Náklady

Na rozdíl od velmi drahého arabského poloostrova je oblast Blízkého východu cenově více při zemi. Samozřejmě vyjmu-li Izrael, který se díky bezedné pomoci USA proměnil v ekonomicky vyspělou zemi se západními cenami (ten jsme ale na této cestě nenavštívili). Nebýt letenky, jež nás přišla každého na 15 010 korun, byla by to vzhledem k délce 1 měsíc cenově celkem přijatelná dovolená. Jak jsme tedy utráceli?

Podrobné výdaje najdete v tabulce pod textem. Z nich je možné spočítat průměrně hodnoty atd., proto připojuju jen pár poznámek, které se ze samotných čísel nedají vyčíst.

Jak se (ne)chovat

Asi už nemusím říkat, že při všech nákupech je na Blízkém východě třeba smlouvat. A to často i v případech, kdy mají majitelé obchůdků ceny napsané na cedulkách! Je to trik na turisty, o nichž se všeobecně ví, že moc nekomunikují a jsou rádi za každé podobné „ulehčení“ v podobě dané ceny, přesně jak jsou zvyklí doma. Proto smlouvejte, smlouvejte, smlouvejte. Ne však za každou cenu! Mnoho turistů má ze smlouvání sport a chlubí se tím kam až dokázali cenu toho či onoho srazit. Že příliš nevědí o čem je cestování svědčí jejich schopnost následně v klídku zaplatit zcela neadekvátní cenu za jinou věc.

Typický paradox jsme zažili v jordánské Petře. Potkali jsme tam západní turisty, kteří se rozčilovali nad tím, že je doprava z Ammánu do 250 km vzdálené Petry stála 3 dináry (130 korun) místo běžných 2,5 dináru (110 korun), přičemž vzápětí utratili 6 dináru (260 korun) za dvě piva. Je pak vůbec možné se místním lidem divit, že si chtějí nadsazením ceny trochu přilepšit, když tyhle paradoxy o turistech vědí? Můžeme namítnout, že na tohle Češi nemají a že tak neutrácejí. Jednak to už není pravda a pak po místních přeci nemůžeme chtít, aby rozlišovali finanční zázemí Čecha například od Němce, když my sami doma nejsme schopni odlišit finanční sílu například takového Švéda od Španěla.

Jak je tam draho

Očekávali jsme, že nejdražší zemí bude Libanon. To se splnilo v podstatě jen u ubytování, kdy nejlevněji jsme bydleli za $5 v Bejrútu (nepočítám noci zadarmo v klášteře a rodině), kdežto v Sýrii běžně za $2 a v Jordánsku za $2-3. Nejdražší z cesty nakonec vyšlo Jordánsko, avšak s několika ale. Jednak jsme v Jordánsku najezdili daleko víc kilometrů než v Libanonu, nakoupili víc suvenýrů (bylo poslední zemí) a trochu víc se rozšoupli v jídle, protože už jsme věděli kolik si opravdu můžeme dovolit utratit. Pokud bychom se však v Libanonu chovali jako v Jordánsku, vyšel by ve všech ohledech dražší.

Se Sýrií je to jednoznačné. Je nejlevnější zemí z celé oblasti a s výjimkou Íránu i celého Středního východu. Cestovat se po ní dá opravdu levně, což ji v kombinaci s přívětivými lidmi a mnoha zajímavými místy dělá jednou z nejatraktivnějších zemí regionu.

Nevýhodou je, že stále nemá bankovní systém propojený se zbytkem světa, takže si všechny peníze musíte přivézt sebou, nebo se snažit najít nějakou jordánskou či libanonskou banku, kde by brali kreditní karty. V Libanonu i v Jordánsku se dají kreditky běžně použít pro výběr peněz z bankomatů. Ty jsou daleko inteligentnější, než u nás, protože vám nevydají jen jednu obrovskou bankovku, ale daleko použitelnější kombinaci několika bankovek s různou nominální hodnotou.

Ve všech zemích by se dalo jíst ještě levněji než jsme jedli, my jsme však chtěli ochutnat i komplikovanější jídla. A ta samozřejmě stála daleko víc než jednoduchý faláfel, i když zasytil úplně stejně. Naopak u dopravy a ubytování jsme se pohybovali na spodní hranici. Hodně drahá však byla víza. Celkem stála 3810 Kč (jeden vstup Libanon 1260, Sýrie vícevstupové 2100, jeden vstup Jordánsko 450), což je skoro 12 % celkových nákladů!

Čím se tam platí

V Libanonu platí standardní kurs $1 = 1500 LL a dolary se tam dá často přímo platit. Snadné je to v případě, že je částka dělitelná 1500, v ostatních případech byste obvykle dostali nazpět v libanonských librách.

V Jordánsku je v oběhu neuvěřitelná směsice mincí. S bankovkami se taky setkáte, ale jelikož začínají na celkem vysoké hodnotě (v přepočtu asi 45 korun), budete mít kapsy pořád zatížené spoustou kovovek. Pravděpodobně se snaží přejít z mírně neobvyklého trojstupňového systému 1 dinár = 100 piastrů = 1000 filsů, na dvoustupňový 1 dinár = 100 piastrů. Místo filsových mincí se totiž stále více objevují piastrové mince (například 5 piastrů místo 50 filsu, 10 piastrů místo 100 filsů apod.). Do té doby, než se jim přechod povede, však půjde opravdu o galimatiáš. Trochu podrobnější jsem o peripetiích s jordánskými mincemi psal v tomhle e-mailu z cesty.

V Sýrii je taky hodně mincí, ale jejích odlišení je celkem jednoduché a nejnižší bankovka začíná asi na 30 korunách.

Všechna platidla ve všech třech zemích jsou samozřejmě popsaná arabskými číslicemi, avšak na každé minci či bankovce najdete hodnotu napsanou buď našimi číslicemi nebo anglický textem.

[1] letenka

[2] libanonské a syrské vízum

[3] dopočet do 30 je čas strávený dopravou na Blízký východ a zpět

O financích na cestách si můžete přečíst také v Rádci cestovatele.