Srdcem Stockholmu je roztomilá čtvrť Gamla Stan (staré město). Stojí na malém ostrově a s ostatními částmi města je propojena několika mosty. Stojí tady například Kungliga Slottet (královský palác), jenž má 608 komnat, a je tak jedním z největších na světě), 700 let stará stockholmská katedrála Storkyran a už vůbec nemluvím o všech těch malých klikatých uličkách, jimiž je Gamla Stan protkán...
Stockholm
Den 71/9, neděle 7. 7.
Stockholmu se někdy přezdívá Benátky severu. Není divu – je postaven na 14 z 24 000 ostrovů Stockholmského souostroví. Hostel kde bydlím je tak levný, že mi společnost dělají dva dělníci z Gruzie. Pracují ve Švédsku a teď si tady, krátce před návštěvou rodné země, trochu užívají.
Na jednom z ostrovů je stockholmská televizní věž. Architektonicky nic moc, ba spíš obluda, ale vysoká je, takže si člověk může udělat představu o velikosti a členitosti (hlavně ostrovní) Stockholmu. Další ostrov – Djurgarden – je rekreační oblastí Stockholmu. Dostávám se na něj opět pěšky. Tentokrát je to ale vetší zábava než cesta na Bygoy v Oslu, protože vycházím z přístavu Strandvägen a procházím kolem celé řady obytných člunů a muzeí. Na ostrově je i Vasamuseet – muzeum ve tvaru lodi, postavené pro loď válečnou loď Vasa ze 17. st.. Ta se údajně potopila už po pár hodinách na své 1. plavbě. Byla příliš vratká a když se zvedl vítr, převrátila se. V roce 1961 byla vyzvednuta ze dna stockholmského přístavu
 |
| Radnice – symbol Stockholm |
Švédsko je o trochu levnější než Norsko, ale opravdu jen o trochu. Večer testuju místní McDonalds, ale je to stejné jako jinde – standardní gumové housky bez chuti s mletým masem a kečupem. Alespoň je to levné. Zdá se mi, že tady potkávám víc bezdomovců a podobných typů než v Norsku a proti Finsku je to přímo invaze. Tam jsem snad nikoho podobného za celou dobu neviděl (což samozřejmě neznamená, že nejsou).
Den 72/10, pondělí 8. 7.
Srdcem Stockholmu je roztomilá čtvrť Gamla Stan (staré město). Stojí na malém ostrově a s ostatními částmi města je propojena několika mosty. Ostrov je na zajímavá místa fakt bohatý. Stojí tady například Kungliga Slottet (královský palác), jenž má 608 komnat, a je tak jedním z největších na světě), 700 let stará stockholmská katedrála Storkyran a už vůbec nemluvím o všech těch malých klikatých uličkách, jimiž je Gamla Stan protkán.
Naproti Gamla Stanu stojí na „pevnině” symbol města – stockholmská radnice. Není sice nějak významně zdobená nebo architektonicky odvážná, ale je strašně jednoduchá a tím je asi taky krásná. Její věž lze vidět z mnoha čístí Stockholmu, hlavně přes hlavní záliv. V její zlaté síni má být údajně 19 miliónů zlatých kachlí, ale sám jsem je nepočítal. Navíc se sem každý rok upínají zraky miliónů lidí na celém světě. Ne proto, že by je tak zajímala budova sama, ale spíše kvůli slavnostnímu předávání Nobelových cen. Na věž je možné vydupat.
Od radnice jdu do holografického muzea, kde kupuju jako dárky malé hologramy. Ty vystavené jsou prostě nepřekonatelné. Doteď jsem viděl maximálně několika centimetrové, ale ty velké „plachty” s rozměry třeba 30×50 cm mě prostě dostaly!
V noci odjíždím vlakem do Göteborg. Jakou už po x-té i tentokrát spím ve vlaku.
Göteborg – Kodaň
Den 73/11, úterý 9. 7.
Ráno přijíždíme do Göteborgu. Je pošmourno a poprchává. Göteborg je pro mě pouze tranzitním městem, protože odsud odplouvají trajekty do dánského Frederikshavenu.
Loď společnosti Stena Line je celkem velká, i když cesta potrvá jen asi 3 hodiny. Linka Göteborg–Frederikshaven patří mezi ty, které jsou pokryty Nordturist Tiketem, což znamená, že ji mám zadarmo.
Při odjezdu z Göteborg projíždíme pod vysokým mostem, který silně připomíná známou Zlatou bránu v San Franciscu. Když ho vidím, nemůžu si nevzpomenout na některá svoje pozorování a úvahy o Švédech. Pobyl jsem tady sice jen nevýznamně dlouho, ale i tak mě překvapilo množství amerických aut (opět ve srovnání s ostatními skandinávskými zeměmi), jejich vztah k angličtině (která je teď tady „moderní"), jejich obdiv k americkým věcem. I někteří Finové mi potvrdili, že Švédové nosí nosy tak trochu nahoru, protože si myslí, že ve Skandinávii vybudovali malou Ameriku a neustále se snaží ji vylepšovat. Je sice fakt, že Finové mají ke Švédům všechno jenom ne vřelý vztah, ale ten most mi připomíná, že by na jejich slovech mohlo být přeci jen něco pravdy.
Cesta přes úžinu Kattegat je bez problémů. Když ve Frederikshavenu vystupuju a chci razítko do pasu, pohraničník vůbec nechápe s čím ho to otravuju. Holt jsem zase zapomněl, že jsem ve Skandinávii a tam má slovo hranice trochu jiný význam než ve Střední Evropě. Takže jsem nic nedostal a podle mého pasu by nikdo nepoznal že jsem se kdy objevil na dánské půdě.
