 | ||
| Kůň ve stepi | ||
|
Hříčka v rukou vládců
V Kazachstánu jsem strávil 3 dny, z toho 2 ve vlaku. Je jasné, že za tu dobu jsem neviděl skoro nic, ale i jen to co jsem viděl stačilo k tomu, abych zalitoval, že jsem neměl možnost zdržet se déle. A hlavně vidět více.
Už na první pohled je rozdíl mezi venkovem a bývalým hlavním městem Almaty víc než propastný. Venkov, to je pravá Střední Asie, která se vždy víc podobala muslimskému Střednímu východu než křesťanské Evropě. Hlavní město zase jakoby sem bylo se vším všudy přeneseno z Evropy, dob nedávného socialismu. Ruští a sovětští vládci nikdy příliš nebrali ohledy na místní obyvatele a Kazakstán tak byl jen jedním políčkem na šachovnici jejich zájmů. Výsledek se dostavil sám. Dnes kdy je Kazachstán samostatným státem toho mnoho Kazachů lituje a tvrdí, že za Sovětů bylo líp. Továrny jsou zavřené, bavlníková pole předimenzovaná, Aralské moře vysychá a místo řádu se zemí šíří nebývalá vlna korupce a bratříčkování.
Jak se jmenuje hlavní město?
Atmosféra v Almaty je o trochu optimističtější než na venkově. Tak je to ale i u nás a stejně jako Praha v Čechách i Almaty je v Kazachstánu výjimečný fenomén, s nímž se nemůže nic jiného poměřovat Přesto už není hlavním městem. Tím se prý ze strategických důvodů (Almaty leží příliš blízko hranic, hlavně s Čínou) stala stepní Akmola. Dříve jsme ji ználi jako Celinograd, protože byla centrem oblasti s rozlohou 4 Českých republik, kterou Chruščov přeměnil ze stepi na obilné lány. Akmole bylo asi souzeno, aby byla každých pár let přejmenována, protože ani toto její (původní) jméno, jež prý znamená „Bílá hrobka“ jí nezůstalo na dlouho. Řetezec jmen Akmola-Celinograd-Akmola se tak rozrostl o jméno další – Astana, což má znamenat „Hlavní město“. Alespoň to budou mít školáci v Kazakstánu jednoduché když se jich učitel zeptá jak se jmenuje hlavní město. I když žáček nejistě nahlas zapřemýšlí větou „hlavní město?“, učitel ho posadí s jedničkou (vlastně pjaťorkou – pětkou) do lavice.
Almaty je zelené a docela příjemné město. Vládne mu ruský jazyk, maďarské ikarusy, české tramvaje a kazašsko-kyrgyzské hory na jižním obzoru. Člověk se tady setká s typickými socialistickými samoobsluhami, pomníky, sídlišti, ale i západní hudbou, coca-colou, mobilními telefony a Internetem.
Nezávislost
Kazachstán patří ke Společenství nezávislých států (SNS) což znamená, že mezi ním a Ruskem téměř neexistují pohraniční a celní kontroly, ruští vojáci hlídají kazachstánské mezinárodní hranice (a tím i mezinárodní hranice SNS) a Rusko hraje hlavní roli v ekonomice Kazachstánu. Svoji úlohu má o to jednodušší, že ruština je stále hlavním dorozumívacím jazykem. Tak co je to vlastně za nezávislost? Vstup do SNS si ale ve skutečnosti bývalé sovětské středoasijské republiky vynutily. Stejně jako Bělorusku jim připadalo, že záštita jejich většího souseda pro ně bude mít více výhod než nevýhod. Jak to bude doopravdy ukáže až budoucnost.
Aralské moře
Střední Asie byla už od dob carského Ruska využívána k zemědělství – Kazachstán pro chov skotu, zbytek k pěstování bavlny. S příchodem sovětů došlo v tomto směru k dalšímu zdokonalení a každé oblasti byla určena specializace: 250 000 km2 stepí severního Kazakstánu bylo přeměněno na „obilnici východu“ a v rozsáhlých oblastech Kazachstánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu začaly přípravné práce na rozšíření produkce bavlny. Záměr byl jednoduchý: přivést další vodu z řek Amudarja a Syrdarja na nová bavlníková pole. Sovětští inženýři však buď přehlédli, nebo jim bylo jedno, že tyto dvě řeky jediné vtékají do Aralského moře. Jakmile začaly bavlníky cucat první litry „nové“ vody, Aralské moře ochuzené o „svou“ vodu začalo vysychat. To se stalo začátkem 60. let. A jak to vypadá dnes? Bývalé živé přístavy Aral tenizi v Kazakstánu a Mojnak v Uzbekistánu jsou od svého „živitele“ vzdáleny už desítky kilometrů, voda v Aralu vypařováním „zhoustla“ a je tak slaná, že už v ní nežijí žádné ryby, tisíce lidí závislých na rybolovu v Aralu ztratilo práci, v celém regionu byla narušena ekologická rovnováha a změnily se dokonce charakteristiky jednotlivých ročních období. Na tohle už samotné země Střední Asie stačit nebudou...
O Aralském moři (z uzbekistánské strany) si můžete přečíst víc ve výborném článku Hynka Adámka „Arale, bolesti naše...“ z Koktejlu 4/99.
Zajímavá místa
Klikací mapa |
Více se o Kazachstánu můžete dozvědět z deníku a fotografií z mé cesty kolem světa 1998-9:
Finance
 |
| Další kazašská platidla |
Cestovní formality
Měl jsem to štěstí, že jsem ještě stihnul éru bezvízového styku ČR a Kazachstánu. Teď už je však všechno jinak, protože 29. 5. 2000 byl bezvízový styk oboustranně zrušen a dostali jsme se tak na úroveň Zápaďáků. Bojovat s postsovětskou byrokracií je otrava, pokud ale budete vízum chtít, v drtivé většině případu si budete muset předplatit zájezd nebo mít pozvání. Další informace viz internetové stránky MZV ČR v odkazech.
Odkazy
český Internet
- MZV ČR – konzulární informace Ministerstva zahraničních věci ČR
- Na kole od Issyk Kuľu k Aralu – vyprávění svérázného cyklovandráka Jana Vlasáka o cestě Kyrgyzstánem a Kazachstánem na kole
- Server o Střední Asii – informace o této oblasti, vlastní články a odkazy. Uzbekistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Kazachstán, Turkmenistán
světový Internet
- CIA World Factbook – podrobný přehled encyklopedických informací
- Lonely Planet – kazachstánská stránka největšího nezávislého vydavatele cestovních průvodců
- Virtual Tourist – Kazakhstan – tematicky uspořádané odkazy na stránky o Kazakstánu
- WWW.KZ – o Kazachstánu přímo z Kazachstánu
