INDONÉSIE – Rinca – za největšími žijícími ještěry na světě

  • Vytisknout

Vycházíme z křovin a dostáváme se na žhavou savanu. Všude kolem vysoká tráva, skály, kameny a palmy. Trochu jako Ostrov pokladů. Občas se objevuje kaktus, důkaz toho, že suché období je opravdu suché. Teď je ale zrovna vlhko a všichni se ženou dopředu jako šílení. Jen Siegfried (natáčí) a já (fotím) jsme pozadu. Chceme si alespoň trochu užít tohohle tak odlišného prostředí...


Po dvou hodinách přistáváme.Kolem je úžasný klid, konečně si na chvíli oddechneme od hlučného lodního motoru. Ke stanovišti hlídačů parku vede od dřevěného mola vydlážděná stezka. Kolem vysoké skály musíme nejdřív přejít vyschlou planinu. Na planině se vyvaluje první varan. Vypadá jako suchý klacek (je stejně šedivý), ale občas se pohne (asi jak slízne nějakou mouchu). Planina je obklopena křovinami, do kterých se noříme těsně před stanovištěm hlídačů. Kromě vstupného do parku (platného na tři dny) platíme i průvodce a poplatek za použití mola.

Rinca z moře

Vedle stanoviště stojí pár baráčků (kde je možné i přespat) a velký zastřešený přístřešek, u nějž se líně pohybuje třímetrový varan! Varan komodský je největší ještěr na zeměkouli a vyskytuje se jen na Komodu, Rince, západním Floresu a pár malých ostrůvků v okolí. Dorůstá až tří metrů (jako tahle naše potvora) a živí se vším. Občas i lidmi, které napadá ve volné přírodě. Náš „miláček“ ale vypadá celkem krotce (a líně) a jediný důvod proč sem přišel nejspíš je, že mu před našimi zraky dají napapkat. Varan se líně prochází sem tam, občas se zastaví, vztyčí na přední nohy a zůstane nehybně v pozoru. Průvodci mu dávají pár kousků masa, na které se vrhá s lačností šelmy. Ti Portugalci z něj teda museli být vystrašení. Proto taky odsud hned po objevení ostrovů utekli s tím, že na nich žijí draci.

Po stezce se vydáváme na pětikilometrový okruh po ostrově. Hned za baráčky se před náma utíká schovat další varan. Je menší než ten první, asi jenom děcko. Stezka vede suchou buší (i když vzduch je pěkně vlhký) malým údolím mírně do kopce. Po deseti minutách chůze narážíme na dalšího varana, který před náma ale vyplašeně utíká!

Vycházíme z křovin a dostáváme se na žhavou savanu. Všude kolem vysoká tráva, skály, kameny a palmy. Trochu jako Ostrov pokladů. Občas se objevuje kaktus, důkaz toho, že suché období je opravdu suché. Teď je ale zrovna vlhko a všichni se ženou dopředu jako šílení. Jen Siegfried (natáčí) a já (fotím) jsme pozadu. Chceme si alespoň trochu užít tohohle tak odlišného prostředí.

Varan komodský dosahuje délky až 3 metry

Všichni se zastavujeme až v malém roklině s potokem na dně. V jeho proudu se chladí velký buvol. V téhle denní době jsou všechna zvířata zalezlá a čekají na večer, kdy ustoupí vedro. I buvol je zalezlý ve stíněné roklině a nechce se mu ven.

Od rokliny stoupáme stále výš až k místu, odkud se nám otevírá krásný výhled do vnitrozemí ostrova a i k moři. Z vyhlídky se pomalu začínáme vracet zpět na základnu strážců. Cestou míjíme doslova pole kaktusů, z nichž některé mají červené pichlavé plody. Země je rozpraskaná, a to přestože je vlhko. V období sucha to tady všechno musí být uschlé na troud. Kde je ta tropická vlhkost Bali, mokrého po celý rok?

Je vedro k zalknutí. Na základně si dáváme trochu oddych a pak se vracíme k lodi. Přímo vedle přístavního mola si ve stínu hoví další varan a nenechává se vyrušovat ani námi. U mola kotví další dvě loďky. Jsou domorodé a slouží jako domovy – vychovávají v nich i děti.

Asi v jednu hodinu vyplouváme a po půl hodině plavby spouštíme kotvu 50 m od pláže, kterou jsme míjeli cestou na ostrov. Skoro všichni skáčeme do vody a potápíme se. Zakotvili jsme přesně nad korálovým útesem. Je sranda podívat se na hladinu a vidět plávat několik lidí celých potopených, jen se šnorchlem trčícím ven. Jakoby všichni v té vodě něco hledali.

Pod vodou je totiž neuvěřitelně živo. Barevné korály se vlní s proudy vody, které pod hladinou víří a kolem nás plují modré, zelené a taky pruhované oranžovo-bílé rybičky. Na dně jsou kromě korálů i obrovské vodní rostliny. Paráda! Škoda že máme tak málo času. Taky by se hodila podvodní kamera nebo foťák, život pod hladinou je něco úplně jiného než venku.

Po potápění se dáváme do oběda. V Gardeně nám každému připravili nasi goreng, tak si můžeme pochutnat přímo v lodi pohupující se na moři mezi ostrovy. Je to pohoda.

Joomla SEF URLs by Artio