Bangladéš

Jsou chudí, a přesto milí, až roztomilí, veselí, bezelstní, nevinní a zvědaví. Neuniknete nikde. Fronty „na vás“ se budou tvořit na venkově i ve městech. A až tam budete tak nezapomeňte, že se při tom náramně baví a bavte se taky...

Dháka

reklama

Neobjevená krása

V Bangladéši žije kolem 120 miliónů lidí, což je zhruba čtvrtina obyvatel Evropské Unie, a přesto o ní nevíme nic víc, než že je každoročně stíhána vlnou cyklónů a povodní. Paradox. Bylo by vůbec možné, aby třeba v Evropě někdo přehlížel zemi o lidnatosti Británie a Francie dohromady? Zemi, která má více než 10× tolik obyvatel co Česká republika? Rozum říká že ne. Skutečnost nás však přesvědčuje o opaku. Proto Bangladéš stále zůstává neobjevenou a panenskou krásou.

Placka

Prvním z důvodů častých záplav jsou Džamuna (v Indii Brahmaputra) a Padma (v Indii Ganga). Dvě velké řeky, které se přes Bangladéš vlévají do Bengálského zálivu. Druhým je placatost Bangladéše. Bangladéš je tak placatá, že pokud by se hladina v Bengálském zálivu zvedla jen o 10 metrů, 90 % země by se ocitlo pod vodou. Proto jsou záplavy v Bangladéši tak děsivé a pravidelné. Na druhou stranu právě na záplavách je většina bangladéšského obyvatelstva závislá. Záplavy totiž do této převážně zemědělské země přinášejí úrodnou půdu, a tedy i život.

Džamuna dělí Bangladéš zhruba na dvě poloviny – východní a západní. Donedávna přes ní nevedl jediný most, takže všechna doprava byla obstarávána přívozy. První most, dílo vpravdě gigantické, byl dostavěn teprve před několika léty. S jeho stavbou však byla spojena nejedna zajímavá otázka. Třeba kde most vlastně postavit. Jelikož Bangladéš je tak placatá, řeky mění směr jak větrná korouhvička. Samotná Džamuna se v dnešním korytě objevila teprve roku 1762, když Brahmaputra v Indii změnila směr. Stejná situace však může nastat prakticky kdykoliv, obzvlášť po povodních, kdy se ráz krajiny často mění velmi podstatně. Z toho důvodu musí vodní inženýři na horním toku udržet vodu v současném korytu stůj co stůj, aby se náhodně neposunula a celý most neobešla! I proto je na každé straně mostu dlouhého 4,8 km postavena 15km přiváděcí silnice. A to všechno za bratru 700 miliónů dolarů...

Terakoty

Povodně všechno odplaví a v Bangladéši tak nenajdete moc kamenů. Bengálci se proto bez nich při stavbě chrámů museli obejít. A zvládli to na jedničku. To co vytvořili z obyčejné hlíny prostě nemá ve světě obdoby. Nestačily jim jednoduché, z hlíny uplácané boudy. Nespokojili se dokonce ani se svatostánky z obyčejných cihel. S každičkou cihlou si dáli obrovskou námahu a zobrazili na nich příběhy celých generací. Mnoho přeživších hinduistických chrámů je totiž postaveno z cihel terakotových, na které byly nejprve vymodelovány výjevy ze života a teprve pak vypáleny. Chrámy postavené z takovýchto cihel jsou ještě dodnes jako obrovské obrázkové knihy. Není třeba umět bengálsky, anglicky ani česky, řeč obrázků a symbolů je univerzální. Názorná a jednoduchá. Srozumitelná.

Stojíte před tou hliněnou krásou uprostřed rýžových polí a divíte se, že ještě nevzala za své při zdejších záplavách. Nevzala a doufejme ani nevezme. I když – je jen hliněná, a proto málo trvanlivá. V každém případě by ze světa by zmizel jedinečný svědek dějin, v téhle části světa obzvlášť pohnutých.

Na řece

Bez cesty po řece by žádná návštěva Bangladéše nebyla úplnou. V zemi, kde vodních cest je daleko víc než těch pozemních, by to bylo stejné, jako chtít se v Číně vyhnout Číňanům, nebo na Sahaře písku. Čerstvě rekonstruovaný kolesový parník Ostrich mě po řekách neřekách za necelých 30 hodin dopravil z provinční Khulny do hlavního města Dháky. A ani zdaleka to nebylo 30 nudných hodin.

Bangladéšské řeky brázdí neuvěřitelný počet různých typů lodí. Od celkem zachovalých (jako třeba Ostrich) až po absolutně shnilé ruiny (trajekty, jež jsme potkávali v přístavech). Od malinkých osobních pramiček až po velké lodě nákladní. Některé na své plavbě prdí a smrdí, daleko víc jich je však poháněnou silou nejekologičtější z ekologických – silou lidskou. Ty často vypadají jako plující bungalovy a některé určitě slouží i jako příbytek. V Bangladéši často velmi praktický, protože má daleko větší pravděpodobnost, že přežije i nečekanou velkou vodu.

Bangladéšské řeky nejsou všechny stejné. Někdy plujete po několik kilometrů široké „vodní dálnici“, abyste po pár hodinách, při dalším vyklonění hlavu z paluby byli překvapivě zasaženi do hlavy haluzí z břehů, které jsou od sebe pouze o něco víc než je šířka lodi. Oba extrémy se plynule střídají a vy jen žasnete nad různorodostí přírody této světem zapomenuté země.

Bengálci nejsou Indové...

... a v Bangladéši si toho hned všimnete. Bangladéšani, neboli Bengálci, se od Indů (pokud si dovolíme obyvatele velkého souseda Bangladéše takto zjednodušeně nazývat) opravdu znatelně liší. Nikde neucítíte ten tlak a touhu po vašich penězích, který je v Indii všudypřítomný. Východní Bengálsko (dnes Bangladéš) bylo už za Britské Indie na periférii zájmu britské koruny, a cizinci zde zdaleka nebyli běžným zjevem. Po získání samostatnosti se „izolace“ ještě prohloubila a díky jednotnému jazyku (a také nulové jazykové bariéře s indických svazovým státem Západní Bengálsko) ani dnes necítí Bangladéš potřebu příliš se zabývat myšlenkami na cizí jazyky a kultury. Také proto budete všude podrobeni tomu nejdůkladnějšímu civění. Zemědělci na polích odloží své motyky, aby vás mohli doprovázet na vaší pouti, spolucestující v autobuse vám uvolní svůj kus tyče, aby se vám pohodlněji viselo, štamgasti v hostincích si k vám bez optání přisednou aby si prohlédli, jestli i běloši jí pusou a mohli o tom pak další měsíc vyprávět v celé vesnici.

Jsou chudí, a přesto milí, až roztomilí, veselí, bezelstní, nevinní a zvědaví. Neuniknete nikde. Fronty „na vás“ se budou tvořit na venkově i ve městech. A až tam budete tak nezapomeňte, že se při tom náramně baví a bavte se taky...

Zajímavá místa

Klikací mapa

Více se o Bangladéši můžete dozvědět z deníku a fotografií z mé cesty kolem světa 1998-9:

• Dinadžpur (Dinajpur) a Kantanagar – terakotový chrám uprostřed polí
• Bogra a Somapuri Vihara – mohutná buddhistická stupa se zbytky velkého kláštera
• Radžšahí (Rajshahi) a okolí – černá mešita Kušumba, komplex terakotových chrámů v Puthii
• Khulna a Bagerhat – hliněné mešity bangladéšského stylu
• plavba do Dháky – pravý život Bengálců
• Dháka - nepřecpanější město na světě

Finance

Další bangladéšská platidla

Náklady na cestování po Bangladéši v USD (11denní pobyt v roce 1998)

Viz též náklady na CKS.

Příklady cen v USD

Cestovní formality

Češi potřebují do Bangladéše vízum. Nejjednodušší bylo požádat o něj v Dillí, kde jej vyřizovali ve stejný den (pokud podáte žádost ráno nebo dopoledne). Jednovstupové vízum pro 15denní pobyt stálo 13 dolarů (splatné v rupiích). Poslední zprávy však říkají, že bangladéšské velvyslanectví v Dillí už víza pro Čechy nevydává. Další informace viz internetové stránky MZV ČR v odkazech.

Odkazy

český Internet

• MZV ČR – konzulární informace Ministerstva zahraničních věci ČR.

světový Internet

• CIA World Factbook – podrobný přehled encyklopedických informací
• Lonely Planet – bangladéšská stránka největšího nezávislého vydavatele cestovatelských průvodců
• The Permanent Mission of Bangladesh to the UN – stránky stálé mise Bangladéše při OSN
• Virtual Tourist – Bangladesh – tematicky uspořádané odkazy na stránky o Bangladéši