské hranici, uprostřed balúčistánské pouště, se láme svět. Končí to, co nám připomíná Evropu a začíná to, co už nám ji ničím nepřipomíná. Začíná Asie.

Turecko

Írán

Pákistán

Loučení

Dnes byla do firmy přijata nová pomocná síla, která má obsluhovat počítač. Při dnešním stavu situace ve firmě neexistuje oddělení, ve kterém by byl zaveden použitelný evidenční systém. Připadá mi to jako shluk oddělení, které si náhodně předávají informace. Tvrdě je nutím, aby svoje postupy změnili pokud chtějí ke zpracování své agendy používat počítač...

Lomé II.

Na ministerstvu obrany v Lomé moji žádost o průchod hranice nejenže ještě nevyřídili, ale dokonce ji ztratili. Znamenalo to napsat nový dopis, zaplatit další poplatek a čekat...

Cotonou

Stejně jako v Lomé i tady mají některé hlavní ulice povrch jen z udusané hlíny. Je tu mešita a kostel. Není tu ale zdaleka tolik přístupných pláží. Mají ale unikátní způsob dopravy – vedle klasických taxíků tu jsou i taxi-mopedy...

Lomé I.

Čekal jsem, že Lomé bude vypadat jako Akkra, tj. špinavě a oprýskaně, ale je to úplně jinak. Celkem se mi líbí, i když některé hlavní ulice jsou plné děr (stejně jako silnice z Dapaongu do Lomé)...

Cesta do Lomé

Jelikož jsem na alternativu že bud spát pod širým nebem nebyl připraven, nemám ani spacák, takže spím na listí a na ručníku. Je trochu zima, protože jsem ještě dost ve vnitrozemí. Alespoň se ale nepotím...

Ouagadougou

Do Ouagadougou přijíždíme skoro na čas, jen asi o 10 minut později, což je na Afriku přesnost přímo atomová. Kdysi doma jsem viděl fotku nádraží v Ouagadougou – byla to jen dřevěná chatrč. Dnešní nádraží je moderní budova, která už si zaslouží název nádraží. Jako jediné z nádraží kterými jsem cestou projížděl není stavbou súdánského stylu.

Bobo-Dioulasso

Na zítřek si kupuju jízdenku na vlak do Ouagadougou, hlavního města Burkiny Faso. V centru Bobo je celkem živý trh, kde se dá koupit všechno od jídla až po moped. Mopedů je tu snad ještě víc než v Mali.