Albánie

Škodra

reklama

Země orlů − za prašného úsvitu

Albánie je snad poslední evropskou zemí, která začíná stále znovu. Naposledy po pádu komunismu počátkem 90. let minulého století. Současnost je pro ní tedy nový úsvit. A poměrně prašný, soudě podle stavu infrastruktury, kdy dobrá silnice bez děr a záplat je v Albánii stále ještě vzácností. Možná už ne takovou jako před deseti lety, ale přeci jen vzácností. Albánský orel však na to jde s vervou. Byť poněkud ležérní a zkostnatělou. Vždyť kdo by po desítkách let úplné izolace nebyl na jedné straně paralyzovaný a na druhé fascinovaný tím, co všechno může nabídnout dnešní svět.

Shqipëria

Můj děda říkal Albánii Škipetárije. Částečně ze srandy, ale zároveň se v tomto krkolomném a exoticky znějícím slově odráželo ono velké nic, které se o Albánii po celá desetiletí vědělo. Malá, do sebe uzavřená země, se dlouho bála všeho a všech, což se odrazilo i v rekordním počtu proslulých albánských betonových bunkrů – jeden na každé čtyři lidi, celkem kolem 700 000. Její paranoidní vládce Enver Hoxha [hodža] začal razit vlastní albánskou cestu k prosperitě, která spočívala ve vyvraždění duchovních a úplném uzavření vůči světu – parádní podhoubí pro následnou extrémní strnulost, ze které se Albánie dodnes nevymanila.

Stejně jako se strnulostí bojuje Albánie i s dědictvím izolovanosti. V době naší návštěvy například stále neměla pravidelné dopravní spojení s Podgoricí a Skopje, hlavními městy Černé Hora a Makedonie, s hlavními městy albánských menšin v těchto zemích – Ulcinjem a Tetovem – a také s kosovskou Prištinou však ano. Strach ze sousedů se i dnes zdá tak silný, že až škodí pověsti Albánců v zahraničí. A strach se, zdá se, promítá i do kontaktu s cizinci.

Nejvřelejší národ Evropy?

Mnoha turistům jsou na Albánii nejsympatičtější samotní Albánci – přátelští, nápomocní, vřeli, říkají o nich. Někteří – a není jich málo – jdou až tak daleko, že mluví o Albánii a Albáncích jako o dosud neposkvrněné hvězdě, kam by člověk měl jet dokud ještě není zkažena masovým turismem. Tento náhled bych pravděpodobně bezvýhradně sdílel, kdybych neměl srovnání jak vypadá opravdová vřelost. Albánská vřelost mi osobně přijde jaksi... rezervovaná. A to už podle mě není vřelost.

Teď cítím, že bych měl přesněji vysvětlit co mám na mysli. Na kterýkoliv národ není možné nahlížet bez znalosti jeho historické zkušenosti. Stejně jako nás v Čechách výrazně poznamenala éra socialismus, byla i Albánie poznamenána svým ještě daleko divočejším „sociálním inženýringem". A svým způsobem jsem dopadli podobně: podobně rezervovaně ve vztahu k vnějšímu světu. Důsledkem je, že ani nás Čechy nepovažuju zrovna za vzor vřelosti. Spíš jsme v jakési neustálé ostražitosti, která nabírá různých podob od švejkovského humoru až po vlastenecký agresivní boj za tzv. „dobrou věc". S Albánci a Albánií mi to přijde podobně, jen hůře odhalitelné – za albánskou slupkou smíchu a rozvernosti tento stav člověk vidí hůře než za českým bručounstvím a cynismem.

Abych to však zkrátil a shrnul – Albánce obdivuju, že zvládli tak kruté období relativně poklidně. Byla by to těžká zkouška pro jakýkoliv jiný národ. Možná proto tak milují svě xhiro [džiro], podvečerní promenádu s kamarády, známými či sousedy, které je přímo balzámem na (ne)všední každodenností pošramocenou mysl a mělo by se povinně zavést v celé Evropě :).

Infrastruktura

Zmíněná strnulost a izolovanost je pro moderní Albánce nejen největší výzvou, ale zároveň velkým zdrojem inspirace. Infrastruktura země je tak pošramocená, že jízda do měst vzdálených 100 km běžně trvá i tři hodiny a když cestujete navečer máte poměrně velkou pravděpodobnost, že přijedete do tmou pohlceného města otřásajícího se pod vibracemi stovek generátorů. Ano, stále je ještě v Evropě místo, kde jsou výpadky elektrického proudu tak pravidelné, že se obchodníkům vyplatí pořídit si vlastní benzínové generátory – a turisté si podle nich zase můžou řídit hodinky.

Co je na tom inspirujícího? Možnost – ba vlastně nutnost – zastavit se. Není-li elektřina, nejsou všemožné vycpávky typu televize a naopak je spousta času věnovat se sám sobě. Samozřejmě nehoruju za vypínání elektřiny, rozkopávání silnic a vůbec vracení se na stromy. Mluvím o inspirování se tím, že je možné se zastavit a prožít si okamžik takový jako je.

Divoké představy

K tomu mě napadl jeden velký paradox dnešní doby – pořizujeme si všemožné přístroje a nástroje, aby nám odlehčily od různých nudných nebo namáhavých činností a my se mohli mít lépe, šťastněji, volněji. A výsledek? Abychom si všechny tyto vymoženosti mohli dovolit potřebujeme nemalé finance. A místo zastavení se teď, v tomto okamžiku, volíme v tomto okamžiku stres z honby za penězi a možnost zastavení se teprve někdy v budoucnosti – až budeme mít všechny hračičky, které nám to umožní. Skrytý zákon konzumní společnosti nám to však nikdy nedovolí, protože bude chrlit nové a nové nepostradatelné šetřiče námahy a času, bez kterých se samozřejmě nebude možné obejit.

Možná jsou to klišé. Možná ne. Osobně mi však přijde důležitější, že Albánie vyvolává takovéto asociace a myšlenky. Podobně jako považuju Indii za „převracečku" životních hodnot, přijde mi Albánie jako provokatérka divokých představ. A to nejen díky krásným albánským muslimkám, které svými minisukněmi a tričky s krátkými rukávy výrazně oživují šeď albánských měst.

Zajímavá místa

Klikací mapa

Více se o Albánii dozvíte z deníku a fotografií z cesty Albánie 2007

• Shkodër, odedávna jedna ze vstupních bran do Albánie
• plavba kouzelném, i když Albánci už dost znečištěném jezeru Komani
• krásná příroda údolí Valbonë
• Bajram Curri – správní středisko nejchudšího albánského regionu Tropojë
• Kukësi – prašné město s krásnou polohou nad jezerem Fierzë
• Peshkopia – klidné městečko uprostřed hor
• albánské hlavní kulturní město Korçë
• Voskopojë – horská vesnička s kostely přetékajícími pravoslavnými freskami
• Gjirokastër – pravá městská pevnost
• albánská Riviéra v Sarandë
• Butrint – atraktivní poloostrov nacpaný římskými zříceninami (s ohlušujícím cvrkotem cikád)
• Berati – historie na každém kroku
• Tiranë – prašné hlavní město
• Durrësi – přístav a pláže (hlavně pro kosovské a makedonské Albánce)
• Skanderbegova Krujë

Finance

Další albánská platidla

Příklady cen v EUR (2007)

Viz též náklady na cestu Albánie 2007.

Cestovní formality

Pro turistický pobyt do 30 dnů není do Albánie třeba vízum.

Odkazy

český Internet

• MZV ČR – konzulární informace Ministerstva zahraničních věci ČR

světový Internet

• CIA World Factbook – podrobný přehled encyklopedických informací
• Lonely Planet – albánská stránka největšího nezávislého vydavatele cestovních průvodců