Kaunas

  • Vytisknout

Kaunas je jiný než Vilnijus. 90% kaunaských obyvatel jsou etničtí Litevci a o Kaunasu se tak říká, že je více litevský než Vilnijus. Je centrem litevského podnikatelského ducha, ale bohužel i postsovětské mafie...


Den 4, úterý 5. 8.

Odjíždíme do Kaunasu. Původně jsme chtěli vidět Aukštaitský národní park asi 100 km na sever od Vilnijusu, ale je zataženo a vypadá to, že bude pršet, což bychom si v národním parku asi moc neužili. Předchozí dny bylo tak na půl slunce a na půl pršelo.

Cestou vlakem jsou všude kolem lesy a ani mi nepřipadá, že by byly nějak výrazně znečištěné, jak jsem četl. Obě holky spí a já koukám z okna na ubíhající Litvu.

Jsem snad v Německu? Ne, jen v opravené části Kaunasu na Radničním náměstí

V Kaunase jsme asi po 2 hodinách, mírně prší. Asi za půl hodiny už jsme v hostelu. Je to opravdu luxus – jsme 3 a máme celý byt 1+1 s velkou kuchyní a balkonem. Je tu sporák, můžeme si udělat čaj, prostě luxus. Trochu odpočíváme a pak se vydáváme do města.

Na autobusovém a vlakovém nádraží zjišťujeme, že téměř všechny spoje Kaunas-Kaliningrad (náš další cíl) byly zrušeny a jede jen jeden vlak odpoledne (v Kaliningradě je v noci) a jeden autobus před druhou v noci (v Kaliningradě je ráno). Je to čára přes rozpočet, ale nakonec se rozhodujeme jet autobusem zítra v noci. Na prohlídku máme tedy dnešek a zítřek, kdy se pravděpodobně pojedeme podívat do vesničky Rumšiškės, asi 30 km od Kaunasu, ve které je skanzen.

Kaunas je jiný než Vilnijus. 90% kaunaských obyvatel jsou etničtí Litevci a o Kaunasu se tak říká, že je více litevský než Vilnijus. Je centrem litevského podnikatelského ducha, ale bohužel i postsovětské mafie. Byl založen už v 11. století a ležíce na soutoku dvou řek se v 15. a 16. století stal úspěšným centrem říčního obchodu. Jelikož je umístěn na významném strategickém místě, byl před 2. světovou válkou 13× vypálen. Dnes je Kaunas hlavním litevským průmyslovým, ale také příjemným kulturním centrem plným zajímavých architektonických památek.

Čím hlouběji se noříme do jeho ulic a bulvárů, tím hezčí se nám zdá a tím více dáváme za pravdu informacím z informační brožury o odlišnosti Kaunasu od Vilnijusu. Sice trochu poprchává, ale i tak se nám líbí projít parčíkem soch až k pěší zóně. Zdá se, že v Litvě mají oblibu v pěších zónách. Ta v Kaunase je delší a hezčí než ve Vilnijusu. Kaunas mi vůbec připadá hezčí a bohatší. Na pěší zóně je spousta krámků i značkových obchodů. Zhruba do dvou třetin se táhnou dvě řady stromů.

Odbočujeme z pěší zóny na Vienybés aikšté (náměstí Jednoty), kde jsou dvě řady bust národních hrdinů, věčný plamen a památník Svobody s datem 18. února 1918, dnem, kdy Litva vyhlásila nezávislost. Za nimi je Vojenské muzeum Vytautase Velkého, obestavěné několika kanóny – od malých z pirátských lodí až po lafety s 2. světové války. Za Vojenským muzeem je Muzeum Ďábla s různými zobrazeními ďábla z celého světa.

Vracíme se na pěší zónu a v obchodním domě Merkurija si chceme koupit něco k jídlu. V supermarketu tu mají velký výběr, ale zdá se mi to dost drahé na to, že průměrná litevská rodina má příjem údajně 350 Lt (1 Lt je asi 9 Kč) – kilo jablek 3,5 Lt, banány 3 Lt, chleba 1,5 – 2,5 Lt atd (je tu ale levný benzín – asi 1,5 Lt za 95 oktan). Jsme překvapeni, kolik zboží z Čech tady vidíme – polévky z Vitany, sušenky Disko, kečupy Kand a další. Mají tu zase asi 10 druhů chleba (většinou tmavý), všelijaké koláče a koblihy a jiné, u nás neexistující, sladké i slané pečivo. Výběr sýrů tady je ale dost malý a nevidím téměř žádné jogurty – jen tvaroh. Další sortiment je podobný našemu běžnému supermarketu, včetně takových „nezbytností” jako čipsy, džusy a podobné „tahače peněz z kapsy".

Všichni pořád mluví rusky, občas litevsky a potkali jsme taky skupinku Čechů. Přeci jen to není tak zapomenutá země. Jsou tu i nějací turisté ze západu, čemuž se nedivím, protože Kaunas je opravdu pěkný.

Supermarkety jsou v Litvě stejné jako u nás, je v nich překvapivě mnoho
českých potravin

Centrem starého města je Rotušés aikšté (Radniční náměstí), kolem kterého je spousta pěkných opravených domů. Některé vypadají úplně jako v Německu – jsou to opravdu německé kupecké domy z 15. a 16. století, mají cechovní vývěsní štíty a... reklamy na německé pivo. Uprostřed náměstí stojí barokní radnice ze 17. století, dnes Svatební palác.

Za náměstím směrem k soutoku Nemuny a Nevis jsou ruiny kaunaského hradu a úplně zruinovaná katedrála ze 14. století. Hrad byl také úplně zničen, ale teď je alespoň částečně opraven. Na opravě katedrály se teprve pracuje, ale bude to fuška – je strašně zanedbaná a rozpadlá, některá gotická okna byla vybourána a zazděna. Za dob SSSR to byl asi sklad členských knížek do Komunistické strany.

Večeříme při soutoku řek a trochu odpočíváme. Zpět se vracíme opět pěšky podél řeky Nemuny. Kolem nás (podobně jako ve Vilnijusu) jezdí české trolejbusy a české autobusy.

Cestou z centra do hostelu se stavujeme na nádraží a voláme Chlupimu. Zatím stále ještě hodlá přijet. Znovu mu máme zavolat v pondělí ve 12 hodin LSEČ do školy.

Den 5, středa 6. 8.

Ráno si necháváme batohy na autobusovém nádraží. Dnes nás čeká jen skanzen a pak dlouhé čekání, tak jsme si přispali, jinak obvykle vstáváme mezi půl šestou a šestou. Do Rumšiškės odjíždíme asi ve 12 hodin malým autobusem toyota. Jelikož to není žádný dálkový autobus, tak je menší a lidi jsou v něm namačkaní jako sardinky. Kdybych nevěděl, že jsem Litvě, tak bych klidně typoval, že jedeme do nějaké vesnice za Prahou.

Jedeme asi 30 km po dálnici, která je dost slušná a všechny odbočky jsou skvěle značené velkou cedulí. Zastávka se pozná podle sloupku s modrou značkou, na které je nakreslen bílý autobus.

Joomla SEF URLs by Artio