SINGAPUR – Sentosa

  • Vytisknout

Merlion je postaven na umělé skále. V přízemí uvnitř je vymodelován jako vrak potopené ztroskotané lodi, ve které se můžete projít singapurskou historií a seznámit se i s legendou o Merlionovi. Merlion prý kdysi ostrov zachránil před zničením, když se v pravý čas vynořil z oceánu a utišil divokou tropickou bouři. Od té doby je považován za symbol Singapuru...


Den 145, pondělí 11. 1.

Blížím se k Indonésii, tak už je čas, abych se začal starat o indonéské vízum. Hned ráno volám na indonéské velvyslanectví, kde mi potvrzují, že kromě pasu potřebuju buď zpáteční letenku nebo zpáteční lodní lístek. Jsou to paka. Zuřivě se snaží do země nalákat turisty, protože potřebují jejich dolary, ale aby zjednodušili vstupní procedury to je nenapadne. Asi nejsem ta správná národnost, protože Zápaďáci při vstupu automaticky dostávají dvouměsíční (neprodlužitelné) vízum. Asi mi nezbude nic jiného než koupit zpáteční letenku a pak ji prodat.

Merlion, bájný zachránce Singapuru, má na ostrově Sentosa svůj důstojný obraz...

Za pár minut jsem v kanceláři Singapore Airlines. Koupit letenku není problém, ale ať je sebedražší, stornovací poplatek je vždycky S$75, tj. asi 1500 korun! To snad není možný! Tohle je opravdu město příkazů a zákazů. Pokouším se o to stejné u indonéské Garudy, ale ti mají taky storno poplatky. Prý že si lidi chodí na letiště a mění lety jak chtějí (hm... já teď taky patřím mezi ně), tak si na ně letecké společnosti vymyslely bič. Jakoby to byly malé dětí, které je pořád třeba klepat přes prsty. Přeci nedám 2500 korun za indonéské vízum (asi 1000 korun vízum a 1500 korun storno poplatek)!

Jedině že bych si koupil lodní lístek. Jenže ten stojí S$30 a není vratný. Tak by mě to sice přišlo „jen“ na 2000 korun, ale zase bych musel zjistit kde se prodávají, nějak se tam dopravit a navíc nevěřím tomu, že jim ten lodní lístek bude stačit. Kašlu na to a zařídím to až v Malajsii. Tam je snad šance, že nebudou tak byrokratičtí.

Nastupuju do autobusu a odjíždím na ostrov Sentosa – zábavní centrum Singapuru. Normálně bych na podobné místo ani nepáchnul, ale tohle je prostě nedělitelná část nové singapurské kultury, kde budu moct vidět jak si v Singapuru představují moderní kulturu.

Ostrov je se Singapurem spojen mostem. Vystupuju uprostřed palem a jsem na Sentose. Skoro nikdo tu není. Možná proto, že je pracovní den (a ještě k tomu poledne) a rodiče dětiček musí pracovat. Sentosa ale vlastně není jen pro dětí, ale i pro dospělé.

Třeba hned první místo mojí návštěvy – Námořnické museum. To je podle mě naopak určené spíš pro dospělé. Historie Singapuru jako přístavu, současný Singapur jak přístav, rybářské lodě v životní velikosti – to všechno je možné tu vidět a některé věci si i osahat.

Po vzdělávacím zážitku by to chtělo trochu zábavy. Co třeba Cinemania? Slibuje realistický zážitek při sledování speciálních filmů. Tak jo. Kupuju si lístek a čekám dokud nás nepustí do promítacího sálu. Těsně před vstupem je nám puštěno video o tom, že pokud jsme těhotní nebo máme nemocné srdce, tak bychom se radši měli téhle podívané vzdát. Pokud ale chceme, tak neseme plnou zodpovědnost že jsme se sem odvážili... bla, bla, bla... a další podobné kecy. To jsem teda zvědav!

Vstupujeme do sálu, kde jsou ve třech řadách otevřené kóje (ne nepodobné lítajícím labutím z našich lunaparků, akorát že nemají krk a jsou pro 4 lidi) na hydraulických zvedácích, které asi mají celou kójí během filmu hýbat. Tím by se mělo docílit té reálnosti. Připoutáváme se a začínáme.

První film se jmenuje „Street Lurge“ a je o jízdě na takovém hrozně úzkém a dlouhém skateboardu, na kterém leží člověk a řítí se dolů z kopce po silnici plné serpentin. My jsme jako jeden z těch jezdců, z jehož pohledu je celý film natočen. Rozjíždíme se a kóje opravdu začíná drncat. Jak jedeme stále rychleji, kóje drncá víc a víc a do zatáček se naklání. Najednou proti nám vyráží auto a my uhýbáme. Kóje se smýká ze strany na stranu podle toho ze které strany proti nám co vyrazí. Jedno takové setkání nezvládáme a sjíždíme ze silnice na ještě prudší travnatý svah. Bereme jeden keř za druhým, kóje vždycky pěkně nadskočí. Pak padáme do kandelábru a jedeme mezi listím. Takhle ta šílená jízda pokračuje dál ještě asi pět minut, kdy vymetáme všechny možné i nemožné díry a občas se (asi omylem) dostaneme i zpět na silnici.

Dost jsem se přitom pobavil a dokonce i měl pocit, že opravdu jedu po silnici nebo skáču přes kameny.

Druhá jízda je co se týká realističnosti daleko lepší. Nasedáme do vozíku horské dráhy a rozjíždíme se. Ukazuje se, že vozík ale nemá žádné brzdy, tak postupně zrychlujeme. Řítíme se dopředu, jednou vysoko nad krajinou, jindy vymetáme keře (kdo je v cestě horské dráhy nechal růst?), zatáčíme, či „padáme“ dolů. A následuje dalších pět minut šílené jízdy.

Tentokrát jsem měl někdy opravdu pocit, že jsem na horské dráze. Při zatáčkách, kdy se vozík na dráze kvůli odstředivé síle naklání (a tedy i kamera byla při natáčení nakloněna o 90 stupňů) jsem fakt měl pocit, že jsem vodorovně a působí na mě odstředivá síla!

Skvělé! Musím přiznat, že jsem se fakt bavil a obzvlášť při druhém filmu jsem měl pocit jako bych opravdu byl na horské dráze.

... rozhlednu, ze které je skvělý výhled; vlézt mu můžete až do tlamy

Vycházím a trochu se motám. Nejsem sám. Teď si dám oběd a budu pokračovat v dalším „zkoumání“ a „objevování“ Sentosy. Sedím si do krásné zahrady (na Sentose jsou jen samé krásné zahrady), kterou tvůrci nazvali Fontánová zahrada. V její hlavní ose je totiž postaveno několik fontán, táhnoucích se napříč ostrovem od lodního přístavu až k tzv. „Hudební fontáně“. Ta je obdobou naší „Křižíkovy fontány“, kde se každý den večer koná laserová šou „Rise of the Merlion“ (Povstání Merlionu). Dnes večer bych tím chtěl zakončit návštěvu Sentosy.

Po obědě procházím zahradou kolem Hudební fontány až na kopec, kde stojí chlouba a symbol Singapuru – 37 m vysoký Merlion – napůl lev, napůl ryba (podobný, ale menší, stojí i u ústí řeky Singapur). Merlion byl postaven jako vyhlídková věž, ale taky „hraje“ hlavní roli v „Rise of the Merlion“, protože je na něj od Hudební fontány dobře vidět. To jsem teda večer zvědav.

Merlion je postaven na umělé skále. V přízemí uvnitř je vymodelován jako vrak potopené ztroskotané lodi, ve které se můžete projít singapurskou historií a seznámit se i s legendou o Merlionovi. Merlion prý kdysi ostrov zachránil před zničením, když se v pravý čas vynořil z oceánu a utišil divokou tropickou bouři. Od té doby je považován za symbol Singapuru. Vrak i příběh jsou udělány docela poutavě, tvůrci se snažili. Trochu uměle to ale stejně působí.

Z přízemí (vraku lodi) vede výtah do Merlionovy hlavy, na které je vyhlídková plošina. Nejdřív se koukám z Merlionovy tlamy, která je otočená směrem k Singapuru. Docela sranda, když poodstoupím dovnitř a vidím všechny ty mrakodrapy obklopené Merloinovýmy zuby! Pak stoupám po schodech nahoru, až se vynořuju na střeše, vlastně v Merlionově hřívě. Odsud je skvělý na všechny strany. Na severu vidím zase singapurské mrakodrapy, v průlivu na jihu spoustu ostrovů (některé už patří Indonésii) a kotvících lodí.

Když sestupuju dolů, všímám si, že na vnitřní kostře Merlionu jsou připevněny optické kabely. Ty prý v noci umožňují jeho ozáření a změnu barvy! Za Merlionem se táhne tzv. Merlionova cesta, z barevných kachliček vybudovaná fantaskní vodní cesta, jež má symbolizovat vodní živočichy, kteří pomáhali Merlionovi při jeho zápase s bouří. Podél téhle atrakce roste něco vyloženě přírodního: Voňavá zahrada a Zahrada koření. V první voní všelijaké vonné keře, používané Číňany k osvěžení vzduchu, ve druhé jsou zase rostliny a keře různých koření – pepř, kurkuma, eukalyptus, čajovník, granátové jablko.

Zatím musím říct, že mě Sentosa nezklamala. Očekával jsem samé umělé, technicky dokonalé atrakce, a těch se mi taky dostalo. A skvěle jsem se pobavil. Navíc je tu ale spousta zahrad a zeleně a člověk se může vzdělávat i při pouhém procházení. Teď například vyrážím na Procházku přírodou/Dračí stezku. Má být dlouhá 1,3 km a podle popisek bych se měl dozvědět něco o životě pralesa, jakou tam najdu vegetaci apod. Jsem zvědav. Jen doufám, že ty stromy nebudou gumové...

Nořím se do pralesa (pravého!) a hned se přede mnou objevuje první drak. Je zkamenělý a součástí stezky, takže po jeho kamenném čumáku se šplhám nahoru a po jeho hřbetě pokračuju hlouběji do lesa. Tohle byl „Zemní drak“, který spí, ale může se prý kdykoliv probudit.

Další zastávka na stezce je „Serpent Octagon“ altánek, kolem jehož osmi sloupů jsou obtočeny modely hadů typických pro jihovýchodní Asii. U popisek jsou otázky směřované na děti: „Kolik z nich dokážete určit?“ No, já jsem neurčil žádného, asi bych tu nemohl být dítě.

Nápad seznamovat děti s přírodou přes draky není ale vůbec špatný. Jde se na ně přes pohádku, ale vysvětlují se reálné věci. Dál na stezce jsou totiž např. „Dračí fosílie“ – zkamenělý drak obtisknutý do skály, Dračí kosti“ – přirovnávány k dinosaurům, popisky vysvětlující jak „funguje“ prales a všechno zpestřené vodopády či popiskami stromů a keřů.

Dost se mi líbí, že při vstupu do pralesa jsou návštěvníci nabádáni chovat se podle hesla „Keep to the trail, take nothing but photos, leave nothing but footsteps“ (Držte se stezky, nechte si jen fotografické vzpomínky a zanechte jen svoje stopy).

Právě když si začínám opravdu užívat, spouští se déšť. Naštěstí je nablízku altánek, kam se můžu schovat. Prší asi hodinu a půl, což mi vůbec nevadí, protože v klídku večeřím a píšu deník. V dešti uprostřed pralesa (i když s vyasfaltovanou cestou a kamennými draky) to je pohoda. Když už jen kape, procházím zbytek stezky a přicházím k další sentoské atrakci – Podvodnímu světu.

Hlavním „divem" Podvodního světa má být podvodní tunel umožňující procházet se přímo mezi mořskou faunou. Ještě než se dostávám k tunelu, procházím několika skvělými místnostmi, kde jsou rozměrná akvária s velkou tichomořskou chobotnicí, piraňami, murénami, pilounem, elektrickým úhořem, mořskými koníky a draky, akvarijními rybkami a krásnými živými korály. Je tu i pufferfish, silně jedovaté ryby, ze kterých se v Japonsku dělá jídlo fugu. Příprava fugu je složitá a pokud se maso zpracuje nesprávným způsobem, stane se z fugu smrtelně jedovatý pokrm. Blbý co?

Každodenní večerní laserová šou na Sentose se jmenuje „Povstání Merliona” a poutavým způsobem vypráví příběh záchrany Singapuru Merlionem

Vrcholem Podvodního světa je ale opravdu slibovaný tunel. Je to skoro jako být uprostřed všech těch ryb a volně se mezi nimi procházet. Na dně obrovské nádrže je vybudován prosklený tunel, vybaven dokonce i pohyblivým chodníkem, aby se návštěvník mohl plně oddávat pozorování ryb a nerozptyloval se nějakým chozením. Ryby mi plavou přímo nad hlavou, vedle mě, nebo leží na skle a já můžu ze spodu vidět jak dýchají. Plachtí kolem mě obrovské létající ryby nebo koukám přímo do pootevřené tlamy žraloka.

„Div“ se tedy tentokrát překvapivě konal a slogany nalhaly. Zase musím přiznat, že se tvůrcům povedlo zaujmout a leccos jsem se o přírodě dozvěděl. Sentosa nakonec není jen zábavní, ale i výchovný park. Někdy to sice trochu skřípe a „umělina“ je cítit na sto honů, ale to děckám nevadí a dospělí si při to stejně odpočinou.

Je už tma, ale do začátku laserové šou zbývá ještě půl hodiny. Sedám proto na monorail (vysutá železnice vedoucí kolem celého ostrova) a jedu kolem ostrova. Docela zvláštní pocit projíždět třeba tmavou džunglí v tak moderním dopravním prostředku. Vystupuju u přístavu a Fontánovou zahradou přicházím k Hudební fontáně. Šou právě začíná.

Vodní proudy Hudební fontány poslušně poskakují přesně podle hudby. Je to hlavně pastva pro oči, protože osvětlení fontány se mění a různé fontánky „účinkují“ v různou dobu. Vrcholem je ale určitě šou „Rise of the Merlion“, při které je na vodní clonu laserem promítána celá legenda o zachránění ostrova Merlionem, včetně obrázků lidí, chýší a vodního živlu! Úplně na konci, když je bouře na vrcholu, vystřelí z očí 37 m vysokého ozářeného Merliona na kopci zelené laserové paprsky a bouři utiší. Fakt skvělý! Potlesk! Originální nápad postavit Merliona tak, aby mohl sám o sobě vyprávět a pak každou noc znovu a znovu zachraňovat Singapur. Po skončení šou začíná Merlion plynule měnit barvu z modré na fialovou, červenou, zelenou a zase modrou. To trvá tak dlouho, dokud nezačne další šou, opakující se v asi půlhodinových intervalech.

Uf, je půl desátý a já jsem uchozenej jak nikdy. Jelikož Sentosa je postavená tak, aby působila na všechny lidské smysly, mám je po tak dlouhém působení všechny pěkně unavené. Pěšky přecházím přes most na hlavní ostrov a nasedám na autobus do centra. Dneska jsem si teda dal zabrat. A to jsem se přitom jenom bavil.

Joomla SEF URLs by Artio