Jak vybírat objektivy

  • Vytisknout

Stejně jako předchozí text Jak vybírat fotoaparát je i tento článek určen pro čtenáře, kteří fotí kompaktem, cítí, že jsou tím omezeni a chtěli by se dozvědět co jim může nabídnout svět zrcadlovek. Tentokráte bude řeč o objektivech – části fototechniky, skrz kterou je vytvářena fotografie. I přes svou relativní délku je to jen skromný úvod do pestrého světa objektivů.

Hned na úvod upozorňuju, že zde nenaleznete doporučení konkrétních objektivů. Pokud vás zajímá pouze toto, skočte rovnou na konec článku, kde jsou odkazy na stránky, které se na srovnávání fototechniky specializují.

Banalita zvaná objektiv

V předchozím článku jsem už zmínil, že fotografické tělo je více méně inteligentní držák na film nebo digitální čip. Teď k tomu přidávám, že objektiv je tím, co nejvíce určí jaká bude technická kvalita fotografie – jestli ta krásná rudá růže s kapkami rosy bude vypadat jako krásná rudá růže s kapkami rosy, nebo jen jakýsi záhadný tvar neurčité načervenalé barvy, případě cokoliv mezi tím. Kdo fotí zrcadlovkou považuje to za banalitu nehodnou zmínky. Ne všichni však mají zrcadlovku a ne každý rozlišuje, že tělo a objektiv jsou dvě rozdílné věci.

Další banalitou z království zrcadlovek, posílenou příchodem digitální fotografie, je skutečnost, že foťáky (rozuměj těla) přichází a odchází, kdežto objektivy (ty kvalitní) zůstávají. Vývoj fotografických těl jde dnes dopředu nesrovnatelně rychleji než vývoj objektivů. Ne že by za 100 a něco let fotografie objektivy neprodělaly žádný vývoj, ale přeci jen jde stále o „pár sklíček naskládaných za sebe". Neznevažuju obtížnost návrhu moderního objektivu a mám představu jak složité dnešní profesionální objektiv jsou. Jen tím chci říct, že tělu je možné přidávat všelijaké (i pochybné) funkce prakticky dle libosti návrháře/marketingu, objektivu tak úplně ne.

Ohnisková vzdálenost

Jednou z hlavních charakteristik objektivu je ohnisková vzdálenost. Zjednodušeně řečeno nám říká jak široké zorné pole objektiv zachycuje – jestli celé náměstí, nebo jen kostel, který stojí uprostřed. Existují také objektivy, které umí zobrazit jak celé náměstí, tak pouze kostel. Těm prvním se říká pevné, těm druhým zoomy (z anglického zoom – zvětšit).

Existence pevných objektivů je dnes pro většinu lidí zapomenuta. Drtivá většina prodaných foťáků jsou kompakty a mezi nimi převládají kompakty se zoomem. Informace o rozsahu zoomu se na kompaktech uvádějí ve formě 3×, 10×, 26× – zoom 3násobný, 10násobný atd. Informace je to jednoduchá a pro mnoho lidí dostačující. Pro opravdu dobrou představu co všechno skrz hledáček uvidíme však nestačí. K tomu potřebujeme znát jak velký je 1násobný zoom, tedy nejširší zorné pole od kterého se odvíjí všechny další násobky. Zde začíná hrát roli ohnisková vzdálenost.

Ohnisková vzdálenost se měří v milimetrech. Čím nižší hodnota, tím širší obraz objektiv ukáže. Celé náměstí vám zobrazí objektiv s ohniskem 17 mm, kdežto pro zaplnění hledáčku kostelem byste potřebovali spíš 200 mm. Pokud bude kompakt označen jako 3× zoom, na objektivu zrcadlovky místo toho najdete např. rozsah 17–55 mm (asi 3,24×). Taky však 70–200 mm (2,86×), který má ale úplně jiné zorné pole než 17–55, i když oba jsou zhruba 3násobné zoom. Uvádění rozsahu v milimetrech je tedy daleko přesnější.

Světelnost

Druhou základní charakteristikou objektivů je světelnost. Určuje jaké maximální množství světla objektiv propustí dovnitř fotoaparátu. Je to důležité pro zjištění za jakých světelných podmínek můžeme „bezpečně“ fotit. „Bezpečně“ znamená, že nebudeme mít rozmazaný obraz, což se děje tím víc, čím je při focení větší šero – za šera je třeba delší doby, aby se na film nebo digitální čip dostalo dost světla pro vykreslení obrazu. Dlouhá doba osvícení však zvyšuje pravděpodobnost, že s foťákem hnete a způsobíte rozmazaný obraz. A od určité délky doby je bez upevnění fotoaparátu na stativ prakticky nemožné získat ostrou fotografii. Do určité míry v tomto pomáhají různé systémy stabilizace obrazu, o kterých se zmíním později.

Světelnost se udává v clonových číslech. Čím menší číslo, tím větší světelnost. Světelnost dnešních běžných zoomů se pohybuje od 3,5 do 5,6.

Pevný versus zoom

Fotografie před 100 lety začínala s pevnými objektivy, zoomy přišly až s dalším rozvojem optiky a mechaniky. Pevné objektivy však svým způsobem kralují fotografii dodnes. Oproti zoomům mají jednu zatím nepřekonanou vlastnost – bezkonkurenční obrazovou kvalitu. K tomu menší rozměry, nižší hmotnost a zpravidla vyšší světelnost. Zoomy mají naopak výhodu ve víceúčelovosti – pokrývají rozsah, na který je třeba několik pevných objektivů.

Jednoznačná odpověď jestli používat pevné objektivy nebo zoomy neexistuje. Diskuse nad výhodami jedné skupiny nad druhou bývají podobné řežbám na válečném poli. Neúčastněte se jich – jde o nekonečný boj jedněch fanatických zastánců proti druhým fanatickým zastáncům, kde cílem je přesvědčit druhé, že co funguje pro jednoho musí být nutně nejlepší i pro druhého. Používejte jen to, co funguje pro vás. Nezaujatý fotograf může mít ve výbavě zoomy i pevné objektivy a používat je podle situace. Záleží na stylu focení, objektu, nárocích na kvalitu. Zobecnit se dá snad jen jediná rada: nepoužívejte to co ostatní jen proto, že to používají oni. Vše si osahejte, vyzkoušejte a teprve pak nakupujte.

Focení s pevnými objektivy vyžaduje úplně jiný přístup než použití zoomů. Se zoomy je možné „kroutit“, dokud v hledáčku dostanete obraz odpovídající vaší představě. U pevných objektivů se zoomuje nohama – pro změnu zorného pole je třeba popojít. Zoomy umožňují rychleji reagovat na vzniklou situací. Není třeba měnit objektiv, když se v mžiku stane zajímavým nějaký detail a objektiv máte zrovna nastaven na širokoúhlý záběr. Na druhou stranu pevné objektivy nutí víc o záběru přemýšlet, aktivně hledat nové pohledy, víc se soustředit na obsah. Díky vyšší světelnosti umožňují fotit za situací kdy to se zoomy není úplně jednoduché a některé záběry vyžadující malou clonu s nimi neuděláte vůbec.

Pevné objektivy – výhody

  • kvalitnější obraz
  • lehké
  • vyšší světelnost

Pevné objektivy – nevýhody

  • je s nimi obtížné reagovat na rychle se měnící situaci
  • součet hmotnosti pevných objektivů nahrazujících jeden zoom často přesahuje hmotnost onoho zoomu

Zoomy – výhody

  • je možné s nimi reagovat na rychle se měnící situaci
  • většinou stačí 1–2 zoomy na pokrytí 95 % potřebného rozsahu

Zoomy – nevýhody

  • horší optická kvalita než pevné objektivy
  • nižší světelnost

K uvedenému přehledu je nutno dodat, že dnešní profesionální zoomy dosahují špičkové obrazové kvality. Existují zoomy, které jsou lepší než pevné objektivy. V takovém případě jde o velmi drahé profesionální zoomy versus levné amatérské pevné objektivy. S profesionálními pevnými objektivy se zoomy zatím porovnávat nemohou.

FF versus APS-C

Volba FF versus APS-C před příchodem digitální fotografie neexistovala – neexistovaly totiž digitální čipy, jejichž rozměry tyto zkratky popisují. Pomineme-li technologii APS, která přišla příliš pozdě, jen aby byla následně převálcována nástupem digitální fotografie, existoval v říši jednookých zrcadlovek pouze jeden formát – kinofilmové políčko o rozměrech 24×36 mm. Digitální čipy se stejným rozměrem se dnes z tohoto důvodu nazývají full frame (FF).

Výroba FF čipů byla zpočátku pekelně drahá (řádově tisíce dolarů za jeden čip), proto výrobci přišli s menšími a podstatně levnějšími čipy. Nejmenší z nich – zhruba o velikosti nehtu malíčku – se dodnes používají v kompaktech. Pro amatérské zrcadlovky však jejich obrazová kvalit nestačila, proto byly vyvinuty čipy s velikostí mezi FF a kompaktem. Označují se APS-C a jsou 1,5–1,6× (v závislosti na výrobce) menší než FF čipy. Canon vyrábí také čipy APS-H, které jsou 1,3× menší než FF.

Existence více velikostí digitálních čipů vnesla do fotografie dříve neznámé diskuse o ohniskové vzdálenosti objektivů. V zásadě je 20mm objektiv vždy 20mm objektivem, avšak zorné pole, které zobrazí se liší podle formátu čipu. Pro FF jde stále o 20mm objektiv, APS-C čip z něj však udělá objektiv o ohnisku 1,5–1,6× delším, čili 30–32 mm. Abych článek zjednodušil, budu vždy uvádět nejprve přibližnou ohniskovou vzdálenost pro APS-C a v závorce pro FF (ač je APS-C mladší, většina zrcadlovek má čip APS-C, proto tento údaj bude zajímat více čtenářů).

Každý výrobce má v nabídce objektivy speciálně pro APS-C. Označují se EF-S (Canon), DX (Nikon), Di a Di II (Tamron) apod. Tyto objektivy se buď vůbec nedají nasadit na FF těla, nebo ano, ale vinětují (část čipu je jimi „zakryta“, takže po stranách fotografie uvidíte černé plochy).

Co chci fotit?

Kompakty jsou brané jako přístroje, které nabídnou „vše v jednom“. Stačí vybrat, koupit a můžu fotit kdy chci a co chci. Mnoho uživatelů si pořídí kompakt právě s vědomím, že se jim do rukou dostává univerzální nástroj na všechny situace. Teprve pak zjistí, že – nemůžou fotit za šera nebo tmy, protože výsledná fotografie je buď zrnitá nebo rozmazaná; nemůžou fotit s bleskem, protože focený objekt je buď nepříjemně přesvícený, nebo naopak není skoro vidět; nemůžou používat vychvalovaný makro režim, protože fotka je rozmazaná nebo tmavá; nemůžou tohle, tamto a ani ono. Nakonec dospějí k závěru, že jakžtakž přijatelné fotky budou mít jen z venku za slunečného počasí. Odpovědí na všechny tyto neduhy kompaktů je zrcadlovka. Kde kompakty se svými schopnostmi končí, tam zrcadlovky začínají.

Daní za kvalitu zrcadlovek je určitá ztráta univerzálnosti, která je však vyvážena zvýšením kvality. Jestli se to vyplatí, je na každém. Je samozřejmě možné pořídit zrcadlovku s jedním ultra zoomem, typicky o rozsahu 18–200 (27–300) mm až 18–250 (27–375) mm, a mít vystaráno. Opticky sice nepůjde o žádný zázrak, ale stále jde o řešení minimálně o dva řády kvalitnější než sebelepší kompakt. Taková sestava se dnes dá pořídit jen o málo dráž, než nejlepší kompakty. Je to však stejné, jako když si koupím jedny boty a budu je používat doma, v práci, na plese, v létě, zimě, při sportu.

Chcete-li vyšší kvalitu, než jakou nabízí ultra zoomy, budete muset volit. Nejužitečnějším vodítkem se zdají být motivy, které chcete fotit. Pokud patříte k těm, co jsou v tomto vyhraněni, máte napůl vyhráno, protože nemusíte pokrývat celý rozsah ohnisek. Zajímají-li vás v takovém případě

  • krajinky, pořídíte si široký objektiv alespoň od 16 (24) mm,
  • na portréty krátký tele objektiv z rozmezí 50–90 (75–135) mm,
  • na zvířata dlouhý teleobjektiv 135–270 (200–400) mm,
  • na hmyz makro alespoň 60 (100) mm atd.

Chcete-li fotit od každého něco, ale nemíníte investovat do pevných a speciálních objektivů, nejspíše se budete poohlížet po

  • standardním zoomu asi 16–45 (24–70) mm,
  • a delším tele zoomu kolem 50–300 (70–200) mm.

Jak začít s výběrem

Budování fotovýbavy je spíše procesem než jednorázovým rozhodnutím. A pro mnoho z nás procesem nikdy nekončícím, jelikož je závislý na neustále se měnících preferencích a získaných zkušenostech. Každému, kdo začíná přemýšlet jaké objektivy pořídit, v zásadě stačí kombinovat čtyři základní parametry – ohniskovou vzdálenost, světelnost, pevný/zoom a samozřejmě cenu.

Většina se při koupi první zrcadlovky vydá jednou ze dvou cest: buď k ní pořídí levný standardní zoom s rozsahem někde mezi 17–55 (28–90) mm nebo jeden dva pevné objektivy – např. 30 (50) mm a 50 (80) mm. Zoom umožní mít rychle uspokojivé výsledky, pevný objektiv fotografa nutí obrátit „omezení“ jednoho ohniska ve výhodu a dívat se na svět s daleko více otevřenou myslí. Fotit pouze jedním ohniskem je z počátku těžší. Zdánlivě se brzo vyčerpají běžné motivy a fotograf podlehne iluzi, že to bylo vše, co může jedno ohnisko nabídnout. Avšak teprve po vyčerpání toho, co se samo nabízí přichází skutečná kreativita. Intuitivní nápady, na první pohled nemožné kombinace. Tento výcvik je podstatný pro učení se umění vidět. Se zoomy je pro většinu fotografů pokrok v umění vidět paradoxně pomalejší.

Začínající amatéři často chtějí prvotřídní výsledky ihned a za co nejnižší náklady. Za takových předpokladů je i pár tisíc za pevný objektiv vnímáno jako zbytečná investice, obzvlášť když sebou nesou tolik „omezení“. I v takovém případě však je možné vyzkoušet jaké je fotit pevným objektivem. Stačí vzít zoom, nastavit ho na nějaké ohnisko – na začátku typicky 30 (50) mm – a fotit aniž byste ohnisko měnili. Den, dva, týden. Stačí trocha disciplíny a máte pevný objektiv z jakéhokoliv zoomu. Půjde-li o levný zoom, nenasimulujete samozřejmě ani lepší obrazovou kvalitu, ani nižší světelnost, ale o to v tomto experimentu nejde. Účelem je zažít neměnné ohnisko a být nucen improvizovat s kompozicí.

Výrobci objektivů

První volbou při výběru jsou objektivy stejné značky jako je tělo fotoaparátu. Existují však také výrobci, kteří nabízejí objektivy ve více verzích, většinou pro Canon, Nikon a Pentax. K ním patří Cosina, Sigma, Tamron, Tokina, Zeiss a další. Tyto objektivy bývají zpravidla levnější než objektivy příslušné značky, s kvalitou srovnatelnou ve třídě amatérských objektivů, avšak často pokulhávající ve třídě profesionálních objektivů (výjimkou je Zeiss). Jejich nevýhodou je, že nemusí být vždy zcela kompatibilní se všemi těly. Výrobci tuto nekompatibilitu běžně řeší úpravou firmware v objektivu, v některých případech však 100% řešení neexistuje. Pokud budete o takovém objektivu uvažovat, je dobré projít internetové diskuse a zjistit jaké s nim mají uživatelé zkušenosti.

Další možností jak si rozšířit nabídku objektivů je použití tzv. redukcí, které umožňují objektiv jedné značky použít na těle jiné značky. Příklady budiž redukce umožňující používat staré, ale stále oblíbené objektivy s bajonetem M42 na Canonech či Nikonech, objektivy Nikon na tělech Canon apod. Redukce jen výjimečně přenášejí elektronické informace mezi objektivem a tělem, takže clonění a zaostřování je možné pouze ručně.

Dobrou pomůckou pro rozklíčování vlastností objektivů je alespoň základní znalost terminologie a značení – umožní rychlou orientaci pouhým pohledem na jméno objektivu. Každý výrobce má své vlastní zkratky a značky. Někdy se ze jména dozvíte jen základní informace – např. Canon EF 28/2,8 je objektiv s bajonetem EF, pevným ohniskem 28 mm a maximální světelnosti 2,8. Jindy téměř vše – kupříkladu Tamron AF 18–270/3,5–6,3 Di II VC LD Aspherical (IF) MACRO je objektiv o rozsahu 18–270 mm s nejmenší clonou 3,5 na krátkém konci (18 mm) a 6,3 na dlouhém konci (270 mm), s optickou stabilizací (VC – Vibration Compensation), vnitřním zaostřováním (IF), určený pro čip APS-C (Di II), obsahující optický člen s nízkým rozptylem (LD), asférický člen (Aspherical) a umožňující makro režim.

Doporučované objektivy

Zde je několik užitečných stránek, kde se podrobně dozvíte o plusech a mínusech všech možných objektivů:

Joomla SEF URLs by Artio