Kyrenia a Nikosie

  • Vytisknout

V téhle zemi se necítím příliš dobře. Turecká okupace je pravděpodobně důvodem proč tu nejsou skoro žádní turisti. Je tu velké množství vojáků – jak tureckých tak příslušníků modrých baretů OSN. Přirovnal bych to k pocitu který jsem měl v jižním Libanonu na hranici s Izraelem, kde je izraelská bezpečnostní zóna...


Kyrenia

Den 9, pátek 14. 8.

7.00 – vystupuju na Kypru v městečku Kyrenia. Z přístavu nemůžu jít nejkratší cestou přímo do města, ale musím obejít půl Kypru, než se do Kyrenie dostanu – je tady nějaká vojenská základna. U celnice jsou zvláštní fronty pro Turky, občany Severního Kypru a cizince. Ta poslední je nejkratší.

Severní Kypr je od roku 1974 okupován Tureckem a od roku 1983 je vyhlášen samostatným státem – Tureckou republikou Severního Kypru. Žádný stát kromě Turecka však tuto „republiku“ neuznává a Kypr je pro ostatní svět jen jedna země, přestože je rozdělen zdí na dvě části (podobně jako kdysi Berlín). Já jsem teď v té severní, co je okupovaná. Severní Kypr má nicméně hezkou vlajku: podobá se izraelské, jen modré pruhy jsou nahrazeny červenými a místo šesticípé hvězdy je uprostřed červený půlměsíc a hvězda – znak Turecka.

Vykoupu se v moři a odjíždím dolmušem do Nikosie. Na severním pobřeží Kypru se zvedají hory, které jsou na severní straně porostlé celkem bujnou vegetací a na jižní straně jen posety stromky a keři, podobně jako hory turecké. Na jih za horami je jen vyprahlá planina.

Nikosie

Nikosie je malé město. Stará Nikosie je obklopena hradbami, které mají v půdorysu tvar ozubeného kola. V Nikosii se nachází jediný přechod mezi Severním a Jižním Kyprem: Ledra Palace Hotel, který je v současnosti v držení OSN. Za závorou u hotelu je modrá strážní budka a na hotelu pak vlajka OSN.

V téhle zemi se necítím příliš dobře. Turecká okupace je pravděpodobně důvodem proč tu nejsou skoro žádní turisti. Je tu velké množství vojáků – jak tureckých tak příslušníků modrých baretů OSN. Přirovnal bych to k pocitu který jsem měl v jižním Libanonu na hranici s Izraelem, kde je izraelská bezpečnostní zóna. Pravdou je, že tam je situace poněkud ostřejší, ale tady mi zase vadí, že pokud vstoupím na Kypr z turecké strany, nesmím překročit hranici na Jižní Kypr.

Pravděpodobně teď probíhají hovory o budoucnosti Kypru, protože jsem viděl transparenty (i v angličtině) hlásající podporu prezidentovi Severního Kypru ve „spravedlivých“ požadavcích tureckých Kypřanů (ty „spravedlivé“ požadavky nejspíš znamenají zabrání celého Kypru, protože všechny turistické brožury tady „krmí“ turisty frázemi o tureckém původu všech kyperských měst).

Kypr je mnohem více zasažen Západem něž Turecko – více reklam, více značkových prodejen a produktů. Na turistický ruch však vůbec nejsou zařízeni. Ze tří informačních kanceláří jsem našel jen jednu. Ještě že jsem si u Johna ofotil ty pasáže o Kypru z „Let's go“.

Podobně jako v Turecku i tady ohřívají vodu zásadně na střeše pomocí slunečních kolektorů nebo přímo barelů s vodou.

Bydlím v jednom penziónu asi 200 metrů od zelené linie (=zeď rozdělující Kypr) ve staré části města. Občas tu proběhne 3 cm šváb, ale jinak je to celkem OK. Procházím se podél zelené linie. Někde působí nebezpečně (budky s vojáky s kulomety), jinde to nechápu (např. v jedné restauraci tvoří jednu ze stěn (rákosová rohož), na které je pověšen stejný panák s kulometem jako v Turecku u vojenských základen s nápisem FORBIDDEN ZONE).
Nikosie je pochmurná, opuštěná a prázdná. Celkově mému dojmu o Severním Kypru příliš nepřidá.

Odsud z Kypru jsem chtěl pokračovat dál do Sýrie lodí, ale dozvěděl jsem se, že už to není možné (nejspíš i Sýrie přerušila veškeré styky se Severním Kyprem). Musím tedy zpět do Tasucu a pak podél pobřeží do Mersinu a dál na východ.

Na Kypru se jezdí i chodí vlevo. Nejprve jsem se všem pletl pod nohy, ale teď jsem si už zvykl. Jen pořád ještě musím dávat pozor při přecházení – pletu si na kterou stranu se mám podívat jako první.

Joomla SEF URLs by Artio