Dánsko

  • Vytisknout

Celé odpoledne jsem si nechal na návštěvu kolonie Christiania. Kolonie byla založena v roce 1971 mladistvými osadníky v opuštěných kasárnách jako utopické „svobodné” město. Christiania je zdrojem neustále kontroverze – i dnes je v ní povoleno více než ve zbytku Kodaně, například ohledně drog...


V centru Frederikshavenu mě překvapilo to velké množství obchodů s alkoholem. Jezdí ho sem nakupovat Švédi, kteří tak ušetří (přes náklady na lodní lístek) nemalé částky „alkoholickým” nákupům doma ve Švédsku

Nastupuju na InterCity vlak do Kodaně. Je pohodlný, styly sedačky jako v letadle. Nad každým místem je displej s údajem odkud kam je dané místo zarezervováno. Člověk, který si nic nerezervoval (to jako třeba já) si tak snadno najde místo, kde se s nikým nebude „tlouct” (anebo taky ne, když má smůlu). Už za šera přijíždíme do Nyborgu, kde se celý vlak naloďuje na trajekt a je převezen z Jutského poloostrova do Korsoru ostrově Zéland, kde leží Kodaň.

Kodaň

Je už tma a tak se ubytovávám v centru. Tady je to ale celkem drahé, takže mým prvním zítřejším úkolem bude přesunout se do nějakého hostelu.

Den 74/12, středa 10. 7.

Hned ráno odcházím (zase pěšky) najít kodaňský youth hostel. Je dost daleko od centra, takže se mi můj batoh pronese. Alespoň ale vidím kousek té neturistické Kodaně, místa, kam bych se normálně nepodíval.

Stará burza, Kodaň

I v Kodani mají brožuru, která vám pomůže zjistit co je kde k vidění, slyšení nebo ochutnání. Jmenuje se Copenhagen This Week. Navíc je tady skvělé centrum Use it, které kromě obvyklých turistických informací provozuje úschovnu zavazadel a vydává i tištěného průvodce Playtime, ve kterém jsou například popsány pěší trasy po nejzajímavějších kodaňských místech. Údajně pomůže i v případě ztráty pasu. Samozřejmě tady můžete koupit Copenhagen Card, což je obdoba podobných kart jako v dalších Skandinávských hlavních městech, jen ještě navíc umožňuje zadarmo cestovat téměř po celém Zélandu (od Helsingøru až po Koge) a máte i slevy na trajekty do Švédska.

Po Švédsku a zvláště Norsku působí Dánsko na peněženku jako balzám – je o poznání levnější než zbytek Skandinávie. Nejdražší Norsko, těsně následované Švédskem, pak Finsko a Dánsko už je „pohoda", ale přesto je ještě výrazně dražší než třeba Německo a Němcům, kteří tady jsou poprvé, se ze zdejších cen protáčejí panenky.

Kolem staré burzy jdu k Nyhavnu, kanálu plném plachetnic a lemoveném restauracemi a barevnými hansovními domy. I v Kodani je holografické muzeum, ale to vynechávám stejně tak jako muzeum voskových figurín a nejznámější dánsky zábavní park Tivoli (založený už v roce 1843).

Na ostrově Slotsholmen piknikuju před zámkem Christianborg, dnes sídlem dánského Folketingu (parlamentu).

Kodaňský kanál

Kodaň mě úplně oddělala – nachodil jsem hodně kilometrů, takže večer padám do postele jak mrtvola. Zítra mě čeká trochu volnější den, protože mám v plánu jen návštěvu hradu Frederiksborg na dánském venkově.

Hillerød

Vlakem je Hillerød vzdálen od Kodaně jen asi 40 minut. Dostanete se do úplně jiného světa než je kosmopolitní Kodaň. Hillerød je příjemné malé městečko. Mimochodem tady taky sídlí TMI.

Hrad Frederiksborg je prý nejhonosnější z hradů na sever od Kodaně. Docela tomu věřím, protože už jen z venku působí impozantně a elegantně zároveň. Je obehnán vodním příkopem a stojí na 3 ostrovech. Založen byl už roku 1560. Bohužel je právě zavřený, takže nemůžu vidět erb se jménem Thomas Masaryk a s heslem „Pravda vítěz", který má mimo jiné uvnitř být. Kolem je ale krásný park, takže si v něm alespoň dělám piknik.

Kodaň

Po návratu do Kodaně se jen tak bezcílně procházím – k tomu je Kodaň jako stvořená.

Den 75/13, čtvrtek 11. 7.

První místo kam se ráno vydávám je nádherný mramorový chrám Marmorkirken – uvnitř je opravdu krásně vyzdobený. I v Kodani je sice hodně zeleně. Jedním ze „zelených” míst je i pevnost Kastellet, která dnes ale spíš působí jako park.

„Svobodná” čtvrť Christiania, Kodaň

Hned za pevností najdete nejznámější symbol Kodaně, sochu Edvarda Eriksena Den Lille Havfrue (Malá mořská víla). Chci si udělat její fotku, ale musím asi čtvrt hodiny počkat, než se před ní vyfotí každý z hordy Japonců, která sem bohužel přišla ve stejné době jako já.

V poledne jsem před královským palácem Amelienborg. Právě před ním probíhá střídání stráží. Palác tvoří 4 rokokové budovy.

Pak se jen tak poflakuju po Strogetu – jedné z největších pěších zón v Evropě

Celé odpoledne jsem si nechal na návštěvu kolonie Christiania. Kolonie byla založena v roce 1971 mladistvými osadníky v opuštěných kasárnách jako utopické „svobodné” město. Christiania je zdrojem neustále kontroverze – i dnes je v ní povoleno více než ve zbytku Kodaně, například ohledně drog. Možná není špatný nápad takto přímo vydělit část města pro feťáky.Asi se jim to vyplatí, jinak by ji už 20 let netolerovali. Christiania přijímá návštěvníky a je možné se tu procházet po loukách i mezi domy a dílnami. Není problém sehnat tady hašiš, marihuana a snad i něco tvrdšího. Jsem překvapen, že vůbec nepůsobí jako zavšivené drogové doupě, i když je v ní o dost větší nepořádek a člověk má trochu „jiný” pocit než „ve městě za ohradou”. To druhé je ale spíš způsobeno nezvykem.

Focení je zakázáno, ale i tak si potají dělám pár snímků.

Střídání stráží před královským palácem, Kodaň

Nejenom kvůli Christianii mi Dánsko přijde nejliberálnější ze Skandinávie. Mám opravdu volnější pocit. Nedokážu ale přesně vysvětlit proč, na to bych tady musel být dýl.

Při východu z Christainie vidím kulatou věž Rundetarn. Je zajímavá tím, že má po obvodu točitou rampu vedoucí až nahoru. Je z ní krásný výhled na město.

V okolí Kodaně jsou i světoznámé pivovary Carlsberg a Tuborg. Bohužel nemám ani čas ani finance k tomu, abych se do nich podíval.

Helsingør

Den 76/14, pátek 12. 7.

Můj další výlet z Kodaně je do Helsingøru. Hlavním lákadlem je Kronborg Slot – hrad z 15. století, postaven v úžině Kattegat pro účely jednoduššího vybírání poplatků od obchodních lodí. Známým ho učinil i Shakespeare, když sem umístil jednu ze svých nejznámějších děl – Hamleta.

Hrad Kronborg v městečku Helsingør, kam Shakespeare situoval svou hru Hamlet

Když hrad obcházím dochází mi, že nejlepší fotka by byla z moře. Jak to ale zařídit. Aha! Vždyť pár kilometrů odsud, na druhé straně úžiny je Švédský Helsinborg. Jdu do přístavu, kde mi říkají, že trajektové spojení Helsingør – Heslingborg funguje skoro jako městská hromadná doprava a vzhledem k tomu, že plavba trvá jen dvacet minut, jsou intervaly půlhodinové. Navíc je lístek už zahrnut v Nordturist Tiketu, takže není co řešit. Teď už chápu, proč je každý druhý dům v Helsingøru obchod s alkoholem a zbytek jsou hospody – pro Švédy z Helsingborgu je cesta za alkoholem ještě výhodnější než pro Švédy z Göteborg trajekt do Frederikshavenu.

Za chvíli už jsem na lodi a fotím hrad – při vystupování ve Švédsku dostávám milou pozornost – prezervativ. Pohraniční kontrola opět veškerá žádná, takže můžu jet obratem zase zpátky do Dánska.

Z Helsingboru se vlakem vracím do Kodaně.

Kodaň

Den 77/15, sobota 13. 7.

Před sedmou ráno mi jede vlak z Kodaně do švédského Malmö. V Nordturist Tiketu je zahrnut i trajekt do Švédska. Při čekání na vlak diskutuju s finským novinářem. Projel prý asi 130 zemí a čekání na kodaňském nádraží se mu moc nelíbí- Prý by si dokázal představit líp strávený čas. Na jednu stranu ho chápu, na druhou stranu pro mě je i pořád ještě součást vzrušujícího dobrodružství – cesty po Skandinávii. Škoda, že už se tak rychle krátí.

ŠVÉDSKO

Malmö

Za pár hordin už jsem v Malmö. Do odjezdu autobusu zpět do Prahy mám ještě pár hodin čas, tak si v turistické kanceláři si vyzvedávám Malmö This Month. Hned u nádraží je přístav. V centru se procházím po čistém a upraveném náměstí Lillatorget, které navazuje na pěší zónu. Tady mě nejvíc zaujaly zvláštní sochy, vypadající jako pochodující průvod.

Sousoší, které jsem si pro sebe pojmenoval „Pochod”, Malmö

Vracím se na nádraží, od něhož má odjíždět autobus do Prahy. Nikde nic, ani v hodině odjezdu. Čekám proto v hale nádraží a hraju si se svým pasem. Najednou mě osloví někdo česky a ptá se, jestli náhodou nejedu do Prahy. No jasně že jedu. Je to jeden z řidičů autobusu. Hledal lidi, kteří jim ještě chybí (naštěstí mají seznam cestujících) a podle pasu poznal, že jsem Čech (nevím jak bych skončil, kdybych si s tím pasem nehrál...). Autobus prý už několik týdnů odjíždí odjinud než v době, kdy jsem si kupoval lístek – ha, ha, ha, skoro 3 měsíce jsem nebyl doma, tak to nemůžu vědět. Nebyl jsem v tom ale jediný.

V Trelleborgu se naloďujeme na trajekt a já tak opouštím Skandinávii. Čeká nás čtyřhodinová plavba a pak cesta přes celé Německo.

ČSFR

Praha

Den 78/16, neděle 14. 7.

Odpoledne šťastně přijíždíme do Prahy. Před Florencí si kupuju nějaké bonbony z radosti, že stojí jen 10 korun a hned jedu do Benátek.

Joomla SEF URLs by Artio