Madaba

  • Vytisknout

Proslulá Mozaiková mapa v kostele sv. Jiří pochází ze 6. století n. l. Původně se skládala ze dvou miliónů kamínků, avšak dochovala se pouze jedna třetina. Při malé nápovědě v podobě zmenšeného pohledu s popiskami dokážeme určit Nil, Sinaj, Jeruzalém, řeku Jordán, Mrtvé moře, Turecko a Středozemní moře. Jména na mapě jsou napsána řeckou abecedou, ale leckterá se i dají rozluštit. Zpráva o jejím objevení se rozšířila roku 1897, od kdy je region prakticky nepřetržitě místem archeologických vykopávek...


Den 26, středa 25. 9. 2002

Krásná noc, krásné ráno. Klidné ráno. Snídáme chlebové placky s máslem a čajem, Alí si při tom hraje na rabab. Cesta džípem zpátky do Ramu probouzející se pouští s dlouhými stíny a zlatavým svitem je pěknou tečkou za naši krátkým pobytem v poušti. I když Jordánsko je skoro celé poušť a z Ammánu se chceme vydat ještě do pouště na východ, takže celý pobyt v Jordánsku je vlastně dlouhá jízda pouští.

Jako Medeba je Madaba zmíněna i v Bibli a kousek odsud stojí hora Nebo, kde zemřel Mojžíš

V Ramu se loučíme se Zidanem a nasedáme do busu. Míříme zpět do Ammánu, ale nemůžeme jet přímo, protože do Ammánu žádná doprava nejezdí. Bus jede do Araby, kde bychom mohli přesednout na bus do Ammánu. Radši ale vystupujeme na křižovatce, odkud náš bus zabočuje na jih do Araby, kdežto mi potřebujeme na sever do Ammánu. Ušetříme tím alespoň dvě hodiny, co by trvalo než se dostaneme do Akaby, přesedneme na bus do Ammánu a projedeme přesně touhle křižovatkou, jen už posazeni ve správném autobuse.

Chvíli stopujeme. Nejsme sami, stopuje tu asi pět dalších mužů. Dva jsou studenti. Jeden ekonomie, druhý angličtiny. Jedou do Ammánu na začínající vysokoškolský rok.

Směrem na Akabu už projelo několik busů, ale na Ammán ani jeden. Pak projíždí jeden, ale je plný. Pomalu nám dochází, že busy, které tudy projíždí budou nejspíš plné. Možná jsme přeci jen měli zůstat v buse až do Akaby.

Domlouváme s projíždějícím taxikářem, že nás vezme do Akaby. Asi je to přeci jen lepší, než tu čekat další hodinu. Dohodnuto.

Máme však více štěstí než si zasloužíme. Po nějakých deseti minutách jízdy do Akaby si náš taxikář všímá, že v protisměru jede bus do Ammánu a světly ho na dálku zastavuje. U nás by to nešlo, tady však lidi nejsou tak svázáni pravidly a jednají daleko přirozeněji. Pokud jsme s taxikářem dohodli, že nás vezme do Akaby na bus do Ammánu, nebere to doslova, ale ví, že je pro nás je důležité dostat se do Ammánu a ne do Akaby. Přesedáme tedy do busu, přičemž celou částku jak za taxi, tak i za bus do Ammánu platíme taxikáři. On už totiž za nás zaplatil když se domlouval s řidičem autobusu. A chce po nás správnou cenu ne víc – víme totiž kolik bus z Akaby do Ammánu stojí. Tak takhle jednoduše by to u nás určitě zařídit nešlo...

Cesta do Ammánu ubíhá rychle, dálnice Akaba-Ammán je přeci jen nejlepší silnicí v Jordánsku. Zastavujeme na oběd v motorestu, dávám si humus s chlebem. Všímám si tam letáčku na nějakou mezinárodní Marlboro Rallye, která se za pár dní jede právě v téhle oblasti.

V Ammánu jsme za tři hodiny, takže dostatečně brzy na to, abychom dnes ještě podnikli nějaký výlet. Taxíkem se přesunujeme do centra, do stejného hotýlku jako jsme bydleli před několika dny. Ani neodpočíváme, vybírám v bankomatu další peníze a hned se přesunujeme na autobusák Raghadan, kde chytáme bus do Madaby.

Madaba

Autobusák v Madabě mi připomíná autobusák v Deir ez-Zor. Napůl stanoviště autobusů a taxíků, napůl tržiště. V jídelně na hlavní ulici si dáváme faláfel. Potkáváme se s Ahmedem, studentem v Ammánu. Je silně nespokojený se svými vyhlídkami na práci po škole. Podle něj je jedinou možností dostat se do zahraničí. Chtěl by do Francie nebo Anglie. Jordánsko je chudé a úředníci zkorumpovaní. Přesto když odcházíme, nechce ani slyšet o tom, že bychom platili za sendviče, které jsme si dali. Prostě nás pozval.

Jako trh slouží v Madabě také každá ulice

Madaba je příjemné městečko. Malebné ulice v centru jsou úzké, mírně stoupající do kopce. Skoro ničím nepřipomíná, že jsme v pouštním Jordánsku. Částečně to může být i tím, že v Madabě má velký vliv křesťanství. Křesťané a muslimové tu žijí staletí bok po boku a nemají vážnější problémy. Jako Medeba je Madaba zmíněna i v Bibli a kousek odsud stojí hora Nebo, místo kde zemřel Mojžíš.

V souvislosti s křesťanstvím je Madaba známá především svými mozaikami, umístěných většinou v kostelech. Pravděpodobně nejznámější z nich je světově proslulá Mozaiková mapa, znázorňující Svatou zemi a okolí. Zpráva o jejím objevení se rozšířila roku 1897, od kdy je region prakticky nepřetržitě místem archeologických vykopávek.

Vcházíme do jednoduchého kostela svatého Jiří, kde má být tenhle klenot ukryt. Kostel je uvnitř bíle vymalován, na sloupech a obloucích jsou křiklavými barvami namalování svatí. Tahle barevnost je příznačná pro pravoslavné kostely.

Tento kostel byl postaven v 19. století na místě daleko dřívějšího byzantského kostela. A právě byzantský kostel skrýval onu Mozaikovou mapu. Mapa zabírá velký prostor před oltářem. Je ohraničena šňůrou na dřevěných stojanech, ale jinak není chráněna. To je pro jordánské mozaiky bohužel příznačné, jejichž barvy dál nekontrolovaně blednou a blednou.

Mapa, pocházející ze 6. století n. l., se původně skládala z dvou miliónů kamínků, dochovala se však pouze jedna třetina. Při malém popostrčení v podobě zmenšeného pohledu s popiskami dokážeme určit Nil, Sinaj, Jeruzalém, řeku Jordán, Mrtvé moře, Turecko a Středozemní moře. Jména na mapě jsou napsána řeckou abecedou, ale leckterá se i dají rozluštit.

Archeologický park je místo s největším soustředěním mozaik, tato zobrazuje hrdiny antické tragédie Hippolyta a Phaedru

Mozaik je v Madabě daleko víc. Asi nejkrásnější jsou v místech, kde dříve stávaly kostely Panny Marie a proroka Eliáše. Dnes je obrazně i doslova zastřešuje tzv. Archeologický park. Kostely jsou spojeny dobře zachovanou římskou ulicí, a zároveň mezi nimi leží hala Hippolytus s rozsáhlou mozaikou znázorňující Afroditu, Adónise a Erose a jiný výjev kde je Phaedra se služkou, k níž jde Hippolitus (oba hrdinové antické tragédie Hippolitus a Phaedra) s ministry a sluhou. Mozaika se dá vidět celkem dobře, protože asi dva nebo tři metry nad ní je postaven dřevěný most, po kterém se dá celá hala obejít ze dvou stran. Na jiných místech mozaik se to jen hemží květinami a geometrickými obrazci. Ve vstupním nádvoří parku na stěnách visí několik pěkných mozaik znázorňujících města ve Svaté zemi.

Přes Madabské muzeum s malou etnografickou sbírkou a pár původními mozaikami na podlahách se dostáváme k Apoštolskému kostelu. Platí do něj kombinovaná vstupenka pro Archeologický park, Madabské muzeum a tenhle kostel. Mohutný kamenný kostel byl celý zrekonstruován a jako ochrana velké mozaiky uvnitř mu byla přidána plechová střecha. Mozaika pokrývá celou podlahu kostela, jenž může mít odhadem tak 50×30 metrů. Po jedné straně je opět zbudována dřevěná rampa, po druhé straně se můžeme pohybovat přeskakováním po betonových okrajích.

Ještě jsme se chtěli podívat k hoře Nebo, ale už je pozdě. Tam bychom se asi dostali, ale zpátky už nejspíš ne. Budeme ji muset nechat napříště. Nasedáme tedy do nejbližšího autobusu a do Ammánu přijíždíme už za tmy. V cukrárně u nádraží si chceme koupit pár sladkostí. Prodavači se s námi nadšeně dávají do řeči, skoro jakoby tady byl cizinec nějakou vzácností. Nakonec jsou tak nadšení, že nám dávají cukrátka úplně zadarmo.

Joomla SEF URLs by Artio