Provincie Kanchanaburi

  • Vytisknout

Deník Kanchanaburi • NP Chaloem Rattanakosin • NP Khuean Srinagarindra • NP Thong Pha Phum • Prasat Mueang Singh • Sai Yok Noi • Wat Ban Tham • Wat Tham Seua

Ceny ubytování a dopravy uvádím za celou rodinu (2 dospělí a děti 9 a 11 let).


<<< Předchozí část deníku   
    
Den 41 • pátek 22. 2. 2019 • Kanchanaburi foto
UBYTOVÁNÍ 

Na Kanchanburi mám jen samé dobré vzpomínky. Před lety jsem zde strávil přes měsíc fotografováním zdejších národních parků, včetně následné výstavy fotografií. Teď se sem vracím s dětmi, abych jim všechna ta krásná místa ukázal.

V naší malé oáze klidu v Ban Kaeng Sian Resortu si kluci ráno pochutnávají na tzv. americké snídani: párky, volská oka, měkky salám, toasty. Máme i nakrájené ovoce a rýžovou poridže s mletým vepřovým masem. Majitelka se o nás stará jako o vlastní. S manželem bydlí ve velkém domě naproti a mají ještě další resort dále dále po proudo přímo na Kwai.

Jasmín v autě už nám vyschl, proto na nejbližší křižovatce kupujeme nový. V mnoha městech jsou větší křižovatky místem, kde je možné jej koupit – prodejci využívají když auta stojí na červenou, a přebíhají mezi auty pokud jim zamáváte.

První, co musíme s kluky navštívit, jsou samozřejmě místa spojená s druhou světovou válkou, jichž je v Kanchanaburi nespočet. Během stavby železnice smrti z Barmy do Bang Pong zde v letech 1942-3 zahynuly tisíce místních i spojeneckých vojáků a Kanchanaburi a okolí je jedním velkým pomníkem.

Největší ikonou je určitě most přes řeku Kwai, jenž je proslulý také díky stejnojmenému filmu z roku 1957. Film se sice natáčel na Srí Lance, to mu však neubírá na atmosféře a poselství. Dnešní most v Kanchanaburi už není dřevěný, ale železný, a Thajci o něj pečují jako o klenot. Každý den po něm projdou tisíce turistů, a také projede vlak z Bangkoku do konečné stanice Nam Tok (Vodopád). Dál koleje nevedou, na některých místech jsou však postaveny pomníky spojeneckým vojákům.

Dalšími památníky na válku jsou spojenecký hřbitov Don RakThai-Burma Railway Centre Museum. Hřbitov Don Rak s témeř 7000 hroby je na trase snad každé túry po Kanchanaburi. V nekonečných řadách jsou i náhrobky 19letých vojáků. Další hřbitov – Chungkai s 1750 hroby – je na druhém břehu Kwai. Říká se, že na každý pražec železnice zemřel jeden spojenecký zajatec. Muzem stojí hned vedle hřbitova a vypráví příběh stavby železnice, včetně dobových artefaktů, dioramat, fotografií, statistik... Lidé by na tento kousek historie neměli nikdy zapomenout.

Kdo chce v tropech podnikat celodenní výlety s dětmi, ať ještě jednou zapřemýšlí. Tropické klima je náročné i pro dospělé a strávit celý den v sauně člověka dokonale oddělá. I my dnes končíme po obědě (ve food courtu obchoďáku Big C, kde mají skvělý výběr pro nás i kluky – doporučuji) a zbytek trávíme u bazénu nebo plánováním další cesty. Jo, a taky jsem v Big C musel koupit nový USB disk – fotky mi zkonzumovaly všechen volný prostor v počítači i externích discích – a držák na mobil do auta, který se poděl už nevím kam.

Dnešek byl o pohnuté minulosti, další dny už budou více o thajské kultuře a přírodě, na něž je provincie Kanchanaburi neskutečně bohatá.

Ban Kaeng Sian Resort • Kanchanaburi • 1300 THB / 940 Kč 
    
Den 42 • sobota 23. 2. 2019 • Prasat Mueang Singh foto, Wat Tham Seua foto a Wat Ban Tham foto
UBYTOVÁNÍ 
Khmérské památky jsou přirozeně nejvíce rozšířeny ve východním Thajsku podél hranice s Kambodžou, proto může být zvláštní setkat se s khmérským chrámem zde na západě Thajska. Kolem roku 900 však mocná Khmérská říše zasahovala až sem a chrám Prasat Mueang Singh 25 km západně od Kanchanaburi je tak jednou z jejich nejzápadnějších výsep.

Samotný historický park je poměrně malý – chrám zabíra plochu tak 30x30 metrů, celý areál 500x500 metrů –, ale na západě Thajska působí jako zlevení. Pokud se nedostanete na východ Thajska, kde jsou nejvýznamnější khmérské chrámy Phanom Rung a Phimai a Phimai, můžete si zde udělat celkem dobrou představu jak khmérské chrámy vypadaly. Kromě hlavního prangu v Mueang Singh najdete zachované chodby, sochy a platformy, které sloužily při obřadech. 

Chrámem Mueang Singh zajímavé chrámy v okolí Kanchanaburi jen začínají. Další dva se nacházejí východně od města a jsou ještě zajímavější. Cesta k ním vede kolem rýžových polí a čínského hřbitova Wang Hip na břehu řeky Kwai.

Vzdálenější z chrámů – Wat Tham Seua (Tygří chrám) – stojí na kopci hned vedle čínského Wat Tham Khao Noi. Oba chrámy svými zdaleka viditelnými věžemi soupeří o pozornost, a i když spolu přímo sousedí, jsou odděleny drátěným plotem.

K Wat Tham Seua je možné vyjet lanovkou, což pro ten zážitek klukům dopřáváme (dolů už jdeme hezky po svých). Ústředním bodem chrámu zlatý 18metrový sedíci buddha Chin Prathanporn, za nímž se do ještě větší výšky tyčí jakási lastura – velmi zdobná zlato-červená konstrukce dodávající celému chrámu na působnosti. Tham ve jménu chrámu znamená jeskyni (správně jsme tedy v Tygřím jeskynním chrámu) a dříve zde v malé jeskyni tygři opravdu žili.

Hned vedle buddhy stojí pagoda Ketkaew Prasat s osmi patry náboženských relikvií. Je z ní úchvatný pohled nejen na buddhu, ale i okolní (právě sklizená) rýžová políčka. Tham Seua je aktivní chrám, takže se hemží lidmi, kteří se modlí, lepí tenké plátky zlata na malé sochy u chodidel velkého buddhy, nebo si nechávají požehnat v přilehlé hale. My se připojueme k těm posledním a jako požehnání dostáváme provázek kolem zápěstí (pozn. – a pěkně travnlivý provázek: vydržel mi rekordních 603 dní do 18. 10. 2020, kdy se přetrhl a já se sním rozloučil a poděkoval za ochranu). O chrámu je pěkně pojednáno zde.

Trochu blíže ke Kanchanaburi, na úpatí strmé skály nejprve uvidíte dlouhou řadu schodů končících v obrovskou dračí tlamě. To je Wat Ban Tham (Chrám vesnice jeskyní), jeden z nejfantasknějších chrámů v Kanchanaburi.

Vstupem do dračí tlamy však vše teprve začíná. Následuje průchod dračím tělem – dlouhým tunelem s freskami z budhistické mytologie, odkud se po dalších schodech dostanete to rozlehlé jeskyně s velkým zlatým buddhou. V jeskyni je trochu chladněji než venku a chodí se zde bez bot, které musíte nechat před vchodem. Stezka pak stoupá dál ke druhé jeskyni, a pak až na vrchol k malé chedi. Tam jsme se ale už nevydali, návštěvy předchozích dvou chrámů nás vyčerpaly víc než bychom si přáli. Nicméně celý popis najdete zde.

K návštěvě všech těchto tří chrámů je třeba mít buď vlastní dopravu, nebo se přidat k organizované túře, veřejná doprava k nim nejezdí.

V chrámech jsme se zdrželi o dost více než jsme předpokládali, takže až v 17 h si dáváme pozdní oběd/brzkou večeře v jedné z mnoha plovoucích restaurací v Kanchanaburi.
Ban Kaeng Sian Resort • Kanchanaburi • 1300 THB / 940 Kč 
    
Ve chřtánu draka • chrám Wat Ban Tham
    
Den 43 • neděle 24. 2. 2019 • NP Chaloem Rattanakosin foto UBYTOVÁNÍ 
Ráno kluci opět holdují americké snídani – před dnešní návštěvou národního parku Chaloem Rattanakosin se přeci musí pořádmě posilnit, že?

Provincie Kanchanaburi je cukrovnice Thajska. Cestou do parku, na sever od Kanchanaburi, míjíme lány cuktové třtiny. Kluci znají cuktovou třtinu z trhů, kde z ní prodejci lisují sladkou čerstvou šťáv. Teď je to pro ně ale první setkání s lány cukrové třtiny v přírodě. Je právě období sklizně, takže na silnicích nás míjí náklaďáky až po okraj naložené jejími dlouhými stvoly. U jednoho pole zastavujeme, aby si ji kluci mohli prohlédnout z blízka.

Malý a poměrně málo navštěvovaný národní park Chaloem Rattanakosin je asi 100 km od Kanchanaburi, takže cesta k němu trvá asi hodinu a půl. V parku jsme v 11:40 a za čtvrt hodiny vyrážíme do jeho nitra.

Hlavními lákadly parkou jsou jeho jeskyně a vodopády a jedna z těchto jeskyní – Tham Than Lot Noi – je i jakousi vstupní branou do parku. Přicházíme k ní pár minut po vstupu do parku. Than Lot Noi je dlouhá 300 m, plná netopýrů, stalagmitu, stalaktitů a protéká jí potok Lum Kraphroi. Projít skrz ní je jako přejít do jiného světa. Na druhém konci se vynořujeme na stezce v džungli, která vede podél potoka dál do srdce parku.

Bambusový prales, banánovníky, liány, dipterocarpy – džungle je tu úchvatná. Stezka podél potoka je nejprve snadná, jdeme téměř po rovině. Později začínáme stoupat a prostředí se začíná měnit, jak se přibližujeme k vodopádu Tri Treung. Po hodině narážíme na první stupeň vodopádu. Stezka už je strmá, s můstky a žebčíky na některých obtížných místech. Stoupáme stále výše a máme stále lepší výhled na hustou džungli pod námi.

Kolem 14:30 jsme u nejvyššího stupně vodopádu. Je to makačka, takže odpočíváme, než se výdáváme dál směrem k jeskyni Tham Than Lot Yai. Jeskyně je ale dál než jsme si mysleli, takže asi 400 m pod vrcholem, na krásné vyhlídce, končíme a obracíme se zpět. Za námi jde ranger, jsme tedy poslední kdo na stezce je (rangers zde hlídají, aby se všichni vrátili zpět do zavíračky v 16:30).

Po průchodu jeskyní Than Lot Noi na zpáteční cestě za námi ranger zavírá závoru a park je tím až do zítřka uzavřen.

Odjíždíme 16:15 a v šest jsme zpět v Kanchanaburi. Každý celodenní výlet do džungle je dost vyčerpávající, takže večer už jen skáčeme do bazénu a relaxujeme.
Ban Kaeng Sian Resort • Kanchanaburi • 1300 THB / 940 Kč 
    
Den 44 • pondělí 25. 2. 2019 • Tham Krasae foto a Kanchanaburi foto UBYTOVÁNÍ 
První thajské cyklostezky jsme viděli před pár dny v Ayutthai. A v okolí Kanchanaburi je jich daleko víc. Zdejší rozmanité prostředí je pro cyklistiku ideální – zde je 57 tipů, a zde 9 nejlepších cyklistikých tras z celého Thajska.

Pokaždé když jsem v Kanchanaburi mě překvapuje jak moc je zdejší historie propojena se stavbou barmsko-thajské železnice smrti Japonci během 2. světové války: most přes Kwai, hřbitovy spojeneckých vojáků zahynuvších během její stavby, Hellfire Pass (tam jedeme zítra) a také cíl našeho dnešního výletu – Tham Krasae.

Jeskyně (tham) Krasae není přímo spojena se stavbou železnice, ale 400m most, který kolem ní vede ano. Skalnatý terén zde spadá přímo do řeky Kwai, proto bylo třeba most postavit na pylonech. 2000 válečných zajatců to zvládlo za pouhých 17 dní!

Na obou koncích mostu je parkoviště, odkud se dá přejít na druhý konec. Parkujeme u jižního knoce, jsme zde jediní. Vstupujeme na koleje a vydávám se ne severní konec, 400 metrů odsud. Most nemá žádné zábradlí, není zde chodník pro pěší, takže musíme po kolejích. Vlak zde projíždí asi 4× denně, naštěstí jezdí pomalu, aby nesmetl chodce.

Železnice vede mezi skalní stěnou a řekou, takže máme nádherný výhled do krajiny. Tato část řeky Kwai je známá svými hausbóty, kde je možné se ubytovat a nechat se uspat houpáním řeky. Noc na takovém hausbótu jsem klukům slíbil, tak zde mají zatím možnost podívat se kde budeme za pár dní přespávat.

Přejít most nám trvá asi 20 minut. Občas narazíme na hada vyhřívajícího se na teplé železné koleji. Na severním konci je železniční stanice Tham Krasae, a také malý skalní chrám. U železniční stanice je velké parkoviště a turistický trh. Drtivá většina túr staví na této straně mostu, protože je to blíže k jeskyni.

Po návratu z Tham Krasae se nakládáme do bazénu – je velké vedro, jeden výlet dnes stačil. Zmiňoval jsem hausbóty na Kwai, takže jsem se taky konečně dokopal k tomu, abych jeden zarezervoval. Je to poměrně drahá záležitost, platím 4000 THB / 3000 Kč za noc.

Kanchanaburský noční trh mi bude chybět říkám si, když si dáváme super večeři, kterou jsme si z něj přivezli: sladké brambory v zázvoru, 2x banana pancake, smažená lepkavá rýže se smaženým vepřovým, hranolky, smažená rýže s kuřetem, zelené kari s křupavým roti a rýží. A po večeři, už za tmy, další koupáníčko v bazénu.
Ban Kaeng Sian Resort • Kanchanaburi • 1300 THB / 940 Kč 
    
    
Chatka Tarzan 3 (vlevo) a naše Tarzan 4 (vpravo) • NP Thong Pha Phum
    
Den 45 • úterý 26. 2. 2019 • Sai Yok Noi foto, Hellfire Pass foto a NP Thong Pha Phum foto UBYTOVÁNÍ 

Kromě noci na hausbótu/raftu jsem klukům slíbil i nocleh na stromě v džungli. Tak dnes jdeme na to – čeká nás návštěva národního parku Thong Pha Phum na samé hranici s Barmou.

Z Kanchanaburi odjíždíme v 10 h a jelikož jsme pouhých 40 km od Barmy, hned za městem nás staví imigrační hlídka. Naštěstí nikoho nepašujeme, tak nerušeně pokračujeme dál.

Po hodině jízdy stavíme u vodopádu Sai Yok Noi, který patří do národního parku Sai Yok. Sai Yok Noi je hned vedle hlavní silnice, proto si jej Thajci oblíbili na pikniky a koupání. A právě zde, v jednom z odpočinkových altánků, jsem před 11 lety pořádal výstavu fotek zdejších národních parků (další výstavy byly v Kanchanaburi a Bangkoku). Tehdy jsem zde strávil 3 dny, dnes jsme se zastavili jen na procházku, a taky koupit výborné banánové chipsy, které tady spolu s dalšími pochutinami prodávají výletníkům.

Sai Yok Noi, respektive zastávka Nam Tok (Vodopád), je také místo, kde dnes dnes končí železnice smrti – koleje odsud dále na západ byly rozebrány. 

11:50 – v Hellfire Pass by se měl zastavit každý, kdo si chce představit útrapy, kterými čelili váleční zajatci při stavbě železnice smrti. 500metrový úsek skalami byl prokopán za tři měsíce. Žádná technika, nebo trhaviny, vše pouze krumpáči a lopatami. Během stavby pouze na tomto úseku zahynulo 400 zajatců. Dnes je zde muzeum financované australskou vládou, jehož součástí je pěší stezka podél vytesaného úseku.

Po dvou hodinách odjíždíme, a za dalších třičtvrtě hodinu jsme ve městě Thong Pha Phum. Zastávky na oběd jsou v Thajsku jednoduché – všude najdete pouliční stánky, jídelny nebo restaurace. Kluci chtěji špagety, my si dáváme smaženou rýži. Na místním trhu, který mě i po deseti letech od poslední návštěvy, fascinuje svou rozlohou a pestrostí nabídky na tak malé město, nakupujeme zásoby a ve 4 odpoledne konečně vyrážíme do džungle.

Silnice z Thong Pha Phum vede podél velké vodní nádrže, která kousek od města končí přehradou Vajilalongkorn. Objíždíme nejjižnější část nádrže a začínáme stoupat do kopců. V horách se silnice výrazně zhoršila, je plná výmolů, jede maximální rycholsotí 30km/h. Odměnou jsou nám krásné výhledy, z nichž nejúchvatnější je na 19. km.

V národním parku Thong Pha Phum jsme kolem 17:40. Vstupné nás stojí 600 THB, auto 30 THB a dvě noci 3600 THB. Asi půl kilometru od ústředi je velký kemp, téměř prázdný. Jsou zde dvě vyhlídky do údolí (jsme na Chang Puak Hill, 942 m n. m.) a několik chatek na stromech. Jedna z nich – Tarzan č. 4 – je naše.

Tarzan 4 je zavěšena mezi dvěma stromy a můstkem spojena s Tarzan 3, zavěšenou na dalších dvou stromech. Na můstku uprostřed mezi nimi je posezení – dřevěné lavičky a stůl, skvělé místo na večeři (chleba a olejovky z Thong Pha Phum). Před 11 lety jsem přespával v Tarzan 3, takže je to návrat do známého. V chatce je i tekoucí voda, sprchy, splachovací záchod a elektřina (od 8 do 21 h). Kluci jsou nadšeni – na stromě ještě nespali, natož v džungli. 

Sice zde fouká (jsme na srázu), chatky se kývou a stromy vržou, ale večer máme příjemných 23 ºC. A s večerem se rozkřikují i cikády. Vše ustává až později v noci.

Tarzan 4 (chatka na stromě) • NP Thong Pha Phum • 1800 THB / 1344 Kč 
    
Den 46 • středa 27. 2. 2019 • NP Thong Pha Phum foto a E-tong (Pilok) foto UBYTOVÁNÍ 

Cvrkot cikád znovu začíná jako na povel po východu slunce v 6:35. Ráno je krásné, jdeme se projít na vyhlídky v kempu – okolní hory zahaluje mlžný opar.

Součástí návštěvního centra je i velký krytý prostor s lavicemi a stoly, který může sloužit k posezení nebo jako jídelna pro 50 lidí. Kolem je bambusový háj, kde jsou, na konci kamenné čestičky, i záchody. Idyla. Vždy je tu služba, která vaří pro hosty. Naše snídaně za 215 THB / 160 Kč je luxusní: 2x fried rice 80 THB, polévka 80 THB, pad thai 55 THB. Na prohlídku odjíždíme v 11 h.

Vodopád Jokkrading (někdy také Chokkradin) je odsud jen kolem 5 km, posledních 1500 metrů je ale po neuvěřitelně prudké cestě na kterou jsem před deseti lety potřeboval pickup 4x4. Dnes k němu vede asfaltka.

V místech, kde byl pouze odlesněný terén je dnes parkoviště. K vodopádu vede betonový chodníček s betonovými lavičkami, vytvarovanými jako kmeny stromů, a s železný mostem přes říčku vytéká z jezírka plněného vodopádem. Chvíli po nás se začínají sjíždět další turisté, a za chvíli je tu rušno. Ten tam je klid, kdy jsem měl vodopád jen pro sebe. I když je voda poměrně studená, několik lidí se koupe a fotí před vodopádem. Tady už divočina definitivně skončila.

13 h – vesnice E-tong 9 km od ústředí národního parku, také známá jako Pilok, podle jména okresu. Od 40. let 20. století se zde těžil cín a wolfram. Roku 1985 však jejich ceny zkolabovaly a důl byl uzavřen. Důlní historii zde připomíná už jen zrezivělá těžební technika.

Zajímavější než důlní historie mi přijde poloha E-tongu – nachází se přímo na thajsko-barmské hranici. Silnice k thajské vojenské základně na sever od E-tongu vede přímo podél hranice, a thajští a barmští pohraničníci na sebe vidí přes plot. Ani jedni se nezvrušují, když vysedáme z auta a škrábeme se na blízký kopec s vlajkami Thajska a Barmy.

Samotný E-tong je malinky, s jednou hlavní ulicí s krámky a překvapivě chic kavárnou Cafe Bossa. V kavárně chvíli odpočíváme (2x káva 100 THB 2x kakao 90 THB) a hrajeme si s malým Kampanem, dvouletým synem majitelky. Na konci ulice začíná trh, který konči u mostu přes zdejší rybník. Na tak odlehlé místo je mostu velmí populární, jeho zábradlí je do výšky 3 metrů obvešeno dřevěnými štítky se jmény.

Hraniční hřeben s vyhlídkou na vrchu Noen Chang Suek jižně od městečka nabízí dechberoucí výhled na Barmu i Thajsko. Dříve zde byla thajská vojenská pozorovatelna i s bunkry chráněnými pytly s pískem, dnes už je ale opuštěná. Další premiéra – v bunkru kluci v Thajsku ještě nebyli.

Odpoledne zpět v kempu. Všímáme si cedulí, které hrdě oznamují, že v kempu je mobilní signál (díky poloze, kde jsme na vrcholu kopce). Obcházíme i ostatní tarzan-chatky. Před lety zde byly jen 4 dřevěné chatky ukotvené na stromech (v jedné z nich nocujeme). Teď už jsou zde 4 další, postavené na betonových pylonech, které záměrně vypadají jako kmeny stromů. A kousek od naší chatky je v obrovském pařezu zabudováno umyvadlo s tekoucí vodou!

Ať jíme v restauraci, jídelně, na trhu, u pouličního stánku, nebo v národním parku, jídlo je vždycky skvělé. Asi proto o něm v Thajsku nikdy nepřestanu mluvit :). Dnešni obědovečeře nás sice stojí 350 THB (ceny v parcích jsou vždy vyšší než v civilizaci), ale jejich tom yum kai s rýží a omelety s rýží pro kluky jsou opět prvotřídní.

Atmosféra večerního bezvětří v džungli je prostě magická. Pomalu se smráká, sedíme na zápraží, a začíná být nezvykle chladno – po dlouhé době vytahujeme bundy.

Tarzan 4 (chatka na stromě) • NP Thong Pha Phum • 1800 THB / 1344 Kč
    
Sametový první stupeň vodopádu Huay Mae Kamin • NP Khuean Srinagarindra
    
Den 47 • čtvrtek 28. 2. 2019 • přejezd NP Thong Pha Phum – řeka Kwai Yai foto UBYTOVÁNÍ 
Ráno balíme a loučíme tarzanovou chatkou. V recepci kupujeme trička pro kluky s tarzanovým domem a taky s Jiaew waew, zoborožcem, který mě tu doprovázel před 10 lety. Už prý nežije, ale byl tu oblíben, protože na tričko dali jeho fotku, kterou jsem před 10 lety vyfotil. Místo něho je tu teď samička – Wan waew หวานแหวว (Sladká) –, která se před námi právě promenáduje.

V 10:40 odjíždíme a za dvě hodiny jsme v měste Thong Pha Phum. Dáváme si zde svačinu a n atrhu jsme narazili na maprang (marian plum, česky gandarie), kyselé ovoce, které jsme až do teď neznali.
 
Na oběd se zastavujeme kousek za vodopádem Sai yok a pak už je to jen kousek k řece Kwai Yai (Velká Kwai), kde máme na dnešek zarezervovanou noc na raftu.

Řeka je klidná, dáváme si svačinu a jelikož zde mají i kajaky, projíždíme se podél našeho raftu. Raftů je tu několik, náš je vystrčený v řece, trochu dál od ostatních. Dvě ze stěn raftu jsou prosklené, máme nádherný výhled na řeku. Kluci se nekoupou, ale já se v řece Kwai prostě smočit musím.

Večeře je luxusní – celá smažená ryba. Nejprve jsme si ji chtěli sníst na raftu, ale je tu docela hodně můr, tak končíme v kryté jídelně na břehu.
raft house Pae Viewer Erawan • Kwai Yai • 4000 THB / 2914 Kč 
    
Den 48 • pátek 1. 3. 2019 • NP Khuean Srinagarindra foto a Kanchanaburi foto UBYTOVÁNÍ 
Včerejší kajakování mělo úpěch, tak si jej opakujeme. Tentokrát už jsme odvážnější a plujeme až na druhý břeh. Kluci si pak kajak chtěji zkusit každý sám. Začalo je to bavit a je jim líto, že musíme odjet. Takže kajakujeme a kajakujeme a místo 9 odjíždíme až po 11. h.

Původně jsme chtěli navštívit vodopád Erawan ve stejnojmenném národním parku – už tradiční zastávka, kterou jsem zatím absolvoval při každé návštěvě Thajska. Sedmistupňový Erawan byl vždy jednou z nejatraktivnějších atrakcí provincie Kanchanaburi (hodina jízdy z města Kanchanaburi), a už minule byl převálcován turisty. Proto nakonec volíme vzdálenější, a proto méně navštěvovaný, ale stejně zajímavý, sedmistupňový vodopád Huay Mae Khamin.
 
Odjíždíme 11:20 a do národního parku Khuean Srinagarindra, jehož je Huay Mae Khamin sučástí přijíždíme ve 12:30. Vstupné do parku je 1030 THB (2 dospělí, 2 děti a auto).

Ústředí parku je u 4. stupně vodopádu. Po dřevěné stezce se nejprve vydáváme ke stupňům 5 až 7, které jsou dál. Hodně se to tu změnilo. Právě staví džunglí betonový chodníček až k poslednímu, sedmému, stupni vzdáleném 1,2 km. Thajci musí každou atrakci v džungli dobít a udělat ji pro všechny přístupnou s co nejmenší námahou.

Jelikož jsme v suchém období, není u 5. stupně skoro žádná voda, 6. už je živější a teprve u 7. to je ono. S kluky se cachtáme ve vodě o sto šest. Foťák na stativu mi obletuje asi 10 motýlů.

Druhým směrem – ke stupňům 3 až 1 – jsem si před 10 lety klestil cestu zarostlou džunglí. Dnes vede štěrková stezka až k 1. stupni (600 m). Naštěstí je docela pozdě a není zde moc lidí. Stále je to však 10× víc, než když jsem tu byl před desti lety úplně sám. První stupeň je ale stále stejná sametová krása.

Stejně jako v NP Thong Pha Phum i zde je u ústředí zastřešená kantýna. Obědváme ve 14:50 (2× somtam + sticky rice , 2× toasty pro kluky, Est cola). Z parku odjíždíme 16:40.

Máme málo benzínu. Nejspíš bychom doleji, ale nechci riskovat, tak bereme benzín u mechanika v pustině. Benzín má asi o 20 procent dražší (32 THB/l). Na první PTT benzínce dočerpáváme plnou (27 THB/l). U PTT benzínek je často i 7-11. Chtěl jsem koupit i pivo na večer. V 7-11 pivo normálně mají, ale v obchodech na benzínkách ne.  

V Kanchanaburi se vracíme do stejného ubytování, dokonce i do stejné chatky – tak moc se nám tam líbilo.  Je tu přátelské prostředí, majitelka je příjemná a splní nám každé přání.

Je už večer, kluci jsou unavení, tak je v klidu necháváme v chatce a večeři jim přivezeme. Jedeme opět na noční trh. Tentokrát však ne na JJ Night Market v centru na třídě Saeng Chuto, ale na jiný trh na stejné ulici, kousek od autobusového nádraží, který znám z před deseti lety. Myslel jsem si, že už zde není a byl přesunut na JJ Night Market. Pak jsme ale zjistili, že tu stále je. A líbí se nám víc. Dávám si yentafo moo, Loni oblíbenou mango sticky rice, a klukům kupujeme ovoce. A nesmíme zapomenout ani na nový jasmín do auta...
Ban Kaeng Sian Resort • Kanchanaburi • 1300 THB / 940 Kč 
    
Pokračování deníku >>>   

 

 

 

 

Joomla SEF URLs by Artio