Loučení

  • Vytisknout

Dnes byla do firmy přijata nová pomocná síla, která má obsluhovat počítač. Při dnešním stavu situace ve firmě neexistuje oddělení, ve kterém by byl zaveden použitelný evidenční systém. Připadá mi to jako shluk oddělení, které si náhodně předávají informace. Tvrdě je nutím, aby svoje postupy změnili pokud chtějí ke zpracování své agendy používat počítač...


GHANA

Akkra

Doma v Akkře bylo velké uvítání a konečně jsem si po těch skoro 6 000 kilometrech mohl zase trochu odpočinout. Divil jsem se jen jedné věci – cedi posilnilo oproti směnnému kursu před mým odjezdem!

Den 242, pátek 11. 3.

Ráno jsem se hned objevil v práci, ale byl jsem zklamán. Stalo se přesně to, co jsme předpovídal: počítač tam v podstatě pasivně stál a nikdo s ním nepracoval. Všechny informace jsem před odjezdem předal Kiran, dceři ředitele Polytexu. Jenže jak se ukázalo, ta je poněkud zmatená a jelikož nemá dostatek zkušeností v byznysu tak i dočasně neschopná (je ji 18). Odlétá do Indie na nějakou operaci a to co jsem ji předal samozřejmě ona nikomu nepředala. Budu muset v práci zůstat až do svého odletu a najít někoho kdo by byl schopen pracovat na alespoň nejnižší evropské úrovni, jinak je jim všechno co jsem vytvořil na houby. Šéf mě stále přemlouvá abych svůj pobyt prodloužil, protože vidí, že ten bordel se nedá napravit za těch zbývajících 14 dní.

Den 243, sobota 12. 3.

Jelikož je sobota, je den praní a podobných příjemných povinností.

Den 245, pondělí 14. 3.

Včera byl konec ramadánu, takže všichni muslimové mohutně oslavovali. Ani ne tak kvůli Alláhovi, ale spíše proto, že se zase budou moci ve dne normálně najíst a napít, což jim bylo celý předešlí měsíc odepřeno.

O víkendu jsem si nechal vyvolat fotky a dnes vidím výsledky. Jsou děsné, vůbec neumím fotit.

Celý minulý měsíc prý nikde nebyly skoro žádné peníze. Lidi utratili většinu peněz v období vánoc a na začátek roku jim nic nezbylo, takže neměli co utrácet. Obchod spadl na 1/3 obratu a důsledkem byl i pokles dolaru, protože když nikdo nemá cedi, nemůže ani nakupovat dolary, což směnárny nutí jít s kursem dolů.

Den 249, pátek 18. 3.

Na počítači začínám zaučovat ženu našeho indického production managera Panjala. Zdá se, že kdyby tady byla dříve, mohli jsme si všichni ušetřit hodně starostí, protože bych se byl teď znovu nemusel zabývat věcma, které jsem už jednou někomu vysvětlil. Stačilo by je vysvětlit jí a ona už by je zvládla. Je vidět, že nepochází z téhle země (je samozřejmě z Indie), protože by intelektuálově i výkonostně strčila do kapsy většinu místního personálu. Jelikož už mi zbývá asi jen týden a toho co ji musím naučit je ještě hodně, zůstáváme ve firmě pozdě do večera. I tak nemám šanci to všechno stihnout.

Fete a Senya Beraku

Den 251, neděle 20. 3.

Včera jsme se s Jardou a Pavlem dohodli na dnešním výletu do Fete a Senya Beraku. Fete je malá rybářská vesnička asi 40 km od Akkry. Je tady klidná pláž, ale vlny nejsou zas tak vysoké, protože je položena v širokém zálivu. Vlastní pláž je ohraničena dvěma rezavými vraky lodí. Pravděpodobně je to moje poslední koupání v Guinejském zálivu.

Na třídění úlovku se podílí téměř celá rodinka

Po Fete jsme se zastavili v Senya Beraku, městečka kousek od Fete. Je tu malá tvrz, která teď slouží jako turistická ubytovna. Z cimbuří je nádherný pohled na moře, pláž je ale poněkud znehodnocena všudypřítomnými výkaly, protože je používána jako WC (což je na pobřeží obvyklý úděl pláží). Před tvrzí stojí pumpa na vodu, kde jsme si všichni vyzkoušeli balancování s hliníkovým lavorem na hlavě.

Akkra

Den 254, středa 23. 3.

Dnes byla do firmy přijata nová pomocná síla, která má obsluhovat počítač. Při dnešním stavu situace ve firmě neexistuje oddělení, ve kterém by byl zaveden použitelný evidenční systém. Připadá mi to jako shluk oddělení, které si náhodně předávají informace. Tvrdě je nutím, aby svoje postupy změnili pokud chtějí ke zpracování své agendy používat počítač. Nejsem si ale vůbec jistý, že to bude mít potřebnou odezvu. Udělal jsem chybu, že jsem s tím nezačal už dávno. Mám čím dál tím větší pocit, že na mě firma vyplýtvala spoustu peněz, které se jim ale nevrátí, protože nejsou schopni využívat to, za co mě platili.

Na Balkanu si potvrzuju letenku. Nedostal jsem ale žádnou poukázku na hotel (musím přespat jeden den v Sofii), takže doufám, že mi ji dají v Sofii na letišti.

Už týden mám docela silný kašel. Pravděpodobně to bude z té hrozné klimatizace. Asi slabá chřipka.

Den 257, sobota 26. 3.

S Jardou, Pavlem a Jirkou vyrážím ještě jednou na výlet na Akosombo, obrovskou přehradu, která zásobuje elektřinou nejen Ghanu ale i kus Toga. Je to vlastně můj poslední výlet a poslední cesta na venkov.

Den 260, úterý 29. 3.

Ráno ještě musím do práce. Za prvé zkontrolovat, jestli jim jde pracovat samostatně a za taky protože mi firma stále ještě dluží výplatu. Pak jsem se už jen se všemi rozloučil a pravděpodobně navždy opustil své pohodlné křeslo u počítače a uzavřel tak další kapitolu svých pracovních aktivit.

Večer při odbavování na letišti jsem ztuhl, když jsem musel platit za poněkud více kilogramů zavazadlové nadváhy a ještě všechno nacpat do míň tašek. Navíc se mi většina potřebných věcí včetně svetru a bundy dostala do zavazadel, takže se s nimi pravděpodobně shledám až v Praze a v Sofii budu mrznout.

Letadlo vzlétlo něco před devátou, takže už byla tma. Teď jsem ale, na rozdíl od příletu, z té výšky rozeznával důvěrně známá místa. Je to zvláštní pocit. Prožil jsem tady tři čtvrtě roku, ale už je asi nikdy neuvidím.

Asi po hodině jsme přistáli v Lagosu. Na letišti právě byla stávka odborového svazu letištního personálu. Našeho letadla se to vcelku nedotklo, protože jsme měli vše potřebné z Akkry. Jeden let Lufthansy z jihu (asi z Harare nebo Johannesburgu), který tady přistál kvůli doplnění paliva na cestu do Frankfurtu, musel odletět do Akkry, kde teprve dostane dost paliva na cestu do Evropy.

BULHARSKO

Sofie

Den 261, středa 30. 3.

Ráno, když se budím, jsme už nad Evropou. A je tu sníh! Doufám, že v Bulharsku nebude.

Jenže bohužel. Hory kolem Sofie jsou jím pokryté a na letišti je -1 stupeň C. Jelikož jsem jen v krátkém rukávu, moc z toho radost nemám. Má to ale jednu výhodu: aklimatizace alespoň bude rychlá (snad i bezbolestná).

Ubytování získávám bez problémů. Hotel je asi 15 minut od letiště. Můj pokoj je v 11. patře, takže mám výhled jak na Sofii tak na hory. Celý den musím být v hotelu, což mě štve, ale alespoň se trochu pohodlně vyspím.

ČESKÁ REPUBLIKA

Praha

Den 262, čtvrtek 31. 3.

Ráno musím vstávat ve 3, protože můj taxík přijede ve 4. Let je v 6.30.

Asi za dvě hodiny, tj. 7.30 LSEČ konečně dosedáme na letišti v Ruzyni. Končí tak zase jedno dobrodružství.

Joomla SEF URLs by Artio