Karakoram Highway

  • Vytisknout

Za městem Havelian už začíná Karakoramská dálnice (KKH – Karakoram Highway). Je to silnice spojující Pákistán s Čínou, procházející napříč horskými masívy Pákistánu a Číny...


Už za Abbotabadem začíná být na co se dívat. Skoro rovná krajina přechází v kopce, porostlé sytě zelenou vegetací. Po několika hodinách zastavujeme v jednom motorestu a dáváme si buchtu s čajem (něco pro Chlupiho).

Za městem Havelian už začíná Karakoramská dálnice (KKH – Karakoram Highway). Je to silnice spojující Pákistán s Čínou, procházející napříč horskými masívy Pákistánu a Číny. Spojuje tyhle dvě země přes Chandžerabský průsmyk. Na pákistánské straně je dlouhá asi 800 km a stavěla se 20 let. Čínská část se stavěla 30 let. V provozuje je od počátku 80. let a někde už to je vidět – vydrolená vozovka, kamení na silnici, občas projíždíme potokem, který teče přímo přes silnici.

I když už je tma, je celkem dobře vidět, protože měsíc je skoro v úplňku. Projíždíme po silnici na jejíž jedné straně se zvedají vysoké skály a na druhé hledíme někam hluboko dolů do černa údolí řeky Indus.

Ve vesnici Thakat přejíždíme Indus a zastavujeme na večeři. My s Martinem si dáváme čapaty (místní chlebové placky) a výborný jogurt. Chlupi už je zase mimo provoz a nechce nic jíst (marně mu zas říkám, že jeden z důvodů jeho přetrvávající únavy je nedostatek jídla). Je to tu nádherné. I ve tmě je vidět a hlavně slyšet jak Indus rychle plyne směrem na jih k oceánu. Dělá při tom celkem solidní rámus. Jsme teď už ve třetině cesty a čeká nás noc, ve které se určitě nebude dát spát – autobus totiž sebou neustále neuvěřitelně hází z jedné strany na druhou. Naštěstí se můžu alespoň dívat z okna. Vypadá to tajemně, protože velkou část cesty jedeme podél Indu a v popelavém stínu okolních hor.

Den 18, pátek 11. 8.

Svítá celkem brzo, asi po páté hodině ranní. Na zbývající cestě do Gilgitu (asi 100 km) jsou tři kontroly, na kterých se všichni cizinci musí zapisovat – asi kvůli bezpečnosti, protože Severní oblasti, ve kterých teď jsme, nemají status provincie Pákistánu, ale jsou Pákistánem spravovány přímo z Islamabádu. Je to důsledek přetrvávajícího sporu s Indií o Kašmír. Obyvatelé Severních oblastí nemají volební právo a ani zástupce v parlamentu. V roce 1988 byly v Gilgitu nepokoje, kdy při potyčkách šíitů a sunitů zahynulo několik desítek lidí.

Chlupi je úplně grogy, už ani nemá sílu slibovat mamince, že bude hodný. Výraz jeho tváře je dosti výmluvný.

Joomla SEF URLs by Artio