TOPlist

eCesty Archív

Archív eCesty

Kappadokie

Nejprve odjíždím do Kaymakli (20 km na jih), kde je jedno z místních podzemních měst. Je to dobrodružství prodírat se všemi těmi tunely (někdy jen 1 m vysoké), místnostmi, dírami. Je tu 8 pater pod zemí, asi 27 000 místností...

Aleppo

Nic nedělám a čekám na Radwana (seznámil jsem se s ním před 14dny právě tady a dohodli jsme se, že u něj zůstanu přes noc až se budu vracet). Jeho rodina (rodiče, sourozenci a jejich děti) je obrovská, všichni jsou milí. Jsou to muslimové, takže jsem trochu nesvůj a nevím, jak se mám chovat, abych náhodou někoho neurazil.

Damašek

Bydlím kousek od Starého města, takže tam hned zamířím. První čím člověk projde je krytý trh. Opět se tu prodává téměř vše. Hned za ním je Velká mešita, opravdu kolosální architektonické dílo s obrovským nádvořím a stěnami vyzdobenými mozaikami z různobarevného skla.

Petra

Stoupáme k opatství. Je to štreka ale vyplatí se. Opatství je obdoba Pokladnice, jen se navíc můžeme vyšplhat na jeho vrchol. Je z něj úžasný pohled na celé Wádí Araba (hory a údolí oddělující Jordánsko a Izrael pod Mrtvým mořem).

Ammán a Jerash

Odpoledne si prohlížím střed města. Moc toho tu není, protože to až do roku 1948 byla jen bezvýznamná vesnice. Mají ale hezké divadlo a neuvěřitelně rozpadlou citadelu. Je z ní ale hezký pohled na kopcovitý Ammán.

Do Jordánska

Asi ve dvě jsem v Dara'a, syrském pohraničním městě. Musím jít asi 4 km pěšky na hranici. Hned mě však bere jeden syrský pick-up a doveze mě na hranici. Tady v pohodě projdu přes kontrolu (nakonec zjistím, že na syrské straně jsou kontroly tři) a musím pěšky přejít k další.

Albu Kamal

Celý den ležím, moje tělo stávkuje. Na ulici je ruch až do tří odpoledne, pak je do šesti skoro úplné ticho, ulice jsou vylidněné, a pak zase rámus až do půlnoci. Takový tu mají rytmus dne.Celý den ležím, moje tělo stávkuje. Na ulici je ruch až do tří odpoledne, pak je do šesti skoro úplné ticho, ulice jsou vylidněné, a pak zase rámus až do půlnoci. Takový tu mají rytmus dne.

Palmýra

Přijíždíme do Palmyry – najednou se před námi objevují palmy a velká plocha poseta zbytky chrámů, ulic a kdo ví čeho všeho. „Different.“ řekne Steve, jako vždy, když vidí nebo zažije něco neobvyklého (např. bláznivou honičku v autobuse).

Krak des Chevaliers

Krak des Chevaliers je neuvěřitelně mohutný hrad s mnoha patry, věžemi a místnostmi. Je z něj krásný výhled na Sýrii a do vnitrozemí Libanonu. Takhle jsem si představoval středověký křižácký hrad.

Hama

V noci spíme na „naší“ střeše. je trochu chladno (asi 20°C), ale nebe je bez mráčků, takže je to bezmezná romantika pod širou oblohou v Sýrii.

Aleppo

Z citadely je báječný výhled na Allepo. Je celé pískově žluté až šedé a je tu strašně moc žlutých taxíků. Auta jsou většinou kupována jako ojetá (jak taxíky, tak autobusy) – je tu hodně starších modelů mercedesů, peugeotů a americké limuzíny z 50. a 60. let. Za městem je vidět načervenalý písek pouště.

Z Tasuçu do Antakye

V autobuse do Mersinu (směrem na východ po pobřeží) jedu s mladým (22 let) krupiérem z kasina v Kyrenii. Je poprvé na kontinentě a je přímo vyděšen z toho, že v Turecku jsou řidiči schopni jezdit vpravo.

Famagusta a Nikosie

Famagusta trochu spravila Severnímu Kypru reputaci. Je to hezké středomořské městečko. Staré město je celé obehnané hradbami (opravdu krásnými) a je plné roztomilých malých uliček, obchůdků a mešit. Také je tu jeden kostel (mezi palmami!) a má minaret!!

Kyrenia a Nikosie

V téhle zemi se necítím příliš dobře. Turecká okupace je pravděpodobně důvodem proč tu nejsou skoro žádní turisti. Je tu velké množství vojáků – jak tureckých tak příslušníků modrých baretů OSN. Přirovnal bych to k pocitu který jsem měl v jižním Libanonu na hranici s Izraelem, kde je izraelská bezpečnostní zóna...

Antalye

V Antalyi jsem hlavně abych zjistil, jak jezdí lodi z Turecka na Kypr, popřípadě dál do Sýrie. Dovídám se, že z přístavu Tasuçu (asi 400 km na východ) jezdí Turkish Maritime Lines do Kyrenie na Kypru...

Efes a Pamukkale

Když jsem tam, nemůžu nadšením ani dýchat. Zatímco nejkrásnější památka vytvořená lidskou rukou, kterou jsem tu viděl, je Efes, pak nejhezčí a nejvelkolepější přírodní útvar je Pamukkale...

Bergamo a İzmir

Pergamonská Acropole je na kopci nad Bergamem. Místní lidé mě usměrňují na kratší cestu, ale i tak se nahoře v té výhni z toho výstupu vzpamatovávám asi 1 1/2 hodiny...

İstanbul

Konečně vystupuju v İstanbulu z autobusu, konečně jsem na začátku svojí měsíční cesty. Dosud vše probíhalo bez problémů (aby ne, když jsem se vezl). Musím najít nějaký hostel a pořádně se osprchovat a smýt skoro dvoudenní nános všeho...

Cesta do Turecka

Právě jsem po večeři. kterou jsem si přišel sníst k soše Atatürka, odkud je krásný výhled na Bospor. Je 7.8. 1992 asi 19 hodin místního času (=LSEČ+1h). Ještě když jsem jedl, prošel kolem jeden Turek a popřál mi „Guten Apetit“ – věc, která mi docela vyrazila dech. Teď se tady zase prochází nějaká babička a cosi křičí. Má v ruce dalekohled, takže je jasné co nabízí – výhled na úžinu, do Asie (která je odsud jen asi 2 km) nebo na istanbulský „Golden Gate“ jak mu říkám, visutý most spojující evropskou a asijskou část İstanbulu...

Deník