Kresba světlem známá také jako fotografie
- Podrobnosti
- Kategorie: Redakce
- Vytvořeno 3. 3. 2004 •
- Aktualizováno 13. 10. 2012
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 1953×
Svět se vydává cestou digitální fotografie. A taky slovních válek je-li lepší nebo horší než fotografie analogová. V řevu bitev však zaniká podstatná otázka: za jakým účelem fotíš?
Pro většinu, která doma zakládá do alba fotky 9x13, či 10x15, už dnes není důvod proč se zabývat analogovou technikou. Pokud je ale někdo tak nemožný jako já a chce fotit na diáky a černobíle, není naopak zatím jiné cesty než analogová technika. Nad tím vším se však, možná i s trochu potměšilým úsměvem na tváři, vznáší nesmrtelná fotografická moudrost: „Hm, pěkný nádobíčko. A teď mi ukaž svoje fotky.“
S digi fotografií však přišel i jeden zajímavý fenomén. Nedávno jsem promítal diáky. Nejspíš se líbili, protože padla otázka jsou-li ty jejich krásné barvy pravé, nebo jestli jsem jim nějak pomohl. Může se vám zkrátka stát, že když uděláte dobrou fotku a nejste zrovna vyhlášeným fotografem, lidé spíš uvěří, že jste ji upravili, než že jste udělali dobrou fotku. Tak moc se bude lišit od těch obyčejných obrázků, kterých dnes díky digi vzniká řádově víc než v minulosti, že budete podezřelí z manipulace. Avšak díky za digi. Nikdo se nenaučí dělat dobré fotky pokud vyfotí jeden film za rok. Tedy možná ano, ale to by byl výjimečný talent. K fotografickému „vidění“ je třeba se „procvakat“. Udělat svých několik set filmů a učit se na nich. A v tomhle je digi nepřekonatelná. Můžeme téměř zadarmo cvakat a cvakat a cvakat do omrzení, až nás šedivost a průměrnost našich výsledků trkne, přestane nás bavit a položíme si otázku – jak bych jen sakra konečně udělal nějakou Fotku? Pro odpovědi vřele doporučuji například časopis PhotoLife nebo web Paladix.
