Sarandë (Saranda) a Butrinti (Butrint)
- Podrobnosti
- Vytvořeno 28. 11. 2008 •
- Aktualizováno 5. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 5279×
Albánie jsou hory, hřebeny, nebo alespoň kopce. I těsně u moře. Ani Sarandë není výjimkou. Tady padají kopce rovnou do moře a město není vidět dokud se nepřehoupneme přes sedlo za odbočkou k ruinám kostela 40 světců Gjashtë. Od něj také pochází jméno města – saranda, znamenající v řečtině čtyřicet, připomíná 40 křesťanských legionářů, kteří zde byli v roce 320 zabiti...
Sarandë (Saranda)
Albánie jsou hory, hřebeny, nebo alespoň kopce. I těsně u moře. Ani Sarandë není výjimkou. Tady padají kopce rovnou do moře a město není vidět dokud se nepřehoupneme přes sedlo za odbočkou k ruinám kostela 40 světců Gjashtë. Od něj také pochází jméno města – saranda, znamenající v řečtině čtyřicet, připomíná 40 křesťanských legionářů, kteří zde byli v roce 320 zabiti.
 |
| Záliv |
Psal jsem už, že je v Albánii drahé ubytování? Pokud ne, tak to teď víte. Pokud ano, tak to neškodí zopakovat, protože pro cestování po jinak celkem levné Albánii jde o docela nepříjemný zásah do peněženky. Drahé ubytování je samozřejmě i v Sarandë, tak si necháváme poradit a zavést se na místo, kde je levno, což v Albánii znamená 7 dolarů na osobu. Hotýlek není daleko od centra, tím pádem ani od pláže. Konečně se trochu osvěžujeme ve vodách Jónského moře. Pláž je kamenitá a za lehátka se slunečníkem se taky platí pár dolarů, ale po skoro dvou týdnech ve čtyřicítkách si příjemné moře a mořský vánek pěkně užíváme. A ještě se můžeme kochat pohledem – byť notně zamlženým – na 10 km vzdálený řecký ostrov Korfu.
Kromě vykopávek kousku městské zdi, zbytků baziliky a synagogy se v Saranče nedá vidět nic jiného než moře a mořské plody – připravované v každé druhé restauraci. Opět sice nejde elektřina, ale co by neudělali pro hosty. Za podpory svíčky stoupáme do 4. patra do střešní restaurace hotelu Kaonia. Naši první rybu (kocë) v Albánii si dáváme s krásným výhledem na promenádu, pláž a celý záliv a já i za podpory piva Tiranë.
Den 13, středa 25. 7. 2007
V úplně nejjižnějším cípku Albánie, 10 km na jih od Sarandë a 5 km severně od řecké hranice (která se zde ale nedá překročit), stojí jedno z nejlákavějších archeologických nalezišť Albánie – Butrinti, starověkém městě postaveném na poloostrově ze tří stran chráněných jezerem. Informace o Butrintském národním parku je možné nalézt na Internetu www.butrinti.org, ale přeci jen lepší je vypravit se tam osobně.
Sarandská radnice provozuje do Butrinti autobus, vyrážející 6× denně – od 7 do 16.30. Cesta trvá hodinu, protože jde o minibus stavící ve všech vesnicích a mezích po cestě. Silnice vede podél moře, pak se vyhoupne nad Butrintské jezero plné sádek na mušle, aby za vesnicí Ksamili opět klesla na úroveň moře do Butrinti.
Butrinti (Butrint)
Jezero je spojeno s mořem (úžinou Korfu) kanálem Vivari. Butrinti byl postaven pří ústí kanálu do jezera. Na druhé straně ústí kanál do moře. Na druhé straně kanálu stojí trojúhelníkový strážný hrad ze 16. století. Přes ústí není postaven most, takže se k němu dá dostat jedině přívozem.
 |
| Mapa dnešní podoby Butrintu |
Butrinti v sobě obsahuje historii více než 2500 let. Jeho vzestup začal po stavbě svatyně zasvěcené Asklepiovi ve 4. století př. n. l., i když osídlen byl již stovky let před tím. Stává se městem. Počátkem našeho letopočtu, poté, co sem roku 44 dorazil César, se stává římskou kolonií. Římané mimo jiné budují akvadukt spojující jej s pevninou. Osídlení roste a Butrinti se stává rozvinutým městem. Úpadek přichází ve 13. století.
První stavbou viditelnou po vkročení na stezku vedoucí do nitra poloostrova – mimochodem celého zalesněného – je mohutná kamenná věž postavená v 16. století. Spolu s trojúhelníkovou pevností na druhé straně kanálu sloužila Benátčanům jako obrana jejich tehdejší državu proti vpádu Otomanů.
Pěšinka se vine ve stínu stromů k nejstarší části Butrinti – Asklepiově svatyni. Svatyně sestávala z Asklepiova chrámu, kryté kolonády a pokladnice, kde se přechovávaly obětiny bohu. Ve 3. století př. n. l. byl přistavěn amfiteátr, dnes z části pod vodou, a budova sloužící pravděpodobně jako ubytovna pro poutníky. Dodnes zde probíhají vykopávky které ukazují, že původní mramorová dlažba byla jeden až dva metry pod dnešní úrovní terénu. Atmosféru koloniálního města v subtropech dokresluje kanonáda cvrčků ozývající se z okolních křovin.
 |
| Křtitelnice |
Stezka pokračuje kolem poloostrova ve směru proti hodinovým ručičkám. Nemá smysl vyjmenovávat všechny ruiny, které jsou zde k vidění, proto jen pár poznámek o téhle fascinující „cestě napříč stoletími“. Nejzajímavější jsou mozaiky na zemi křtitelnice ze 6. století, zbytky římského akvaduktu a mostu spojujícího kdysi Butrinti s pevninou, bazilika ze 6. století, jejíž křehké vysoké zdi stále stojí, šest bran v mohutných obvodových zdech, jimiž se dalo sejít k jezeru, osamocené zdi popsané starým řeckým skriptem. Stezka stoupá na vrchol kopce uprostřed ostrova, kde byla dříve akropole, ale dnes je nejlepší rozhled z hradu postaveného roku 1814 Alim Pašou Tepelenë. Dnes je zde malé, ale zajímavé Butrintské muzeum.
Moc se nám z tohoto klidného (až na cvrčky) a stinného rajského poloostrova nechce, ale už je čas. Autobus zrovna stojí na parkovišti před Butrinti. Ještě počkat na vesničany plující přívozem přes kanál a můžeme vyrazit.
Sarandë (Saranda)
Jedno z nejčastějších albánských jídel je byrek – kapsa z těsta plněná masem, sýrem nebo špenátem. Je to naše nejoblíbenější jídlo. Respektive bylo by, kdyby se dalo sehnat po jedné hodině odpolední. Z nějakého důvodu jsou bufety s byrky otevřené pouze ráno a dopoledne. Jakmile kolem poledne všechny byrky doprodají zavřou – až zase do rána. Škoda. Dnes naštěstí ještě narážíme na otevřený bufet, kde skupujeme poslední čtyři byrky.
 |
| Xhiro na promenádě |
Pláž ve městě je nacpaná k prasknutí, ale nás v těch 40 stupních láká jen stín našeho pokoje. Až do večera – jak to dělá většina Albánců.
Večer je promenáda na břehu moře plná nejen korzujících Albánců, ale i prodejců pečené kukuřice, nafukovacích balónků, hraček a kolotočů. Zkrátka xhiro-time.
