al-Bár al-Majit (Mrtvé moře)

  • Vytisknout

Nemusím asi psát, že v Mrtvém moři se nedá moc plavat, jen se v něm vznáší. To je všeobecně známé. Míň se však ví o tom, i když je to vlastně logické, že jakmile se do něj člověk ponoří, ihned zjistí kde má jaký skrytý škrábanec nebo ranku. Sůl provede své, dostane se všude a okamžitě začne působit. Někdy se mu taky říká Lotovo moře (Bár Lut), podle Lota, jehož žena byla kousek odsud proměněna v solný sloup...


Den 28, pátek 27. 9. 2002

Libanonský magdus mi tak chyběl, že si ho dávám ke snídani i dneska. Chceme ale vyrazit co nejdřív, protože je víkend a k Mrtvému moři, kam si jedeme zlenošit a vykoupat se, se pohrne hodně lidí. Proto snídám až v autobuse. Autobusy odjíždí z malého a téměř prázdného autobusáku z Jeruzalémské ulice (arabsky šaría al-Kuds), kam vzhledem k její vzdálenosti od centra musíme jet service taxi.

Jordánská strana Mrtvého moře není ani zdaleka tak rozvinutá jako strana izraelská - i placená pláž u Dead Sea Resthouse je spartanská

Mrtvé moře je nehlubší proláklina na světě (jelikož vysychá, tak už je dnes 409 metrů pod úrovní moře), proto téměř celou cestu jen klesáme hlubokými proláklinami. A vedro přituhuje. Autobus je narvanej, hodně místních se jede o víkendu vykoupat.

Jelikož jsme jen pár kilometrů od Izraele (část hranice probíhá Mrtvým mořem) je tu i více silničních kontrol. Na jedné si nechávají dva naše spolucestující. Prostě se jim nelíbili, tak je nepustili dál.

Autobus nás vysazuje za vesničkou Suvejma (Suweimeh) u Dead See Rest House, což je jedno z asi dvou míst na jordánské straně, kde se dá v Mrtvém moři vykoupat a pak vysprchovat. A sprcha po koupeli v tomhle slaném roztoku je nezbytná nutnost, jak jsem se přesvědčil už před dvanácti rokama na izraelské straně. Za vstup sice musíme platit na jordánské poměry horentní vstupné, ale už jsme tu předposlední den, tak proč si neužít.

V převlékárnách si na sebe dáváme plavky a jdeme si na pláž najít místo. Písek je tak horký, že se po něm skoro nedá chodit. Musíme utíkat, případně se občas zastavit ve stínu pod jedním z rákosových přístřešků. Dead See Rest House je výjimečný tím, že se tam dá chodit pouze v plavkách, a to i ženy. Pro Jordánce, svázané jejich pokřiveným výkladem Koránu, jsou to pravé orgie. Taky jich tu je docela hodně a okukují ženské v plavkách.

Táňa se ne a ne utopit...

Nemusím asi psát, že v Mrtvém moři se nedá moc plavat, jen se v něm vznáší. To je všeobecně známé. Míň se však ví o tom, i když je to vlastně logické, že jakmile se do něj člověk ponoří, ihned zjistí kde má jaký skrytý škrábanec nebo ranku. Sůl provede své, dostane se všude a okamžitě začne působit. Na jednu stranu je to nepříjemné, na druhou ale dobré, protože alespoň se rány přirozeně vypálí. Někdy se mu taky říká Lotovo moře (Bár Lut), podle Lota, jehož žena byla kousek odsud proměněna v solný sloup (viz. Bible – Genesis 19:30). Lotova jeskyně, kde pak Lot žil se svými dcerami leží u Dead Sea Highway jihovýchodně od Mrtvého moře.

Na pláži i v mělčině u břehu je docela plno. Všichni si užívají té zvláštní olejové emulze, která mezi Izraelem a Jordánskem pokrývá asi 700 km2. Hladina však každý rok klesá prý až o 0,5 metru, protože voda z řeky Jordán, jediného přítoku, je dnes ve větší míře odváděna k zavlažování políček. Někteří odborníci se dokonce obávají, že do 50 let Mrtvé moře úplně vyschne. To by byla škoda, protože by Jordánci přišli o jednu ze svých mála „sexuálních“ atrakci.

Jak Izraelci tak později i Jordánci začaly Mrtvé moře, respektive bahno z některých míst, využívat k léčivým účinkům. Prý působí příznivě na pokožku. I tady na pláži je palmový domeček, kde je možné nechat se za poplatek tím léčivým bahnem pomazat. Já už to vyzkoušel v Izraeli, Táňa to zkouší teď. Chlapík v budce ji namazal opravdu důkladně, od hlavy až po paty. Určitě si u toho i užil. Bahno se má prý nechat působit deset minut, pak se má spláchnout čím jiným, než koupelí v Mrtvém moři.

... tak se alespoň nechala naplácat léčivým bahnem – pomáhá při kožních chorobách, například lupénce, a spolu se zdejší solí se vyváží do celého světa, včetně České republiky

Chvíli lenošíme ve stínu, pochutnáváme si na obědu a trochu si i čteme. Pobřeží a pláž nejsou příliš atraktivní. Slané klima moc rostlinám nesvědčí a Jordánci zase nejsou tak pořádní, aby byli schopni pláž a její okolí udržet v čistotě. Sice jsme si toho všimli, ale jinak nám to nevadí, protože výjimečné místo je prostě výjimečné místo. Po lenošení se oplachujeme pod sprchou. Není to sice bezpodmínečně nutné, ale nechci se zase drbat a sloupávat ze sebe slanou slupku až do večera. Takhle se z nás zase stávají lidi, i když za chvíli jsme zase slaní – tentokrát od potu, který se z nás ve zdejším žhavém klimatu jen řine.

Minibusy tudy projíždí každou tři čtvrtě hodinu, takže musíme čekat. Sedáme si na parkovišti do stínu stánku s limonádami. Je takové vedro, že neodoláváme a dáváme si limonádu. Ahmed, který tu obsluhuje, nás usazuje každého na jednu převrácenou přepravku od koka-koly. Učí mě jak vyslovovat jeho jméno. „ACHmed“ říká. „ACHmed“ opakuju po něm. „Ne, ACHmed“, říká znovu, naprosto stejně jako já, i když podle něj asi úplně jinak. „ACHmed“ zase opakuju. „Ne, ACHmed... já vím, že je to pro tebe nezvyklé“ oceňuje s úsměvem moji snahu. Snaha se tady cení víc než výsledek...

Minibus nás tentokrát odváží jen do městečka Šuna al-Džanubíja (Jižní Šuna/Shuneh al-Janubiyyeh) na křižovatku, kde musíme počkat na další autobus, který nás vysazuje v Ammánu na Jeruzalémské ulici.

Joomla SEF URLs by Artio