Singapur

  • Vytisknout

Arab Street • Botanic Garden • Central Business District • Chinatown • Colonial District • Geylang • Little India • Sentosa

Ceny ubytování a dopravy uvádím za celou rodinu (2 dospělí a děti 5 a 7 let).


     
Den 91 • čtvrtek 28. 8. 2014 • Cyberjaya a SINGAPUR UBYTOVÁNÍ DOPRAVA
Původě jsem chtěl jet autem až do Singapuru. Singapur se však snaží minimalizovat individuální dopravu, což např. znamená denní poplatek RM 100 / 650 Kč jen za povolení k vjezdu, plus další nemalé poplatky za parkování a ježdění po městě. V Johor Bahru na malajsijské straně hranice by mělo být několik větších parkovišť. Jsem ale trochu nervózní, jestli bude volné místo. Malajsijská láska k autům se mimo jiné projevuje chronickým nedostatkem parkovacích míst – a z Johor Bahru do Singapuru navíc denně dojíždí za prací tisíce Malajsijců, kteří musí svá auta někde zaparkovat.

300km jízda po dálnicích E6 a E2 do Johoru probíhá relativně hladce. Teprve v Johor Bahru nás navigace předčasně svádí z E2, takže průjezd městem se protáhne na 30 minut, plus dalších 20 minut hledání vjezdu do parkoviště nádraží Johor Bahru Sentral – typicky pro Malajsii je dopravní značení ve městech chaotické, nekonzistentní, nebo neexistuje. Je 10 večer a parkoviště už je poloprázdné. Denní sazba za parkování: RM 12 / 80 Kč.

Přechod mezi Malajsií a Singapurem velmi dobře ukazuje rozdíl mezi těmito zeměmi. Malajsie postavila monstrózní Customs, Quarantine and Immigration Complex. Důsledkem je nutnost vyjet po několika eskalátorech nahoru, projít pešky asi půl kilometru chodeb, otočit se o 180° (!), dojít k výstupní kontrole, pak dalších pár set metrů chodbami, a konečně eskalátory dolů k autobusům MHD jezdícím přes hráz do Singapur. Pro běžného člověka dlouhé, únavné a nepraktické, ale Malajsie si polechtala ego.

Singapurská kontrola je jednoduchá – z autobusu po eskalátorech rovnou do imigrační haly, a pak po eskalátorech dolů na autobus do města. Malajsie se jednoznačně snaží říct „podívejte jak jsme velcí", a mně se chce dodat „a prázdní", jelikož slovní obrat „nafouklé nic" mě při pozorování způsobu jak se tu věci dělají napadl už mnohokrát. Singapur nemá potřebu říkat nic, prostě jen postavili nejnutnější hraniční kontrolu. 

Snaha Malajsie neustále se porovnávat se Singapur je evidentní. Soupeření s menším bratrem (v letech 1963-5 tvořily jeden stát) – viz Singapore and Malaysia: friendly rivals – vyústilo roku 1991 ve vizi Wawasan 2020, kde si Malajsie dala za cíl stát se do roku 2020 rozvinutou zemí. Vize je to působivá. Po celé Malajsii je však vidět, že Malajsijcům jdou daleko lépe velká slova než velké skutky. V podstatě si myslí, že stačí postavit dostatečný počet mrakodrapů, dálnic a obchoďáků a mají hotovo. Kdežto státní protekcionismus, který je v přímém rozporu se všemi devíti body této vize, vesele posiluje – drží nad vodou konkurence neschopné firmy jako automobilky Proton a Perodua (viz poznámky o řízení ve dni 57), či Malaysia Arlines (viz kumulovaná ztráta 55 miliard Kč mezi roky 2001 a 2014), a legalizuje rasismus ve prospěch Malajců a Orang Asli (viz bumiputra). Podnětný článek na toto téma je Wawasan 2020: A Vision Impossible?.

Hodinu před půlnocí nasedáme do autobusu 950, který nás po 20 minutách vysazuje na stanici MRT (metro) Woodlands. Vzhledem k pokročilé hodině nestihneme dojet metrem až do čtvrti kde máme ubytování – ve stanici Toa Payoh přesedáme na taxík (6 km za S$ 10 / 165 Kč, včetně noční přirážky S$ 3,5).
Chang Ziang Hotel • S$ 81 / 1351 Kč počáteční: 32 745 km
18:05 • odjezd Cyberjaya
20:05 • 184. km • tankování Petron
22:05 • 331. km • Johor Bahru Sentral
     
Singapur z double-deckeru • North Bridge Road • Singapur
     
Den 92 • pátek 29. 8. 2014 • Singapur • foto: Geylang – Double-decker 80 – Sentosa – Centrum UBYTOVÁNÍ  
Daník má 5. narozeniny, takže dnešek bude jeho. A i Mikiho – dárek dostane výjmečně i on. V Malajsii mají jen omezené množství hraček, takže představa, že Daník by si s novými hrál, a Miki čekal dalších 6 týdnů, je nereálná. Ideální destinací pro tento den bude ostrov Sentosa, který je jedním velkým zábavním parkem.

Ubytování v Singapuru je drahé, proto bydlíme ve čtvrti Geylang, 10 minut metrem do centra. Geylang je plný čínských obchůdků a jídelen otevřených od časných ranních hodin. V jedné z nich si dáváme snídani. A když jsme v Singapuru, tak by měla být čínská – nejlépe wanton mee (nudle s knedlíčky), které se jedí v polévce, nebo „na sucho", tj. uvařené, ale sceděné.

Pár minut chůze od nás je stanice metra Aljunied. Kupujeme si dobíjecí kartu EZ-Link, nebudeme se tedy muset starat o lístky. Než však stačíme nastoupit cestu do centra, kluci si všimnou, že tudy jezdí dvoupatrové autobusy MHD. A samozřejmě se chtějí svézt. Prohlídka jízdního řádu na zastávce (v Malajsii neznámá věc) odhaluje, že autobus číslo 80 by nás dovezl přesně kam potřebujeme – konečnou má u Harbour Front, pár minut pěšky od Sentosy. Je rozhodnuto.

Cesta k Harbour Front trvá asi 50 minut. Vidět Singapur z mírného nadhledu double-deckeru však stojí za to. Projíždíme místy spjatými s jeho historií – slavný hotel Raffles, Arab Street, katedrála svatého Ondřeje, Boat Quay, Finacial District, singapurský nákladní přístav. Jízda dvoupatrákem kluky tak nadchla, že s ním budeme do centra jezdit každý den.

Sentosu jsem navštívil i před 15 lety. Už tehdy šlo o umělý svět, ale hlavní atrakce – 37metrový Merlion – vycházela ze singapurských dějin. Časy se však změnily. Dnešním trhákem jsou ještě umělejší Universal Studios Singapore, která potvrzují pověst Sentosy, potažmo celého Singapuru, jako ráje konzumu.

Doprava na Sentosu se zlepšila. Dříve bylo možné použít lanovku nebo autobus. Dnes je autobus nahrazen monorailem Sentosa Express, a navíc byla zbudována příjemná pěší stezk Sentosa Boardwalk.

Atrakcí na ostrově je přehršel, většina jsou však západního typu, jako Universal Studios nebo Adventure Cove Waterpark. Jiné bychom docela rádi navštivili, ale nechce se mi dávat S$ 101 / 1700 Kč až S$ 680 / 11 400 Kč za možnost vidět či pohrát si s delfíny, nebo S$ 90 / 1500 Kč za prohlídku 2D kreseb, které vypadají jako 3D. Zůstaneme tedy při zemi. I když vlastně ne tak úplně...

Ze Sentosa Boardwalk se dostáváme do areálu Resorts World Sentosa, hlavního zábavního centra Sentosy. Jeho součástí jsou i zmíněné Universal Studios, ale především jde o komplex pěších zón, fontán, obchodů, kaváren... na co si vzpomenete. Pro Daníka děláme malou oslavu v místním Starbucks.

Od fontány „Lake of Dreams" se pak pomalou loudáme směrem k Merlionovi. Dříve tu byla promenáda s Musical Fountain, ze které se dala dobře pozorovat světelná show v níž hrál ústřední roli Merlion. Pak vše zbourali a postavili Resorts World, který Merliona zastínil.

Jsme pod vodu. Tedy podle modrého osvětlení a fosforeskujících rybek na zdích to tak vypadá. Ve skutečnosti jsme ve vstupních prostorách Merliona, modelovaných jako podmořská jeskyně, z níž se údajně vynořil. Krátké video nás seznamuje s legendou o tomto symbolu Singapuru, a pak jsme výtahem vyezeni na vyhlídku do 9. patra. Nejprve pohled na Singapur z Merlionovy tlamy, poté z otevřené terasy na jeho temeni. Odsud je Sentosa k nepoznání. Z dříve zeleného ostrova dnes na mnoha místech trčí krabice zábavních atrakcí, s rozsáhlým Resorts World v čele.

Na druhé straně Sentosy, směrem k oceánu, se zatím tolik změn neudálo. Stojí tu sice ultramoderní budova iFly Singapore, kde je možné dát sbohem gravitaci a za S$ 99 / 1650 Kč na osobu se kolem dvou minut vznášet v obrovském proskleném tunelu, ale moje oblíbená kachlíková Merlion Walk zůstala zachována. Po stranách byla dokonce přidána různě prohnutá zrcadla, takže procházka po ní je nejen zábava, ale také docela sranda.

Sentosa Express nás převáží jednu zastávku od iFly zpět k Resorts World, kde se vydáváme do kopce na Imbiah Lookout, před stavbou Resorts World největšího zábavního centra ostrova. Dnes je jeho hlavní atrakcí Tiger Sky Tower.

Miki s Daníkem jsou z celodenního chození unavení, ale sílu ptát se každých deset minut na dárky ještě mají – slibili jsme jím totiž Lego. Je tedy čas vyrazit na Orchard Road, jednu z nejproslulejších nákupních ulic Asie. Tím dnešní prohlídka Singapuru automaticky končí, protože jakmile kluci dostanou do rukou Lego, nic už je nezastaví aby si s ním začali hrát. Tedy kromě večeře, kterou si dáváme ve Food Loft, výborném centru pouličních jídelen na rohu Aljunied Road a Sims Avenue kousek od našeho hotelu.
Chang Ziang Hotel • S$ 81 / 1351 Kč  
     
Zeleň v betonu • Parkroyal on Pickering • Singapur
     
Den 93 • sobota 30. 8. 2014 • Singapur • foto: Double-decker 80 – Centrum – Chinatown – Gardens by the Bay UBYTOVÁNÍ  
Ve vteřině po probuzení sedí Miki s Daníkem znovu u Lega. Včera stavěli asi do deseti večer. Při navrhování našeho hotelového pokoje nebylo evidentně počítáno s tím, že by se tu měly vyskytovat dvě velké krabice s Legem navíc. Pokoj je, jak je v Singapuru obvyklé, miniaturní – asi 3×4 metry, takže uličky mezi postelemi jsou tak tak na protáhnutí. S Legem je tedy zcela zaplněn a není se kam hnout.

Do města dostáváme kluky horko těžko – Lego je pro ně atraktivnější než celý Singapur. Snad jen vidina další jízdy double-deckerem je nakonec přesvědčuje. Na snídani jsme až v deset, ale díky zručnosti zdejších kuchařů a efektivnosti autobusové dopravy už v půl jedenácté vystupujeme v centru před katedrálou svatého Ondřeje. Právě je zde svatba. Snoubenci jsou Číňané a snad všechny kostely co jsme zatím v Malajsii a Singapuru viděli byly čínské. Na rozdíl od Singapuru Malajsie stavbu nových kostelů poměrně silně omezuje.

Hlavně kvůli klukům se zastavujeme v hasičském muzeu v zajímavé červeno-bílé budově Central Fire Station. Za podpory nanuků se pak loudáme směr Boat Quay (Lodní nábřeží), které svými nízkými domečky kontrastuje s mrakodrapy sousedního Financial District. V minulosti bylo součástí singapurského přístavu. Staré domy byly opraveny a dnes tvoří pěší zónu s mnoha rybími restauracemi.

Hlavní ulice Chinatown, které před 15 lety zely prázdnotou, jsou dnes zaplněné prodejními stánky, takže fasády domů a typickými okenicemi v 1. patře ani nejsou vidět. Přímo se nabzí srovnání s Chinatown v Kuala Lumpur. Jednak sortiment. V Kuala Lumpur jsou to samé bezcenné cetky a levné čínské oděvy, hračky a blbinky. Tady si sice člověk taky užije šunty, ale ty tvoří jen nezbytnou část. Vedle toho jsou tu taková místa jako prodejny zaměření na kaligrafii (kde si kluci mohli kreslit), umění, ale třeby i ovoce a tradiční čínské sladkosti. Loni si tu i vybrala kalhoty, což v Kuala Lumpur ani náhodou.

Obě také mají jednu krytou ulici, avšak s nesrovnatelným výsledkem. Jalan Petaling v Kuala Lumpur je varovným příkladem selhání plánování i vkusu (viz den 79). Singapurská Smith Street je oproti tomu příjemným místem k posezení, plným kavárniček a jídelen. Když dva dělají totéž není to totéž.

V sousedství Smith Street stojí jeden z nejzajímavějších singapurských svatostánku – červenobílý Buddha Tooth Relic Temple and Museum (chrám a muzeum Buddhova zubu). Jde o novou stavbu teprve z roku 2007, takže ortodoxní milovnící památek nad ním nejspíš ohrnou nos. Nicméně exteriér i interiér jsou hravé a inspirativné. Vnitřek chrámu je laděn do zlaté a červené. Za zlatým Buddhou v hlavní chrámové místnosti zvané „Síň sta draků“ visí fantastická tapisérie o rozměru kolem 3 × 5 metrů. Byla vyšita zlatými a stříbrnými hedvábnými nitěmi a znázorňuje 5 draků, 5 netopýrů a 5 zlatých kaprů. Představuje čínskou legendu, kdy kapři musí překonat nebezpečí a proskočit dračí branou, aby se změnili v draky, která symbolizuje nutnost překonat překážky k dosažení úspěchu (info viz zde). Po stěnách jsou stovky malých Buddhů, které obklopují 12 strážců jednotlivých znamení čínského horoskopu. Působivé místo.

Už jsem psal, že Singapur nemá moc rád soukormou automobilovou dopravu a snaží se od ní jak své obyvatele, tak Malajsijce odradit. Výměnou jim ale dává plnohodnotnou alternativu – rozsáhlý a efektivní systém městské hromadné dopravy. Hlavní dopravce se sice jmenuje SMRT (Singapore Mass Rapid Transit), ale jeho metro, autobusy a taxíky jsou pro Singapur pravým požehnáním. Metro křižuje celý ostrov a stále se rozrůstá. Vede jak na letiště Changi, tak k malajsijské hranici, na většinu sídlišť, k hlavním atrakcím, a samozřejmě pod celým centrem. Kam nevede metro jedou autobusy. A kam nejede autobus vás dopraví taxíkáři, kteří bez řečí používají taxametry.

Jednou z atrakcí, kam je možné dojet metrem jsou Gardens by the Bay, park na 100 hektarech půdy získaných zasypáním moře. Mimochodem získávání pevniny tímto způsobem umožnilo Singapuru rozrůst se od 60. let 20. století o 22 % z 581 na 723 km2 – postup mezi lety 1984 a 2012 je dobře vidět na tomto časosběrném videu. Na odvodněné půdě stojí kromě Gardens by the Bay například i letiště Changi. Zasypávání moře – v řadě ohledů kontroverzní, viz Nation-Building in the Most Literal Sense – pokračuje, a do 20 let by se rozloha Singapuru měla zvětšit o dalších 100 km2. Nepůjde to však do nekonečna. Přilehlý Singapurský průliv je v nejužším místě široký pouze 2,8 km a další zábory by mohly ohrozit mezinárodní lodní trasu, kterou ročně projde čtvrtina světového zboží.

Gardens by the Bay nejsou jen obyčejný park. Singapur je prezentuje jako propojení botanické zahrady a místa pro trávení volného času, včetně organizování různých akcí. Nejviditelnější součástí jsou „superstromy“, až 50metrové konstrukce tvaru vázy porostlé vegetací. Největší ze stromů jsou ve výšce 22 metrů propojeny zavěšenou lávkou. Různorodou vegetací zahrad vede nespočet stezek a cestiček. Je tu také Vážkové jezírko (Dragonfly Lake), na jehož břehu se právě staví plátěné lodě a pavilóny pro nadcházející oslavy Mid-Autumn. Další součástí zahrad jsou kryté skleníky, které návštěvníkům umožňují projít se deštným pralesem (Cloud Forest) nebo 7 různím zahradami (Flower Dome).

Zahrady mě tak uchvátili, že se tam vracím ještě jednou večer, tentokrát se stativem. Od 19:45 a 20:45 je tu světelné show Gardens Rhapsody, po zbytek otevírací doby – do půlnoci – superstromy svítí v různých barvách. Přímo v sousedství stojí a světélkuje další zajímavá dominanta Singapuru – architektonicky odvážný hotel Marina Bay Sands s dlouhou lodí spojující střechy jeho tří věží, který je v současnosti nejdražší budovou na světě.

V kontrastu k zážitkům ze zahrad mi návrat do hotelu připomíná čím dnes hlavně žijeme – 95 % cestujících v metru hledí do chytrého telefonu.
Chang Ziang Hotel • S$ 81 / 1351 Kč  
     
Skyway at Supertree Grove • Gardens by the Bay • Singapur
     
Den 94 • neděle 31. 8. 2014 • Singapur • foto: Double-decker 80 – Arab Street – Little India – Botanic Garden UBYTOVÁNÍ  
V Malajsii je dnes Hari Merdeka – oslavy Dne nezávislosti 31. 8. 1957. Singapur slavil své 49. narozeniny – den, kdy se v roce 1965 oddělil od Malajsijské federace – 9. srpna, jak stále ještě připomínají četné plakáty v ulicích.

Obligátní ranní jízda dvoupatrovým autobusem číslo 80 nás zavádí do arabské čtvrti kolem Arab Street. Původně jsem tady někde chtěl bydlet, ale nenašel jsem vhodné ubytování. Centrem je pěší zóna před Sultánovou mešitou. Jde o jednu z hlavních mešit Singapuru, jak byste určitě řekli podle jejího zlatého dómu.

Do její hlavní haly ale nemůžeme – v Malajsii i Singapuru je to, na rozdíl od Blízkého a Středního východu, ale i třeba sousední Indonésie, pro ne-muslimy zakázáno. Od příjezdu do Malajsie mám sílící pocit, že Malajce stále něco nutí být papežštější než papež – a většinu muslimů v Singapuru tvoří Malajci. Vedle tohoto zákazu, který je v domovském regionu islámu neznámý (až na výjimky jako hlavní mešity v Mekce a Medině), rozvířil před necelým rokem hladinu malajsijské společnosti zákaz používat slovo alláh ne-muslimy. Slovo al-láh, znamenající v arabštině bůh, je však po staletí používáno k označení boha všemi Malajsijci bez rozdílu vyznání, především křesťany na Borneu. Jak mám muslimy moc rád pro jejich pohostinnost, široké srdce a ochotu pomoci v nouzi, tento případ ukazuje jednu z jejich největších slabin – berou se příliš vážně a nejsou schopni sebereflexe. A ano, na základě zkušeností s různých muslimských zemí za posledních 20 let se odvážím generalizovat.

Pěší zóna před mešitou ještě spí. Je zde plno arabských a tureckých restaurací a kavárniček, které otevřou až během dopoledne. Se svými stolečky a palmami jde o jedno z nejpříjemnějších zákoutí Singapuru. Objevujeme zde cornetto s nezvyklou příchutí zeleného čaje – v Singapuru jde o novinku, v Thajsko, odkud se dováží, jej představili minulý rok.

Oblast kolem Arab Street není jen doménou Arabů, ale všech muslimů. Je tu například mnoho obchodů s textilem, které vlastní Bengálci z Bangladéše (tedy muslimové) – jakobyste se procházeli po ulici někde v Indii.

O blok dál už je ale zcelá jiný svět. Na Beach Road například stojí dvojice mrakodrapů The Gateway, které se svým kosočtverečným profilem doslova zařezávají do vzduchu. Ostré hrany směřující do prostoru jsou však z hlediska čínského feng-shui nevhodné – tvoří tzv. otrávené šípy. Architekti sousedního Parkview Square si dali velkou práci, aby se jejich budova vešla mezi tyto hrany. Jeho temným vzezřením jako z Gotham City však způsobili další zhoršení feng-shui v okolí. O lukrativní – leží v centru Singapuru – pozemek mezi těmito budovami pak nebyl mezi developery zájem a dlouho ležel ladem. Teprve od letošního roku se zde staví Duo Residence, jejiž odvážná architektura by měla špatné feng-shui překonat

Prakticky v sousedství Arab Street leží další etnicka čtvrť – Little India. A jak se dalo čekat její ulice jsou nacpané k prasknutí jak lidmi, tak zbožím. Chaos a zácpy k Indii prostě patří a Indové je umí přenést do jakéhokoliv koutu světa. Vedle bezpočtu obchůdků prodávajících vše od jídla, přes trička po mobilní telefony je obchodním srdcem čtvrti Tekka Centre. Jde o několikaposchoďový trh, který prodává... vše od jídla, přes trička po mobilní telefony. Navíc je tu mokrý trh, kde se prodávají především čerstvé dary moře. My si dáváme oběd v jeho rozsáhlém jídelním centru.

Pro kluky jsou asi nejzajímavější indické chrámy. Většina zdejších Indů pochází z jihu Indie, kde jsou chrámy obzvlášť barevné a plné postaviček všelijkaých bohů a bůžku. Nejbližší Sri Makaliamman je sice zavřený, o pár zastávek dál SMRT autobusem je ale Sri Srinivasa Perumal. Na rozdíl od mešit se tu můžeme procházet jak chceme. Inspirujeme se u Indů, kteří se tu povalují a také si po všem to ruchu a vzruchu Little India dáváme zasloužený odpočinek. Miki s Daníkem nadšeně obíhají nádvoří a zkoumají všechny barevné sošky i kresby an zdech.

Dnešní den v jedněch z nejrušnějších singapurských čtvrtí byl opravdu únavný. Je čas na trochu klidu a zeleně, proto z nejbližší stanice metra přejíždíme do Botanické zahrady. Líbila se mi už před 15 lety, kdy jsem si říkal, že by si zasloužila půl dne, možná i celý den. Ani dnes však nemáme času nazbyt, snad někdy napotřetí.

Botanická se tento rok dožívá 155 let a má co slavit. Nejde o pouhou sbírku flóry. Zahrada je rozdělena na oblasti, jimž dominují různá témata: Rainforest (Deštný prales), Healing Garden (Léčivá zahrada), Childern's Garden (Dětská zahrada), Evolution Garden (Zahrada vývoje) a další.

S našim omezeným časem se nejprve brouzdáme do Dětské zahrady. Od stanice metra Botanic Garden je to asi 10 minut pěšky parkem kolem Eco jezera a stezky s ovocnými stromy (klukům se nejvíc líbí schovávat se mezi banánovníky). Zahrada je vytvořena jako místo, kde se mají děti mimo jiné seznámit s fungováním příroda. Například fotosyntézu: mezi keři stojí betonová replika stromu se zelenými listy, a několik budek s kličkou. Kluci zatočí kličkou, tím mu dodají energie a začne z něj stoupat pára, jak vydechuje kyslík. Další místo ukazuje jak rostou ovocné stromy a bylinky, a ještě další jak se rostliny používají při barvení. Suverénně největší uspěch však má obří dřevěný domek postavený vedle stromu s liánami, z nějž vedou velké skluzavky do písku.

Stíháme ještě navštívit Evolution Garden, kterou vede stezka časem ukazující evoluci rostlin od vzniku země až po dnešek. My jsme ke stezce přišli z druhé strany, proto jdeme obráceně – od současnosti po vznik země. S postupujícím soumrakem je to ale působivé – jak se vedle stezky rostlinstvo postupně mění od stromů přes cikády až po kapradiny, a pak mizí úplně a zůstávají jen holé skály a kameny, tak padá soumrak. Jakobychom se vraceli do temnoty dějin.

Klukům se naše ranní jízdy autobusem tak zalíbily, že jim musíme jet i z Botanické zahrady. Nejede až do Geylang, proto přestupujeme v Little India. A tady se nám naskýtá jedinečný pohled – velké nezastavěné prostranství na rohu Birch Road a Serangoon Road, kousek od stanice metra Farrer Park, je zaplněné tisíci Indy. Ptáme se přihlížejících policistů co se tu děje. „Oni se tu takto schází každou neděli. V neděli nepracují, tak přijdou sem, posedávají tu a povídají si. A my dáváme pozor, aby se neprali."

Ani nevím, kde jsem ještě vzal sílu, ale večer jedu zpět do centra fotit. Možná díky tomu, že chci udělat noční fotky Financial District po 15 letech. A také Merliona a Marina Bay Sands.
Chang Ziang Hotel • S$ 81 / 1351 Kč  
     
Kaligrafie na přání • Sago St. / Chinatown • Singapur
     
Den 95 • pondělí 1. 9. 2014 • Singapur • foto: Centrum   DOPRAVA
V Singapuru chceme zůstat až do odpoledne, ale nechce se nám vracet zpět do Geylang pro batohy. Asi jediným místem, kromě letiště, které umožňuje uschování zavazadel je hostel The InnCrowd v Little India. Včera jsme jej omrkli, takže už víme kam jít. Platíme S$ 3 / 50 Kč za kus. Zavazadla uschovají i dlouhodobě, a za S$ 6 / 100 Kč je možné se také osprchovat.

Merlion na Sentose není jediný, který v Singapuru stojí. Je jich tu několik a další bychom našli v Japonsku, Číně a USA. Úplně první Merlion však byl instalován roku 1972 u ústí řeky Singapur, přímo pod mrakodrapy Financial District. Viděl jsem ho zde ještě v roce 1999, ale o tři roky později byl přesunut o 100 metrů na současné místo v novém Merlionově parku. Téměř 9metrová bílá socha dnes chrlí 24 hodin denně vodu do zátoky před Marina Bay. Postavena byla také nová pozorovací plošina sahající asi 20 metrů do řeky, aby bylo možné vidět Merliona s mrakodrapy za zády.

Z Merlionova parku je také dobrý výhled na Marina Bay Sands (viz večerní focení den 93), futuristické kulturní a koncertní haly Esplanade – Theatres on the Bay, a Singapore Flyer, s výškou 165 m až do letošního roku nejvyšší ruské kolo na světě.

O kus dal, v parku na North Boat Quay vedle Cavenagh Bridge, jednoho z nejstarších mostů v Singapuru, kde stále stojí cedule upozorňující, že na něj nesmí žádný povoz těžší než 3 centy, ani koně a krávy, si sedáme do stínu a dáváme si potong. Jde o krájenou (potong) zmrzlinu, kterou pouliční prodejce uřízne z velkého bloku a servíruje buď mezi dvěma oplatkami nebo v krající chleba. Za S$ 1 / 17 Kč dostanete jak tradiční příchuť – čokoláda, borůvka, straciatella, tak exotickou – durian, červené fazole, kukuřice, yam, máta. Potong byl dlouho oblíbený, pak s rozvojem balených zmrzlin vymizel, ale postupně si mezi lidi opět našel cestu a dnes už se vyrábí i potong na dřívku jako běžný nanuk.

„Welcome to SMRT″ vítá nas nápis na stanici metra Raffles Place, jediné mezi mrakodrapy Financial District. Do metra se vstupuje přes turnikety a na každé stanici visí displeje s informací kolik minut zbývá do odjezdu příští soupravy. Člověk tedy přímo vidí, jestli má spěchat nebo ne. Tady ale nikdo nespěchá a nikdy jsme neviděli nikoho běžet.

Vystupujeme na stanici Tanjong Pagar a naproti čínskému metodistickému kostelu si dáváme oběd v Amoy Street Food Centre, jednom z mnoha krytých center s desítkami levných jídelen. My si dáváme rybí polévku a kaštanový knedlík, Daník s Mikim zapíjí oběd jejich oblíbeným melounovým džusem.

Po Telok Ayer Street pokračujeme až k taoistickému chrámu Thian Hock Keng. Materiál pro jeho stavbu byl dovezen z Číny a chrám byl otevřen ve stejném roce, kdy se v Plzni začalo vařit filtrované pivo, tedy 1842. Nádherná výzdoba zahrnuje kulatá ornamentální okna vytesaná z kamene, dřevěné pozlacené střešní trámy a vstupní vrata s kresbami duchovních a bojovníků. Pod střechou hlavní svatyně sídlí netopýři.

Posledním dnešním místem před odjezdem je další čínský chrám – buddhistický Kwan Im Thong Hood Cho. Kluci zde zapalují vonné tyčinky jako poděkování za vše co dostali. Pak v hlavní hale losujeme tyčinky z bambusové nádoby. Nádobou se klepe tak dlouho, dokud z ní jedna nevypadne. Každá tyčinka má číslo, psané v čínštině, jemuž odpovídá krátké pojednání, jakási životní rada k tazatolevě současné situaci. Papírek s pojednáním se poté spálí v chrámových kamnech, aby na něm člověk nelpěl. Obřad se jmenuje Kau Chim a je běžnou součástí života taoistů a buddhistů. V kamnech se také pálí rituální peníze, což je další z hojně prováděných obřadů.

Velká část metra v Singapuru jezdí nad zemí, především v oblastech mimo centrum. Když jsme do Singapuru přijížděli, byla noc, proto jsme neměli možnost nic moc vidět. Teď je to jiné. Cestou do Woodlands, odkud jezdí SMRT autobusy na hranici s Malajsií, vidíme úhledná sídlišť plná zeleně a krytých chodníků od metra až k nejbližším autobusvým zastávkám. Jde o výborné opatření proti častým trpickým lijákům – lidé se dostanou suchou nohou většinu část své cesty.

U autobusu 950, který jezdí přes hráz spoující obě země (kterou se mimochodem Malajsie už léta snaží zbourat a nahradit mostem) vládne chaos. Je vidět, že většinu cestujících netvoří Singapurci, ale Malajsijci. Singapurský personál s nimi nemá moc trpělivosti a nerudně je pobízí, aby nastupovali rychleji a spořádaněji. Teď si vlastně uvědomuju, že jsme v Singapuru neviděl skoro žádné skůtry. Až tady na hranici, kde jim je vyhrazen zvláštní pruh, kterým fičí nekonečné davy Malajsijců tím jejich bezstarostným, ale nebezpečným způsobem.

Auto je v Johor Bahru Sentral stále na svém místě. Za 5 dní parkování platíme RM 60 / 400 Kč.

Asi 15 km před Serembanem se dostáváme do zácpy. Později zjišťujeme, že není způsobena ani omezením na silnici ani nehodou, ale jen velkým počtem aut, která neumí sesynchronizovat jízdu. Následujících 35 km jedeme rychlostí 30-50 km/h. Pokud jsme se během Hari Raya zácpám vyhnuli, dnes máme možnost zažít jaké to je, když se Malajsijci hromadně vrací po prodlouženém víkendu. Jak to dopadlo, a jestli byla zácpa až do Cyberjayi nevím – u Nilai jsme sjeli na okresku a během 20 minut byli doma.
  počáteční: 33 076 km
19:55 • odjezd Johor Bahru
20:56 – 22:00 • 85. km • večeře a tankování Shell
1:07 • 325. km • Cyberjaya
     
Joomla SEF URLs by Artio