TOPlist

eCesty Etnosvět Bez hranic Postavení ženy

Mezi muslimy III. – Postavení ženy

Jaké je být ženou v islámské společnosti? Co říká Korán a jak vypadá skutečnost? Opět jen velice stručně o tématu, které je pokládáno za základ islámské společnosti. Mnoho aspektů není možné z nedostatku místa zmínit, nejlépe je obrátit se na Korán (viz citace), nebo přímo zajet do některé z muslimských zemí.

Na tématu zároveň ukáži hlavní slabinu všech myšlenek, jež kdy byly zaznamenány v písemné podobě: problematiku výkladu. Stejně jako světské zákony i svatá Písma se snaží postihnout skutečnost pokud možno co nejobecněji. Jak je to pak s výkladem takto obecných tezí, byť i dobře míněných, se přesvědčujeme každý den v naší realitě. A i bez Koránu.

Role

Vznik islámu v 7. století n. l. byl velkou měrou ovlivněn již existujícími společenskými podmínkami v oblasti. V drsných podmínkách pouští arabského poloostrova neměl osamocený jedinec velké šance na přežití, proto byl velký důraz kladen na soudržnost rodin a kmenů. Není proto překvapivé, že se rodině, jako základu společnosti, dostalo významného místa i v Muhammadově novém učení.

Jeden z důvodů proč byl islám v raném období tak odmítán, je právě jeho nové uspořádání vztahů v této základní společenské jednotce. Muhammad přišel s myšlenkami, které rušily do té doby nedotknutelnou absolutní podřízenost všech členů rodiny její hlavě - muži, což velké většině vládnoucích můžu nebylo po chuti. Vztah muž – žena dostává novou podobu, jež odráží nejen důležitost rodiny, ale také důležitost harmonického soužití obou pohlaví.

Základem tohoto pojetí je tradiční rozdělení rolí, které však, na rozdíl od předislámského stavu, vychází z rovnosti muže a ženy, jak se dočteme v Koránu: Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů a žen (4:1). Podle běžně přijímaného výkladu této súry jsou si oba před bohem rovni, ne však totožní. Z toho pro oba vyplývají práva i povinnosti. Muž rodinu hmotně zajišťuje, žena rodinu vytváří.

Jako každý model má toto uspořádání své klady i zápory. Z hlediska dnešního evropského pojetí je nejvíce poukazováno na ekonomickou závislost ženy na muži, z hlediska islámské společnosti je jeho největším kladem oddělení starosti o rodinu od jejího hmotného zabezpečení. Evropané tímto islámským zemím vytýkají připoutání ženy k rodině a omezení její další realizace. Muslimové naopak poukazují na rozpadající se rodiny v západní společnosti právě z důvodu přetížení ženy, jež je nucena zvládat jak hmotné zabezpečení rodiny, tak její formování.

Ekonomická závislost

Vzhledem k roli, kterou ženy hrají v islámské společnosti, mají muži ve všech fázích svého života povinnost hmotně je zabezpečit. Dceru musí podporovat otec, matku její syn, manželku manžel (dokonce ještě rok po rozvodu), sestru bratr.

V Koránu je tato mužova ekonomická zodpovědnost vyjádřena ve verši: „A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklostí, nicméně muži jsou o stupínek výše” (2:228). Myšlenka je však řečena tak obecně, že může být snadno vykládána jako všeobecné nadřazení muže nad ženou.

Mužova povinnost hmotně zabezpečit ženu však neznamená, že by se žena nemohla zcela osamostatnit. Žena si do manželského svazku přináší jako dar věno, na které muž nesmí sáhnout a žena není povinna z něj pro sebe nebo rodinu utratit ani halíř. Jen pro porovnání – právo manželky vlastnit, jež islám zavedl v 7. století n. l. byl například ve Velké Británii uzákoněno až roku 1870, v tzv. Married Womens Property Act.

Polygamie

Často diskutovaným tématem vztahu žena – muž v islámu je polygamie. Ve verši 4:3 je řečeno: „Berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu”, zároveň je vyloučeno ženu nutit ke sňatku: „Vy, kteří věříte! Není vám dovoleno získávat ženy jako dědictví proti vůli jejich” (4:23).

Muž tedy může mít až čtyři manželky, pokud mezi nimi nebude rozlišovat. To je samo o sobě považováno pro obyčejného člověka za nemožné, a proto je verš někdy vykládáno jako příkaz k monogamii. Polygamie je však rozšířená (i když v minoritě), a to přesto, že sám Muhammad žil v monogamním manželství.

Proč není povolena i situace obrácená, tedy až čtyři manželé je vysvětlováno tím, že mužové se jako agresivnější jedinci často stávali oběťmi konfliktů či válek, zanechávaje za sebou vdovy a sirotky. Polygamie pak má být legálním způsobem jak nenechat padnout rodiny, které ztratily svého živitele.

Hidžab

Uvidíte-li zahalenou ženu vězte, že praktikují hidžab. Slovo hidžab pochází ze slovesa hadžaba, jež znamená ukrýt před zraky. Co ukrývat a jak ukrývat je v Koránu řečeno velmi vágně: „Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy” (33:59). Všechny tak rozmanitě zahalené ženy, se kterými jsem se na svých cestách islámskými zeměmi potkal (viz níže) se chovaly podle Koránu, i když v jejich oblečení byl diametrální rozdíl. Stačí se ostatně podívat na doprovodné fotografie.

Jak jsem viděl muslimské ženy

Při cestách po muslimských zemích jsem se přirozeně také dostal do rodin. Přirozeně proto, že muslimové jsou známí svou pohostinností, která někdy hraničí téměř až s uctíváním hosta. Host do domu bůh do domu zde platí stoprocentně.

V syrském Aleppu jsme například nocoval v rodině studenta, se kterým jsem se seznámil při odpočinku v parku. V rodině mě přivítali všichni, a stejně tak ode mně všichni svorně vyzvídali přes Radwana, který jediný uměl anglicky. Ženy se držely stranou, spíše naslouchaly, než by se ptaly. Avšak žádná izolace od mého, tedy cizího mužského pohledu.

V Íránu, zemi, která je pro mnoho bělochů symbolem tmářského vztahu k ženám, jsem byl překvapen tím, jak se ženy odvažovaly nás sami na ulici oslovit. Jedna si řekla o adresu a autogram, jindy se s námi dala do řeči celá rodinka, vlastně jen ženská polovina rodiny, která byla bez muže na procházce městem. Zažili jsme sice také nepříjemné setkání s Komité (jakási náboženská policie), které se naše povídání se ženami moc nelíbilo, avšak po hodině jsme s těmi stejnými (strašně zvědavými) Peršankami už zase klábosili. Vidět na ulici ženu v džínách a na podpatcích není žádná zvláštnost.

Celkem hodně jsou ženy hlídány v Pákistánu, ujgurské Číně a Afghánistánu. Ženy v produktivním věku potkáte zřídka a většinou celé zahalené s tváří zakrytou neprůhlednou burkou, neplatí to však vždy (viz fotografie). Pákistán je co se týká islámu paradoxně méně ortodoxní než Írán, pokud bych však měl posuzovat podle postavení žen, řekl bych spíš opak.

Nejliberálněji se mi zatím jevilo postavení žen v Malajsii. Na severu jich mnoho uvidíte celé zahalené v tenkém bílém plášti (na rozdíl od černé v Íránu), ve velkých městech však není výjimkou vidět krásné mladé holky v kalhotách, krátkých rukávech a jen šátkem přes hlavu. Zkrátka nebýt šátků, vůbec bych nepoznal, že jde o muslimky.

Informace na Internetu

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit