PERU – Qenko a Sacsayhuaman

  • Vytisknout

Pevnost Sacsayhuaman, vysoko nad Cuskem, představuje hlavu pumy, v jejímž tvaru bylo Cusco Inky postaveno. Hradby Sacsayhuamanu jsou pak pumí zuby. Odpovídal by tomu i jejich tvar – 22 zubatých zakřivení, ve třech řadách nad sebou. Toto zvláštní zakřivení mělo svůj význam hlavně při obraně. Pokud někdo na hradby útočil, musel se alespoň k jedné ze stěn otočit bokem, čímž si jej odkryl...


Den 305, sobota 19. 6.

Na poslední den v Cusku jsme si nechali místa, která už sice nejsou ve městě, ale dá se k nim snadno dostat – Qenko a Sacsayhuaman. Obě jsou podél silnice do Pisaku, takže se necháme vysadit z autobusu u Qenka a přes Sacsayhuaman (stojí přímo nad Cuskem) se vrátíme do města. Jelikož dnes večer zároveň odjíždíme z Cuska, batohy si necháváme v alojamientu a vyzvedneme si je až večer.

Klikatá čára, jak zní překlad jména Qenko, mohla být používána pro krev rituálních obětí (pro
porovnání velikosti vlevo dole špička mojí boty)

Ke Qenku nasedáme do stejného busu jako bychom jeli do Pisaku. Před týdnem, cestou tam, už jsme vlastně jak Qenko, tak Sacsayhuaman zahlédli z autobusu. Máme proto alespoň představu kde vystoupit.

Cestou na Pisac jsou za Qenkem ještě dvoje další ruiny – Puca Pucara a Tambo Machay. Nechceme se ale moc honit a vzhledem k tomu, že musíme být na autobuse do pozdního odpoledne, necháme si je na jindy. Stejně by nám pak splynuly jen v jednu masu ruin, což bychom neradi.

Qenko

Qenko leží na pravé straně silnice, napůl schované ve stínu stromů. Od Cuska je jen pár kilometrů, ale jelikož město leží v kotlině, je třeba nejprve vyšplhat do kopců, což za nás udělal autobus.

Pokud by někdo hledal impozantní ruiny, tak pro něj Qenko určitě není. Spíš jde o jedno z těch menších míst, jejichž význam je zahalen do oparu minulosti a archeologové se o něm jen dohadují. Už sám název „Klikatá čára“, jak se jméno Qenko překládá, však dává tušit, že nejde o nic obyčejného.

Ze silnice je Qenko jen obyčejná, trochu oblá skála. Před ní se nachází půlkruhové prostranství ohraničené nízkou kamennou zídkou, v jehož geometrickém středu se tyčí úzký, sedmimetrovým kamenný „zub“, působící jako penis. To zajímavé se začne odhalovat až při pohledu zblízka.

Obranný systém Sacsayhuamanu je geniálně jednoduchý...

Už i ze silnice při bližším pohledu zjistíte, že skála není úplně přirozená. Zespoda se na vrchol táhnou vytesané schody a vrchol samotný je zarovnán do plošiny. Když stoupáme po schodech objevujeme po stranách zajímavé, do skály vytesané obrazce. Skoro na vrcholu je podél schodů vytesána klikatá čára, končící kruhovou jamkou, která dala místu jméno. Byla prý nejspíše používána při rituálních obětech, kdy jimi stékala krev. Brrr!!! Přímo na vrcholu jsou pak vytesány dvě dvoustupňové kruhové „bábovky“, jejichž význam si netroufnu odhadnout. Snad mohly mít něco společného se sluncem, s nímž bylo každé incké místo, ať už obřadní či obytné, nějak spojeno.

Samotná skála není jednolitá, nýbrž proděravělá jako cedník. Částečně od přírody, částečně od lidí. Ti v ni vytesali tunely, z nichž největším se dá bez problému projít do jeskyně, jež měla nejspíš sloužit jako úkryt pro velký kamenný oltář. Nejspíš svědek dalších obětí...

Dáváme se na ústup, protože se Qenko začíná plnit turisty, kteří se vypotáceli z turistického autobusu. Silnice klesá ke Cusku, takže se nám jde příjemně. Cestou si u indiánského klučíka kupujeme zmrzlinu, nebo spíš zmrzlou ochucenou vodu na klacku. Blížíme se k Sacsayhuaman, ruinám, kterése tyčí přímo nad Cuskem. Za nimi vidíme v dálce hory, které jsou však už na druhé straně údolí Cuska.

Sacsayhuaman

Sacsayhuman je asi poslední součástí starého Cuska, na které je možné spatřit, že bylo postaveno ve tvaru pumy. Tělo se rozkládalo v kotlině, kolem dnešního Plaza de Armas, Sacsayhuman představovalo pumí hlavu.

I když Sacsayhuaman působí rozlehle, do dnešních dnů se z něj prý zachovala jen asi jedna pětina! Když to tak vidím, říkám si, že i Pražský hrad by proti němu byl malá kůlnička.

Součástí Sacsayhuaman je i amfiteátr, umístěný na straně odvrácené od Cuska. Mezi ním a mohutným kamenným opevněním se rozkládá oblá skála – kopec Rodadero. Její povrch je pokryt přírodními rýhami směřujícími jedním směrem, asi směrem větru. Jejich vyhlazení však pomáhají i děcka, která se po nich kloužou dolů! Nám však slouží jako rozhledna pro pohled na tu nejimpozantnější část Sacsayhumana, která se zachovala – zubaté hradby.

... díky zubatému tvaru musel útočník odkrýt alespoň jeden bok

Sacsayhuaman představuje hlavu pumy, v jejímž tvaru bylo Cusco Inky postaveno. Hradby Sacsayhuamanu jsou pak pumí zuby. Odpovídal by tomu i jejich tvar – 22 zubatých zakřivení, ve třech řadách nad sebou. Toto zvláštní zakřivení mělo svůj význam hlavně při obraně. Pokud někdo na hradby útočil, musel se alespoň k jedné ze stěn otočit bokem, čímž si jej odkryl.

Hradby jsou stavěny stejným stylem jako ostatní incké zdi – velké kameny jsou opracovány do nepravidelných tvarů, které však přesně zapadají jeden do druhého. Takové opevnění je dosti stabilní i při zemětřesení. V nejvyšším místě mají hradby výšku sedm metrů a po délce měří několik stovek metrů. Jejich nejzazší body dnes stojí jsou jen kousek od domků, které se sem za ta staletí už stačili z Cuska „vyšplhat“.

Branou v nejnižší řadě hradeb se dostáváme dovnitř, kde teprve můžeme pochopit jak rozsáhlé vlastně jsou. Toto strategické místo nad Cuskem prý obývalo 5000 vojáků, kteří měli na Cusko skvělý výhled. Město je asi 200 metrů pod námi a jeho červené střechy se zas tak moc neliší od světle hnědé okolních hor. Dobře vidíme Plaza de Armas s kostelem la Compaňía a katedrálou. Nad domy se tyčí i další kostely. Dny, kdy mělo Cusko tvar pumy, jsou dávno pryč. Dnes má asi 300 000 obyvatel, zabírá celé dno kotliny a šplhá už i na okolní kopce. Vypadá úplně jako malý La Paz.

Na prostranstvím mezi hradbami a kopcem Rodadero je čerstvě postaveno velké pódium a rozestavěny řady lavic. Za pět dní, 24. června, se totiž právě tady bude odehrávat hlavní část Inti Raimy, oslav příchodu slunovratu. Prostranství se naplní lidmi i účinkujícími, kteří budou předvádět každoroční rituály spojené s letním slunovratem. Cusco se nafoukne Peruánci i turisty, kteří budou chtít tuto velkolepou oslavu shlédnout. My už ale budeme pryč. Dnes tu však zatím jsou jen lavice a na zbytku prostranství se pasou lamy a alpaky.

Ještě než se vydáváme po staré incké stezce dolů do Cuska, zastavujeme se u jakési obdoby obrovského Ježíše Krista, jež se tyčí nad Rio de Janeirem. Zdejší Kristus je sice stejně bílý a stojí nad městem, jeho umístění ale přeci jen není tak impozantní a i výškou za svým vzorem v Riu dost zaostává. Přehled o Cusku má však dobrý.

Hradby Sacsayhuamanu jsou z obrovských kamenů, sesazených přesně k sobě

Kamenná stezka od Sacsayhuaman nás po deseti minutách přivádí k prvním domům. Zastavujeme se hned u první restaurace a u fešné babička se občerstvujeme chichou, oblíbeným peruánským alkoholickým nápojem. Po strmých ulicích pak pokračujeme dál dolů do Cuska.

Cusko už nám toho ukázalo dost, tak je čas popojet dál. Taxi nás dováží na autobusové nádraží, odkud v šest večer, ještě před západem slunce, odjíždíme. Po silnici stoupáme nad město, jež nám pak mizí za vyprahlými kopci. Planina, kterou budeme projíždět celou cestu do Ayacucha, je stejně vyprahlá a nehostinná. Ostatně jako velká část horského Peru.

Joomla SEF URLs by Artio