Mezi muslimy V. – Terorismus

  • Vytisknout

Islám a terorismus jsou dnes stále více spojovány. Proč? Je k tomu nějaký důvod? Jak se islám staví k násilí a terorismu? Začneme z trochu jiné strany, což nám ve zkratce umožní projít od kořenů islámského práva až k jeho pohledu na terorismus.

Zákonná autorita

Zásadní rozdíl ve zdrojích západního a muslimského zákonodárství má za důsledek řadu nedorozumění, jež vyplývají ze snahy roubovat jedno pojetí na druhé a naopak. Západní pojetí se, jak víme, odvíjí od světských zákonů, jež jsou odděleny od náboženství, zatímco muslimské pojetí je založeno čistě na Koránu a dalších zdrojích božího slova.

Základem, na němž právně stojí muslimské země (jako nižší jednotky všemuslimské komunity umma), je verš „Co bylo vám z věcí dáno, je jen užívání krátké života pozemského, však co u boha je, je lepší i trvalejší (...) pro ty, kdož Pánu svému odpovídají a modlitby své dodržují a záležitosti své na základě porady mezi sebou vyřizují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají” (42:34-6). Onou poradou jsou v dnešní terminologii míněny všelidové volby, z nichž vzejdou autority zmiňované ve verši „Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a ty, kdož mezi vámi mají autoritu! A jste-li ve sporu o nějakou věc, předejte její rozhodnutí Bohu a poslu – jestliže věříte v boha a v den soudný!” (4:62)

Tento verš je velmi důležitý, protože od něj se odvíjí princip řešení všech sporů: není dovoleno brát zákon do vlastních rukou, k tomu mají právo jen zvolené autority, jež rozhodují na základě výkladu božího slova. Na stejném principu funguje i západní systém, jen místo pojmů autority a boží slovo používáme pojmy zvolení zástupci a zákony.

Samozvaní soudci

V islámu tedy není (až na výjimku zmíněnou dále) prostor pro samozvané soudce, kteří by sami vykládali a na základě svých výkladů jednali. Takové, z hlediska islámu pohoršlivé, jednání se naopak rovná opozici proti Bohu, za což narušitele nečeká žádná pochvala: „A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti anebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni, kromě těch, kteří se kajícně obrátí, dříve než nad nimi získáte moc” (5:37-8).

Zmiňovanou výjimkou je institut zvaný khurudž, neboli vystoupení proti představitelům (ne však občanům) státu. Jelikož jde o velmi silnou „zbraň“, je nutné, aby byly splněny všechny předpoklady, jež jsou pro khurudž stanoveny:

  • představitelé státu popírají islám (výklad toho, co znamená popírat islám, se může různit)
  • vláda je diktátorská, a ač nemá podporu lidu, nechce odstoupit
  • hlavní představitel khurudže má podporu většiny národa

Za těchto podmínek je možné se nenásilně postavit proti zvoleným autoritám. K ospravedlnění khurudže ozbrojeného je třeba splnit ještě jednu podmínku navíc: odpůrci musí odejít ze země a na nezávislém území založit vlastní nezávislý stát. Dnes je tedy ozbrojený khurudž, jenž by byl v souladu s islámem, již prakticky neproveditelný.

Terorismus a násilí

Z výše uvedeného snadno odvodíme, jak se islám staví ke všem formám uchopení zákona do vlastních rukou, tedy i k terorismu a násilí obecně.

Ti, kteří ve jménu islámu zabíjejí, ať se již zaštiťují čímkoliv, ignorují nejen celý koncept islámského práva, ale především jedno ze základních islámských etických pravidel: „A kvůli tomu jsme předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho člověka – nikoliv pro pomstu na někom nebo za to, že šířil pohoršení na zemi – byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A by ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré” (5:35).

Dá se podotknout, že verš může být vyložen v tom smyslu, že „šíření pohoršení“ se vztahuje též na odmítnutí muslimské koncepce Boha, a tedy že zabíjení nevěřících je vlastně povoleno. To by však bylo v rozporu jak s již citovaným veršem 2:257 (viz minulé části tohoto seriálu), tak například s veršem „A rci: Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří! A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň, jenž hustým dýmem je obklopí” (18:28).

Co se týká pomsty za zabití, je dobře vysvětlena zde: „A nezabíjejte osoby, jež Bůh zakázal zabíjet. Leda podle práva. A byl-li někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání, vždyť zajisté mu bude pomoženo” (17:35). Pozůstalý má právo (pravomoc) se rozhodnout o potrestání (tj. potrestat nebo odpustit), nesmí však požadovat větší trest než viník zaslouží (nechť však při zabití nepřehání) ani vzít spravedlnost do svých rukou, protože trest vykoná společnost (vždyť zajisté mu bude pomoženo). Jde o trest smrti jako v západním právním systému.

Ti, kteří ve jménu islámu zabíjejí, nejen porušují islámská pravidla, ale přímo poškozují celou muslimskou komunitu, protože v dnešním zrychleném světě není příliš prostoru pro diskuse, vysvětlování a rozlišování. Přímým důsledkem, jenž dopadá zpět na hlavy muslimů, jsou často se objevující zjednodušené názory typu muslim rovná se terorista, ač právě teroristé jsou ti poslední, kdo by měli právo považovat se za muslimy.

Hrozba

Slýchávám názory, že dnes je tou největší hrozbou islám, protože právě o islámských teroristech je nejvíce slyšet. Pojem islámský terorista je však stejný protimluv jako pojem hranatá koule. Řekne-li o sobě koule, že je hranatá, vysmějeme se jí, protože víme, že koule nemá žádné hrany. Řekne-li však o osobě profesionální vrah, že je stoupenec islámu, uvěříme mu. Jak to? Protože nevíme, že pojmy islám a násilí se navzájem vylučují. Tuto skutečnost nezmění sebevyšší počet profesionálních vrahů prohlašujících se za muslimy, stejně jako sebevyšší počet koulí prohlašujících se za hranaté nic nezmění na faktu, že koule je kulatá.

My o muslimech kromě pár vytržených faktů, jež nám jsou předkládány pořád dokola, opravdu nevíme téměř nic. A na základě toho nic zobecňujeme a soudíme. Je to stejné (jak jsem napsal do diskuse k jednomu z těchto článků), jako bychom například všechny křesťany hodnotili podle Hitlera, jenž se také prohlašoval za křesťana.

Nevěřme slepě tomu, co je nám předkládáno. Nevěřte ani tomuto článku jako jedinému zdroji, protože jde pouze o jeden z názorů. Piďme se po informacích, porovnávejme, pochybujme, hledejme nesrovnalosti. Jedině tak poznáme skutečnost. Ona se sama od sebe nevyjeví.

Informace na Internetu

Joomla SEF URLs by Artio