Aleppo

  • Vytisknout

Nic nedělám a čekám na Radwana (seznámil jsem se s ním před 14dny právě tady a dohodli jsme se, že u něj zůstanu přes noc až se budu vracet). Jeho rodina (rodiče, sourozenci a jejich děti) je obrovská, všichni jsou milí. Jsou to muslimové, takže jsem trochu nesvůj a nevím, jak se mám chovat, abych náhodou někoho neurazil.


Den 26, pondělí 31. 8.

Cesta trvala 6 hodin. Batoh nechávám na nádraží v Aleppu a jdu si vyměnit peníze, abych měl na jízdenku do Adany (Turecko). Je to horor. Mám moc velké markové bankovky (velké na Sýrii, 10 DM, tolik syrských liber ale nepotřebuju). Mám ale ještě nějaké turecké liry. Snažím se je vyměnit, ale zbytečně, nakonec rozměnuju 10 DM na 2×5 DM a za 5 marek mám hromadu liber.

Jízdenku si můžu koupit teprve až zítra před odjezdem vlaku. Beru batoh z nádraží a jdu do parku (v Sýrii jsou překrásné parky). Nic nedělám a čekám na Radwana (seznámil jsem se s ním před 14dny právě tady a dohodli jsme se, že u něj zůstanu přes noc až se budu vracet).

Je tu v 6 hodin. Hned jedeme k nim domu taxíkem. Začíná mi být trochu divně od žaludku.

Jeho rodina (rodiče, sourozenci a jejich děti) je obrovská, všichni jsou milí. Jsou to muslimové, takže jsem trochu nesvůj a nevím, jak se mám chovat, abych náhodou někoho neurazil. Ženy se drží stranou, mají pokryté hlavy šátky. Když náhodou jdu kolem pootevřených dveří, za nimiž je jedna z nich právě bez šátku, ihned je zavírá. Naštěstí z toho ale není žádný problém, protože vědí, že jsem to neudělal schválně.

Hned do mě cpou jídlo (brambory nakrájené na plátky, opečené, vychlazené, s rajčaty a chleba k tomu). Pak piju hodně čaje, protože se cítím pořád hůř a hůř, jako bych se nachladil (nejspíš na té střeše v Damašku). Jsou strašně zvědaví a ptají se na život u nás. Ukazují mi fotky.

Už asi 5 let tu přes noc nejde elektřina, takže je všude tma a tam kde není, vrčí benzínové generátory. (Sýrie má 2 jaderné elektrárny, které by měli začít pracovat do 2 let. Radwan pracuje v jedné z nich). Jelikož i teď elektřina nejde, sedíme v pološeru na terase, pozorujeme ruch na ulici a klábosíme.

V 10 večer jsou zprávy v angličtině – Střední východ, Bosna, hurikán na Floridě, sníh na Novém Zélandu a počasí (zítra bude v Allepu 37°C, v Adaně 40°, v Praze 26°).

V noci mi je špatně, moc nespím, bolí mě levá strana hrudníku – nachlazení.

Den 27, úterý 1. 9.

Ráno mi ještě není dobře, ale dnes musím odjet do Turecka, protože tenhle vlak nejezdí každý den. Sprchuju se, máme snídani a jedeme taxíkem do města. Nejprve jdeme k fotografovi (Radwan se se mnou chce na památku vyfotit) a pak na nádraží.

Tady potkávám Jima, se kterým jsem se poprvé setkal v Ammánu v Cliffu. Taky jede do Turecka.

Celý vlak jsou vlastně 2 vagóny, které jsou odtaženy na hranice (závratnou rychlostí asi 25 km/h), 80 km trvá asi 4 hodiny – hrůza, je vedro. Na hranicích musím pod samopalem vybalit celý batoh (první kontrola byla už v Allepu, tahle je turecká).

Joomla SEF URLs by Artio