Norsko

  • Vytisknout

V Trondheimu se poprvé setkávám s norskými oblíbenými skřítky – Trolly. Trollové jsou tak trochu symbol Norska s Norové si velice zakládají, že něco takového mají. Před některými obchody mají Trolly ze dřeva a slámy v životní velikosti (tj. asi do 1,5 metru vysoké)...


Vlak Rovaniemi – Trondheim

Den 66/4, úterý 2. 7.

Dnes chci pokračovat do Švédska. Z Rovaniemi nejdřív musím vlakem do městečka Keminmaa, kde přesedám na další vlak, který jede asi jen 30 km do hraničního města Tornio. Tady musím nějakou dobu čekat na autobus, který mě převeze na druhou stranu hranice do švédské Haparandy. Odsud už můžu zase dál pokračovat vlakem. Ty šachy s autobusem jsou zapříčiněny odlišným rozchodem kolejí finských a švédských železnic. V Haparandě potkávám jednoho Australana, který si stěžuje na drahotu ve Skandinávii (a co mám říkat já!!!). Alespoň, že tady za tu drahotu člověk dostává odpovídající služby.

Odpoledne nasedám do vlaku a přes Švédsko mířím do norského Trondheimu. Projíždíme krásně zalesněnou krajinou, ve které už se i sem tam objevují nějaké kopce (na rozdíl od Finska).

NORSKO

Hell

Den 67/5, středa 3. 7.

Ráno mě ve vlaku oknem budí sluníčko. Přijíždíme do vesničky Hell (Peklo). Jeden můj spolucestující si dělá srandu, že Američani si s oblibou kupujou „one-way ticket to Hell” – jednosměrný lístek do Pekla, a mají tak skvělý suvenýr. Hell leží 3 metry nad mořem, takže už znám dpověď na otázku kde je peklo – 3 metry nad mořem.

Trondheim

V Trondheimu se poprvé setkávám s norskými oblíbenými skřítky – Trolly. Trollové jsou tak trochu symbol Norska s Norové si velice zakládají, že něco takového mají. Před některými obchody mají Trolly ze dřeva a slámy v životní velikosti (tj. asi do 1,5 metru vysoké). Trollové jsou většinou zarostlí a žijí zpravidla v hlubokých lesích. Trollů je více druhů – vodní, horští ale i mořští, prostě jakou má kdo fantazii.

Jsme na nádraží v Pekle (Hell), které je 3 metry nad mořem

V Trondheimu je i největší skandinávská středověká stavba – katedrála Nidaros. Byla postavena už roku 1183 nad svatou studánkou, která vytryskla vedle hrobu svatého Olava. Na kopci nad městem je velká pevnost Kristiansten. Dnes je bohužel zavřená, takže ji jen obcházím.

Přes staroměstský most Gamble Bybro, odkud je pěkný pohled na starou část města s obchůdky, se dostávám k přístavišti z 18. století. Trondheim je na pobřeží moře a v zálivu je vidět ostrůvek Munks holmen se zbytky staré pevnosti, která sloužila jako obávané vězení.

Šplhám na kopec nad Trondheimem. Je to fuška. Je vedro a já už nemám žádnou vodu. Naštěstí kolem teče potůček, takže piju z něj.

Navečer dokupuju nějaké „jídelní” zásoby do vlaku. Norsko je pekelně drahé! Noc strávím ve vlaku a probudím se ráno v Oslo – ty velké vzdálenosti mezi městy jsou sice ubíjející, ale člověk alespoň ušetří za ubytování.

Oslo

Den 68/6, čtvrtek 4. 7.

V Oslu se opět pokouším být trochu drzý a využít AIESECáře. Bohužel jsou ale drsní a o „zbloudilého” cestovatele, i když taky AIESECáře, nejeví zájem. Z university se tedy s celým svým batohem znovu ploužím do centra města. Na vlakovém nádraží se umeju a převlíknu. Přes noc budu zase asi cestovat. Pojedu do Bergenu, na západním pobřeží, ale do Osla se ještě budu vracet. Nechávám si proto v úschovně na nádraží batoh a jen s igelitkou vyrážím na obhlídku města.

„Květinová” fontána v Oslu

Jako Helsinky i Oslo má svoji turistickou Oslo Card, která platí na vstupy do většiny muzeí. Oslo je příjemně zelené a čisté (jako celá Skandinávie, to se mi tady strašně líbí). Před moderní hranatou radnicí je přístav a za rohem několik turistických obchůdků, před kterým na mě koukají ... Trollové. Nakupuju nějaké jídlo v centru a sedám si do zahrad královského paláce Slottet (to je ale luxus, piknik v královském paláci!).

Den se bohužel krátí a já musím spěchat, abych nezmeškal svůj vlak do Bergenu. Jak ve Finsku tak i tady vydávají přehledné jízdní řády jednotlivých tratí a dokonce jsme sehnal i jízdní řád pro celou Evropu. Obojí je zadarmo. Prosperita je vidět na každém kroku a pozná se taky podle toho, za co ještě nechtějí peníze a za co už jo. K těm věcem zdarma patří třeba ještě tuny pěkných informačních brožur o jednotlivých regionech. Každý z nich má co nabídnout, takže tady je docela velká konkurence.

Ve vlaku cestuju s anglickým párem, který má InterRail. Nic proti Angličanům, ale tihle se strašně divili, že nejedu na jízdenku InterRail, ale na nějaký, jim neznámý ScanRail, a nemohli pochopit, že jsem všechny věci nechal v Oslu a to nenutnější mám jenom v igelitce.

Fjord Flåm

Den 69/7, pátek 5. 7.

Už mě ty noční cesty vlakem začínají lézt krkem. Naštěstí ráno když se probouzím tak zjišťuju, že jedeme horami a tak je alespoň na co se dívat. Nejedu přímo do Bergenu, ale cestu přerušuju, abych se podíval na fjord ve Flåmu.

Brzy dopoledne vlak zastavuje v Myrdalu, kde se dá přesednou na motoráček do Flåmu. Cesta motoráčkem je skvělá. Z Myrdalu je to asi 20 km a trať je pořádně strmá, protože Flåm je až na úrovni moře (dá se tam dostat i velkou lodí z moře). Vrcholky hor jsou zasněžené, občas projedeme nějakým tunelem proraženým do úbočí, nebo uměle postaveným tunelem, který má chránit vlak proti padajícímu sněhu. Vlak zastavuje i na místě, odkud je vidět dlouhý bělostný vodopád. Vzduch je tady svěží a nebe blankytně modré.

Hluboký fjord blízko Flåmu

Ve Flåmu se trochu procházím a obhlížím strmé stěny fjordu. Je to něco zvláštního, co jsem ještě nikdy neviděl: norské fjordy se zařezávají až 200 km do vnitrozemí a vypadá to, jakoby se díky tomu celá země rozpadala. V okolí je spousta rozeklaných kaňonů a vodopádu a samozřejmě turistů.

Bergen

Dopoledne přijíždím z Flåmu do Bergenu.

Bergen bylo původní hlavní město Norska a je na něm hodně vidět vliv jeho polohy: vypadá tak trochu jako staré hanzovní město, a v minulosti opravdu mělo s německými hanzovními městy čilé styky. Teď je Bergen pohodovým a klidným městem, pro svou polohu přezdívaným městem 7 pohoří.

Ve čtvrti Bryggen, která nejvíce připomíná hanzovní minulost, jsou barevné středověké budovy s příkrými střechami, které ač vetšinou ze dřeva přežily několik ničivých požárů a i explozi nacistické muniční lodi v den Hitlerových narozenin roku 1944.

Kromě Bryggen, který považuju za nejpřitažlivější památku Bergenu, je možné se podívat i do bývalé pevnosti Bergenhaus, nebo na náměstí s věží Rosenkrantz. Ja jsem ale zase zamířil trochu do přírody, a sice pěšky rozlehlým lesoparkem na kopec Floyfiell. Dá se tam dojet i lanovkou, ale to není ono. Kromě skvělého výhledu jsem si nahoře koupil i zajímavý pohled, na kterém je rozfázována dráha slunce po obloze v době, kdy nezapadá za obzor – jeho dráha tvoří zdánlivě něco jako sinusoidu.

Po cestě lanovkou z Floyfiellu odpočívám v přístavišti mezi hromadami a večeřím svůj obligátní chleba se sýrem.

Oslo

Den 70/8, sobota 6. 7.

Ráno jsem zpět v Oslu. Na nádraží si z batohu vytahuju čisté věci a zase ho nechávám v úschovně – večer budu pokračovat dál do Stockholmu. Mířím na poloostrov Bygdoy, kde je několik opravdu zajímavých muzeí. Je bohužel dál od centra, takže mi trvá poněkud delší dobu, než se na něj dobelhám (nemám tolik peněz, abych mohl utrácet za tu strašně drahou městskou, už i tak se bojím, jestli v Norsku vůbec vystačím).

První je Muzeum vikingských lodí. Je fascinující. Uvnitř jsou 3 celá stará vikingská plavidla. Když si představím, že na těchhle kocábkách se dostali přes Grónsko až někam do dnešní Kanady, musí smeknout klobouk, i když to byly vlastně obyčejní lupiči placeni královským dvorem. Nejzajímavější je loď z 9. st. s kruhem na přídi a drakem na kýlu z období Oseberg, která byla použita k pohřbu královny.

Pohlednice s montáží cesty slunce po obloze v období, kdy nezapadá za obzor. Fotografováno za polárním kruhem, na ostrově Loppa

O kousek dál je Muzeum Kon-tiki. Už název a jeho umístění v Norsku napovídá, o co jde. Ano je to muzeum věnované legendárním plavbám Thora Heyrdahla na papyrových vorech. Během těchto plaveb na vorech Kon-tiki a Ra I a II (postavených v Egyptě a na jezeře Titicaca) se Heyrdahl s mezinárodní „posádkou” pokoušel dokázat, že na těchto plavidlech bylo možné oceán a šířit civilizaci touto cestou už v dávných dobách před Kolumbem a ostatními. V muzeu je celý jeden vor. Musela byt makačka už ho jenom postavit, natož se na něm udržet a překonat tisíce kilometrů.

Posledním z těchto cestovatelsko-objevitelských muzeí je Fram, Amundsenova polární loď. Loď je zde vystavena a můžete přímo nahlédnout do životních podmínek polárníků v Amundsenově době. Nedivím se, že zrovna Norové se tak snažili dobývat extrémní končiny země, protože v norštině znamená Norsko „cestu na sever”.

Všechna 3 muzea jsou skvělá a hlavně neobvyklá a unikátní.

Tři muzea na jedno dopoledne je dost drsný a navíc se musím ještě (pěšky) dopravit zpět do (vzdáleného) centra.

Norsko je úděsně drahé – odpočívám v centru a odpoledne, při nastupování do vlaku směr Stockholm, si uvědomuju, že skoro utíkám, aby mě nezruinovalo.

Přejezdu hranice bych si, jako obvykle ve Skandinávii, vůbec nevšiml, nebýt toho, že jsem věděl, že přejíždíme hranici a že se vyměnila průvodčí. Kolem mě ubíhá krásná hornatá krajina ozářená sluncem visícím na bezmračném blankytném nebi.

V noci přijíždím do Stockholmu a ubytovávám se v hostelu.

Joomla SEF URLs by Artio