Borneo (Brunej)

Pokud existuje typické brunejské jídlo, je to nasi katok. I když jde o celkem obyčejnou rýži s kousky kuřete, či hovězího a pálivou omáčkou (sambal), příběh jejího vzniku je jedinečný. Jíst rýži na snídani u nás moc běžné není, v jihovýchodní Asii ano. Proto nasi katok dnešní ráno.

Pravděpodobně nejzajímavějším místem v Bandaru je Kampung Ayer. Vodní vesnice, jak zní překlad jejího jména, je přesně to, co jméno naznačuje – vesnice postavená na kůlech v řece Brunej. A ne ledasjaká vesnice – její historie sahá do 8. st. n. l. Za tu dobu se rozrostla do délky více něž tří kilometrů, takže není divu, že s 30 000 obyvateli jde o největší vodní vesnici na světě.

Kampung Ayer je na dosah z promenády v Bandaru – leží na protilehlém břehu. Přes řeku však nevede žádný most, proto jediným způsobem jak se tam dostat je dlouhý člun. Čluny brázdí řeku jako vodní taxi a vyhledávají lidi, kteří potřebují převézt. Žřídka kdy čekáte víc než pár minut, takže jde o velmi efektivní způsob městské hromadné dopravy. My cizinci to máme ještě jednodušší – jen se objevíme u řeky, už k nám směřuje člun.

Kampung Ayer je tak věhlasný, že zde u přístavního mola zřídili i malé muzeum o jeho historii. Hned vedle stojí zcela nové béžovo-hnědé dvoupatrové domy. Jde o novou výstavbu v Kampung Ayer, která ale působí strašně – jako odosobněné sídliště na kůlech. Zcela postrádá atmosféru, pro kterou Kampung Ayer místní lidé tak milují – spleť dřevěných chodníčků a můstku, různorodé domečky, malinké zahrádky. Takže pryč od nové výstavby a vzhůru do nitra původní vesnice.

První čeho si návštěvník alespoň trochu zběhlý s podobou vodních vesnic všimne je, že všechny zdejší domy mají klimatizaci. Stát vesnici poskytuje zdarma jak elektřinu, tak vodu. Na jihovýchodní Asii je to neskutečný luxus, ale je jasné, že Brunej si to nejen může dovolit, ale sultán si uvědomuje, že tradice je pro tuhle malou zemi důležitá. I když v případě Kampung Ayer ne tak zcela – více o tom později.

Trubkami a dráty se to tu jen hemží. To už k Asii ale patří, takže mi to nepřijde jako něco, co by narušovalo charakter místa. Dřevěné chodníčky jsou položené na betonových pylonech vyčnívajících 3-4 metry nad vodou. Jsou bez zábradlí, což jistě snižuje počet zdejších opilců (kterých tu díky islámu stejně bude jako šafránu). Určitá výška nad vodou je nutná jednak kvůli přílivu, a také aby zde mohly volně proplouvat čluny. Mnoho rodin nějaký vlastní, a ti ostatní zase chtějí, aby se vodní taxi dostalo co nejblíž jejích domovu.

Chodníčky se vlní mezi domy a větví do různých uliček, které jsou pospojované dřevěnými mosty. Kampung Ayer je ve skutečnosti shluk vesnic, což poznáte podle cedulí, které se občas objevují. Podle Wikipedie je zde 36 km dřevěných chodník spojujících 4200 domů. Také jsou zde mešity, školy (i střední), policejní služebna, hasiči, několik desítek přístavišť, odkud je možné se nechat převézt do Bandaru. Jde o fascinující místo, kterým by bylo možné se toulat dny.

Pro případ, že byste tu chtěli strávit alespoň jeden den, vezměte si sebou hodně vody – několik hodin chůze na otevřeném slunci dá zabrat i odolným jedincům. Díky relativně velkému počtu přístavišť není nutné se vracet zpět zam, kam jste připluli – stačí se na libovolném z nich pouze zjevit a už se k vám požene vodní taxi.

Bandar je opravdu malý, takže jakmile vystupujeme z člunu, máme to jen pár kroků k hlavní dominantně centra – mešitě Omara Alího Saifuddiena (ano toho, po němž je pojmenovaný Bandar). Charakteristickým prvkem mešity, který se objevuje témeř na všech jejich fotografiích, je okrouhlé jezírko. Uprostřed jezírka stojí replika obřadní lodi ze 16. století, která byla dokončena roku 1967 ke 1400. výročí zjevení Koránu.

„Mešitu z bělostného mramoru pokrývá velký dóm pokrytý pravým zlatem“, říká nám Zi, jeden ze správců mešity. Stojíme na vrcholku minaretu, kam nás pozval. Dostali jsme se sem chodbou z modlitební haly. Výtah nefunguje, takže hezky pěšky po schodech. A jelikož jdeme z modlitební haly, musí Táni nosit šátek.

Pod sebou máme nejen dóm, ale celé centrum Bandaru, řeku Brunej, Kampung Ayer, a v dáli je tušit i Istana Nurul Iman, sultánův palác, který je s 200 000 m² zastavěné plochy největším palácem a zároveň největší soukromou rezidencí na světě.

Přímo u jezírka před mešitou vidíme vyklizenou plochu, kde ještě trčí ze země pylony. „Jde o část Kampung Ayer na stejném břehu řeky jako je Bandar, která se postupně bourá. Důvodem je zkrášlení okolí mešity. Bude tu park a promenáda“, říká Zi. „Další velká změna souvisí s novým mostem a silnicí, které mají přes Kampung Ayer vést. I dům mé rodiny bude zbourán a musíme se přestěhovat do místa 20 km odsud“, dodává posmutněle Zi, který z Kampung Ayer pochází.

Důležitosti tradice tedy není absolutní. Ekonomický rozvoj sebou přináší změny i zde. Zi sice opakuje oficiální verzi, že i když oni se musí rozloučit se životem, který jejich rodina žila po staletí, celkově to městu a zemi přinese prospěch. Je vidět, že pro něj není lehké to říkat. Ulehčení mu ale možná přináší skutečnost, že nová silnice ovlivní i sultána – povede také kolem jeho paláce. I díky podobným gestům je sultán Brunejci upřímně milován a lidé mu bezmezně věří. Obzvlášť když vidí, jakým směrem jde sousední Malajsie, s níž sdílejí to nejdůležitější – dvě třetiny Brunejců jsou totiž Malajci a malajskost (malajská islámská identita) je jedním z pilířů národní filozofie Melayu Islam Beraja přijaté Brunejí v den nezávislosti 1. ledna 1984.

Vysíleni pobytem na žhavém slunci jak v Kampung Ayer, tak v centru Bandaru se odebíráme na oběd do největšího obchodního centra v Bruneji – Gadong Mall ve čtvrti Gadong. Potřebujeme trochu chládku. Tropické klima je požehnáním i prokletím zároveň. Na jedné straně se není třeba starat o oblečení, protože venku je stále teplo. Na druhou stranu teplo a především vlho je příliš velké, takže málokdo z Evropanů je schopen trávit celé dny chozením po venku, jak jsme zvyklí doma. Celodenní výlety tedy většinou končí vyčerpáním. Jako baťůžkáři jsme je s Loni absolvoval a byl jsem nadšení. Od té doby jsme ale baťůžkářskému cestování odrostli a kluci do něj ještě nedorostli.

Zbytek dne je tedy věnován nic nedělání, a pozdě odpoledne návštěvě krásné mešity Jame'Asr Hassanil Bolkiah, která je, jak už jméno napovídá, věnována současnému sultánovi. Jde o největší mešitu v Bruneji, kterou nejvíce ocení milovníci mozaik. A když byl dnes dnem tradic, večeři si dopřáváme na Tamu Selera, malém krytém nočním trhu pár bloků od centra Bandaru.