Lomé I.

  • Vytisknout

Čekal jsem, že Lomé bude vypadat jako Akkra, tj. špinavě a oprýskaně, ale je to úplně jinak. Celkem se mi líbí, i když některé hlavní ulice jsou plné děr (stejně jako silnice z Dapaongu do Lomé)...


Den 237/23, neděle 6. 3.

Asi ve 3 ráno jsme konečně v Lomé. Je hrozně dusná noc a jelikož jsem dvě noci pořádně nespal, jsem úplně grogy. Navíc jsem se už přes dva dny nemyl a teď ještě navíc to vlhko ... zase už budu muset vyprat věci.

Zbytek noci dospávám v čekárně.

Ráno musím jet do města taxíkem, protože jsem na novém terminále minibusů, který je asi 10 km severně od centra.

Katedrála postavená v době kolonizace

Z centra hned mířím do hotýlku, který jsem si opět předem vybral. Je na západní straně města, asi 2 km od ghanských hranic (v Lomé je hraniční přechod do Ghany) a hned vedle prezidentského paláce. Když jdu podél něj, vojenská hlídka mě posílá na druhou stranu silnice, směrem k moři, abych náhodou nedostal nápad odpravit Eyademu.

Hotýlek se nachází na pláži (taky se jmenuje „Hotel de la Plage”) na romantickém místě. V Lomé jsou vůbec krásné pláže, navíc přímo v centru města. Kdysi to byl důvod proč bývalo plné turistů. Ty časy jsou ale pryč, od té doby co se Eyadema drží hlavně pomocí armády. I „můj” hotýlek byl prý vždy plně obsazen a teď zeje prázdnotou. Mám velký pokoj se sprchou a se záchodem.

Čekal jsem, že Lomé bude vypadat jako Akkra, tj. špinavě a oprýskaně, ale je to úplně jinak. Celkem se mi líbí, i když některé hlavní ulice jsou plné děr (stejně jako silnice z Dapaongu do Lomé). Teď, když už můžu srovnávat, musím říct, že z těch všech velkých měst co jsem tady v západní Africe viděl, je Akkra suverénně nejšpinavější a nejodpudivější. Náš velvyslanec jednou u piva Akkru perfektně charakterizoval otázkou „A kde je tady vlastně to město?”. Pravděpodobně to bude tím, že Francouzi vždy považovali své kolonie za součást svého území, takže se o ně i trochu víc starali. Britům to ale bylo jedno, takže je to tam teď jedno velké smetiště.

Nejlevněji se dá najíst na ulici. Tady u té milé paní jsem si dal kuře
po tožsku

Je docela dobře možné, že se nebudu muset vracet do Burkiny abych se dostal do Ghany. Existuje prý možnost jak se dostat přes hranice i když jsou zavřené. Zítra se tím budu zabývat podrobněji. Teď si zatím užívám sluníčka, moře a koupele, první od Ouagadougou.

Večer, když jsem seděl na terase hotelu se najednou objevilo vojenské nákladní auto vyklopilo na pláž 7 vojáků s kulomety a vysílačkou. Pak mi došlo, že jsme vedle prezidentského paláce a tihle vojáci budou přes noc hlídat jednu z přístupových cest k němu (která náhodou vede z Ghany). Jen nechápu proč, když tam Eyadema stejně už dávno nebydlí.

Den 238/24, pondělí 7. 3.

Ráno moje první cesta vede na ministerstvo obrany, kam odnáším dopis s žádostí o povolení průchodu přes hranici. Mám se prý stavit zítra odpoledne.

Konečně mám trochu více času porozhlédnout se po městě. Je ale šílené dusno, takže tu prohlídku nechávám až na odpoledne.

Včera (v neděli) bylo ve městě dost mrtvo, ale dnes je tu zase až příliš mnoho lidí. Kousek od hlavního trhu je černý trh s penězi a každou chvíli se o mě zajímá nějaký místní „vekslák”. Nikde jinde jsem jich v Západní Africe tolik neviděl, je to horší i než u nás za starých časů Tuzexu.

Nároží s kavárnou U pražského jezulátka

Rozhodl jsem se, že se na skok podívám do Beninu, když už jsem tak blízko. Nemám sice vízum, ale prý jej mohu získat na tožsko-beninské hranici. Jediný risk je to, že platí jen 2 dny a já během těch dvou dnů (tj. přes noc) budu v Cotonou muset získat nové vízum do Toga, protože v Ouaga mi dali tožské vízum jen pro jeden vstup. Pokud to nezvládnu tak budu mít trochu problémy. My Češi ale říkáme „No risk – no fun”, tak to risku, třeba se dočkám i té srandy.

Den 239/25, úterý 8. 3.

Ráno zase vstávám nekřesťansky brzo, abych stihl první bush-taxi do Cotonou (3 hodiny jízdy) a tam ještě dopoledne mohl zajít na francouzský konzulát pro tožské vízum. Většinu věcí nechávám v Lomé.

Joomla SEF URLs by Artio