INDIE – Cesta do Bangladéše

  • Vytisknout

Imigrační kontrola je taková zastrčená budka, napůl schovaná v lese. Tady bych ji teda fakt nehledal! Vztahy Indie-Bangladéš musí být na skvělé úrovni, když hraničnímu přechodu věnují menší pozornost než veřejným záchodkům na ulici. Skoro jakoby chtěli lidi odradit od přechodu právě tudy...


Den 105, středa 2. 12.

Z Darjeelingu se mi nechce, protože je ti moc příjemné městečko. Ta ranní zima mě ale trochu přesvědčuje, že bych už přeci jen měl jet. Nasedám na džíp a asi za dvě a půl hodiny už jsem dole v Siliguri.

Tady je teploučko a jasno, po darjeelingské zimě a mlze ani památky. Na druhou stranu tu zase jsou typičtí Indové, kteří mě otravují na každém kroku. Rychle odsud pryč! No jo, jenže ono to není tak úplně jednoduchý. Stojím uprostřed města, které neznám a potřebuju sehnat autobus do Haldibari, městečka na hranici s Bangladéší. Z autobusového nádraží tam busy nejezdí. Prý od jednoho hotelu asi pět minut chůze po hlavní ulici.

Z pěti minut jsou dva kilometry. Autobusy do Haldibrai odsud opravdu jezdí, takže alespoň něco jak má být. Čekám půl hodiny, mezitím si dávám oběd a pak jsem zdrojem zájmu asi dvaceti kolemstojících, kteří už mají asi všechnu svojí práci hotovou, že můžou půl hodiny jen tak postávat a čumět. Pak nasedám do rozhrkaného bengálského autobusu a vyrážím směr hranice.

Koleje dříve vedly dál, dnes končí v banánovnících. Po třech kilometrech narazíte na Bangladéš

Je jedna hodina. V Haldibari musím přesednout na další autobus, který mě má dovézt do Hemkumari, jen 4 km od hranice. Domorodci mě ale přesvědčují, že přechod v Hemkumari je pro cizince zavřený a do Čilahaty, první bangladéšské vesnice, se můžu dostat jen odsud z Haldibari, což je pěšky 7 km (žádná doprava). Je jich na mě tolik, že mi nezbývá než jim uvěřit, vystoupit z autobusu a vydat se hledat hranici.

Opravdu jsem se vydal na hledání. Vím, že tady někde má být imigrační kontrola. Ale kde, sakra? Místní mě navádí někam za město, přes železnici. Tam se mě ujímá jeden vekslák a hned chce měnit prachy. Alespoň mi ukazuje kde dostanu výstupní razítko do pasu.

Imigrační kontrola je taková zastrčená budka, napůl schovaná v lese. Tady bych ji teda fakt nehledal! Vztahy Indie-Bangladéš musí být na skvělé úrovni, když hraničnímu přechodu věnují menší pozornost než veřejným záchodkům na ulici. Skoro jakoby chtěli lidi odradit od přechodu právě tudy.

Imigrační úředník je šíleně znuděnej. Ani se mu nedivím, když v knize přechodů vidím pět jmen za poslední měsíc, z toho tři Bangladéšani. Chce po mě fotku, kterou pak lepí vedle mého jména do knihy.

O pár budov (stromů) dál dostávám u celníka další razítko do pasu a to je všechno. „Bangladéš je odsud tři kilometry. Jdi pořád rovně podél kolejí“, říká mi vekslák. Hm, tak jo.

Ha, ha, ha. Koleje po 200 metrech končí a za nima rostou už jenom banánovníky. Naštěstí rostou na náspu bývalé trati, takže jít po „kolejích“ je docela jednoduchý.

Kdysi tu opravdu vedla železnice. Po rozdělení Indie roku 1947 byly ale koleje vytrhány a trať už dnes připomíná jenom železniční násep. Přímo na náspu stojí vesnička s chatrčemi z banánovníkových listů. Kousek dál už je jen holý násep a podél něj rýžová políčka.

Po dvou kilometrech se dostávám k drátěnému plotu táhnoucímu se napříč mým směrem. Nějací kluci u něj v jezírku loví ryby. Ptám se jich „Kde je Bangladéš?“, čímž samozřejmě míním „Jak se dostanu přes ten plot“, protože TAM je (pravděpodobně) Bangladéš. Jeden z nich mávne rukou do dálky, kde stojí nějaká strážní věž. Scházím z náspu, rozpůleného plotem, a za pět minut jsem u ní. Ukazuje se, že je to poslední indická kontrola. Vedle věže stojí bambusový přístřešek, kde si mě zapisují do knihy.

Asi 10 metrů od přístřešku jsou v plotu velká černá vrata. Právě jimi prochází nějaký klučina s dvěma krávami. Úředník vytahuje druhou knihu a klučina se do ní musí podepsat. Asi stvrzuje, že se i se všemi krávami vrátil z Bangladéše z pastvy. V téhle knize jsou na některých řádcích místo podpisů otisky palců, tj. podpisy negramotných. Prolézám branou, kterou za mnou hned zavírají. Jsem v Bangladéši. Teď už jen najít úředníky s razítkem, kteří by mi to potvrdili i v pase.

Joomla SEF URLs by Artio