Ghana

Jako první na černém kontinentě získala nezávislost země, které se do té doby říkalo Zlatonosné pobřeží – roku 1957 na mapě světa přibyla země nazvaná podle dávného království jež se rozkládalo na velké části dnešní západní Afriky – Ghana. V tomto roce si Ghaňani začali vládnout sami...

Fête

reklama

Úsměv

Vystupuju z tro-tro, což je místní verze městské hromadné dopravy, a rozhlížím se kolem sebe. Při jízdě nám málem upadly dveře, tak jsem rád, že už jsem na místě. V Akkře jsem teprve pár dní, ale ta myšlenka mě napadla už několikrát: tentokrát jsem to s tou touhou po dobrodružství trochu přehnal. Kam se podívám samé odpadky, igelitové pytlíky, díry v silnicích, rozpadající se barabizny. A já uprostřed toho všeho budu muset vydržet přinejmenším půl roku! Na tak dlouho jsem se upsal tady pracovat. Teď si teprve uvědomuju, že vlastně ani nevím v jaké firmě! Měl jsem celkem čtyři nabídky, ale nikdy jsem se nedozvěděl která je ta konečná. Pro ně to možná ani není podstatné, hlavní je že jsem tady. Však se nakonec uvidí, říkají s úsměvem. Ten je zachraňuje. Teď zatím nevím, že tuhle zemi budu ještě tisíckrát proklínat, ale nakonec ji v mých očích vždy zachrání úsměvy obyčejných lidí, které mě celých osm měsíců budou provázet na každém kroku.

Twi

Jako většinu afrických zemí, i Ghanu tvoří pestrá směsice etnik. Ašanti, Ewé a Ga jsou jen ty největší z nich. Ještě více než etnik je však jazyků a dialektů – celkem kolem šedesáti. Já jsme si nejvíc zvykl na twi, jazyk Ašanti a zároveň nejrozšířenější jazyk v Ghaně. Tak totiž mluvila moje rodina, se kterou jsem půl roku žil. Vždycky když jsem se vracel z práce, prohodil jsem s „mum“, která se mnou jinak mluvila anglicky, několik frází v twi a oba jsme z toho měli děsnou srandu – já jak zvláštně mluvím a ona protože jsem to komolil.

Ghaňani jsou pořád rozesmátí a to samé přenášejí na cizince. O mojí rodině to platilo dvojnásob. Vtípky lítaly vzduchem celý den, až jsem se někdy radši sebral a šel se projít abych měl trochu klidu. Ani na ulici jsem se však neubránil, protože na ghanský temperament tam cizinců stále není dost. Asi nikdy nezapomenu na to jejich zvláštní lusknutí prsty když se loučí přátelé. Dávno už jsem zapomněl jak ho udělat, ale nezapomenu na něj.

Soukromí? Co to je???

Neustále teplé počasí nejspíš svádí lidi být stále na ulici. Jak jinak si vysvětlit, že ulice žijí daleko do noci a daleko víc než u nás? Ba ne, hlavní je jejich družnost a pocit pospolitosti. Když oslava, tak velká, když dům, tak plný dětí a když dav, tak v něm nikdo nesmí chybět. Že jižní národy jsou temperamentnější, kamarádštější, ale taky vznětlivější asi není žádný velký objev. Pro mě ale byl objev hloubka toho všeho. V tomhle jejich přirozenost bohužel trochu naráží na naši „přirozenost”. My jsme studení individualisti, kteří se sice rádi občas rozšoupnou se známými, ale pak si zase zalezou do své ulity a pořádně za sebou zamknou. V Ghaně však nejen že za sebou nezamknou, ale oni ani do žádné ulity nezalezou. Pro ně pojem soukromí nemá moc smysl a to nám občas leze na nervy. Jejich družnost je někdy paradoxně největší překážka mezi nimi a námi. Jsou prostě svoji.

Zlatý stolec

Dvě třetiny Ghaňanů jsou křesťani, a tak na ně má vliv Svatá stolice. Pro Ašanti je však největší autoritou ašantský král sídlící v Kumasi, jehož symbolem je Zlatá stolice. Ta není jen symbolickým pojmenováním, nýbrž opravdovu hmotnou stolicí. Dnes je Zlatá stolice uložena v kumaském paláci Manhyia, který nechal postavit ašantský král Prempeh I. když se roku 1926 vrátil z exilu na Seychelách a váže se k ní několik zajímavých faktů.

Především je Zlatá stolice tak svatá, že ani ašantský král nemá dovoleno se na ni posadit. Vše jde ale ještě o něco dál, protože samotná stolice se nesmí dotknout země. Nelze se proto divit, že se tahle nejsvatější svátost Ašantů stala předmětem velkého podfuku, který Ašanti připravili na Brity. Ti se počátkem 20. století pokoušeli dokončit podmanění domorodého obyvatelstva, a jelikož jim bylo řečeno, že hlavní příčinou morální síly Ašantů je právě Zlatá stolice, chtěli se jí za každou cenu zmocnit. Ašanti věděli, že odepření jim nepomůže, a tak nechali vyrobit stolici falešnou a tím uspokojili přání Britů. Skutečná Zlatá stolice se našla až po dalších dvaceti létech a možná opravdu pomohla Ašantům k tomu, aby si jako první africká země vydobyli nezávislost. Kdo ví...?

The Blood of Jesus

Okna a dveře mohou chybět, co však chybět nesmí je patřičná výzdoba. Mluvím o ghanských dopravních prostředcích, z nichž nejtypičtější jsou tro-tro, dodávky/mikroby sloužící jako městská hromadná doprava - uveze až 19 lidí/sardinek. Onou výzdobou jsou všelijaká cingrlátka a samolepky, včetně nápisů jako „God First“ a „The Blood of Jesus“.Tahle země je dost nábožensky založená, a když se tak rozhlédnu kolem, tak se jim ani nedivím - někdy se mi zdá, že už jim nezbývá nic jiného než se jenom modli.

Že by ta bezmoc byl hlavní důvod pro to, aby se většina řidičů chovala jako sebevrazi? Neuplynul totiž ani den, abych se v „Ghanaian Times“ nebo „Daily Graphic“ nedočetl o nějaké bouračce, kde by nebylo alespoň pět mrtvých. Spíš to je jejich vrozená chaotičnost. Vždyť získat řidičák je v Ghaně obtížnější pro cizince než pro místní. O skutečném důvodu můžu jen spekulovat, ale sám bych si tipnul právě smysl cizinců pro řád. Ten je tu totiž největším nebezpečím. Jakmile se mezi ně připlete někdo kdo dodržuje pravidla silničního provozu, okamžitě to totiž vyvolá chaos, jak se ostatně celá Akkra přesvědčila při zavedení prvních semaforů.

Zlatonosné pobřeží

Jako první na černém kontinentě získala nezávislost země, které se do té doby říkalo Zlatonosné pobřeží – roku 1957 na mapě světa přibyla země nazvaná podle dávného království jež se rozkládalo na velké části dnešní západní Afriky – Ghana. V tomto roce si tedy Ghaňani začali vládnout sami. A jak to vypadá dnes? No... ekonomicky žádná sláva (i když většina jejich sousedů je na tom daleko hůř), pro ně je ale daleko důležitější, že ve své zemi rozhodují sami. Možná i proto tam lidi působí daleko šťastněji a přirozeněji než u nás.

Zajímavá místa

Klikací mapa

Více se o Ghaně můžete dozvědět z deníku a fotografií z cesty do západní Afriky 1993-4:

• vlhká a ošuntělá Akkra
• na pohřbu v Abetifi
• botanická zahrada v Aburi
• Ada, idylická vesnička u ústí řeky Volha do Guinejského zálivu
• Akosombo - kdysi největší přehradní nádrž světa
• Žena a muž – dva vodopády Boti
• pevnosti v Cape Coast a Elmině – děsivé dědictví otrokářství
• rybářské vesničky Fete a Senya Beraku
• ašantské Kumasi a jezero Bosumtwi

Finance

Další ghanská platidla

Příklady cen v USD

Cestovní formality

Do Ghany je třeba vízum, další informace viz internetové stránky MZV ČR v odkazech.

Odkazy

český Internet

• MZV ČR – konzulární informace Ministerstva zahraničních věci ČR

světový Internet

• CIA World Factbook – podrobný přehled encyklopedických informací
• Ghana Home Page – nejčerstvější informace z Ghany, další odkazy
• Lonely Planet – ghanská stránka největšího nezávislého vydavatele cestovních průvodců
• Virtual Tourist – Ghana – tematicky uspořádané odkazy na stránky o Ghaně