Malajsie

Základní údaje
Napsal David Kučera
Zobrazení: 12520
Kuala Lumpur
reklama

11 sultanátů

Podíváte-li se pozorně na vlajku Malajsie, zjistíte, ze se na ni opakuje číslo 14. Magie? Ne. Matematika? Ne. Náhoda? Ani to ne. Tak co tedy? Historie...

Když v roce 1963 Malajsijská federace vznikala, měly být k původním 11 státům sultanátům, jež získaly nezávislost pod jménem Malajska federace už roku 1957, přidruženy další 4: Singapur, britská ostrovní kolonie na jižním konci Malajského poloostrova, a Brunej, Sabah a Sarawak, britské kolonie na severním Borneu. Sultanát Brunej si vstup na poslední chvíli rozmyslel a později se stal nezávislým státem. Federaci tak na konec utvořilo 14 států – plus 2 federální teritoria –, což se odrazilo i v symbolice použité na nové federální vlajce. Ta, modelována po vzoru vlajky USA, vznikla zkombinováním modrého pole v horní žerďové části a střídajících se vodorovných červených a bílých pruhů na zbytku plochy. Do modrého pole byly přidány žlutý půlměsíc – symbol v nové federaci převládajícího náboženství islámu – a žlutá čtrnácticípá hvězda (za každý stát jeden cíp). Počet vodorovných pruhů byl stanoven také na 14, opět co stát to pruh.

Bumiputra – rasismus po malajsku

Ihned po vzniku federace však začaly politické třenice mezi singapurskou vládou a vládou federální. Kamenem úrazu se stala nová ústava, která původním obyvatelům nové Malajsie (Malajcům a domorodým kmenům) přiznala (a stále přiznává) zvláštní práva, jež byla (a stále jsou) odepřena přinejmenším stejně početným přistěhovalcům z řad Číňanů a Indů. Singapur odmítl tato zvýhodnění zařadit do své ústavy, což po dvou letech, roku 1965, vyústilo v jeho vypuzení z federace a vznik Singapuru nezávislého. Vlajka federace však byla ponechána v původní podobě a místní vexilologové ihned přispěchali s vysvětlením, že čtrnáctý cíp a pruh jsou společným symbolem federálních teritorií Kuala Lumpur a Labuan.

Ať už je vysvětlení jakékoliv, vlajka dodnes připomíná problém, který stále není uspokojivě vyřešen a koncem šedesátých let se dokonce stal příčinou rasových nepokojů, jež se neobešly bez obětí na životech. Jeho podstata je vedle příslušných článků ústavy zosobněna pojmem bumiputra (něco jako „synové rodné hroudy“), jimž jsou označováni původní obyvatele, tj. Malajci a domorodé kmeny. Cílem zvýhodňování bumiputrů je zvýšit jejich vliv na ekonomiku země. I přesto však stále platí, že zatímco politika je ovládána Malajci, ekonomika je dominantou Číňanů.

Ekonomický boom

Bumiputra nebumiputra, Malajsie došla od okamžiku své nezávislosti opravdu hodně daleko a je to vidět na každém kroku. Po Singapuru a Bruneji, které mají situaci zjednodušenou tím, ze jsou relativně malé, je nejrozvinutější zemí jihovýchodní Asie. Se všemi klady a zápory z toho vyplývajícími. Hm, oni z toho taky vyplývají nějaké zápory?, můžete se ptat. Záleží na tom, jak se to vezme. Rostoucí životní úroveň, zlepšení dostupnosti vzdělání, zdravotní péče a sociálních výhod jsou bez diskusí klady, mající obrovskou, ne-li přímo rozhodující váhu. Na druhé straně už byla Malajsie dávno dobita – a s radosti podlehla – Mekdonaldy, Pica Haty a Kentaky Frajt Čikyny, každé město má supermarkety, nákupní centra a původní kultura tak rychle mizí s příchodem kultury nové – konzumní. Jestliže to takto půjde dostatečně dlouho dál, stane se zde nejlukrativnějším povoláním psychoanalytik, pomáhající lidem „zkonzumovaným“ konzumem znovu nalézt smysl svého bytí. V Asii může jít vývoj tímto směrem daleko překotněji než na Západě, protože Asiati jsou loajálnější, a tedy snadněji manipulovatelní, a navíc se rychle „učí“ z chyb, jež udělala západní společnost. Buddhova zlatá střední cesto, kdepak ses schovala, že na tebe lidi úplně zapomněli?

Buddha by možná plakal nad směrem, kterým se Malajsie řítí, ale určitě by se zaradoval z víry, s jakou se Malajsijci snaží dostat svou zemi dopředu. Hlavně díky ní je dnes cestování po Malajsii pohodlné a příjemné, skoro všude jezdí klimatizované autobusy, standard ubytování je vysoký a úroveň hygieny nesrovnatelně vyšší než v oblasti od Turecka až po Bangladéš. Člověk se pak ale nesmí divit, že si někdy připadá víc jak v Evropě než v Asii. Obzvlášť patrné je to v Melace a Kuala Lumpur (zkracováno na KL a každým ležérně vyslovováno [kej el])

Zatímco v Melace na nás dýchá evropská minulost, KL silně připomíná evropskou současnost. V Melace, po staletí obchodní základně koloniálních mocností a dnes poněkud líném městě, je možné vedle sebe spatřit holandské Staré město, portugalskou pevnost A'Famosa či britskou vilu přeměněnou v muzeum malajsijské nezávislosti. Naproti tomu první, čeho si všimnete v KL, jsou mrakodrapy a rozlehle obchodní domy. Stoji tady kdysi nejvyšší budova, vlastně dvojče, světa – 451,9 m vysoké Petronas Twin Towers, nejvyšší televizní věž v Asii – Menara KL (se skvělým rozhledem na celé KL), v blízkém Šah Alam zase mešita s nejvyššími (124 m) minarety na světe a přímo v sousedství KL se staví Putrajaya (čti [putradžaja]), budoucí sídlo malajsijské vlády. Přesto mají obě města hodně společného: barevné Čínské čtvrti, kde člověk při každé další procházce objevuje nové a nové zastrčené uličky, živé a voňavé indické čtvrti, které si svou atmosférou opravdu zasluhuji název Little India (Malá Indie), či mešity a hinduistické, buddhistické a taoistické chrámy s neustávajícím proudem věřících, kteří se modlí směrem k Mekce, obětovávají přinesené květiny a ovoce nebo pálí vonné tyčinky a papírové peníze.

Džungle

Za hranicemi měst ale vše evropské končí a začínají rozlehlé plantáže a džungle. Džungli jsem původně chtěl okusit v národním parku Taman Negara, ale kvůli počasí jsem se do ní dostal až v Cameron Highlands, i když ani tam se mi nepodařilo úplně utéct před dešťem. V džungli a po čajových plantážích jsem nachodil nějakých 40 kilometru, kdy jsem střídavě promokal, padal do blata, potil se a zase usychal. Trochu mě mrzí, že se mi ani tady nepodařilo pořádně zachytit džungli na fotce. Džungle se nedá vyfotit, aniž bych tím získal víc než jen torzo skutečnosti. Džungle je nádherná tím, jak člověka obklopuje, jak je šerá, sytě zelená, živá, vlhká. Jakmile však na ni zamířím objektiv, uvidím v hledáčku jen malý výřez, který pak na fotce navíc úplně postrádá atmosféru.

Masochistický Thaipusam

Pokud v Kota Baru vládne islám, v Cameron Highlands džungle a v Melace a KL jsem na každém kroku zakopával o Evropu, tak z Georgetownu (na ostrově Penang) se vyklubalo čínské město. Čínštější než Singapur, jehož Čínská čtvrť je příliš umělá; čínštější než KL, jehož Čínská čtvrť je už dost evropská; čínštější nez Melaka, jejíž Čínská čtvrť je poněkud lína; prostě nejčínštější město, jaké jsem v Malajsii viděl. Kilometry čínských obchůdků a restaurací, kde sedí čínští dědečkové s čínskými babičkami a pod čínskými nápisy jedí čínská jídla čínskými hůlkami. Perfektní atmosféra.

Georgetown je však nejen čínský, ale i hinduistický. A to dost zvláštně, možná až drasticky. Alespoň během hinduistického svátku Thaipusam. Zatím jsem neviděl příliš mnoho masochistických svátků, což Thaipusam rozhodně je. V Indii je kvůli tomu prý dokonce zakázán. Oddaní se jednou ročně vydají na pouť do chrámu zasvěceného bohu Subramhanianovi (někdy nazýván i Muruga) a jako obětiny sebou nesou květiny, kokosy a mléko. Některým ale obyčejná pouť nestačí a tak nesou mléko v malinkých nádobkách zavěšených na háčcích zapíchnutých do těla, nebo velké transparenty, které jsou zavěšeny na tyčích opět zapíchnutých do jejich těla. Pohled jen pro opravdu silné povahy! Asi šestikilometrová trasa k Subramanianově chrámu je lemována zastávkami v podobě malých svatyň, kde si oddaní zatancují a odevzdají část oběti. I tady, daleko od KL, je ale cítit byznys, protože tyhle male svatyně jsou každoročně sponzorovány firmami, jež mají v Penangu své továrny – například Siemens, Hewlett Packard, Hitachi!

MalAjSIE

V Malajsii zažijete různorodé zážitky a občas z ní zůstanete zmatení stát. V ulicích je asijsky živo ale evropsky čisto. Je to Asie a není to Asie. Je to prostě MalAjSIE.

Zajímavá místa

Klikací mapa
Malajsie Kota Bharu Melaka Kuala Lumpur Cameron Highlands Penang INDONÉSIE SINGAPUR THAJSKO

Více se o Malajsii dozvíte z deníků a fotografií z cesty kolem světa 1998-9, Jihovýchodní Asie 2014 a Malajsie 2016:

poloostrovní Malajsie

Borneo

Finance

Další malajsijská platidla

Náklady na cestování po Malajsii v USD (21denní pobyt v roce 1999)

Položka Celkem Za den Pozn.
Doprava 31    
Strava 48 2,3  
Ubytování 42 2  
Vstupy 4    
Internet     1/hod

Viz též náklady na CKS.

Příklady cen v USD

Položka Cena
levné ubytování v noclehárně 1,5-2,5
levné jídlo na ulici nebo v jídelně 0,75-1
vstup do Stadthuys v Melace 0,5
vstup na televizní věž v KL (Menara Kuala Lumpur) 2,2
MHD v KL 0,15-0,25
bus Melaka - KL (150 km, 3,5 hodiny) 2,7
bus KL - Penang 5
pohled 0,2
diapozitivní film Fuji 36/100 5
vyvolání diapozitivního filmu 36 políček 3-3,5
zubní pasta 1,4
CD s tradiční hudbou 8
4kg balík do Čech (letecky) 37
noviny 0,3

Cestovní formality

Češi nepotřebují do Malajsie vízum, na hranicích dostaneme 90denní vízum. Imigrační karta, kterou vyplňujete při vstupu, vás upozorní na trest smrti za převážení drog. Další informace viz internetové stránky MZV ČR v odkazech.

Odkazy

český Internet

  • ASEAN.cz – první server o zemích Jihovýchodní Asie
  • MZV ČR – konzulární informace Ministerstva zahraničních věci ČR
  • Obrázky z Malajsie – fotografie z přírody západní Malajsie; Cameronova vysočina, národní park Taman Negara, Kuala Lumpur; fotografie hmyzu

světový Internet