Rawalpindi a Islámábád

  • Vytisknout

Islamabád začal být stavěn asi před 40 léty jako náhrada za Karáčí, bývalé hlavní město Pákistánu, které je svou polohou na pobřeží příliš daleko ode všeho v Pákistánu. Navrhl jej architekt Konstantinos Doxiades a rozdělil do sektorů. Každý ze sektorů má mít vlastní obchody, parky a obytné plochy...


Rawalpindi

Po šesti hodinách (a skoro žádném zpoždění) šťastně dorážíme do Rawalpindi. Tohle město, asi 15 km na jih od Islamabádu, je jeden velký bazar. Ulice po které jdeme, abychom si našli ubytování je šíleně rozkopaná, takže se potácíme po kopcích hlíny na jejichž jedné straně je hluboký příkop a na druhé hustá doprava. Opět, jako všude v Pákistánu, jsou tu dopravní zácpy.

Je libo nechat si věštit budoucnost z ruky?

Z hotýlku vyrážíme na obhlídku okolí a taky se něčeho najíst. Chceme si na zítřek koupit jízdenky do Gilgitu. Okruhem se postupně dostáváme do hotelu Mašrik, odkud mají jezdit busy do hor. Procházíme přitom čtvrtí, kde snad každý má nějakou opravnu, motorku nebo něco jiného související s pohonem na benzín. V Mašriku nám říkají ať pro lístky přijdeme zítra ráno (asi jsou líní se tím teď zabývat), bus prý jede ve 4 odpoledne.

Cestou zpět do hotýlku si dáváme večeři a večer spolu se šváby v naší koupelně uléháme, abychom načerpali sílu na zítřejší noční jízdu do hor. Chlupi je pořád ještě nějak mimo, jí jen nějaké buchty nebo sušenky, takže i teď usíná vyčerpáním první. I tady je vlhko.

Den 17, čtvrtek 10. 8.

Ráno, cestou do hotelu Mašrik koupit lístky, snídáme nějaký jogurt – je celkem dobrý, pije se. Autobus do Gilgitu jede už ve 3 hodiny odpoledne, takže máme pár hodin času na výlet do Islamabádu.

Jako jeden z prostředků hromadné dopravy tady slouží malé dodávky Suzuki, které jsou předělané na pick-up s lavičkami na korbě, aby se na ně vešlo víc lidí. My ale do Islamabádu odjíždíme normální velkou dodávkou, která je přece jenom trochu bezpečnější. Už cestou přes Rawalpindi jedeme kolem zástupů lidí a tribun připravených na dnešní oslavy narozenin proroka Mohameda.

Islamabád

Ihned poznáváme, že se blížíme k Islamabádu – okolí silnice se stává reprezentativnější, kolem rostou keře růží a vše je dobře značené. Islamabád začal být stavěn asi před 40 léty jako náhrada za Karáčí, bývalé hlavní město Pákistánu, které je svou polohou na pobřeží příliš daleko ode všeho v Pákistánu. Navrhl jej architekt Konstantinos Doxiades a rozdělil do sektorů. Každý ze sektorů má mít vlastní obchody, parky a obytné plochy. Se stavbou se začalo v roce 1961 a probíhá dodnes. Město má vnitřní řád a je celkem lehké se v něm orientovat. Je tu plno zeleně, i když jsem si představoval, že bude čistší. Ulice jsou postaveny kolmo na sebe a občas jsou mezi nimi plochy volné džungle – působí to perfektně. Jsou tu i vysoké budovy – většinou sídla bank. Jak tak pomalu procházíme sektorem po sektoru, zjišťujeme, že je nejspíš otázkou prestiže žít v tomhle nově navrženém městě – je tu spousta velkých vil. Taky tady jsou velvyslanectví, rozptýlená po centru. Naše velvyslanectví (dnes bohužel zavřené) jsme našli celkem snadno. Je to nevýrazná bílá budova s českou vlajkou.

Moderní mešita šáha Faisala v moderním městě

Některá místní zákoutí vegetací, vlhkostí a zpěvem ptáků opravdu připomínají džungli, která tu před tím byla a kterou je ještě pořád vidět na kopcích za městem. Na severním konci města stojí obrovská mešita šáha Fajsala (většinu z 50 miliónů dolarů, které stála její stavba poskytl saúdskoarabský král Fajsal). Prý se do ní vejde 100 000 lidí. Její umístění bylo vybráno dobře, protože hned za ní začínají vysoké zelené kopce, které kontrastují s její bílou barvou.

Bohužel nemáme moc času, i když se nám Islamabád zdá stvořený jako pro relaxaci. Chlupi připustil, že by se tu i dalo žít. Já si zase myslím, že se tu po chvíli musí každý nudit, protože kromě pár parků a velvyslanectví tady vlastně nic není.

Rawalpindi

Od mešity odjíždíme taxíkem do Rawalpindi. Nedostáváme se až k hotelu, jelikož hlavní silnice je kvůli oslavám uzavřena. Asi 2 km musíme ujít pěšky. Osobně mi to ale moc nevadí, protože si alespoň můžu prohlídnout lidi, transparenty (na nichž je nejčastěji zobrazen posvátný kámen Kaba nacházející se v Mekce), alegorické vozy a vůbec vidět, jak se tu oslavuje.

Průvod při oslavě narozenin proroka Muhammada

V hotelu už jen balíme a přesunujeme se k busu do Gilgitu.

Autobus je plný. Je tu taky jedna Francouzka (pravděpodobně se svým pákistánským manželem) a dva Maďaři. Vyjíždíme asi v půl čtvrté a proplétáme se přes Rawalpindi směrem na severozápad. Tenhle řidič je trochu menší maniak než ten v buse do Rawalpindi.

Joomla SEF URLs by Artio