Afghánistán

  • Vytisknout
Do Abi Ghorband
reklama

Vešel, s kalašnikovem přes rameno. Ani se nerozhlédl, zul si boty a usadil se na jedno z pódií umístěných po stranách úzké uličky. Hned přiběhl chlapec a přinesl džbán vody a plastikový kelímek. Muž si objednal qabuli a napil se vody... Banální výjev z afghánské čajovny, kterých se denné dějí tisíce. Svědčí o jednom – Afghánistán je stále zemí, kde jsou zbraně stejně běžné jako plastové kelímky. Svědčí ale i druhém – těmi zbraněmi vás nezabijí. Alespoň mě nezabili. A ani je to nenapadne, což se při přívalu všech historek z novin a televize zdá neuvěřitelné. Jak to? Je to jednoduché – televize a noviny ve velké míře kecají.

DODATEK zima 2009: výše zmíněné platilo v době mé návštěvy v roce 2004. Za uplynulých 5 let došlo k podstatnému zhoršení bezpečnosti, proto do uklidnění situace nedoporučuji cesty do Afghánistánu, kromě bezodkladných humanitárních nebo novinářských misí.

Ach ta politika!

Osud Afghánistánu je po staletí silně spjat s nespoutaností a svobodomyslností Paštunů, hlavního afghánského etnika. Spolu se strategickou polohou Afghánistánu na pomezí Střední Asie a indického subkontinentu jsou to právě Paštuni, respektive jejich etický kodex paštnuvála, kdo určuje směřování celé země. Paštunvála přímo velí chovat se k hostům uctivě, pohostit je, pomáhat jim a chránit je. Stejně tak však velí chránit čest a nezávislosti rodiny a kmene. Linie mezi hostem, a tedy přítelem, a nepřítelem může být proto překročena velmi snadno, v závislosti na hostově kulturní citlivosti.

Dějiny Afghánistánu jsou toho dobrým příkladem. Bohužel jsou také příkladem skutečnosti, že se z nich nedokážeme poučit. Ani po všech neúspěšných pokusech sjednotit Afghánistán pod silnou ústřední vládu se tohoto řešení nechceme vzdát. Nedochází nám, že v Afghánistánu ještě nedozrál čas. V zemi, kde žije neuvěřitelný kaleidoskop národů, kde nezávislost je na první místě, kde je z většiny míst do hlavního města několik dní cesty a kde si drtivá většina obyvatel nepamatuje, že by jim kábulská vláda jakkoliv pomohla, se snažíme vytvořit euroamerickou demokracii. Že to nedochází Američanům a nám, Evropanům, je ještě pochopitelné – nikdy jsme neměli buňky pro vcítění se do cizích kultur, proto nemáme na co navazovat. Ale že to nechápou i afghánští politici je smutné.

Někdy si říkám, že vidím řešení situace v Afghánistánu příliš jednoduše. A přitom mě nenapadá nic originálního. Stačí se podívat o pár kilometrů dál, do sousedního Pákistánu a je jasné co mám na mysli. Po rozpadu Britské Indie a vzniku Pákistánu byla vytvořena také západní pákistánská hranice. Bohužel, jak ostatně v případu celého rozdělení Indie, ne příliš šťastně. Ale budiž. Vznikla Durandova linie, která rozdělila na dvě části území obývané právě Paštuny. Západní část „připadla“ Afghánistánu, východní Pákistánu. Pákistán, vědom si specifičnosti Paštunů, na „své“ části vzápětí vytvořil paštunské území rozdělené na sedm okresů. Těm dal rozsáhlé pravomoci a příslib, že za udržování bezpečnosti na hlavních průjezdních trasách přes tato území se nebude vměšovat do jejich vnitřních záležitostí. Toto řešení funguje již přes 50 let. Někdy lépe, někdy hůře, ale určitě bez tak tragických událostí, jakými procházel Afghánistán. Co z toho vyplývá? Je nemožné držet Afghánistán silnou rukou jako jednu zemi. Na to v ní žije příliš mnoho vzpurných hlav, které se nechtějí nikomu podřídit. „Pákistánské“ řešení není zdaleka dokonalé, ale je zatím nejlepším řešením, jaké bylo nalezeno. V Afghánistánu by však musel být na celém území, což ale není schopna pochopit – natož přijmout – Amerika, dnešní hlavní hráč v této nové Velké hře. Proto je odsouzeno stát se naivním a utopickým snem. A my se budeme do nekonečna snažit o utopický cíl mít vše „pod kontrolou".

Paštunvála

Zmínil jsme se už o paštunvále, mravních principech, které ve velké míře utvářejí afghánskou současnost. Nebudu je rozebírat jeden po druhém, spíš se zmíním o mých pocitech z lidí, ať už Paštunů či jiných etnik, protože jejich chování je pro cizince tím nejhmatatelnějším projevem paštunvály.

Ze všech zdrojů, které jsem před cestou studoval, na mě přímo sálala afghánská pohostinnost a přívětivost. Skutečnost ještě předčila má očekávání – na papíře se přeci jen nedá vyjádřit vše. Proto když napíšu, že jsem s Afghánci propil (pouze čaj :), projedl a prodiskutoval hodiny a hodiny, pozván do rodiny ke společnému stolu, do krámku, nebo v čajovně, nebude to samo o sobě nic říkat o pocitech, které ve mně mojí hostitelé zanechali. Ta směs úcty, přívětivosti a dobrosrdečnosti je opravdu těžko popsatelná. To byste se museli zeptat mého srdce, které by vám však nejspíš odpovědělo po svém, to znamená taky pocitem. Skutečně jsem se na svých cestách ještě neocitl v zemi, kde bych se mezi lidmi cítil tak příjemně, tak vítán a tak respektován jako v Afghánistánu. Paradoxem je, že to jsou titíž lidé, kteří proti sobě válčili s až neskutečnou krutostí a nedělám si iluze, že by neválčili znovu, pokud by měli pocit, že jsou ohroženy jejich hodnoty. To je však jen další projev oné tenká linie mezi přítelem a nepřítelem, která platí nejen ve vztahu Afghánec-cizinec, ale také mezi Afghánci navzájem.

Zmrzačená krása

Co vlastně v Afghánistánu zbylo, ptají se mně občas lidi. Mrzáci? Ruiny? Miny? Ano, ale... Afghánistán se mění doslova každým dnem. Nové silnice, nové domy, nové hotely, nové aerolinky, lidé věří míru a nechtějí už myslet na bojování a ničení. Afghánistán se zvedá jako fénix ze svého popela. A hodně rychle. Na úroveň okolních zemí je to sice pořád málo, ale pro Afghánistán jsou to změny nevídané. Bojovalo se 24 let, proto i malý posun je ihned vidět. Když nemáte nic, je cokoliv nového daleko lepší.

Afghánistán jsou především hory. Hory nádherné, i když drsné. Jejich nepřístupnost je ještě zdůrazněno nekvalitními cestami – schválně nepíšu silnicemi, protože jen málo cest se dá nazvat silnicí. Prašné a kamenité polňačky a stezky s brody přeš říčky, lemované ruinami a občas zničenými tanky. Zkrátka kdo má rád hory, najde si v Afghánistánu své. Jen pozor na miny, těch nevybuchlých zůstává stále příliš mnoho – a často pár metrů od vás.

Pro milovníky architektury je Afghánistán daleko chudší než pro „horaly“. Asi nejproslulejší svou architekturou je Herát. V Mazár-e Šaríf zase najdete nejposvátnější afghánskou šíitskou stavbu – nádhernou, zeleno-modrými kachlíky pokrytou, svatyni Alího, která díkybohu bez úhony přežila všechno válečné řádění. A pokud máte slabost pro bizarní stavby, můžete v centru Kábulu obdivovat rozestavěnou tálibánskou mešitu, která měla být prý největší ve Střední Asii. Ale pospěšte, si, dokud někdo nesežene peníze a tuhle betonovou masu navždy nesprovodí ze světa...

Kam směřují?

Ani samotní Afghánci si nejsou jistí odpovědí. V každém případě většina z nich má po krk válčení a chtějí konečně normálně žít. Mají po krk Tálibánců, kteří každého buzerovali, aby chodil pravidelně do mešity. Mají po krk Američanů, kteří sice podle nich odvedli dobrou práci, že je zbavili Tálibánu, ale už by měli odejít a nechat je vládnout si sami. Mají po krk Pákistánců, kteří jich sice milióny hostili – a stále ještě hostí – v uprchlických táborech, ale zároveň se snažili o oslabení Afghánistánu seč mohli. Zkrátka mají po krk cizího vměšování a chtěli by si vládnout sami a svým způsobem. Je však v našem světě ještě vůbec možné, aby existovaly nezávislé země?

Zajímavá místa

Klikací mapa
Afghánistán Torcham Kábul Kapisa Balkh Aybak Mazár-e Šaríf Istalif Bámján Band-e Amír ČÍNA INDIE ÍRÁN PÁKISTÁN

Více se o Afghánistánu dozvíte z deníku a fotografií z cesty Afghánistán 2004:

  • Kábul – zničené, avšak rychle se vzpamatovávající hlavní město Afghánistánu
  • podhorská provincie Kapisa
  • hlavní město severu země Mazár-e Šaríf, neboli Svatyně velebeného, dostalo název podle svatyně čtvrtého chalífy Alího, od nějž odvozují svou víru šííté
  • zapomenutá středověká obchodní křižovatka Balch (Balkh)
  • Ajbak (Aybak, Samangan), jedno z nejdůležitějších buddhistických míst Afghánistánu
  • Istalif, dříve proslulý keramikou, dnes jedna z mnoha obyčejných vesniček na planině Šamolí
  • buddhisticky promeditované údolí Bámján (Bamiyan)
  • mystická jezera Band-e Amír

Finance

Další afghánská platidla

Příklady cen v USD (2004)

Položka Cena
levné ubytování 10
jídlo v čajovně (kábuli, kebab, mantu apod.) 0,6-1
velká placka chleba 0,13
0,5 kg slaného sýra 1,5
1,5l láhev vody 0,5
1,5l zam-zam koly 0,8
vstupenka k Bámjánským buddhům 3,3
taxi v Kábulu - na většinu míst z centra 1
taxi v Kábulu - jízda přes celé město 2
doprava Torcham-Kábul (v corolle) 10
doprava Kábul-Mazár (v corolle) 16
doprava Mazár-Ajbak (v corolle) 1,7
let Kábul-Mazár (KamAir) 31
let Kábul-Herát (KamAir) 50
bílá muslimská čepička 0,7-1
vyšívaná čepička pod turban 1,5
paštunská čepička pošitá barevnými cingrlátky 5-6
CD s místní hudbou 0,7
Video CD s místní hudbou 0,6
DVD s filmem 1

Viz též náklady na cestu Afghánistán 2004.

Cestovní formality

Pro cestu do Afghánistánu je třeba vízum. Na pražském afghánském velvyslanectví trvá jeho vyřízení asi 3 hodiny (ráno podání žádosti, odpoledne vyzvednutí). Podmínkou je dopis vysvětlující důvody cesty. Mělo by být zdarma, avšak v Praze stojí USD 50, v Islamabádu USD 30. Další informace viz internetové stránky MZV ČR v odkazech.

Odkazy

český Internet

Z celkem jasného důvodu jsou na našem Internetu informace o cestování po Afghánistánu velmi omezené. Do země, kde se 24 let válčilo a na řadě míst stále válčí, se příliš nejezdí. Doufejme, že se to brzy změní a Afghánistán se opět stane tou oblíbenou destinací na cestě do Indie, kterou byl v 60. a 70. letech 20. století.

  • MZV ČR – konzulární informace Ministerstva zahraničních věci ČR

světový Internet

  • Afghan News – čerstvé zprávy z Afghánistánu
  • Afghanistan Information Management Service – informační stránka agentury AIMS, založené OSN. Dobré např. pro mapy, či informace o humanitárních organizacích
  • Ariana Afghan Airlines – afghánská letecká společnost Ariana
  • CIA World Factbook – podrobný přehled encyklopedických informací
  • Kabul Caravan – pěkná stránka Paula Clammera, mimo jiné autora afghánské kapitoly v Lonely Planet průvodci Central Asia (vydání z roku 2004)
  • Kong's short note on Afghanistan – trochu výstřední Číňan z Hong Kongu si například v Péšaváru zastřílel z kalašnikova
  • Lonely Planet – afghánská stránka největšího nezávislého vydavatele cestovních průvodců
  • The Russians are Back – an Afghan Travel Guide – neuvěřitelně podrobné praktické informace ohledně cestování v Afghánistánu, včetně bohatého seznamu dalších odkazů
  • Survival Guide to Kabul – z původních pár stránek o Kábulu, prodávaných dětmi v ulicích města, vydalo nakladatelství Bradt kapesního průvodce Kábulem. Je sice určený spíše pro novináře, kteří nemají hluboko do kapsy, ale poměrně přehledně informuje o všem podstatném, co je potřeba před cestou do Afghánistánu znát. Tato stránka teď slouží jako online update pro Bradt průvodce.
  • Tales of Asia – Afghanistan – trochu odtažitá, ale přeci jen informativní stránka o autorově cestě do Afghánistánu
  • Virtual Tourist – Afghanistan – tematicky uspořádané odkazy na stránky o Afghánistánu
Joomla SEF URLs by Artio