TOPlist

Mezi muslimy II. – Korán

Tak, jak je pro křesťany základním písmem bible, pro taoisti Tao-te ťing, či pro hinduisty védy, je pro muslimy prvotním zdrojem Korán. Jak vznikl, jak vypadá a co obsahuje?

Následující článek charakterizuje korán jen velmi stručně. Zájemce o podrobnosti proto odkazuji např. na české vydání koránu (překlad Ivan Hrbek, Odeon, 1972, dotisk Academia, 2000), z něhož jsem částečně čerpal a kde vedle samotných súr najdete i obsáhlý komentář nejen k nim, ale i k pozadí vzniku koránu.

Recitace

Základem pro slovo Korán (Qu’rán) je arabské sloveso qara’a, přednášet, recitovat, číst, Korán se pak překládá jako přednášení, čtení. Korán byl vskutku nejprve pouze přednášen a po desítky let neexistovala jeho ucelená písemná verze, protože Muhammadovi byly až do smrti zjevovány další a další myšlenky. Její sestavování započalo teprve po Muhammadově smrti, což do dnešního dnes zanechalo menší nejasnosti jednak ohledně jeho zamýšleného uspořádání a také obsahu (viz dále).

Prorok

Hlavní roli v předávání Koránu na zemi hrál prorok Muhammad, jemuž byl podle muslimské tradice Korán zjevován po částech zhruba po dvacet let, počínaje rokem 610 n. l. Muhammad se narodil v Mekce, tehdejším ekonomickém centrum arabského poloostrova a strávil v ní prvních 12 let své prorocké činnosti. Sílící tlak vlivných představitelů Mekky, kteří začali v Muhammadových nových myšlenkách spatřovat hrozbu pro své pozice, však Muhammada donutil roku 622 n. l. k hidžře, opuštění Mekky a přesídlení do oázy Medina (tehdy se ještě nazývala Jathrib, teprve po příchodu Muhammada přijala nové jméno Madinát an-Nabí [Město Prorokovo], zkráceně Madína).

Slovo hidžra je běžně překládáno jako útěk, skutečný význam je však „přerušení kmenových a rodových svazků a vztahů a navázání nových“. Hidžra znamenala pro islám velký zlom, pročež byla stanovena jako počátek nového letopočtu. Proto dnes v islámských zemích na kalendáři spatříte rok 1379 (solárních let), případně 1421 (lunárních let).

Forma

Korán je rozdělen na tzv. súry (v překladu psaní, Písmo svaté), jež jsou tvořeny verši. Neexistence písemné verze Koránu, kterou by autorizoval sám Mumahhad, vedla později k mírným odchylkám jak v počtu súr, tak v dělení na verše. Také uspořádání súr nebylo nikde dáno, proto je první redaktoři Koránu v 7. století mohli uspořádat tak jak je uspořádali: podle délky. Tak se však na začátek Koránu dostaly nejdelší súry (z medinského období) a na konec súry nejkratší (z mekánského období, o obdobích viz. níže). Dnes se Korán často uspořádává spíše chronologicky, v čemž však z výše uvedených důvodů také neexistuje shoda.

Na základě dvou fází „krystalizace“ Koránu jsou dnes súry děleny podle měst kde Korán vznikal do tří mekkánských a jenoho medinského období. Pro ranné, mekkánské období, jsou charakteristické krátké poetické verše, pro medinské období již verše delší a prozaičtější, jež vysvětlují a zpřesňující myšlenky islámu.

Pokud budete vyhledávat citace z Koránu podle jejich číslování (např. 2:100 znamená 100. verš druhé súry), je třeba předem vědět, jaké číslování veršů bylo použito. Evropští orientalisté používají téměř výhradně tzv. Flűgelovo číslování, které se však mírně liší např. od dnes v islámském světě nejvíce uznávaného egyptského vydání z roku 1342 h./1923 n. l. Rozdílné číslování veršů zdůvodňuje Ivan Hrbek v českém překladu Koránu z roku 1972, s. 50, takto: „Rozdíly v počtu veršů u různých skupin muslimských učenců jsou způsobeny rozdílným dělením textu na verše;obvyklým signálem konce verše je rým nebo asonanc, ovšem nejsou řídké případy, kdy uvnitř verše se vyskytl vnitřní rým, zejména gramatický, a verš byl pak rozdělen na dva nebo více veršů.“ V tomto vydání jsou uváděna obě číslování.

Obsah

Samotné Muhammadovy myšlenky se během dvaceti let prorocké činnosti vyvíjely. Muhammad během té doby verše přidával, ubíral a upravoval, což bylo vzhledem k tomu, že mu byly myšlenky zjevovány během relativně dlouhé doby, přirozené. Muhammad sám striktně odlišoval boží zjevení od svých myšlenek. První je obsaženo právě v Koránu, druhé tvoří tzv. sunnu, soubor Muhammadových skutků, myšlenek a výkladů Koránu.

Islám, jako třetí monoteistické náboženství vzešlé z oblasti Blízkého východu je příbuzný oběma svým předchůdcům – křesťanství i judaismu. Tuto podobnost najdeme i v samotném Koránu, kde jsou obsaženy příběhy starozákonních proroků, najdeme zde například Mojžíše, Abrahama, Noa, příběh Sodomy a Gomory a i Ježíše, který však není uznáván za vtělení Boha, nýbrž je jen jedním z předchozích proroků, kteří všichni byly (včetně posledního z nich, Muhammada) obyčejnými lidmi.

Základní myšlenkou nesoucí se celým Koránem je víra v jediného Boha, jenž předurčuje osudy lidí. S tím souvisí myšlenka posledního soudu, který je vylíčen spolu s podobou onoho světa. V Koránu je také zmíněno a rozvedeno pět pilířů islámu: šahada (je jen jediný Bůh a Muhammad je jeho prorok), salat (modlitba), zakat (dávání almužen), ramadán (půst během měsíce Ramadánu), hadždž (pouť do Mekky alespoň jednou za život).

Vedle biblických příběhů, jež měly již v Muhammadově době výchovný charakter (např. o městech Sodoma a Gomora) je v Koránu obsaženo mnoho etických norem, jež upravují všechny možné aspekty praktického života. O hlavních z nich se zmíním v dalších článcích.

O islámu a Koránu na Internetu

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit