Durrësi (Durrës, Drač)

  • Vytisknout

Živé ulice Durrësi ukazují, že jsme v dovolenkovém městě. Minisukně a šaty na ramínkách jsou zde ještě rozšířenější než v Sarandë, o Tiraně nemluvě. Pořád se mi nechce věřit, že jsme v muslimské zemi...


Durrësi je jedno z mála měst albánských měst, které má i slovanský název – Drač. Je to taky nejznámější albánské město, jež se při pádu železné opony ocitlo v západních novinách. Právě zde tisíce Albánců vyšplhalo na lodi směřující do Itálie a vytvořilo jakési obdoby indických vlaků ověšených hrozny cestujících. A dnes je to město, které na svoje pláže láká nejen albánské Albánce, ale i Albánce z Makedonie a Kosova, jak je poznat na značkách aut.

My jsme sem vlastně přijeli taky hlavně za mořským vzduchem. Proto se v centru moc neohříváme a nasedáme na bus MHD, který nás odváží na jih podél pobřeží.

Pláže Durrësi nejsou míněny pro ty, kdo hledá klidný odpočinek daleko od davů. Hotely se podél pobřeží táhnou n kilometry od centra a pláže jsou nacpané lidmi. Taky proto píšu, že jsme sem přijeli za mořským vzduchem a en za koupáním. To se tady prostě nedá. Ale klima je tu daleko příjemnější než ve vnitrozemí – což je to, co teď nejvíc chceme.

Pro koho jsou zdejší pláže hlavně určeny je ihned zřejmé jednak ze SPZ návštěvníků, ale taky ze jmen hotelů a restaurací. Několik z nich má v názvu Gjakova, Tetovo, či Prozřeni, což jsou největší města s albánskou většinou v Kosovu a Makedonii. A zdejší Albánci jim – bohatším bratrům – ve všem nadbíhají.

Prázdná pěší zóna (xhiro ještě nezačalo)

Vystupujeme… někde. Opravdu nevím kde. Je to tu všude stejné, tak je celkem jedno kde se upíchneme. Hledáme hlavně levné ubytování kam se složíme a odkud budeme moci navštívit Durrësi. Jsme už na konci cesty, tak chceme odpočívat, na což si vyhrazujeme dva dny. Nakonec nám Táni sehnala pokoj v právě dostavěném domě s byty na pronájem, které tu rostou jako houby po dešti. Od pláže je to asi 30 metrů, z nichž těch posledních 10 se nedá překonat kvůli trochu velké hustotě hlav na metr čtvereční. Ale máme klid. A mořský vzduch.

Durrësi je přístavem již od 7. století př. n. l., má tedy svoji část antické historie, byť pro dnešní generaci se hmotně příliš mnoho nedochovalo: amfiteátr, římské lázně a zbytky obranných zdí. První město postavené na tomto místě se jmenovalo Dyrrhachion a vedla z něj jedna z větví Via Egnatia, cesty spojujících Řím a Byzanc.

Dnes je se 110 000 obyvateli Durrësi druhým největším albánským městem – po Tiraně se 600 000. Díky příjemné pobřežní promenádě, pěší zóně v centru a spletitým ulicím však naopak vede 6:1 (nebo spíš 0) nad Tiranou.

Živé ulice Durrësi ukazují, že jsme v dovolenkovém městě. Minisukně a šaty na ramínkách jsou zde ještě rozšířenější než v Sarandë, o Tiraně nemluvě. Pořád se mi nechce věřit, že jsme v muslimské zemi.

Pěší zóna Tregëtare je nově vydlážděná, plná upravených krámků a při pohledu od přístavu se v jejím čele rýsuje mešita, stolky před kavárnami jsou obsazené.

Z pěší zóny uhýbáme do postranní uličky. Mezi domy je tu skryt největší římský amfiteátr na Balkáně. Pochází z 2. století, měřil 40×60 metrů a zábavě se v něm mohlo oddávat 15 000 diváků. Odkrytý je pouze z části, protože na něm stojí domy. Přesto je poměrně snadné si udělat představu o jeho rozloze. Stejně tak jako o zázemí divadla – chodby a sklepení jsou přístupná. Z ulice nad divadlem je kontrastní pohled na jeho kruhové hlediště s novými paneláky v pozadí.

Joomla SEF URLs by Artio