Platidla

  • Vytisknout

Na cestách jsem nashromáždil menší jmění v podobě nejdostupnějších uměleckých děl reprezentujících každou zemi – bankovek a mincí. Každý, kdo alespoň trochu cestuje si jistě všiml, že platidla celkem přesně vypovídají o kultuře a zvycích jednotlivých zemí. Já jsem během svých cest vypozoroval následující.

Grafická podoba

Začíná to už jejich grafickým návrhem, kde nejelegantnější jsou platidla ekonomicky vyspělých zemí, která jsou většinou vydávána jako ucelené řady a „táhne” se jimi jakási společná osa, či myšlenka (pokud se to tak dá říct). Příkladem může být Austrálie, USA, Německo a další. Na druhé straně jsou platidla zemí ekonomicky méně vyspělých, jež nemají vytříbený vkus (míněno v našem evropském smyslu) a navíc jsou se zhoršující se ekonomickou situací země nuceny tisknout a razit platidla stále vyšších nominálních hodnot, jež nebyla v původním návrhu a jsou pak každý pes jiná ves – například Indonésie, Ghana, Bangladéš a další.

Některé země mají stále ještě bankovky téměř nechráněné proti padělání. Mince většinou není třeba chránit, protože mají nízké nominální hodnoty a jejich padělání se nevyplácí (i když i s tím jsem se setkal – v Peru se mi do rukou dostala falešná jednosolová mince). Snad všechny bankovky používají hlubotisk, vodotisk a vlákna v papíře viditelná jen pod ultrafialovým světlem (v některých směnárnách, a to i ve „třetím” světě, mají dokonce ultrafialové lampy volně dostupné). Stále více se rozšiřuje tisk rastrů, které při pohledu z různých úhlů vytvářejí různé vzory (např. zobrazují nominální hodnotu bankovky) a používání papíru s vložených kovovým proužkem. Zajímavě chráněné jsou thajské bahty, jež mají v pravé části „okno” z průhledné umělé hmoty. Australské bankovky jdou ještě dále a kromě průhledného umělohmotného „okna” jsou celé z umělé hmoty, takže nehoří, méně se mačkají a snadno se s nimi platí i v automatech.

Jak se do lesa volá... takové jsou bankovky

Stejnou, možná ještě větší měrou, o zemi vypovídá stav, v jakém během svého pobytu její bankovky najdete. Opět se dají najít dva extrémy mezi nimiž se země pohybují podle své ekonomické vyspělosti. V jedněch jsou bankovky vždy jako nové, jen mírně pomačkané, prostě radost pohledět. Jsou i země, kde dokonce přešli na bankovky umělohmotné (Austrálie). Na druhé straně jsou zase země, kde když dostanete bankovku v níž není díra, není potrhaná, je odlišitelná od kusu shnilých starých novin na ulici a nedostanete z ní svrab, tak můžete hovořit o velkém štěstí. Extrémním případem je Indie. Tam bankovky s délkou doby v oběhu černají (jak přecházejí z jedněch špinavých rukou do druhých), stávají se těžší a těžší (jak se na ně lepí prach poté, co si je rikša přidržel v puse při hledání drobných, a mezitím je oslintal), popsanější a popsanější, přibývá v nich děr (jak je v bankách secvakávají dohromady a pak s takovéhoto balíčku trhají jak trhací kalendář) a každý vám dá tu nejhnusnější bankovku jakou jste kdy viděli, ale sám vezme jen mírně poškozenou.

Joomla SEF URLs by Artio