Pärnu

  • Vytisknout

V Pärnu je vše podřízeno tomu, že je to přímořské letovisko. Snad polovina Pärnu jsou krásné, rozlehlé parky, kde se každý může dosyta guljať, guljať a guljať. Nejprve se ale procházíme centrem kolem domů z 15. až 17. století směrem k hotelu, který je ukryt v jednom z parků...


Po jedenácté jsme v Pärnu. Vypadá oddychově, je tady hodně dřevěných domků, docela zachovalých a nově natřených. Některé ulice jsou značeny dvojjazyčně – estonsky a rusky. Chlupimu ta azbuka učarovala a je jí úplně nadšen.

Vycházíme hledat nějaký hotel. Od autobusového nádraží procházíme pěší zónou, která je stejně živá jako v kterémkoli jiném přímořském letovisku. Na pěší zóně je spousta obchodů. Pěší zóna je stará asi 10 let.

Tak, a máme tady prosperitu – nový, moderní obchodní dům

Procházíme jeden hotel za druhým (od nejlevnějšího nahoru), ale všude mají plno. Naštěstí jsme na tom cenovém žebříčku nemuseli stoupat moc dlouho a zůstáváme asi v pátém hotelu. Stojí sice 14 dolarů (asi dvojnásobek než platíme obvykle), ale aspoň máme další starost z krku. Pärnu musí být populární místo, když už dopoledne jsou všechny levné hotely obsazeny.

Chvíli odpočíváme a užíváme si toho "luxusu". Pak se jdeme projít po městě. Nejprve chceme uspokojit svoje žaludky a tak se přes různé pekárny a samoobsluhy dopracováváme do samotného centra, kde je velký obchodní dům se skvělým supermarketem. Tím skvělý myslím že je dobře zásobený a pěkně vypadá. Jinak je v něm trochu draho. Ten rozdíl je ale menší než v Litvě a Lotyšsku. Mají tady zajímavé saláty.

Jíme kousek od supermarketu přímo na lavičkách u dětského pískoviště. S Chlupim jsme si na půl koupili nějaký kořeněný salám. Je moc dobrý. Po dobrém obědě se konečně jdeme projít po Pärnu. Ještě před jídlem jsme si zjistili jak se zítra dostaneme do Kuressaare, hlavního města ostrova Saaremaa. Saaremaa na mapě vypadá jakoby „bránil” pevninské Estonsko před nájezdy z Baltského moře (mimochodem lotyšsky se Baltské moře řekne Baltijas jūra, což znamená „Bílé moře"). Autobusy odjíždí celkem pozdě, takže blbě – až v 8 ráno. Doufejme, že se nám v Kuressaare nepřihodí to co tady, protože tam přijedeme ještě později než dnes do Pärnu.

V Pärnu je vše podřízeno tomu, že je to přímořské letovisko. Snad polovina Pärnu jsou krásné, rozlehlé parky, kde se každý může dosyta guljať, guljať a guljať. Nejprve se ale procházíme centrem kolem domů z 15. až 17. století směrem k hotelu, který je ukryt v jednom z parků. Pak pokračujeme dál směrem k moři. Těsně před pláží je malé náměstíčko se spoustou květin, kterému dominuje podlouhlá stavba podobající se malému zámečku – jsou to místní bahenní lázně. Na pláži je skvělý písek, ale bohužel se vzdáváme našeho původního záměru alespoň jednou se na cestě vykoupat v moři – je docela zima, protože fouká silný vítr. Kousek od nás ze země vyrůstá cedule „Ženskyj plaž", která nás nenápadně upozorňuje, abychom vypadli. Moře je ale skvělé a je mělké ještě daleko od pobřeží. Pärnu je v malém zálivu, takže z velké části vidíme na obzoru pevninu.

Z pláže jdeme zpět do města (opět dalším parkem) k malému přístavu. Procházíme kolem mohutného valu, který dříve sloužil jako opevnění. Jako jediná v něm zůstala zachována tallinnská brána, kterou postavili Švédové. Od přístavu se dostáváme zpět na pěší zónu, odkud slyšíme hrát hudbu. Vcházíme na dvůr. Čepují pivo, hraje živá hudba a jsou tu lidé v krojích. S Chlupim si na půl dáváme místní pivo. Je dobré, hlavně je (po těch lotyšských a litevských) konečně dobře chlazené. Taky se zastavujeme u Červené věže, což je údajně nejstarší budova v Pärnu. Je kulatá, opravená, s červenou střechou.

Jsme v turistickém městečku, a tak i tady je řada pěkně opravených domů

Chtěli jsme se ještě podívat na trh, když k němu ale přicházíme je už zavřený – je asi 6 odpoledne. Dostáváme se do úplně normální obytné čtvrti, která už je mimo turistické centrum. I tady to vypadá celkem příjemně (z velké části díky všudypřítomným parkům a jiné zeleni).

Vracíme se zpět do hotelu na večeři. Napadlo nás jít pak znovu na pláž vyfotit si západ slunce. Jen Karin váhá, protože podle orientace zálivu ví, že slunce nebude zapadat nad mořem. Nakonec ale jdeme všichni a západ slunce je skvělý. Během pobíhání po pláži narážíme na český pár, který si tady chce přes noc ustlat.

Karin a Chlupi jdou zpět do hotelu, my se ještě jdeme projít. Míříme oklikou přes park na pláž na druhém konci města, kde vybíhá do moře asi dvoukilometrové molo z kamenů. Cestou se na nás vrhají hejna komárů, čím blíž jsme moři tím je jich míň. Nakonec jsme úplně u mola. Na východní straně obzoru už je tma, na západní je ještě tmavě modrá obloha. Za námi se tyčí červený maják a nad hlavou nám žlutě mrkají hvězdy. Je tady opravdu krásně. Nemyslíme si to jenom my, ale asi i ta skupina 30 lidí, co se na molu sešla s kytarami a pochodněmi a čeká na setmění. Když odcházíme, zapalují právě pochodně a začínají zpívat.

Po pláži se vracíme do hotelu a ještě dlouho slyšíme jejich zpěv. Cestou znovu míjíme ten český pár. Tentokrát jsou už trochu jinde, ale nevím, nevím, jestli se neprobudí do mokra, protože moře se oproti odpoledni posunulo a zaplavilo další části pláže, čímž vytvořilo vodní jazyky v místech, kde byl ještě před chvílí písek.

Joomla SEF URLs by Artio