TOPlist

eCesty Archív Cestopisy Jihovýchodní Asie 2014

Jihovýchodní Asie 2014

Lidé

Singapur je v pravdě multikulturní zemí. Tři čtvrtiny obyvatel tvoří Číňané, následování Malajci, Indy a dalšími etniky, včetně Evropanů. Jazyk, náboženství, kuchyně, svátky – vše se v Singapuru prolíná a vytváří svébytný kulturní mix. 21. července si Singapur dokonce připomíná Den rasové harmonie (Racial Harmony Day) – v upomínku na nepokoje, které roku 1964 Singapurem hýbaly. Dnes se velká většina obyvatel považuje v první řadě za Singapuřany, což je tou nejlepší vizitkou pro jeho zakladatele.

Kuchyně

Díky svému pestrému etnickému složení má Singapur, stejně jako sousední Malajsie, kulinářskou nabídku neskutečně bohatou a rozmanitou. Nejrozšířenější je čínská kuchyně, následována malajskou, indickou, indonéskou. Jako jedno z nejkosmopilitnějších a nejbohatších měst světa nabízí street food, i prvotřídní restaurace, a vše mezi tím. Díky tropickému klimatu, kdy jsou pouliční sánky a jídelny otevřeny celý rok, si můžete užít nabídky jídla 24x7.

Doprava

Metro, autobusy, double-deckery, taxíky a dokonce i lanovka – Singapur poskytuje svým obyvatelům jednu z nejhustších a nejefeketivnějších sítí hromadné dopravy na světě. A ještě skrz ní všechny nabádá k ohleduplnějšímu životu.

Santubong

Santubong je poloostrov na Borneu, severně od města Kuching. Prakticky celý je pokrytý džunglí národního parku Santubong, kterému dala jméno ústřední 810m hora. A hora je nazvána podle princezny Santubong, kterou podle místní legendy ze žárlivosti zabila její sestra Sejinjang.

Do národního parku jsme se nevydali, zato jsme navštívili zdejší skanzen Kampung Budaya Sarawak, kde stojí repliky tradičních domů všech etnik Sarawaku. Skanzen se prezentuje jako „Živé muzeum“ – v domech provází lidé v tradičních oděvech, předvádí některé každodenní činnosti a můžete navštívit i kulturní show přibližující etnika žijící v Sarawaku.

Centrum

Singapur ušel od nezávislosti v roce 1957 úctyhodný kus cesty. Z chudého ostrova, v roce 1965 navíc vyloučeného z federace s Malajsií, po jeden z nejdůležitějších finančních a logistických uzlů Asie i celého světa. Své návštěvníky dnes oslňuje futuristickou architekturou, organizovaností, čistotou. Patří mezi nejdražší a zároveň nejlépe hodnocená místa pro život. Takto vypadá jeho centrum. Další fotografie centra Singapuru zde.

Goa Gajah

Přesný původ jména Goa Gajah – Sloní jeskyně – není znám. Nicméně obrovská tvář vysekaná ve skále, jejímíž ústy se do jeskyně vstupuje, je považována za tvář slona. Kromě soch hinduistických bohů zde vykopávky odhalily budhistické vlivy pocházející až z 8. století n. l. Velká vodní nádrž na nádvoří pravděpodobně sloužila k nabírání a svěcení vody během obřadů. Nádrž byla dlouho zasypána, a teprve roku 1954 zde byly odkryty sochy, z nichž dnes do nádrže tryská voda.

NP Bako

Národní park Bako je přístupný jen po vodě, což přispívá k pocitu jeho izolovanosti (i když ve skutečnosti izolovaný není, jde o běžnou turistickou destinaci). 

Tento nejstarší národní park v Sarawaku je protkán sérii stezek vedoucích džunglí a planinami na skalní vyhlídky a pláže. Zpět do ústředí je možné se vrátit na člunu kolem pobřežních skal zerodovaných do fantaskních tvarů připomínajích želvu, kobru, mužskou hlavu. Dobře se zde pozorují languři, kahau nosatí a u ústředí parku přebývá i rodinka ohroženého bornejského prasete vousatého.

Kampung Bako

Chcete-li navštívit národní park Bako, musíte se nejprve dopravit do stejnojmenné vesnice. Park se sice nachází na poloostrově, avšak neprostupná džungle znemožňuje jiný přístup než po moři. Vesnice Bako je situována v ústí řeky Tabo, jež ji zároveň dělí na dvě části. Na pravém břehu je společný terminál pro autobusy do Kuchingu a čluny do parku. Na levý břeh, kde stojí na kůlech většina vesnice, se dá dostat přívozem – pendlující loďkou. Malajská venkovská idyla jedna báseň.

Botanic Garden

Singapurská botanická zahrada byla založena již roku 1859. Nejde o pouhou sbírku flóry. Zahrada je rozdělena na oblasti, jimž dominují různá témata: Rainforest (Deštný prales), Healing Garden (Léčivá zahrada), Evolution Garden (Evoluční zahrada) a další. Speciálně pro děti je určena Jacob Ballas Childern's Garden, kde najdete malou farmu, sad, stromový dům, zavěšený most, děti si můžou např. vyzkoušet jak funguje fotosyntézy a další zajímavosti pro malé přírodovědce.

Lemanak – oslava

První den večer je na naše přivítání uspořádána oslava – tradiční ibanské tance. Nejprve tančí muži, převlečeni do krásně tkaných tunik a čelenk s ptačími péry. Poté dívky v neméně krásně tkaných šatech s blyštivými plíšky a ozdobnými kovovými čelenkami, jež připomínají rozvětvené stromy. A nakonec se máme připojit i my. Dostáváme čelenky a pokoušíme se během tance napodobit zoborožce stejně věrně, jako naši hostitelé. K tanci hraje živá hudba – xylofon a gongy. Po představení samozřejmě následuje čaj, káva, a hlavně rýžový tuak.

O našem nakouknutí do života Dajaků v pralese podél řeky Lemanak čtěte více zde.

Jatiluwih

Bali je neskutečně úrodné, a to nejen díky tropickém klimatu, ale i sopečnému podloží. Venkov, což je, kromě aglomerace kolem Kuty a Denpasaru, téměř celý ostrov, přímo raší zelení. Silnice k rýžovým terasám Jatiluwih se vine výš a výš do kopců. Je samá díra, k čemuž přispívá i nespočet zurčících potůčků, jež se během dešťů mění v dravé řeky strhávající vše.

Rýže se na Bali pěstuje mokrou metodou – v políčkách zaplavených vodou, respektive na zaplavených terasách. Mezi terasami jsou vytvořeny cestičky, které se využívají pro kontrolu, a během sklizně. Stejně jako na našich polích, i zde je bezpočet strašáků z hadrů a plechu, kteří mají zabránit vyzobávání rýžových zrnek ptáky.

Geylang

O čtvrti Geylangu kolují všelijaké zvěsti. Třeba že není bezpečná, je plná prostitutek, špinavá atd. Rozumím tomu. Singapur se snaží pěstovat pověst super čistého, moderního, hi-tech města, a vše co nezapadá do tohoto obrázku se snaží upozadit. Geylang je však daleko věrnějším představitelem Singapuru než uměle zrekonstruované Chinatown, moderní Gardens by the Bay nebo Downtown Core: jídelny, hotýlky, obchody, a také sem tam nějaká ta šlapka. V Geylangu to prostě žije.

Ubud

Ubud je dnes roztahané turistické centrum s nekonečnou nabídkou chrámů, hostelů, restaurací a kulturních představení. Na jednu stranu je tu turisty přesyceno. Jelikož se však řada aspektů balijské kultury promítá do každodenního života, nepůsobí to tak nepatřičně: mnoho míst je krásně ozdobených nástěnnými plastickými reliéfy, mandalami z okvětních lísků, sochami, a samozřejmě všudypřítomnými mističkami s obětinami canang sari. Ubud je zkrátka nechutně turistický, ale jaksi to nějak moc nevadí. Respektive – před 15 lety byl daleko klidnější a měl autentičtější atmosféru, avšak díky jedinečnosti zdejší kultury zbylo i po těch letech komercionalizace stále spousta tradičnich balijských vjemů – cesta do Ubudu stojí za to například už jen kvůli návštěvě představení stínového divadla wayang kulit.

Lemanak – oběd na řece

Kotvíme na kamenité mělčině v ohbí řeky. Začíná příprava oběda. Rýže je zabalena do banánových listů a vložena do bambusu. Zbylé místo v bambusu je zaplněno vodou a bambus je pak položen na hořící dřevo. Jakmile se voda vyvaří, bude rýže hotová. Na sousedním ohni jsou grilovány ryby a lilky. Všichno čtyři kluci se mezitím bavím chytáním ryb. Utrhli dlouhé stonky trávy a předstírají, že loví. Místní kluci sebou mají i lodičky z rozříznutých malých PETek od vody – fantazii se zde meze nekladou. Ale abych nezapomněl: dobrou chuť!

Sanur

Sanur byl příjemnou základnou pro náš pobyt na Bali, vhodně umístěný mezi místy, která nás zajímala. Jde o plážové město, kde je vše podřízeno turistům  jídelny, restaurace, obchody. Několik resortů, včetně našeho Diwangkara, je umístěno přímo na pláži – ideální pro děti. Podél pláže vede kilometry dlouhý dlážděný chodník, mimo to je Sanur na běžné chození příliž rozsáhlý.

Lemanak – dlouhý dům Alo

Dlouhý dům je opravdu... dlouhý – na délku měří nějakých 80 metrů. Z jedné strany se po celé jeho délce táhne krytá veranda ruai. Ruai je z velké části vybetonovaná a pokrytá rohožemi, na kterých se sedí (a leží). Jen na konci, kde se dům zvedá nad terén, je podlaha dřevěná. Teprve z ruai se vchází do příbytků jednotlivých rodin. Na ruai se odehrává všechen společenský život domu.

Dajakové, z části stále žijící v tzv. dlouhých domech, tvoří asi 200 kmenů rozesetých po celém Borneu. Dříve byli známí jako lovci lebek, dnes jde často o křesťany (také za dlouhým domem Alo, který jsme navštívili, stojí malý kostelík), jejichž živobytím je zemědělstvím (pepř, rýže, palma olejová) a lov (ryby, zvěř).

Sentosa

Sentosu jsem poprvé navštívil před 15 lety. Už tehdy šlo o umělý svět, ale hlavní atrakce – 37metrový Merlion – vycházela ze singapurských dějin. Časy se však změnily. Dnešním trhákem jsou ještě umělejší Universal Studios Singapore, která potvrzují pověst Sentosy, potažmo celého Singapuru, jako ráje konzumu.

Putrajaya – vyžití

Město Putrajaya, nově budované administrativní centrum Malajsie, je svými širokými bulváry, zelení a roztroušenými budovami velmi nemalajsijské. Jelikož má reprezentovat moderní Malajsii, architekti nešetřili na extravaganci a okázalosti budov.

Putrajaya je netypická také svými možnostmi vyžití. Jelikož jde o výkladní skříň Malajsie, najdete zde několik naučných parků (skvělé pro dospělé i děti) – Taman Botani (Botanická zahrada), Taman Wetland (Mokřady), Taman Pertanian Warisan (Park zemědělského dědictví) a další. Pořádají se zde výstavy a přehlídky, je tu lezecká stěna, a samozřejmě nesmí chybět nákupní centrum. Pro nákupy jsou však daleko zajímavější úterní noční trhy. 

Lemanak – lidé

Dajakové, z části stále žijící v tzv. dlouhých domech, tvoří asi 200 kmenů rozesetých po celém Borneu. Dříve byli známí jako lovci lebek, dnes jde často o křesťany (také za dlouhým domem Alo, který jsme navštívili, stojí malý kostelík), jejichž živobytím je zemědělstvím (pepř, rýže, palma olejová) a lov (ryby, zvěř). O našem nakouknutí do života v pralese podél řeky Lemanak čtěte více zde.

Putrajaya – trhy

Noční trhy patří k nejzábavnějšímu způsobu jak se v Malajsii navečeřet, poznat pravou lokální kuchyni a ještě se setkat s místními lidmi. Začínají už odpoledne a s výjimkou ramadánu se táhnou pozdě do noci. My jsme často jezdili na noční trh v Putrajaya, který se konal každé úterý.

Jídlo, které na nočním trhu nakoupíte, si můžete vzít domů, nebo ho přímo sníst. V Putrajayi jsou k tomuto účelu podél jezerní promenády postaveny altánky a stolky, případně je možné piknikovat na trávník u jezera a užívat si večerního klidu.

V době ramadánu se konají speciální ramadánské noční trhy. Na nich se kromě běžných jídel podávají i ramadánské speciality. Ramadánské trhy většinou končí záhy po soumraku – teprve poté můžou muslimové začít jíst, takže spěchají ke svým rodinám. 

DOMŮ Archív Cestopisy Jihovýchodní Asie 2014