Libanon

Libanon byl celých 15 let mimo zorný úhel cestovatelů. Občanská válka mezi muslimy a křesťany, únosy bělochů, atentáty, izraelské útoky, to vše neskutečně efektivně zničilo obraz země v očích celého světa. Dnes je v Libanonu největším nebezpečím úpal nebo vyvrknutí kotníku na horské stezce. Turisté však budou cestu zpět do Libanonu hledat ještě dlouho...

Baalbek

reklama

Do Libanonu jsem se poprvé pokusil dostat v létě 1992. O vízum jsem žádal v jordánském Ammánu, avšak tehdejší ne příliš dobré vztahy s Českou republikou a především právě skončená občanská válka znamenaly, že jsem odešel s nepořízenou. Uspěl jsem po deseti letech. Ne že bych celých deset let spal přede dveřmi velvyslanectví a prosil jestli už tedy konečně ano. Po deseti letech jsme jednoduše zašel na velvyslanectví a vízum jsem měl v pase za tři dny (a to to ještě tak dlouho trvalo jen proto, že velvyslankyně měla nemocnou dcerku). Tak je to teď jednoduché. A podobně jednoduché je cestování po celém Libanonu. Válka už je dávno minulostí.

Beze strachu

Libanon byl celých 15 let mimo zorný úhel cestovatelů. Občanská válka mezi muslimy a křesťany, únosy bělochů, atentáty, izraelské útoky, to vše neskutečně efektivně zničilo obraz země v očích celého světa. A nejen na dobu občanské války, nýbrž i dlouho po ní. Dříve velmi oblíbená (a ne zrovna laciná) libanonská „riviéra“ zeje prázdnotou i 10 let po válce. No, ve skutečnosti ne tak úplně prázdnotou, protože Libanonci vědí, jak si užívat života, ale počet nearabských turistů je oproti zlatým časům 60. let 20. století zanedbatelný. Dnes je v Libanonu největším nebezpečím úpal nebo vyvrknutí kotníku na horské stezce a obzvláště po navrácení okupovaného jihu Izraelem v roce 2000 není žádný důvodu k obavám. Turisté však budou cestu zpět do Libanonu hledat ještě dlouho. K jejich škodě. Alespoň nebude přeturistováno a Libanonci zůstanou přirozenější.

Libanonci

Ano, přirozenější. Lidé jsou totiž tím, co vás nejspíš v Libanonu nadchne nejvíc. Země Blízkého východu se přímo nabízejí pro srovnání vlivu turismu na chování lidí. Sýrie, jako země turismem téměř nedotčená, má jedny z nejpříjemnějších lidí v oblasti, kteří jsou nadšeni i jen z konverzaci s cizincem. V sousedním Jordánsku, kde je sice turistů taky málo, ale dříve patřilo k oblíbeným cílům na Blízkém východě, už je cítit, že mnoha lidem pouhá konverzace nestačí a chtěli by něco prodat, turistovi pokud možno s co nejtučnějším ziskem. Libanonci leží někde mezi, zatím však daleko blíž Syřanům.

Ač je Libanon ze všech tří zemi ekonomicky nejrozvinutější – a to navzdory válce –, lidé jsou šťastní, že opět žijí v míru. A je to vidět. Pozvání do domu jsou častá. Lidé vám ani nemusí rozumět, stačí jen, že je zahřeje u srdce když vás pohostí. Libanonci navíc mají pro pozici cizince v jiné zemi pochopení, protože jich ve světě žije více než v samotném Libanonu. Téměř každá rodina má někoho za hranicemi. Například manželka mého indického šéfa v Ghaně byla taky Libanonka. Libanonci jsou všude a jsou podnikaví. A vidět je to i na jejich zemi. Obzvlášť v porovnání se sousední Sýrií, zemí s daleko větším ekonomickým potenciálem, ale bohužel diktátorským vedením, který invenci jinak šikovných Syřanů dost omezuje.

Jak se připravit?

Připravit se na cestu do Libanonu, nebo jiné země Blízkého východu, jde u nás celkem dobře. Na jídla si zvyknete v libanonských restauracích nebo rychlých občerstvovnách – snad každý zná z ulic větších českých měst faláfel a gyros (v arabských zemích nazývaný šawarma). Na Blízkém východě jde o nejrozšířenější jídla, která i v Libanonu vyjdou hodně levně (Libanon je jinak v porovnání se Sýrií nebo Jordánskem poměrně drahý).

Dnes už je možné pořídit si jednoduché slovníky nebo učebnice arabštiny, z nichž lze načerpat základní fráze a obraty. Vřele doporučuju, protože Libanonci jsou nadšení z každé snahy, byť i nemotorné, komunikovat s nimi v jejich mateřštině. Stejně tak doporučuju naučit se arabskou abecedu. Na první pohled to sice vypadá nemožně, ale věřte, že je jde jen o trochu jiných 26 písmen, než na jaká jsme zvyklí v latince. Umět číst arabsky vám pohyb po Libanonu zjednoduší, nehledě na další trumf, který tím získáte pro komunikaci s domorodci – když už se každý tisící (možná) turista naučí říct alespoň Děkuji, tak napsat to dokáže tak každý stotisící (možná).

Popravdě řečeno se už do Libanonu pořádají i zájezdy, takže se začíná objevovat i literatura. Pro nezávisláky je dobrý třeba průvodce Lonely Planet „Lebanon“. Je sice psaný pro movitější západní baťůžkáře, ale každý podnikavý Čech v terénu brzy zjistí jak se věci ve skutečnosti mají.

Nejen cedry

Přestože je Libanon malinkou zemí o rozloze zhruba šestiny České republiky, jsou v něm nahuštěna tak rozdílná prostředí jako středomořské pobřeží, hory, zemědělské planiny. Současná lidská sídla se střídají se sídly antickými a středověkými, jak se na biblickou oblast sluší a patří. Středomořské přístavy jako Saida nebo Trablus splní představu každého snílka o trzích, barvách a vůních arabského světa. Pokud by vám v létě bylo na pobřeží vedro – a jako že bude –, můžete se zchladit v horách táhnoucích se zemí ve dvou rovnoběžných hřebenech. Když jste v horách, určitě nezapomeňte navštívit cedrové lesy, kterých už sice není mnoho, ale za to jsou libanonskou vládou po právu chráněny. Výčet všech libanonských lákadel by byl dlouhý, proto se omezuju jen na základní přehled. Více najdete v popisu zajímavých míst níže.

Libanon si věří

Pro mnoho lidí je Libanon stále synonymem válčící a rozstřílené země. Pravdou je, že občas narazíte na válečné ruiny, obzvlášť v Bejrútu, kde byly srovnány se zemí celé čtvrti, ale to už jsou jen zbytky. Libanoncům se daří zemi po válečné vřavě celkem úspěšně rekonstruovat. Z jejich pohodovosti by měl člověk skoro pocit, že nikdy žádná válka nebyla. Byla a v každém z nich jsou stále uchovány hrůzné vzpomínky na malicherné boje, v nichž se mocných mezi sebou hádali a obyčejní lidé kvůli nim umírali. I přes občasné slovní přestřelky je dnes docela dobrým příkladem soužití 70 % muslimské většiny s 30 % křesťanskou menšinou. Libanon si věří. A já mu taky.

Zajímavá místa

Klikací mapa

Více se o Libanonu dozvíte z deníku a fotografií z cesty Blízký východ 2002:

• občanskou válkou zničený a opět vystavěný Bejrút
• středomořská Saida (Sidon) s křivolakými uličkami starého města
• Džbail (Jbail, Byblos) – fénická architektonická chlouba středomořského pobřeží
• Trablus se starobylými mešitami a madrasami uprostřed živých uliček s rozsáhlými trhy
• cedry – odvěké symboly libanonských hor
• posvátné údolí Kadiša (Qadisha) s opuštěnými poustevnami a kláštery
• Baalbek – nejlépe zachovalé římské město na Blízkém východě

Finance

Další libanonská platidla

Náklady na cestování po Libanonu v USD (7denní pobyt v roce 2002)

Viz též náklady Blízký východ 2002.

Příklady cen v USD

Cestovní formality

Turistické vízum je možné pořídit během dvou až tří dnů na libanonském velvyslanectví v Praze (v roce 2002 stál jeden vstup 1260,- Kč). Podle libanonského velvyslanectví má být vízum dostupné i na hranicích, avšak informace od Čechů, kteří se jej takto zkoušeli získat, to ještě v říjnu 2002 nebylo možné. Proto tuto důkladně alternativu prověřte předem. Další informace viz internetové stránky MZV ČR v odkazech.

Odkazy

český Internet

• MZV ČR – konzulární informace o Libanonu na stránkách Ministerstva zahraničních věci ČR

světový Internet

• CIA World Factbook – podrobný přehled encyklopedických informací o Libanonu
• Lebanon - a country study – studie o Libanonu z knihovny amerického Kongresu
• Lebanon.com – rozcestník stránek o různých aspektech života v Libanonu
• Lebanon links – další libanonský rozcestník
• Lonely Planet – informace o Libanonu na stránkách největšího nezávislého vydavatel cestovních průvodců
• Ministére du Tourisme – pěkná stránka libanonského Ministerstva turismu (anglicky)
• Virtual Tourist – Lebanon – tematicky uspořádané odkazy na stránky o Libanonu