| | | | | neděle 7. 7. 2013 – SLOVENSKO | | DOPRAVA | | | | 250. km • tankování Brno • 35,20 Kč/l (N95)
513. km • Nové Zámky | | | | | | pondělí 8. 7. 2013 – MAĎARSKO, SRBSKO, MAKEDONIE | UBYTOVÁNÍ | DOPRAVA | Celá trasa do Řecka je výborně popsána na webu www.recko-autem.cz, proto jen pár slov.
Jedeme z Nových Zámků, na maďarskou dálnici M1 tedy najíždíme za Komárnem. Mýtné v Maďarsku je od července 2013 elektronické – viz e-vignette na www.motorway.hu. Dálnice je kvalitní, cesta rychlá. Do zácpy se dostáváme jen na sjezdu z obchvatu kolem Budapeště M0 na dálnici M5 směr Srbsko.
Na srbských dálnicích se platí mýtné, je možné platit kartou. Po dálnici jedeme až k Bělehradu, kde stále chybí kus obchvatu kolem města. Objezd trvá asi hodinu a půl. Pak zas dálnice až za Leskovac, tj. zhruba 900. km cesty. Zbylých asi 100 km na hranici s Makedonií je po silnice podobné našim silnicím 1. třídy, která je ale z velké části rozkopaná (rozšiřuje se), takže rychlost je omezena na 60 km/h. Většina je rovina, před makedonskou hranicí se jede částečně pěknými horami.
Makedonii protíná ze severu na jih „dálnice Alexandra Makedonského″, mýtné se platí pouze v hotovosti v dinárech. Většina dálnice vede horami. Ve střední části je kvůli nim dálnice dokonce rozdělena, a směry na sever a na jih od sebe dělí až dva kilometry horského masivu.
Místo na přespání jsme nerezervovali. Prostě jsme jeli jak nejdál to šlo a pak si našli ubytování podle ukazatelů na dálnici. | Hotel Montenegro • Veles, Makedonie • 55 euro | 513. km • 9:20 • odjezd z Nových Zámků
799. km • 12:30 • tankování MOL, 151. km dálnice M5, Maďarsko • 43,40 Kč/l (N95)
1429. km • 21:15 • tankování hranice Srbsko/Makedonie • 33,80 Kč/l (N95)
1489. km • 22:00 • Veles, Makedonie | | | | | | úterý 9. 7. 2013 – Skala Potamias • ostrov Thasos, ŘECKO | UBYTOVÁNÍ | DOPRAVA | Řecký čas se od středoevropského liší o hodinu – na hranici Gevgelija/Evzonoi tedy jednu hodinu „ztrácíme″. Je tu několik dlouhých pomalu postupujících front. Jakmile se však přesuneme do fronty pro občany Evropské unie, přicházíme na řadu téměř okamžitě.
Dálnice z hranice na Soluň je zpočátku lemována obrovskými keři kvetoucích oleandrů, které postupně mizí, jak se krajina zplošťuje. Jako z jiného světa působí cedule varující před sněhem v zimních měsících.
U Soluně kufruju a sjíždím na město. Rychle se ale opět nacházím a za chvíli už frčíme po dálnici číslo 2 směr Turecko. Teploty už překračují 35 ºC. Ze Soluně je to ještě kolem 190 km do Keramoti, z toho posledních 20 km po okreskách. Keramoti je jeden z přístavů, odkud odplouvají trajekty na náš první cíl, ostrov Thasos – viz cs.wikipedia.org/wiki/Thasos, případně košatější článek v angličtině en.wikipedia.org/wiki/Thasos.
Trajekty jsou frekventované – ve špičce zhruba každých 45 minut. Zbývá nám i čas na oběd v přístavu. Loď doprovázejí mořští rackové, které všichni obdivují za obratnost s jakou jsou za letu schopni si z natažené ruky vzít sušenku. Možná proto v podpalubí prodávají tolik druhů sušenek.
Thasos je ostrov hornatý a zelený – údajně nejzelenější v Řecku –, i když zelenou tu představují buď pinie nebo olivovníky. Nicméně pohled je to i tak svěží. Kolem dokola vede pobřežní silnice a pár silnic zajíždí i do vnitrozemí. Hlavní město ostrova se jmenuje Thasos, ale pro odlišení od jména ostrova se označuje Thasos (Limenas), což znamená Thasos (Přístav). Na ostrově se mu často říká jen Limenas, tedy Přístav, a tohle jméno budu používat i já.
Přes několik hřebenů a vesniček se dostáváme na východní část ostrova do městečka Skala Potamias. Je tu záliv chráněný horami s dlouhou písčitou pláží, což je přesně to, co pro kluky chceme. Ti se už po tolika hodinách v autě písku a moře nemůžou dočkat. Ubytování nacházíme jednoduše – ptáme se na pláži. Vybíráme rodinný hotýlek Anna, který vede matka s dcerou. Je asi 10 metrů od moře, pokoj stojí 35 euro. Máme malou terasu s posezením, odkud se díváme na pláž. To se hodí, protože kluci ani nečekají na vybalení a už jsou u vody a bagrují a čvachtají se. | Hotel Anna • Skala Potamias, Řecko • 35 euro | 1489. km • 9:00 • odjezd z Velese
1603. km • 11:10 • hranice Makedonie/Řecko
1842. km • tankování Nea Karvali • 42,90 Kč/l (N95)
1896. km • 17:30 • Skala Potamias | | | | | | středa 10. 7. 2013 – Skala Potamias • Thasos | UBYTOVÁNÍ | | První den samozřejmě patří pláži. Kluci jsou na ní prakticky od rána do večera, my jsme buď s nimi, nebo sedíme na verandě a pozorujeme jak dovádí. Do permanence se dostaly všechny vodní hračky, co jsme si přivezli – neskutečná výhoda auta.
Pláž je čistá, písčitá, v úseku před našim bydlením i s naplavenými kameny – ideální pro stavbu hradů, mostů, přehrad. Moře je průzračné, s pozvolným klesáním, pro malé děti jak dělané. Kluci bagrují průplavy, zkoumají jak voda ze stříkaček zanechává stopy v písku, zkoumají i svoje vlastní stopy a jak je odplavují vlny. Oba se dobře opalují, stačí obyčejné krémy na opalování + plátěna kšiltovka zakrývající krk (model podobný tomu, co nosili objevitelé v Africe).
Hned vedle hotelu je malá samoobsluha, kde kromě základních potravin a zeleniny prodávají i potřeby na pláž, suvenýry a všelijaké to harampádí obvyklé v plážových letoviscích. Promenáda kousek od nás je plná restaurací s výhledem na moře, nebo posezením přímo na břehu. | Hotel Anna • Skala Potamias • 35 euro | | | | | | |
 | | Pláž • Skala Potamias | |
| | | | | čtvrtek 11. 7. 2013 – okruh kolem ostrova • Thasos | UBYTOVÁNÍ | | Včera se klukům líbily mušličky, které nacházeli po pláži. Ráno tedy začíná výpravou na mušličky do zátoky na jižním konci pláže. A to ještě před snídaní. Pro kluky je tu vše nové a není v našich silách je zdržovat v jejich objevitelském rozletu. Však jídlo počká až skončíme objevování, že. Krátkou snídani následují další stavební orgie na pláži – kluky zatím baví víc stavět z písku, než se koupat.
Část pobytu chceme stávit pod stanem, je tedy na čase obhlédnout místní kempy. Vybrali jsem čtyři, všechny na pláži, ale každy v jiné části ostrova. Objedeme kolem dokola celý ostrov, což by mělo být kolem 100 km.
Po třičtvrtě hodině dorážíme do 40 km vzdáleného kempu Pefkari na jižním pobřeží ostrova. Je to tu opravdu pěkné – dobře udržovaný kemp, malebná pláž i se skalisky a malým molem, slunce celý den. Paráda. Není tu však písek, ale kamínky. Je tu také o dost méně zeleně než na východě v okolí Skala Potamias.
Další na řadě je kemp Daedalos u městečka Skala Sotira na západním pobřeží, po pobřežní silnici 21 km za Pefkari. Západ je také sušší a o něco plošší než východ. Daedalos je mimo obydlené oblasti, je v něm ale samoobsluha a restaurace. Pláž je celkem dobrá, nejvíc se nám však líbí místa na stanování – každé je ze tří stran obrostlé keři, takže je jednak oddělené a jednak chráněné před sluncem. Na všech místech je vyvedana elektřina. Tyto keřové „kóje″ působí daleko víc organizované než naše travnaté louky, kde je téměř jedno kam se postaví stan. Jen souvislá tráva tu chybí – všude je prach, písek a větvičky.
Kemp na mysu Prinos u městečka Skala Prinou, jen 6 km severně od Daedalosu, je situován na atraktivním místě v severozápadním cípu ostrova, opět přímo na pěkné písčito-kamenité pláži. V dáli vidíme pevninu, kde se tyčí jakási železná konstrukce – snad lodní terminál či co. Voda se nám nezdá tak čistá jako ve Skala Potamias. To ale může být psychologický dopad oné plošiny, nebo i polohou slunce – máme ho před sebou, takže dno je přes odlesky špatně vidět. I zde jsou keřové kóje a – jako ve všech kempech – překvapivě čisté WC a sprchy.
Okružní jízdu zakončujeme v přístavu Limenas, kam jsme připluli z pevniny. Po zážitku na trajektu jsou lodě v kurzu a kluci by se v přístavu vydrželi hodiny dívat jak lodě přistávají, lidé a auta se naloďují, vyloďuj, a zase odplouvají.
Čeká nás ještě jeden kemp – Golden Beach v Chrysi Ammoudia (což řecky znamená Zlatá pláž). Rozkládá se v severní části našeho zálivu – Chrysi Ammoudia a Skala Potamias na sebe plynule navazují –, takže skoro „doma″. Původně jsme si říkali, že bychom chtěli poznat i jinou část ostrova, ale tento kemp je také dobrý. Má suverénně nejlepší pískovou pláž, křovinaté kóje a v okolí je spousta občerstvení a míst na procházku. Dojem kazí snad jen betonové příjezdové cesty v kempu.
Tak to bychom měli. Cenově vycházejí všechny kempy obdobně – kolem 25 euro za dva dospělé, dvě děti, stan a auto. Rozhodování ale bude těžké. | Hotel Anna • Skala Potamias • 35 euro | | | | | | | pátek 12. 7. 2013 – Skala Potamias • Thasos | UBYTOVÁNÍ | | Po prvních dnech stavění z písku se kluci vrhli na vodu, odkud je není možné dostat. Propadli i focení a jsou nadšení, když jim třeba kobylka několik minut pózuje. Kulisu teplých subtropů nám dokreslují krásná bílá oblaka, která se vytvářejí nad horami ve vnitrozemí ostrova – nejvyšší hora Ypsario má výšku 1204 m n. m.
Na oběd nebo večeři si do okolních restaurací občas zajdeme pro jídlo, které si včetně talířů nosíme na terasu hotelu. Klukům chutnají téměř všechna řecká jídla od zeleninových salátů, přes olivy, tzatziki, baba ghanouj, až po grilovanou zeleninu, souvlaki či musaku. Snad jen dolmádes – mleté maso s rýží ve vinném listu – je pro ně poněkud zvláštní. A nemusí moc citrusy, ty ale nejíme ani doma. | Hotel Anna • Skala Potamias • 35 euro | | | | | | | sobota 13. 7. 2013 – Skala Potamias, Aliki, Rajská pláž • Thasos | UBYTOVÁNÍ | | Dnes se musíme přestěhovat. Všechny místnosti v hotelu jsou ode dneška rezervované. Anna nám pomáhá najít místo v nedaleké domatia – standardní prázdninové ubytování v podobě místnosti s koupelnou, WC a kuchyňkou, kde se dá i vařit. Bydlení je navlas stejné jako v hotelu, jen jsme v zahradě, odkud je to na pláž ne 10 ale 20 metrů.
Moře už si kluci užili a chvíli se bez něj obejdou. Je tedy čas vyrazit na větší výlet. Vybíráme co by je mohlo zajímat. Dnes to bude poloostrov Aliki s antickým mramorovým lomem a poté nějaká vzdálenější pláž na smytí prachu.
Aliki, 19 km jižně od Skala Potamias, je malý poloostrov, který však měl pro antické Řecko velký význam – jde o jedno z nalezišť bílého mramoru. Těžilo se zde 12 století – od 6 st. př. l. po 6. st. n. l. Na jiných místech ostrova se těží dodnes.
K lomu se dostaneme přes archeologické naleziště, jehož součástí jsou základy domů malé osady, antický chrám ze 7. st. př. n. l., ve kterém byla vzývána božstva na ochranu námořníků, a také dvě baziliky z 5. st. n. l. Zhruba ve stejné době byl po příchodu křesťanů lom opuštěn a obyvatelé se přesunuli na bezpečnější místa, aby se vyhnuli nájezdům pirátů.
Poloostrovem nás provázejí desky vysvětlující historii místa i těžby mramoru. Od svatyně vedou pěšinky směrem na jih. Procházíme po kamenité cestě, přes křoviny, až se dostáváme na skalnaté mořské pobřeží. Tedy spíše mramorové. Stopy po těžbě – otesané skály, či četné obdélníkové „vaničky″ s kruhovými důlky po obvodu – jsou patrné všude kolem. Příboj se rozbíjí o rozeklaný mramor a v kalužích kam už dlouho nedopadla voda pomalu krystalizuje sůl.
Po hřebeni se vydáváme dál až se dostáváme na okraj útesu, odkud se nám naskýtá pohled beroucí dech. Máme před sebou hlavní lom. Místa kterými jsme před chvíli prošli byla proti němu jen malé škrábance. Před námi zcela chybí pětina rozlohy poloostrova – asi 100 × 150 metrů. Mramor byl odtěžen až na úroveň moře – zaplavený obrys poloostrova je zřetelně vidět pod vodou. Jelikož je Aliki celý z mramoru, mohl po dostatečně dlouhé těžbě úplně zmizet.
Bílý thasoský mramor (anglicky thasian marble) je pojmem. Jak vypadá je možné vidět po celém ostrově, kde jsou jim vydlážděny chodníky a obloženy domy.
Den by nebyl celý bez koupání. Při návratu do Skala Potamias zhruba na půl cestě odbočujeme a po strmé prašné cestě borovým lesem sjíždíme k zátoce s Rajskou pláží. Pláž je lesem dobře chráněná, na druhou stranu slunce v pozdním odpoledni zmizí za horami. Široká je jen 250 metrů, což dává větší pocit soukromí než pláž ve Skala Potamias. Její obliba si ale vybírá daň – ač má bílý písek a čistou vodu, navštěvuje ji příliš mnoho lidí, kteří zanechávají přiliš mnoho odpadků jako jsou plastové kelímky nebo cigaretové nedopalky. | domatia • Skala Potamias • 35 euro | | | | | |  | | Mramor vytěžený v antice zabírá pětinu poloostrova • Aliki | |
| | | | | neděle 14. 7. 2013 – Skala Potamias, Panaghia • Thasos | UBYTOVÁNÍ | | A zase naše místní pláž. Tentokrát ale po koupání sbíráme kameny a přenášíme je do stínu na zahradu. Přivezli jsme si sebou akrylové barvy a teď přišel jejich čas – kamínky slouží jako „plátno″, na které malujeme motivy, co nás zrovna napadají.
Večer vyrážíme na večeři do vesničky Panaghia položené v kopcích nad Skala Potamias. Je odsud krásný výhled nejen na moře, ale i šedé břidlicové střechy místních domů. | domatia • Skala Potamias • 35 euro | | | | | | | pondělí 15. 7. 2013 – Chrysi Ammoudia • Thasos | UBYTOVÁNÍ | | Pro další dny jsme nakonec vybrali kemp Golden Beach. Vzhledem k tomu, že je to jen dva kilometry, jsme přestěhovaní hned. Trochu času nám zabírá vybrat dobré místo v kempu, ale zatímco stavíme stan, kluci už jsou zase ve vodě. Sice na ně nevidíme, i tak je to ale jen pár desítek metrů.
Nejsme moc připraveni na vyprahlý povrch kempu. Místa, kde stojí stany jsou bez trávy – a evidentně tu nikdy nebyla –, takže stan stavíme na prachu. Pro podlahu do předsíňky by se hodila celta – Srbové a Bulhaři, co sem jezdí každý rok, už jsou zkušení a všichni je mají. My nakonec použijeme deku, co jsme koupili těsně před odjezdem.
Specialitou místních kempů jsou stany a přívěsy, které tu jsou nainstalované celoročně – včetně zelených koberců překrývajících prach, stolečků, židliček, lednic, grilů. Je to oblíbený způsob dovolené jak pro Řeky, tak pro ciznice. Prostě si přivezete jen spacáky – a možná ani ty ne – a máte romantickou dovolenou na pláži. Přímo za námi má jedna slovenská cestovka pronajatých deset těchto stanů, v nichž se turisté točí celé léto.
Pláž je tu opravdu skvělá – asi 1,5 kilometru bělostného písku s pozvolným vstupem do vody. Dnes je tedy o program postaráno. | kemp Golden Beach • Chrysi Ammoudia • 23,30 euro | | | | | | | úterý 16. 7. 2013 – Chrysi Ammoudia, Limenas • Thasos | UBYTOVÁNÍ | | V Limenas jsme se sice už několikrát zastavili, ale vždy to bylo jen na chvíli. Teď bychom se tam chtěli porozhlédnout více. Parkujeme u přístavu. Kluci samozřejmě hned obdivují lodě, na každou by chtěli vlézt, a vším by se chtěli svézt.
Snad každé řecké město obsahuje antické vykopávky. Nejinka Limenas. Kromě archeologického muzea tu je agora – starořecké městské shromaždiště –, pozůstatky obytných domů, obchodů a ulic, včetně několika stojících sloupů. Klukům se líbí vlnky a ornamenty vytesané do kamenů, ale nejvíc je oslovil mosazný vodovodní kohoutek trčící ze zdi, se nimž se můžou pocákat vodou.
V kopci nad městem, asi 300m od agory, trůní antický amfiteátr. Je využíván během thasoského festivalu, ale zrovna teď je důkladně opravován – uprostřed stojí jeřáb a kamenná sedadla jsou rozebraná.
Od amfiteátru vede stezka dál do kopce skrz olivové sady. Výstup ve vedru je únavný, ale spousta zajímavých ruin, které je možné prozkoumávat, případně na ně lézt, úspěšně udržuje zájem kluků. Podél pěšiny je několik svatyň s petroglyfy a na vrcholu zbytky pevnosti, odkud je dobrý výhled na celé město, přístav, záliv i pevninu. Vlaje tu řecká vlajka, což je místo, které se kluky táhlo nejvíce. Slibuju, že jim vlajku koupím, takže mají motivaci se co nejrychleji dostat dolů. S vlajkou pak dovádí v přístavu na molu, kde po výstupu odpočíváme.
Cestou do Skala Potamias si hned za Limenas všímám odbočky k mramorovému lomu. Funkčnímu, jak zjišťujeme. Prcovnící už odešli, tak se po s klukama procházíme. Když mramor na Aliki byl těžen do šířky, zde se těží do hloubky v pravidelných kostkách. Na dno dosud vyteženého mramoru vede spirálovitá cesta. Je tam obdélníková díra, která díky napršené vodě vypadá jako tyrkysový bazén. Všude kolem jsou zaparkované náklaďáky, bagry a nakladače. Lom je poměrně rozsáhlý a hluboký, takže některé stroje vypadají jako miniaturní hračky. Kluky zaujal blízký nakladač, v jehož lžici zase oni působí miniaturně. | kemp Golden Beach • Chrysi Ammoudia • 23,30 euro | | | | | | | středa 17. 7. 2013 – Chrysi Ammoudia • Thasos | UBYTOVÁNÍ | | | Po včerejším výšlapu odpočinkový den na pláži. Tentokrát už nám u ručníků vlají řecké vlajky, takže snadno poznáme kde je naše místo. Když vím, že nebudu řídit, ochutnávám místní piva. Dnes je na řadě Fix. Až do poloviny 60. let minulého století měl Fix v Řecku téměř stoletý monopol. Postupně ale o svůj primát přišel, až pivovar v 80. letech zbankrotoval. Dnes je opět na výsluní a podobně jako Budvar se soudí s pivovary v Americe. | kemp Golden Beach • Chrysi Ammoudia • 23,30 euro | | | | | | | čtvrtek 18. 7. 2013 – Chrysi Ammoudia, Panaghia • Thasos | UBYTOVÁNÍ | | Panaghia je malebná vesnička v kopcích nad Skala Potamias. Projíždí se přes ní cestou do Limenas, ale bylo by chybou alespoň na chvíli se v ní nezastavit. My jsme tu už po několikáté, i když teprve dnes ji projdeme trochu více. Nejprve si dáváme oběd – na hlavním náměstíčku a v jeho okolí je několik kaváren a restaurací. Ceny jsou sice vyšší – v létě žije Panaghia z turismu –, ale jídlo je výborné.
Thasos je známý svými olivami a olivové háje spatřite po celém ostrově. Zdejší olivy jsou tak jedinečné, že obdržely chráněné označení původu – nejvyšší ze tří stupňů chráněných označení EU (v ČR jej má šest výrobků, např. žatecký chmel). Přestože si mnoho místních dělá vlastní olivový olej, jeho výrobu není běžně možné vidět. Jedno místo, kde můžete spatřit alespoň techniku k jeho lisování je starý mlýn asi sto metrů od náměstí. Dostanete se k němu buď po silnici nebo – což ocenili hlavně kluci – podél potůčku protékajícího vesnicí. V muzeu jsou vystaveny jak staré lisy s proutěními rohožemi, skrz něž se olej lisoval, tak současné nerezové lisy. Jako správní obchodníci vám tu samozřejmě prodají své olivy a olivový olej, ale také třeba místní ouzo.
Podél potůčku, který nás dovedl k mlýnu, se vydáváme do kopce. Vede nás úzkými dlážděnými uličkami, kolem malebných i zanedbaných domů. Většina turistického ruchu se soustředí kolem náměstí, ve výše položených ulicích potkáváme především místní. Šedé břidlicové střechy doplňují bíle omítnuté domy, jen kostel panny Marie se svou modro-bílou fasádou je výjimka. Po ní je ostatně pojmenována i vesnice – ortodoxní křesťané neříkají svatá Marie, ale Panaghia. Důvodem je, že Marii považují za nejsvětější lidskou bytost, která stojí nad všemi světci.
Jelikož zítra odjíždíme, loučíme se s kempem pivem Mythos. Patří mezi tři nejlepší řecká piva, a je asi ze všech nejznámější. O něco lepší než Fix, ale raději tu přeci jen piju ouzo. | kemp Golden Beach • Chrysi Ammoudia • 23,30 euro | | | | | | |
 | | Drtiče a lisy na olivový olej • Panaghia | |
| | | | | pátek 19. 7. 2013 – Ouranoupoli | UBYTOVÁNÍ | DOPRAVA | Opouštíme Thasos. Přesunout se chceme do kempu u Ouranoupoli v prefektuře Chalkidiki. U nás je Chalkidiki známé především díky levným zájezdům na Kassandru, případně Sithonii, západní a prostřední poloostrov prefektury. Dobré písčité pláže sem lákají spoustu Evropanů, včetně Čechů. Proto je tu přelidněno a přehotelováno. Ne tak na východním poloostrově, který z velké části pokrývá Autonomní mnišský stát Svaté Hory, podle nejvyšší hory známý zkráceně jako Athos.
A právě na jeho hranici leží Ouranoupoli, klidná vesnice těžící především z kontaktů s Athosem. Přesun z Thasosu nám trvá pět hodin – především kvůli trajektu, obědě v přístavu, a asi 50 kilometrům po vedlejších silnicích vedoucích do odlehlého Ouranoupoli podél rozeklaného, ale malebného pobřeží. Námaha však stála za to – kemp s písčitou pláží dva kilometry před vesnicí je jako dělaný pro rodiny s malými dětmi. I když přijíždíme pozdě odpoledne, kluci opět nečekají na vybalení a už se čvachtají v moři.
Ouranoupoli je opravdu malinké – má méně než 1000 obyvatel. Večerní nákup jídla jsme proto spojili s jeho obhlídkou. Nejživější je náměstí u strážní věže Andronikos a navazující promenáda mezi přístavem a pláží. Je tu plno krámků se suvenýry, z nichž nemalou část tvoří ikony a další religiózní předměty. Pak mapy, průvodce a knihy věnované Athosu. Promenáda je plná restaurací, ale krámek se zeleninou jsme museli složitě hledat v zapadlých uličkách. | kemp Ouranoupoli • 30 euro | 2112. km • 11:15 • odjezd z Thasosu
2319. km • 16:30 • Ouranoupoli | | | | | | sobota 20. 7. 2013 – Ouranoupoli | UBYTOVÁNÍ | | Na stanu nám vlají řecké vlajky. Kluci jsou na ně patřičně hrdí.
Pláž u kempu je široká jen 100 metrů, tedy o dost menší než ve Skala Potamias. Za to sem však nechodí nikdo jiný – díky poloze je v podstatě soukromá, i když v Řecku jsou všechny pláže veřejné. Vstup do vody je o něco prudší, ale kluci už jsou zvyklý na kruhy a rukávky, takže jim hloubka nevadí. Celý den pobíhají mezi pláží a stanem.
V řeckých kempech jsou běžné komunitní kuchyně, včetně lednic a mrazáků. Sami si sice nevaříme, ale lednici využíváme na jogurty, zeleninu, olivy, melouny, fetu, pomazánky a další suroviny, ze kterých připravujeme snídaně, případně další rychlá jídla, pokud jsme v kempu. A dnes jsme celý den v kempu. Tedy až na večer.
V Albánii jsme si oblíbili xhiro – večerní korzování s celou rodinou spojené s hodováním u poluličních stánků nebo v restauracích. V Řecku je to to samé a v maličkém Ouranoupoli jde prakticky o jedinou větší aktivita – nepočítám-li příjezd trajektu s poutníků z Athosu (může se tam jen lodí, ne po zemi), který je vždy doprovázen velkým nadšením místních. Athos je přeci jen vnímán jako posvátné místo – v příštích dnech se na něj zkusíme podívat blíže. | kemp Ouranoupoli • 30 euro | | | | | | | neděle 21. 7. 2013 – Ouranoupoli, ostrovy Drenia | UBYTOVÁNÍ | | Láska k vodě se u kluků začíná projevovat i tak, že chtěji po snídani umýt nádobí. Možná je to ale i tím, že v přístřešku s umyvadly rádi pozorují hnízdo, kde vlaštovky krmí mladé.
Doslechli jsme se, že na ostrůvcích Drenia – zvaných též Gaidouronisi, čili Oslí, podle jediných stálých obyvatel –, půl hodiny od Ouranoupoli, jsou pláže, které stojí za návštěvu. Vidina plavby po moři kluky nadchne, takže se po obědě vydáváme do přístavu. Dopravu zajišťují kryté motorové lodě pro asi 40 lidí, pendlují tam a zpět v intervalech 45-60 minut. Většina lidí se vydá ráno tam a večer zpět, proto máme teď po poledni loď sami pro sebe. Kluci jsou ve svém živlu. Pobíhají po palubě, radují se z houpání vln a těší se na nanuk, který jsme jim slíbili.
Pokud bychom si pronajali motorový člun – od 50 euro na den – mohli bychom se vydat ke kterémukoliv z ostrovů. MHD-loď si účtuje 5 euro za zpáteční lístek (děti zdarma), ale kotví jen u Artemis, největšího z nich o rozloze 250 × 500 metrů.
Pláž je krásná, písčita, s čistou vodou teplou jako kafe. Kromě dřevěného mola – přístaviště pro MHD-loď – je tu jen bar a lehátka se slunečníky. Po první rundě koupání vyrážíme s Mikim na obhlídku. Ostrov je pokryt nízkými stromy a pichlavými keři, tráva buď není, nebo je uschlá na troud. Na několika oplocených pozemcích stojí domky, které během sezóny slouží jako chaty, jinak je neobydlený.
Na opačné straně ostrova se šplháme do kopce, až se dostáváme na mořský útes. Je tu malá pláž, ale většina tvoří skály nořící se do tyrkysového moře. Pobřeží působí panensky, byť značně opuštěně. Nevěřil bych, že 200 m od nás je bar.
Hlavní dominantou Ouranoupuli je strážní vež Andronikos. Musí kolem ni projít každý kdo se ocitne v přístavu, i my se u ní po návratu z ostrova zastavujeme. Pochází ze 14. století a působí patřičně majestátně. Dnes je sídlem muzea historie Ouranoupoli a Chalkidiki.
V kempu je opravdu klid a pohoda. Pláže na Thasosu jsou součástí letovisek, kde rozpustilé cachtání v moři je večer nahrazeno stejně hlasitým korzováním po promenádě, případně hlučnými grilovacími párty v kempu. Zde však se soumrakem mizí i veškerý shon, a jelikož většina kempujících má děti i výjimečné hlasité diskuse brzy utichnou. | kemp Ouranoupoli • 30 euro | | | | | | |
 | | Strážní věž • Ouranoupoli | |
| | | | | pondělí 22. 7. 2013 – Ouranoupoli, pobřeží Autonomního mnišského státu Svaté Hory (Athos) | UBYTOVÁNÍ | | Autonomní mnišský stát Svaté Hory, v pravoslavném světě nazývaný Agion Oros (Svatá Hora), ve zbytku světa známý jako Athos, podle jména nejvyšší hory poloostrova, je samosprávnou oblastí v rámci Řecka s podobným statusem jako má například Hong Kong v Číně nebo Kurdistán v Iráku. Kromě své autonomie však oplývá ještě dvěma zvláštnostmi – na jeho území nesmí žádné ženy, a muži potřebují ke vstupu byzantské vízum – diamoneterion –, přičemž mohou připlout jen po moři, pozemní hranice je uzavřena.
V následujícím popisu se soustředím hlavně na to, co může vidět obyčejný smrtelník. Doporučuji však alespoň prolétnout základní fakta – viz česky cs.wikipedia.org/wiki/Athos nebo obsáhleji v angličtině en.wikipedia.org/wiki/Mount_Athos –, jde o fascinující kout světa.
I když běžný přístup na Athos není povolen, je možné se zúčastnit plavby podél pobřeží. Loď proplouvá kolem několika klášterů, takže plaveb využívají nejen turisté, ale i příbuzní poutníků, kteří na Athosu měsíce či léta přebývají. V sezóně vyjíždí dvakrát denně, plavba trvá asi tři hodiny, a pokud je na palubě žena, nesmí ke břehu blíže než na 500 metrů. Tak tedy vzhůru na mystický Athos!
Obeplouváme strážní věž a vyrážíme podél pobřeží na jihovýchod. Nízké stromy, keře, vyprahlá tráva a skály – kromě minimálních znaků osídlení se povrch Athosu ničím neliší od okolních „světských″ oblastí. Po 20 minutách míjíme pozemní hranici. Před vstupem Řecka do schengenského prostoru se místní patriarchové obávali, že skončí nejen tisíc let trvající zákaz vstupu ženám, ale i přísná pravidla omezující vstup na poloostrov vůbec. Nestalo se, čehož je uzavřený pozemní přechod důkazem.
Příjemností plavby jsou komentáře v několika jazycích, které zaznívají z reproduktorů když míjíme důležitá místa. A také delfíni, kteří kolem nás občas skáčí z vody, a hejna racků lovící ryby, které vyplavou na povrch v brázdě za lodí.
Půl hodiny po vyplutí míjíme první skete, což jsou mnišské komunity kombinující poustevny a klášter. Na Athosu jich je 12 a mají nižší status než klášter. Tato ruská skete stojí asi 100 metrů nad mořem, její výraznou črtou je bílý kostelík se zelenou kopulí. Obklopena je domy bez střech – buď se rozšiřuje, nebo jde o ruiny. Na pláži pod ní je malé přístaviště s molem.
Podobných přístavišť potkáváme ještě několik. Vedou od nich prašné cesty do kopců, po nichž se dá dostat k jednotlivým skete a klášterům. Přístaviště Arsana Zografou, kudy proplouváme po další půl hodině, slouží klášteru Zografou skrytému v kopcích. Je poměrně velké – několik domů, strážní věž a malá kaple. Hned vedle, asi 200 metrů po pláži, je Arsana Konstamonitou, přístaviště pro klášter Konstamonitou, jenž je také schovaný v kopcích. Příjde mi zajímavé, že ač by stačilo jedno přístaviště, má každý klášter svoje.
K prvnímu klášteru viditelnému z moře je to už jen 10 minut plavby. Jmenuje se Docheiariou a v hierarchii 20 athonských klášterů je na 10. místě. Zasvěcený je archandělům Michaelovi a Gabrielovi. Založen byl v 10. století, ale stále se rozšiřuje, alespoň podle vysokého jeřáb, který u něj vidíme. Během následujících 50 minut míjíme dalších 7 klášterů – 16. Xenofontos, 19. Agiou Panteleimonos, 8. Xiropotamou, přístav Dafni, 13. Simonopetras, 17. Osiou Grigoriou, 5. Dionysiou a 14. Agiou Pavlou. Mnoho cestujících má v klášterech své příbuzné a přijeli sem, aby je mohli alespoň symbolicky pozdravit, tj. zamávat klášteru, ve kterém přebývají. Nejedna slza při tom ukápne.
Architektonicky nejpůsobivější je ruský ortodoxní Agiou Panteleimonos (Svatý Panteleimon), který je i rozlohou největší. V 11. století jej založilo několik mnichů z Kyjevské Rusi. Nejpůsobivější polohou – čnící na skále ve výšce 330 metrů nad mořem, a téměř nerozpoznatelný od tibetských klášterů – je Simonopetra (Šimonova skála) založený Šimonem Athonským ve 13. století. Simonopetra je známý také svým sborem, který vydal řadu nahrávek byzantských duchovních chorálů. Dafni, malá osada na pobřeží mezi kláštery, slouží jako hlavní přístav pro vstup na Athos.
Nad tím vším tím ční do výšky 2033 m n. m. obr, který dal poloostrovu jméno – hora Athos, pro pravoslavné Svatá Hora. Plavba končí na jeho úpatí. Loď se obrací a stejnou cestou se vrací zpět do Ouranoupoli. Cestou sem jsme většinou na nohách u boků nebo na přídi lodi a pozorujeme kláštery. Cestou zpět už většinou sedíme. Před vyplutím je dobré přijít do přístavu dřív a zabrat na lodi dobré místo, které bude kryté před sluncem a na levoboku. Při cestě tam je pevnina na levoboku, cestou zpět na pravoboku. | kemp Ouranoupoli • 30 euro | | | | | | |
 | | Klášter Simonopetra (Šimonova skála) • Athos | |
| | | | | úterý 23. 7. 2013 – Ouranoupoli, Soluň | UBYTOVÁNÍ | DOPRAVA | Loučíme se s kempem. Dnes přejedeme do Soluně, odkud zítra ráno vyrazíme domů. První odjezd se poněkud nevydařil – Táňa si v kempu zapomněla na nabíječce mobil, takže se vracíme hodinu zpět – ale napodruhé už to vyšlo a serpentinami podél pobřeží se proplétáme směr Soluň.
Soluň je druhé největší řecké město, ale s dopravou daleko méně chaotickou než jsem si představoval. Do centra se dostáváme bez bloudění a i v hotelu, který jsem vybral, mají volný pokoj. Dokonce několik, takže si můžeme vybrat. Z balkónku se díváme přímo na římskou agoru ze 3. st. př. n. l., jedny z nejrozsáhlejších antických ruin ve městě.
Na prohlídku města nám zbylo jen pár hodin. Vydáváme se pěšky do kopce čtvrtí Kastra, která začíná několik ulic od hotelu. Malé obchůdky a kavárny nám dávají pocítit, že jsme stále v uvolněném Řecku, i když oproti Thasosu i Ouranaoupoli automobilový provoz zhoustl a domy narostly do výšky. V jedné restauraci dokonce podávají pivo Primátor, jak se chlubí velkou cedulí na ulici.
Kastra (Hrad) je původní turecká čtvrť na svahu vedoucím k byzantskému hradnímu opevnění ze 4. st. n. l. Její strmé křivolaké uličky jsou plné barevných domů s převyslími dřevenými balkóny. Provoz je tu minimální, většina aut dává přednost hlavním ulicím. Pri milovníky architektury je tu několik malebných starých kostelů a dokonce jeden klášter.
Ve žhavém odpoledni je cesta únavná, obzvlášť pro kluky. Na vrcholu u hradních zdí si sedáme do kavárny na džus a zmrzlinu. Ty působí přímo zázračně – ač jsme se my s Táňou ještě ani neusadili, kluci už je mají v sobě a běží na přilehlé dětské hřiště, nechávajíce únavu někde za sebou. Přeci jen si chtějí hrát a na nějaké procházky městem je neužije. Ani příslib krásného výhledu na město s nimi moc nehne. Pohledu z vyhlídku věnují pár minut a už zase skotačí. Nejraději by se koupali v moři.
Přímo ve městě pláž bohužel není, tak se k němu alespoň půjdeme podívat. Autobusem 23 sjíždíme až téměř k Soluňskému zálivu. Provoz se postupně zahušťuje a dole už tepe normální velkoměsto, se všemi semafory, značkovými obchody, kavárnami, provazy aut. Něco je tu však stále stejné – hospůdky a kavárny k posezení. Výběr je nepřeberný – od posezení v uličkách až po stylové restaurace přímo na břehu moře v prostorách bývalých přístavních skladů.
Rádi bychom se prošli po některých památkách, na nichž je Soluň doslova postavena, ale potvrzuje se nám, že pro kluky podobné prohlídky ještě nejsou. Chtěji se vyběhat, vycachtat, zkoumat pro ně zajímavé věci, což je většinou v rozporu s poklidným bloumáním. Samozřejmě je zajímají krámky se suvenýry, odkud každý odchází se svítícím modelem jedné z ikon Soluně – osmanské Bílé věže z 15. století, dříve pevnosti a součásti městských hradeb, dnes interaktivního muzeum města Soluň. | hotel Orestias Kastorias • Soluň • 46 euro | 2339. km • 11:30 • odjezd z Ouranoupoli
2583. km • 15:30 • Soluň | | | | | | středa 24. 7. 2013 – MAKEDONIE, SRBSKO, MAĎARSKO, SLOVENSKO | | DOPRAVA | | Vyrážíme časně ráno, abychom se do večera stihli dostat na Slovensko. Trochu bloudím u Bělehradu, ale jinak je cesta hladká. | | 2583. km • 7:15 • odjezd ze Soluně
2656. km • 9:00 • hranice Řecko/Makedonie
2657. km • 9:15 • tankování hranice Makedonie • 33,80 Kč/l (N95)
3230. km • 15:25 • tankování Bělehrad, Srbsko • 35,00 Kč/l (N95)
3434. km • 17:30 • hranice Srbsko/Maďarsko
3730. km • 21:55 • Nové Zámky, Slovensko | | | | | | sobota 27. 7. 2013 – ČR | | DOPRAVA | | Naší první rodinnou cestou k moři jsme si nasadili laťku pěkně vysoko. (1) Cestovat autem nám dalo velkou svobodu. (2) Stále jsem bydleli prakticky na pláži, což nám umožnilo, aby kluci byli u moře i sami, pokud jsme už my byli zmoření. (3) A výběr míst – krásný ostrov s čistým mořem, malebné kempy na písečných plážích, a náznaky duchovna ve stínu mnišského státu Athos – nám přišel téměř ideální... Pro příště už si to snad ani nedokážeme představit jinak. | | 3953. km • tankování Břeclav • 36,30 Kč/l (N95)
4247. km • zpět doma | |
